Wysch

Včera jsem se v noci vracel z kina, stejně jako v případě novýho Batmana jsem se do postele dostával po druhé rodině ráno s tím, že jsem viděl film, kterej jsem si už předem pečlivě vybral, do kterýho investuju peníze (sakra, ty vstupenky zdražily), čas (hej, vracím se ve dvě ráno!) a benzín (o jeho ceně ani nemluvit).

Ono to dneska už s těma filmama není tak jednoduchý jako kdysi, kdy člověk šel za osmdesát korun do Cinema City a dostal vstupenku na celej večer, kterej strávil v prokletí tehdejších sedaček a objetí tehdejších žen. 

Dneska ta návštěva kina je kulturní proces skoro podobný dovolený. Zavalený informacema si lidi hledají, na který film půjdou, protože vstupenka je třikrát dražší, burger před kinem už nestojí 20 korun a meníčko za osmdesát neexistuje. Inflace v roce 2022 taky nepomáhá, a to se člověk po covidový kino-pauze fakt snažil tomu filmařskýmu průmyslu něco ze svejch peněz dávat. 

Jako si člověk pečlivě hledá informace o destinaci, kam chce jet na dovolenou, stejně tak si dneska hledám informace o filmu. Už se nerozhoduju jen podle traileru pár dní dopředu. Rozhodnutí padaj podle jmén producentů, režisérů a scénáristů. U nějakejch majstrštyků kouknu na kameru a hudbu, a podle toho se rozhoduju. Jdu po starých známých jménech, který mám ozkoušený, že se mi prachy za ten vejlet vrátěj. Protože si to řeknu na rovinu, jet dneska do kina je pro mě otázkou několika stokorun, a i když mám už dávno šedivý vlasy, radši než riskovat stokoruny, podívám se do nějakýho storu pro nějakou (video)hru.

 

Letos mám vybráno pět filmů, na který milionprocent půjdu. Nebudu je zmiňovat, řeknu jen, že dva jsou komiksový a jeden už je za námi. Přičemž ten sice komiksovej byl, ale podle dostupných informací se mělo jednat o neo-noirovej detektivní příběh s postavou, která čirou náhodou nosí netopejří kostým.

 

Protože, nevím co vy, já už jsem těma komiksovejma blockbusterama přesycenej. Možná za to můžou moje šedivý vlasy, ale já už z toho nemám takovej prožitek jako dřív, kdy se jednalo o něco neokoukanýho a unikátního. Jenže dneska je komiksovej film blockbusterovej film, plnej digitálních triků, který umožňujou cestovat fantastickejma vesmírama. Kam zmizely ty komiksový filmy, který sice bazírovaly na tenké lince fantastična, ale zároveň byly podloženy realismem. Do doby Iron Mana totiž komiksovej film byl Batman, Spider-Man a Superman. Fikční fantastický postavy z fantastickejch světů.

Pak přišel Feige a re-inventoval (sorry, neumím už česky)  komiksovej film. Tony Stark měl sice oblek, kterej uměl lítat a měl v sobě stovky malejch projektilů a pár raket, ale pořád byl ten film reálnej. Člověk si řekl, že tuhle technologii máme, jen nemáme génius to dát dohromady do funkčního obleku. Steve Rogers měl sice v sobě sérum supervojáka a bojoval proti náckům se zbraněma, který byly fantaskní, ale dohromady měl člověk pocit, že Steve Rogers mohl existovat. Že Thor tak nějak do toho našeho světa mohl patřit. 

 

A pak hurá přišly digitální guláše. Postavy chodí v motion-capture oblecích a digitálně jsou vyumělkovány. Deadpool je snad poslední, kdo nosí reálnej kostým, ne? (Samozřejmě není, ale nadsázku snad chápeme.)

 

Komiksovej film se vrátil zpátky do blockbusteru, ve kterým se zachraňovala Země před náletem mimozemšťanů, kterým udatnejch hrdina rozbombil loď atomovkou. Přitom se lámaly zemský desky, vybuchovaly sopky, rozstřelovaly komety, yada yada yada. 

 

Poctivej blockbuster zase zmizel. Komiks je dneska blockbuster. 

 

A zaplaťpámbu existujou lidi jako Matt Reeves, který ten komiks vezmou a udělaj zase komiksovej film, a ne digitální guláš o záchraně světa. Nebo vesmíru. Nebo mnohovesmíru. Udělaj ten film o postavách a jejich psyché. 

Zaplaťpámbu, že existuje Tom Cruise, kterej do kina pořád táhne, protože všechno udělá sám. Lítá s vrtulníkem, běhá po střechách, přeskakuje z nich, dělá výkruty ve stíhačce, závodí na motorce... a divák ví, že to je Tom Cruise, a ne digitální guláš.

A Tom Cruise nabídne film pro zábavu. 

Matt Reeves nabídne psychologickou sondu ve třech hodinách, Tom Cruise dvouhodinovou orgii záběrů na svůj odkaz, svoje odhodlání dělat všechno sám. Čímž inspiruje úplně stejně, jako ten superhrdina v železným obleku.

 

A já jen doufám,  že Maverick vydělá dost peněz na to, abych mohl někdy svoje dítě (až nějaký budu mít) vzít do kina a říct: "Čum, vole, takhle se dělaly filmy v osmdesátejch letech. Jednoduše, poctivě, s důrazem na polonahý těla mužů, a pózy žen u porsche, a objetí v plný rychlosti na motorce, a výkruty v nadzvukový rychlosti, a funění herců, kteří bojovali s přetížením, a příběh je jednoduchej a kopíruje Star Wars a jakejkoliv Ace Combat. Protože v každým Ace Combatu je mise průletu kaňonem. Protože takhle se prostě dělaly filmy a hry v osmdesátejch a devadesátejch letech. Čum vole, a uč se, protože dneska už to nikdo nedělá."

 

Tak. 

Čtyři roky trvalo, než někdo natočil něco, co si zasluhuje trapný zamyšlení nad tím, kam filmovej svět spěje v mejch očích přestárlýho kluka, kterej už filmem nežije tak, aby nad tím přemejšlel.

 

Vždycky jsem si o sobě myslel, že jsem hodně tradiční a přitom hodně otevřená osobnost. Miluju (nejen naše) tradice, miluju tradiční kulturu, a přitom jsem celej život chtěl poznávat tradice jiný, jiný kultury, jiný filmy, jiný jídla, jiný myšlenky. 

V zásadě sám sebe považuju za postmoderního stoika s příklonem k neostoicismu, což samozřejmě nikomu nic neřekne, protože nikdo v tomhle prostoru pravděpodobně není takovej filozoficko-historickej nerd, aby se v tom vůbec orientoval.

 

Principiálně ale tahle moderní stoická ideologie je základem mýho nahlížení na film. Neexistuje pro mě žánr, kterej bych nedokázal ocenit.

 

Ale. Zároveň nemám strach říct, že něčeho už je moc, a trochu se mi ten žánr už hnusí.

 

V roce 2020 a 2021 to začaly bejt komiksový filmy. Marvelovky typu Shang-Chi už nedokážu konzumovat s chutí, protože ten žánr už začíná bejt imho vyčpělej. Eternals pak působí jako závan svěžího větru, protože přinášejí něco novějšího, a selžou přitom v exekuci. Novej Spider-Man je pak takovej ten perfektní guláš všeho špatnýho i dobrýho, totální odproštění hrdiny od diváka a reálnýho světa, a přitom komiks na filmovým plátně, jak má bejt. 

 

No a 2022 měl pro mě v rukávu samozřejmě Netopejra. Že to bude film trochu jinej, to jsme věděli všichni snad už z první ukázky. A pokud jste to náhodou někdo nepoznal, tak sorry, ale asi bych doporučil zůstat u nějakejch bezmozkovejch výplachů. (Tím nechci hanit výplachy, všichni se můžou podívat, že je bez obalu miluju a dokážu ocenit snad ještě víc než postmoderní filozofické eseje ve filmovým hávu.)

 

 

Měli jsme různý Netopejry, ale nikdy jsme ještě nedostali komiksovýho Batmana ve filmu. Nolanova trilogie je bezesporu milníkem filmový historie a já s klidem řeknu, že pro mne doposud byla nejlepším filmovým trojdílem ever. Stále je a stále bude, neexistuje lepší trilogie, která pracuje s charaktery tak jako Nolan. 

 

My, co jsme hráli Arkham trilogii, věřím, že máme o nejlepším Batmanovi taky jasno. Stejně jako Mark Hamill je pro mne navždy nejlepší Joker, sorry Heathe a sorry Joaqine. 

 

 

Proto doprdele musím říct, že je konečně sakra dobře, že někdo sebral koule a udělal komiksovej film tak, jak to udělal Matt Reeves s Batmanem. Konečně máme Batmana, kterej je nejlepší detektiv na světě. On nikdy nebyl největší rváč a nejbohatší superhrdina bez superschopností. 

On byl vždycky v první řadě detektiv.

A my jsme to v tom balastu filmovýho průmyslu nikdy nedostali.

 

Až teď. 

 

Matt Reeves má stejně velký koule jako ukrajinskej prezident. Obsadil hlavního herce, kterej svoji postavu zná, miluje a respektuje ji. Herce, kterej nemá slov, a musí hrát jen pohledy a postavou, a zvládá to. K němu přidal Catwoman jak z komiksu, přihodil dokonalého Colina Farrella, vzal Paula Dana, hodil mu na ksicht masku a na dvě minuty mu ji sundal, aby z něj vyšťavil nejlepší výkon kariéry. Vzal dva herce, kteří neumí zklamat (Andy a Jeffrey) a obsadil je do rolí mentorů a pomocníků. Přitom nikomu nedal do scénáře příliš slov, všechno se ve filmu v podstatě ukazuje a nic nevysvětluje, a to je sakra dobře.

Pak vzal komiks a takhle ho převedl na plátno. A přitom neslevil z detailní práce, produkce a kamerového řemesla. Ta míra detailnosti je až neskutečná! Každá scéna smrdí neskutečnou přípravou, pre-vizualizací, odhodláním udělat nejlepšího Netopejra.

Nejvěrnějšího Netopejra. 

Jestli nebude příští rok nominován na nejlepšího režiséra na Oscarech, sním svoji vlastní ponožku, nebo budu přinejmenším hodně nasrán. 

 

Ten film má tři hodiny. Dvě a půl hodiny jsou absolutoriem.

A pak přijde finále. A to finále je to nejhorší.

To pravý finále přitom přišlo s Danovým výkonem za sklem.

Ztratí se najednou Hádánkářův a Netopejrův génius a divák tápe a společně s Batmanem se musí podívat na expoziční video, a to je prostě najednou chyba. Doposud divák Hádánkáře odhaloval společně s Batmanem, a najednou i ten nejlepší detektiv na světě nemá šajn, a kde ten šajn má vzít blbá lopata jako já. A potom přijde absolutně zbytečná bitka. Nemá vliv na Batmanův character arc, a tudíž nemá vliv na emoční spojení postavy s divákem. Nolanův Batman v Temným rytíři charakterově roste s každým soubojem ve finále, Reevesův Batman někde mezi scénami změnil ideologii.

 

Ta změna samozřejmě přišla s větou "I'm the Vengeance", kterou pronesl jeden thug na konci, a Pattinsonův Batman si uvědomí, co dva roky dělal blbě, ale divák s největší pravděpodobností tohle spojení nepochopí a závěrečný monolog tak postrádá pointu. Film najednou přestává ukazovat. Začíná vysvětlovat.

 

Přitom je The Batman z roku 2022 fakt výbornej film i sám o sobě. Jasně, zklame hodně lidí, kteří mají Batmana spojeného s Nolanem, nebo s Justice League projekty z poslední doby.

Věřím, že The Batman ale musí potěšit každého, kdo otevřel nějaký jeho komiks, obzvlášť třeba The Long Halloween a Dark Victory nebo Year One. Nebo hrál něco z Arkham trilogie.

 

Protože prostě the Batman z roku 2022 je zkrátka komiks. Odehrává se ve smyšleném světě, a přitom je s divákem mnohem víc spojený než No Way Home nebo jakákoliv Marvelovka od Zimního vojáka. 

 

 

 

A Zoë Kravitz je pro mne THE Cat. 

Musím se asi přiznat k tomu, že "maximum effort" kurva dobře funguje. Jsem úplně stejně línej jako ukecanej žoldák (možná ještě víc), takže těch posledních pět dní na maximum effort bylo celkem cool.

Zejtra si dám další maximum úsilí a pak dvě pěkný denní dvanáctky na trochu míň úsilí. Aneb v práci se předřít člověk nesmí, že ano.

 

A protože se mi Deadpool 2 mrtě líbil, dám si ho zítra na maximum effort podruhý. 

 

Ten, kdo ho ještě neviděl, ať nekliká na video níže. 

Protože tenhle deník nikdo nečte, můžu si to sem klidně vyblejt.

 

Zítra jdu na Deadpoola dvojku. V osm večer. Pěkný maloměstský kino, šestnáctá řada, sám na kraji puberťáckýho davu.

Proč ne.

Ještě před tím ale jdu udělat něco, co jsem jedenáct let neudělal. 

 

A protože Wadeova catch-fráze je "maximum effort", hodlám zejtra tuhle frázi využít sám.

Jsem starej, není čas ztrácet čas a ptát se, co by kdyby, a bát se toho, že to nedopadne. Musím do zejtřejšího odpoledne dát maximum effort a i když to nedopadne, furt do toho dám maximum effort. Kappa

Narvanej nalgesinem na bolavý záda si hodlám zejtřek užít úplně stejně, jako večerní projekci druhýho ukecanýho žoldáka. 

Peace out!

Tý jo, ten čas fakt letí.

 

Důvod, proč se svýmu deníčku už nevěnuju, je prostej: Jsem zaměstnán. 

Achjo. Taková hrozná choroba mě smetla. 

Civilizační!

A žádný antibiotika na ni nefungujou.

 

Makám nešikovný dvanáctihodinový šichty. Točím denní / noční. 

Když mám volno a kouknu na film, napíšu komentář. Ale už ne do deníčku.

Protože pro změnu pracuju na svý druhý knize. Je to makačka, ne že ne. Zabírá to tak tři čtyři hodiny na den z toho volna, který mám. To se pak už najednou čas na nějaký deníčkování vůbec nenajde.

 

Absolutně zmizel čas na anime.

 

Seriály mi nahrazujou momentálně filmový deficit. Koukám na různý hov... ehm... pokusy. Hodnotím, nehodnotím, komentím, nekomentím.

Ale cejtím, že musím zmínit, proč nehodnotím a nekomentím Westworld v druhé řadě.

 

Protože se na něj nedívám. Proto. 

Důvod je jednoduchej - zkouknu to všechno najednou. 

Zaprvý jsem pořád salty z toho, že nějakej super chytrák moje komentáře v první řadě považoval za pitomosti, ačkoliv se postupně ukázalo, že jsem opravdu od čtvrté epizody měl celej Westworld dobře rozklíčovanej (a tudíž mě jeho konec nepřekvapil). Zadruhý si musím dát repete a dopsat komentáře k první řadě.

Takže týden před poslední epizodou Westworld S2 se vrhnu odznova na Westworld S1. 

 

 

Jinak mám i další resty. Pořád jsem nezhodnotil a neokomentil Black Panthera. Důvod: Byl jsem absolutně baffled z toho, jaký hodnocení BP měl. Pro mě to byla v zásadě generická komiksárna s negenerickým padouchem. Ale ta absolutní spokojenost s BP a nominace na tuny cen mě donutěj si film asi koupit na placce a zkouknout znovu. Problém ale je, že mi odešla PS4ka a já tak přišel o svůj jedinej blu-ray přehrávač [:D

Novou budu kupovat bůhvíkdy, pravděpodobně až tehdy, až se přestěhuju.

 

V pátek 18. května jdu (sám) na Deadpoola. Hurá. Mám jeden den volna, tak ho využiju.

 

Jinak pro ty, který to zajímá, jsem momentálně strašně zamilovanej a totálně v prdeli z toho, že mi bude třicet. Kurvadrátdoprdeletenčasfaktickyletí.

 

Čau, děcka. Zase se někdy ozvu.

Po osmi měsících tedy "ahoj, můj deníčku". 

 

Dvě milý překvapení se udály za poslední dobu - zaprvé jsem si jen tak chtěl zjistit, jakou úroveň angličtiny vlastně mám očekávaje, že to bude tak maximálně B2, a vono z toho rozřazovacího testu vypadlo, že prej C1, tak jsem se poklepal po ramenou a řekl si, že by se s tím mohlo něco začít dělat. 

Poučení pro čtenáře: Neumíš-li až tak dobře anglicky, koukej na filmy a seriály v originále a maximálně s anglickými titulky. Zvedne ti to úroveň angličtiny do neskutečných výšin.

 

A druhá věc, nad kterou se už zhruba 40 hodin zamýšlím, je Kimi no na wa. - anglicky je to prej Your name. a kromě toho, že v názvu je opravdu intentionally tečka, je to pravděpodobně nejlepší anime, které jsem viděl od doby Totora. (Což mě přivádí na myšlenku zase zhlédnout staré anime pecky a ohodnotit a okomentovat. Problém ale je, že je mám na zastaralých DVD a ta kvalita už mi prostě nevyhovuje. A blu-placky se pěkně prodraží.)

Zaprvý se zamýšlím nad hloubkou toho dílka pro teen-diváctvo (samozřejmě, že je to pro všechny generace), zadruhý nad tím, jestli si objednat mangu (vyšla v angličtině, první díl, 20. června), a zatřetí, proč doprdelekurvadrát vyjde blu-ray mimo Japonsko až někdy ke konci roku? Začtvrtý: Přiznám se, že jsem si navykl posledních osm měsíců stahovat seriály z torrentů v x265 - menší velikost a v 99% případů rovnou s encoded titlemi, což se občas hodí. Tím jsem objevil jednoho uploadera, kterého v podstatě jednou za týden jen zkontroluji a voilá - díky tomu jsem objevil právě your name..

Poučení pro čtenáře: Sleduj torrenty. Nemusíš je stahovat, ale dovede tě občas k filmům, které jsi neviděl (protože u nás nešly do kin třeba) a které ani vidět nemůžeš jinak, než že je zpirátíš. Nebo dojedeš do Japonska a tam si ho nekoupíš, pravděpodobně pouze v originále :)

 

Peace out.

Druhá sezóna The Man in the High Castle je... imho o dost jiná. Tempo vyprávění se posunulo z trojky na čtyřku, je to znát, ale nevím, jestli je to dobře nebo ne. Protože to tempo první řady mi zachutnalo opravdu hodně a bavilo mě, a teď si po čtyřech epizodách druhé řady připadám, jako kdybych ze starý škodovky, která s bídou zvládla 120 kph, přesedlal na novou audinu, která při 180 kph vrní, že by ještě dalších šedesát zvládla. Jako dobře je to v tom, že mám samozřejmě pořád pocit, že se něco děje. Hůř je to v tom, že první řada - byť komorní - mi nabídla tolik kouzelných detailů (kterých jsem si mohl díky pomalejšímu tempu všimnout), že si teď během druhé začínám říkat, jestli tam vůbec nějaké jsou.

Ale geniální cliffhangery a charakterizace si prozatím zasluhujou absolutorium.

Fuck Westworld, konec roku 2016 a začátek roku 2017 se u mě nesl ve znamení totálního odrovnání ve společnosti geniálně napsané a zrežírované Dickoviny v seriálové podobě.

 

Dámy a pánové, 

byť s ročním zpožděním, The Man in the High Castle se pro mě stal televizní událostí roku.

První sezóna mě odrovnala - trvalo jí to krapet déle, ale podařilo se, a proto si zaslouží rozsáhlej komentář. Zítra, pozítří, nebo tak nějak. 

 

Bravo, Amazon.

Pro mě filmovej rok končí.

Na Fassbendera v Ass-as-sin's Creed se nechystám, a to hlavně z toho důvodu, že jsem nehrál ani jednu hru, a i když se mi líbil první trailer svýma barevnýma filtrama, pořád jsem měl dojem, že ve filmu půjde o naprostý kulový, respektive to bude strašně lacině napsaný a podaný. Plus navíc prvotní reakce jsou stejně modrý jako u Pasažérů, na který se taky nechystám, a to ze dvou důvodů: Mám pře-Lawrencováno (tu blondýnu z nějakýho důvodu už nemůžu ani cejtit, přijde mi až moc pozérská a afektovaná ["Look, I am a normal human being, I am trying to be too cool to be bothered by this shit."]); a první recenze jasně říkají, že se jedná o jedno z největších zklamání současnosti. Měl jsem tu možnost číst scénář ještě v době, kdy byl na blacklistu, a přišel mi strašně fajn, jenže pak jsem se z reakcí americkejch novinářů dočetl, že vlastně celej ten scénář byl obrácenej a to ono klíčové cosi se stane v prvním aktu. To jaksi ztrácí sílu, když už po dvaceti minutách víte, že Chris Pratt J-Law probudil sám, a pak sledujete jen jejich romantický jiskření a pak snahu o přežití. (Což je škoda, protože Chris Pratt je momentální král Hollywoodu a celkem mě baví v každé roli.)

Čili v zásadě u mě už je dokonáno. Zbytek roku si chci vyhradit na opětovné zhlédnutí Westworldu, a dopsání komentářů k jednotlivým epizodám. Westworld považuju za to nejlepší, co se letos urodilo, a je mi jedno, že se to urodilo v televizním formátu.

 

Ale rok 2016 nebyl špatnej. Byl znovu komiksovej, a už od února říkám, že je prostě překomiksováno. To přesycení komiksovejma filmama je v mým případě už neúnosně velký, všechny mají svojí šablonu a všechny jsou součástí nějakýho jednoho velkýho univerza, který se snaží doplnit nebo budovat. Doctor Strange nebo Civil War nebyly špatné filmy a pravděpodobně před dvěma třemi lety bych jim dal i plné hodnocení, ale to dávkování komiksem už je tak útrpné, že už nemají v mém případě sílu mě něčím překvapit - ať už je to výborným vizuálem v případě DS, nebo skvělým stuntworkem v případě CW. 

Překvapivě na tu saturaci komiksama nejvíc trpí Warneři, respektive DCEU. Batman v. Superman a Suicide Squad by byly možná dobré filmy před pěti lety, ale BvS je pořád jen ocet i ve své extended verzi, a Suicide Squad nemá scénář a hlavně nemá zapamatovatelné postavy. Lidi si vybaví Willa Smithe, protože to on má hlavní roli, ne že ne, a Margot Robbie, protože její casting byl přehajpovanej jaxviňa. Pro Margot jedině dobře, může z toho rychle vytěžit, ale jestli film o Harley Quinn přijde až za dva roky, bude už pozdě. Kromě toho, že chybí postavy, které bych si pamatoval, ještě ale v BvS i v Suicide Squad chybí něco, co by vybočilo z komiksové šablony. (Proto ostatně považuju třeba Winter Soldier za lepšího Kapitána Ameriku než Civil War, protože Winter Soldier vybočuje z komiksové šablony příchutí politickýho a špionážního thrilleru ze zlaté éry sedmdesátek, osmdesátek a raných devadesátek.)

Wonder Woman to nakonec vychytala nejlíp, tady musím Warnery pochválit, že oproti Marvelům se ještě před dotočením BvS rozhodli vsadit na ženskou protagonistku, a nemám tím na mysli nějakou genderovou vyváženost, ale fakt, že komiksoví nerdi a geeci přesycení momentální filmovou produkcí po ženské hrdince volají už od prvních Avengers. Nějakého originu Černé vdovy, nebo lépe samostatného filmu se Scarlett Jo jako Natasha Romanova bychom se přesto mohli dočkat, pokud se prokáže, že Ghost in the Shell je schopná Scarlett dotáhnout k solidním výdělkům. Scarlett se totiž už o akční roli samozřejmě pokusila v podání Lucy a vlastně už tam ukázala, že je dobrou akční hvězdou, a tehdy jsem čekal, že do roku 2016 se dočkám oznámení nějakého Black Widow filmu. Při rozpočtu 40 mega $ vydělat přes 400 mega, to přece muselo Marvely trknout, ne? Scarlett Jo mládnout nebude, je zapotřebí z ní vytřískat fyzickej výkon, dokud na to bude mít. Holky nejsou chlapi a za pět let už může bejt pozdě.

Báj d vej, trailer na Wonder Woman vypadá skvěle a Gal Gadot, ačkoliv to podle mého není bůhvíjaká herečka, se na roli Wonder Woman podle mě dost hodí - sice nemá takový hrudní přednosti jako její komiksová předloha, ale věřím jí, že se umí prát, a to je v případě amazonský princezny to nejdůležitější. Plus její vedlejšák v BvS patří k tomu málu, co si z filmu dodnes vybavuju téměř do poslední minuty. Nejsem žádnej velkej fanoušek ženskejch hrdinek třeba v počítačovejch hrách nebo i knihách, a to z toho důvodu, že jsem chlap a neumím se do ženský vcítit, ale toho komiksovýho testosteronu je momentálně v hollywoodský produkci až moc. Ostatně i proto mě tolik teď chytla Hayley Atwell jako Agent Carter a celkem mě mrzí, že se ta show zrušila. Holky, co se uměj prát, jsou přeci sexy, obzvlášť, když jim k tomu dáte něco zajímavýho - v případě Peggy Carter je to samozřejmě éra druhý poloviny čtyřícítek, společně s první polovinou padesátek nejvíc sexy období lidský historie. 

Zkrátka a jednoduše, podle mě, budoucnost komiksovejch filmů tkví v tom, že se ta komiksová šablona musí něčím porušit. Proto v zásadě takový kultovní status získali Guardians - tak nějak neodpovídají současné komiksové šabloně (alespoň ve filmu ne). 

 

A i proto je samozřejmě někde na vrcholu letošního filmovýho žebříčku v mým případě Deadpool. Je to film, kterej bude sbírat ocenění? Ne. Je to film, který bude řazen mezi nejlepší filmy ever? Ne. Ale je to film, kterej byl letos snad nejvíc fresh, minimálně v komiksovým subžánru. Samozřejmě za to může i fakt, že samotný komiksy Deadpoola jsou fresh a nejvíc zábavný čtení, co Marvel vyplodil, ale když už jsme u tý rajčatový terminologie, nebylo by na škodu poukázat, že podle diváků má na rajčatech Deadpool stejný hodnocení jako Civil War, ale u kritiků tolik neuspěl. To samo o něčem svědčí - experimentální eRkovej Deadpool s prořízlou držkou je stejně dobře hodnocenej jako Doctor Strange a při třetinovém rozpočtu vydělal o sto mega $ víc. Tohle by si měli filmoví tvůrci začít uvědomovat - nejen, že globálně populace stárne, a tak eRkovej rating přestává být omezující, ale hlavně eRkovej rating umožňuje vybočit z řady komiksových šablon a filmovej komiks... refreshnout. Jenže samozřejmě, jak už to v Hollywoodu bejvá, filmová studia si špatně vyložila význam eRkovýho ratingu, a tak se v budoucnu pravděpodobně můžeme těšit na překrvené gore sračky, které s úspěchem Deadpoola budou mít společné akorát to, že budou mít ten dospěláckej rating.

On vůbec ten eRkovej rating jako kdyby pro mě v první polovině roku byl klíčem k úspěchu. Hardcore Henry byl další eRkovej nářez, kterej mě v kině absolutně dostal, a to tak silně, že jsem na film šel pětkrát, a ke všemu ještě třikrát protočil s přeskokama na blu-rayi. Jasně, že příběh byl nudle z nosu, a scénář se v zásadě sestával jen z kostry příběhu, protože všechno to ti blázniví Rusové ve výsledku vymejšleli na místě. Jenže to mi nezabránilo, abych Henryho posadil někam mezi nejlepší zážitky v kině vůbec. Ono má nějaké podivné kouzlo sedět zhruba uprostřed kina, mít to široké plátno přesně tak akorát do zornýho pole, takže očima nemusíš uskakovat sem a tam, a sledovat, jak inovativně se dá pojmout akční film. Není to jen kamerou z pohledu první osoby, to už jsme tu měli (byť ani jednou v tak skvělém provedení), ale i střihem, který dopomohl k tomu, že ten ruský stuntwork patří k tomu nejlepšímu, co jsme letos v akčních scénách vidět mohli. Dva milony dolarů a trikově a kaskadérsky efektnější snímek než celá Civil War, sorry, ale je to tak, a to měla Civil War k dispozici ohromný rozpočet a vynikající stuntwork. Ńa druhou stranu chápu, že first person view je v akčních scénách pro mnohý prostě příliš astmatický, nepřehledný a hlavně totálně zbytečný. Oni totiž lidi si rádi stěžujou na "roztřesenou kameru", což je samozřejmě rozdíl oproti "ruční" kameře, kdy shaky cam efekt je často přidávanej v postprodukci, aby společně s rychlým střihem pomohl zakrýt fakt, že produkce neměla dost peněz na to, aby herci byli fyzicky připraveni si střihnout vlastní kaskadérské kousky či bojové scény, případně produkce neměla dost peněz, aby jim zajistila bezpečí v daných scénách. (Proto třeba Steve Rogers, tedy Chris Evans, skutečně drží ten vrtulník vlastníma rukama, ale nedrží ho na vrcholu nějaké věže, nebo co to bylo, anýbrž před zeleným plátnem  půl metru nad zemí.)

Třetí eRko byli Správní chlapi, připomínka toho, jak krásné byly osmdesátky a devadesátky, kdy buddy cop movies měly svůj vrchol, a (téměř) vždy u toho byl Shane Black. The Nice Guys jsou nádherná pocta svému žánru a po hříchu jediný příspěvek z Hollywoodu, který v tomhle žánru za něco stojí. Je proto až smutný, že film stál skoro stejně jako Deadpool a přitom se sotva zaplatil. Pravděpodobně ani nezaplatil, protože z výdělku cpete něco kinům a samozřejmě platíte daně. The Nice Guys můžou znamenat konec svýho žánru v Hollywoodu, protože současná mileniální mládež tenhle žánr nepamatuje, a moje generace na něj nechodí, protože už si doma začínají vychovávat první haranty a na kino s kámošema a pivko po něm nemají už čas. Když už si ten čas udělaj, pak právě na poletujícího Iron Mana a skákajícího Spider-Mana. Pfuj, stárnu.

 

Pětek jsem ale rozdal letos víc, ne že ne. Zkusím si vybavit ty další.

10 Cloverfield Lane, protože Monstrum je pro mě hodně vzpomínek, a protože John Goodman a Mary E. Winstead si to zasluhujou, a protože Mary E. potřebuje průlom, který se ale ani letos v 10 Cloverfield Lane nekonal. Mary E. je pro mě v současnost jedna z nejvíce podhodnocených hereček své generace a nejspíš už takovou i zůstane.

Zootopia, protože aspirant na nejlepší animák roku přišel tak nečekaně brzo. Zootopia by i měla toho plešouna získat. Ačkoliv jsem dosud nehodnotil a nekomentil Dory, Zootopia svého konkurenta nemá podle mě ani v Kubovi, ani v Dory, ani v Sing, ačkoliv se mě Sing bavil o krapet víc. I guess.

Jason Bourne, protože na Matta Damona jako Jasona Bournea prostě nemůžu dopustit, a i když objektivně je tam dost chyb, pořád je to skvělej (kontra)špionážní thriller. Scénář potřebuje ale vylepšit, ne že ne.

K Deepwater Horizon musím dodat komentář časem, pravděpodobně po druhé projekci (tentokrát na blu-ray). Možná malé plátno filmu uškodí, ale Deepwater Horizon je nejlepší katastrofický snímek za poslední dekádu. O to víc, že je překvapivě silný herecky i režijně a s nekutečně dobrými triky. 

No a pak tu máme určitě ještě prosincové pětky - Rogue One a Sing. Asi stárnu, ale opravdu jsem se u Rogue One bavil tak, že bych tenhle film asi s klidem zařadil do TOP 3 filmů, které mě v kině letos opravdu vyždímaly. Ono jich moc nebylo, v zásadě Deadpool a Hardcore Henry, ale to neznamená vůbec nic. Filmy obecně rád lámu do dvou kategorií: 

1) v kině mě chytí za koule

2) v kině mě z nich rozbolí zadek

Drtivá většina filmů je přesně mezi, a tam se taky letos zařadily všechny ty čtyřky, které jsem udělil.

 

Poprvé v životě ale musím prostě na konci roku zmínit, že se můj focus tento rok dost obrátil k televizi. Nejenom proto, že mě za koule chytil Westworld, ale i proto, že obecně se do televize teď mrská hodně a hodně peněz. HBO nastínilo cestu budoucí televizní (dospělé!) zábavy, a Netflix zase budoucí domácí zábavy u PC, laptopu nebo tabletu. Možná příští rok nakonec dopadne tak, že do kina už půjdu jen na vybrané snímky a víc času obětuju televizní produkci a možná i nějakýmu tomu sociálnímu životu. Když vidím, jak moji spolužáci z gymplu zakládají rodiny a nechávají si narůst taťkovská bříška, rozhodl jsem se, že příští rok proti tomu budu bojovat - budu se pořád holit jednou za čtrnáct dní, protože mi to roste jen na krku, shodím svoje břicho a hlavně - pořád bude pro mě prioritou číslo jedna mít zábavu.

 

A to se letos, stejně jako loni, i díky filmům a kvalitnější televizní produkci podařilo.

 

Nechť se tak zadaří i příští rok. 

Namátkou se můžeme těšit na

(leden je mrtvej měsíc, proto ani nový xXx ani Trainspotting nebudu radši ani linkovat - pokud by ty filmy fakticky za něco stály, budou mít premiéru pozdějš)

Druhého Johna Wicka - 23. února

(Manchester by the Sea - 9. únor, o týden nebo dva bude DVD release, takže čekal bych spíš na něj)

 

a pak konečně v březnu na začátek pravý filmový sezóny:

Kong: Skull Island (9. března - čuchám čuchám finančně ne až tak velkej úspěch)

a hlavně Ghost in the Shell a A Monster Calls 30. března (který mimochodem má US premiéru 6. ledna a za sebou první novinářské projekce).

 

V dubnu zmorfujeme díky novým Power Rangers, což bude samozřejmě buď propadák anebo totální guilty pleasure (6. dubna) a můj skromnej tip je The Circle s výtečným obsazením (27. dubna). Snad to naše distribuce zase nezvoře a bude alespoň nějaký marketing, protože The Circle bude mít u nás na úspěch čas jen jeden týden, protože hned první týden 

 

v květnu nás čekají

druzí Strážci galaxie. Ti samozřejmě 4. května odstartují komiksovou sezónu a také květnové šílenství, protože Chris Pratt si to narovinu rozdá s králem Artušem (11. května), aby se o týden později přidal novej Vetřelec. Do pozadí tak bude odsunutá nová Pobřežní hlídka s Dwaynem Johnsonem a pravděpodobně i noví Piráti z Karibiku (25. května).

 

A hned na to přichází supersilný červen s

Wonder Woman (1. června)

novou Mumií s Tomem Cruisem a prý i World War Z 2 s Bradem (8. června).

K nim se přidají třetí Auta (15. června), noví Transformers (22. června) a třetí Padouch (29. června).

 

No a v červenci jsou to tři filmový události, který stojej za zmínku:

Spider-Man: Homecoming (6. července)

Dunkirk (20. července)

The Dark Tower (27. července)

 

Asi ne nadarmo je červenec tak nějak předem odsouzen k výrobě marveláckých (Sony) dolarů a všechna menší studia to vzdala. Svoje štěstí tak zkusí jen Warneři s Nolanem a Columbia s Dark Tower. 

 

Srpen je překvapivě suchý, a proto by u nás mohla uspět nová Svěrákovina, Po strništi bos (17. srpna).

 

V září začne druhá půlka sezóny, a stejně jako první půlka nastartovaná prázdným lednem, i ta druhá bude mít pomalejší rozjezd. Těžit z toho může It (7. září) a možná i Flatliners, kde se znovu objeví Kiefer Sutherland.

 

V říjnu to ale začne, a to hned od podlahy.

Novej Blade Runner si to rozdá na férovku s dvojkou Kingsman, a to hned 5. října. Konec měsíce už ale bude ve znamení Marvelu, again. Tentokrát s třetím Thorem, uvidíme, jestli Thor konečně naplní roli jednoho z tahounů MCU. 

 

Listopad by pak měla ovládnout

Justice League, (16. listopadu), jenže s klidem se může stát, že o týden později přijde Coco a vyfoukne všem těm superhrdinům z DCEU spousty dolarů. Pro Warnery bude klíčový hned první víkend, a jestli budou recenze špatné, klesnou i tržby a miliardy se znovu nedočkají.

 

No a prosinec bude znovu ve znamení

Star Wars. Tečka. Nečeká se jiný vítěz, ale jestli Tom Holland prokáže jako Spider-man, že je schopný vydělat hodně peněz, nezatracoval bych ani jeho a Dwayna Johnsona společně s Karen Gillan v nové verzi Jumanji.

A pozor na třetí Pitch Perfect.

 

Během roku se pak objeví určitě ještě spousta filmů, které mě překvapí, a na které nejspíš s chutí zajdu, jen co to čas dovolí. V každým případě druhá polovina roku by mohla být hodně hodně výživná, co se návštěvnosti globálně týče. Osobně se minimálně kurefsky těším na novýho Blade Runnera. Jakožefaktickykurvahodně moc!

 

Hodně štěstí v novým roce 2017.

A než přijde, hezký svátky 2016.

... aneb mastný a kyselý. Letošní rok se chýlí ke konci, a tak bude na čase začít se ohlížet nazpátek a zase víc dopředu. V každým případě přeju všem náhodným návštěvníkům tohohle profilu krásný svátky a klidný přežití posledních dnů v roce 2016.

Jaký je to zklamání.

Ach Bože.

Proč?

 

     Suicide Squad

 

A je tady sebevražednej oddíl, kterýho jsem tiše i nahlas pasoval do černýho rytíře DCEU, kterej by mohl konkurovat letošnímu Deadpoolovi.

Ale kdeže.

 

Tři věci: 

     1) Potenciál k eRku byl, eRko není. Proč? Protože Warneři nemají koule, nebo protože film byl v zásadě natočenej ještě předtím, než se ukázalo, že eRko není špatnej marketingovej tah? Drtivá většina z nás, kteří čtou komiksy, má dávno přes osmnáct, drtivá většina z nás ví, co to je sex, krev, násilí, sprostý slova. Už dávno nejsou časy, že komiksy čtou desetiletí parchanti. Naopak, zhruba posledních 30 let máme přeci období, kdy jsou komiksy temné, plné psychologických otázek a myšlenek. A Suicide Squad ve své předloze je přesně taková. Tak proč to zase cpát do milostivého třináctkového ratingu a zabít kouzlo mnoha postav ve filmu?

 

     2) Není scénář! Nevěřím, že by Ayer byl najednou takovej nekňuba, aby napsal něco tak špatného. Expozice střídá expozici, tahle postava je tohle a má tuhle minulost. Deadshot je najednou kurva zločinec se srdcem na svým místě. Doprdelekurvajakjetovůbecmožný? Ve scénáři není prostě nic, jako kdyby ten scénář opravdu nebyl. A ke všemu je naprosto okatý, že spoustu - FAKTICKY SAKRA HODNĚ - toho Ayer nechal ve střižně. Nebo to byli výkonní producenti a studio?

 

     3) Možná za mým celkovým zklamáním je fakt, že jsem se na Sebevražednej oddíl fakticky těšil. Jenže on je fakticky špatnej. Teda ne špatnej, je průměrnej, ale to je kurva po těch trailerech hodně málo. Stejně tak málo, jako kolik času stráví Joker na plátně. Btw. už rozumím, proč se Joker (Jared Leto) chce srát i do Affleckovýho Batmana - prostě v Suicide Squad v podstatě není. 

 

Dejte mi blu-ray extended edition, a to hned.

 

Báj d vej, kniha je prej venku. 

Tři filmy, které bych letos zatím v žebříčku "bavilo mě to tak, až jsem se z toho chytal za koule" řadil nejvýše, maj společnou jednu věc:

 

     Rating

 

Ani Deadpool ani The Nice Guys se s tím příliš nesrali. U Deadpoola se to dalo čekat. Deadpoola mám z velký části přečtenýho, a tak jsem logicky věděl, co od filmu chci, a dostal jsem to měrou vrchovatou. Trochu mě zamrzela absence opravdu hardcore akce, která byla v kinoverzi nastíněna snad pouze trailerem a jedním střihem přímo ve filmu (achjo), ale to mi přesto nezabránilo, abych si film neužil na 110% a letos to bude pravděpodobně film, kterej jsem viděl nejvíckrát (zatím šest projekcí - kino plus blu-ray). 

eRkovýho ratingu ale Deadpool dosáhl hlavně svým typickým břitkým (a nutno dodat i dětským!) humorem, absencí jakýchkoliv zábran (viz mezinárodní den žen), narážek a urážek. Hardcore Henry to vzal přesně za ten konec, kterej mi v Deadpoolovi chyběl - akci, která byla naprosto geniálně natočená a hlavně odkaskadérovaná. Utrhaný haksny, ustřelený hlavy, kaluže krve a střev po výbuchu granátů - jo, to já můžu. 

The Nice Guys pak šli typickou Blackovinou - a eRkovýho ratingu dosáhli taky.

 

 

Zkrátka některým filmům rating R sluší, protože mají svoje odůvodnění.

Proto bylo pro mě až přesvtipný, když se objevily zvěsti, že Batman v. Superman budou mít eRkovej sestřih na blu-rayi. Lolol. Batman, ať už je to sebetemnější rytíř, prostě jako eRkovej bluckbuster fungovat nemůže, stejně tak nemůže jako eR fungovat X-Mení sága. Nejde to. Rozpočty jsou příliš velké a obecenstvo příliš široké. 

Jak Deadpool, tak Henry tak i novej Black jsou filmy pro určitou vrstvu obecenstva, která s klidem přehlídne to, že se ve filmu nadává, létají tam haksny a chlap dostává anální sondu připínákem od svý přítelkyně. Tahle vrstva totiž přesně tohle i čeká. Jenže, když jdu na Batmana proti Supermanovi, nečekám ani jedno z toho. Obzvlášť po tom, co Nolan totálně překopal DC univerzum svým realistickým přístupem k superhrdinovi, kterej má soukromý dramata i dilemata; a Snyder v tom se svým Mužem z oceli pokračoval. 

Ohlášení eRkovýho ratingu tak na mě působilo jako rychlá odpověď Warnerů na to, že nějakej ukecanej žoldák, kterej se s tím nesere, vydělal strašný prachy. Nemůžeš natáčet film s tím, že jeho kinoverze půjde do kin v třináctkovým ratingu, a zároveň přitom natáčet pro eRkovou blu-ray placku. Teda jde to, ale realita je potom taková, že jedna z těch dvou verzí bude totálně napíču, a druhá už tu pokaženou image nevyhrabe. Rozuměj - film s rozpočtem BvS nemůže bejt eR do kin, a takovej film zároveň nemůže doufat v to, že eRkový DVD nebo BR to zachrání. eRkový vyznění totiž není jen o tom, že tam najednou budou lítat cákance krve a utrhaný haksny, nebo že hrdinové budou dávat jedno fuck za druhým. 

 

Jako vypravěč příběhu jdeš do procesu vytváření s jasnou vizí. Tu vizi chceš naplnit. Od začátku víš, že ten film bude eR. A pokud nebude, film nemá cenu vůbec vydat. Když Ryan Reynolds loni vtipkoval, že Deadpool bude PG-13, všem muselo být jasný, že takovej film buď bude stát za hovno, nebo vůbec nevyjde. Realita se pak ukázala, když do Číny film vůbec nemohl jít, protože v neeRkový verzi z něj nezůstalo vůbec ale vůbec nic. 

Teď si představ, že se celej Deadpool natáčí, aby byl PG-13 pro kina, a eR pro DVD a blu-ray. Zaprvý to znamená totální ztrátu prostředků (resources), protože se zdvojnásobuje čas; zadruhý to znamená, že předloha dostává na prdel. Deadpool je atypická komiksová postava, stejně jako je třeba the Punisher nebo v zásadě i Wolverine, a proto funguje v eR ratingu totálně jinak, než jak by vypadal eRkovej Batman. 

Báj d vej, Temný rytíř by si eRko zasloužil, ne že ne. Doporučuju animáky alespoň pro zahřátí, jak by to mohlo i vypadat a fungovat: Jeden a Druhej. Dejte tomu rozpočet 40 mega, nechejte to animovaný, přidejte tam krev, sem tam nějakou tu cynickou hlášku zestárlýho Bruce Wayna, kterýmu nevadí, že mu ujede jedno fuck v každý větě, a máte solidní eRkovej film, kterej by nejspíš ostudu neudělal.

A báj d vej, možná je to právě absence eRka, proč ani jeden z Wolverinových filmových pokusů tak docela nevyšel. Já teda viděl režisérskou eRkovou verzi Wolverina (2013), a vůbec to nebylo špatný, ba naopak. Film utrpěl spíš třetím aktem, než tím, že by byl totálně špatnej. A pokud třetí Wolvie bude skutečně na bázi Old Man Logan a s eRkem v zádech, máme se na co těšit. Hugh Jackman si takovou rozlučku s mrňavým kanadským rosomákem zaslouží.

 

Zkrátka a jednoduše - rating eR, kterej teď tak fičí, má svoje opodstatnění, ale musí se brát s rozumem a citem a hlavně s úctou.

Suicide Squad vypadá zatím poměrně dobře, byť se nevyhla dotáčkám na poslední chvíli. Snad to eRko bude brát stejně s úctou k předloze jako Deadpool.

Letos se zatím v kině pro mě osobně urodila tři totální překvapení - Deadpool, Hardcore Henry a The Nice Guys. Maj jedno společný, a přece jeden z těhle filmů je oproti těm dvěma dost odlišnej. 

 

    Shane Black a žánr

The Nice Guys jsou naprosto typická Blackovina. Black je prostě buddy movie frajer, kterej má tenhle žánr v malíku, a je ho upřímně řečeno zapotřebí. V osmdesátkách a devadesátkách to byl naprosto běžnej žánr, kterej jako by vymizel s poslední Smrtonosnou zbraní. V nulkách se Shane Black s tímhle žánrem v mým žebříčku posunul na výsluní, ať už se jednalo o Kiss Kiss Bang Bang nebo Iron Man Three, protože třetí Iron Man není ničím jiným než Blackovinou. The Nice Guys jsou pak jen pokračováním toho, v čem prostě Black v týhle době nemá konkurenci, a je to daný i tím, že prostě nikdo jinej v Hollywoodu na tyhle buddy movies nemá očividně koule. Dneska už je zapotřebí, aby buddy movie měla přesah, ale Shane Black na tohle všechno háže dost solidní bobek a já jsem za to rád. 

Správní chlapi jsou skvělá letní komedie s perfektníma hláškama a neskutečně padnoucím ústředním duem (a dcerkou jednoho z nich). Recyklují to, co Black napsal pro Posledního skauta i KKBB a v zásadě i IM3, ale to absolutně nevadí, protože Black se vrací do sedmdesátek, který jsou krásně nekorektní, kouří se všude, mluví se sprostě a skoro všichni nosej srandovní ohozy. A i když je mustr příběhu The Nice Guys pro toho, kdo viděl aspoň dvě Blackoviny, pořád stejnej, film znovu a znovu baví.

 

Prostě se vyplatilo jít na ně do kina. A v létě si je pustit s vychlazeným pivkem (nebo vychlazenou kofolou, pokud je divák náhodou jako já a nepije alkohol) a zavzdychat nad žánrovkou, která zaplaťpámbu nemá v Hollywoodu konkurenci, a bohužel tomu tak nejspíš zůstane. 

Je otázka, jestli je dobře, že je Black sám, protože nemá konkurenta, kterej by jej nutil se zlepšovat. Na druhou stranu Black je sám i proti celýmu proudu, a očividně ho to baví a očividně mu to jde. Možná je lepší mít jednoho mistra žánru než deset blátošlapů, kteří nemaj šajnu, co dělaj.

Black tu šajnu má a chvalme Boha za to, že tu je.

ShBl><žánr<>rejtink><xárňáckáfuturepast<>roug1

Tož nevím, jestli se za to stydět, nebo ne, ale dostalo se mi cti zhlédnout X-Men Protokalypsa a nevím, jestli se tím chlubit, a už vůbec nevím, jestli o tom psát.

 

A protože tenhle deník beztak nikdo nečte, vypíšu si sem tři body, abych nezapomněl, jak hodnotit, až film dorazí do kin pro širokou veřejnost.

 

> Ne vždycky víc koní víc výkonu.

> Deadpool bude ještě víc zmatenej, naštěstí nikoliv díky time lines.

> Singer X-Meny přivedl na výsluní dvakrát, ale někdo by už měl převzít režisérskou stolici (haha, stolice, get it?) a vlít X-Menům novou krev. 

 

Třetí Polverine a snad druhý Deadpool dokážou nastartovat potenciální X-Force, protože pokud se bude X-Mení filmový univerzum pořád držet Singerova rukopisu, dopadne to ještě hůř než Last Stand.

 

Ono to totiž v podstatě už s Tamtalokalypsou dopadá místama hodně špatně. Místama tak špatně, že Batman v. Superman se tiše pohihňávají.

 

*** - **** ?

Goddamnit, lidi, existuje handy cam (hand-held camera) a shaky cam. Drtivá většina shaky cam je dnes už postprodukčně upravovaná ve studiu a má jediný účel - navodit pocit handy camu. Wikipedia vám řekne, že handy cam = shaky cam, ale i absolutní filmovej negramota musí vidět rozdíl v ruční kameře a uměle způsobeném třepání kamery - ať už v postprodukci uměle skrze software, nebo rovnou na place příkaz režiséra: "Kurva, a teď hodně třepej tou kamerou, ať je vidět, že nemáme absolutně žádný stunt work a naši herci nejsou schopni fyzickýho výkonu. Já to pak ještě ve střižně proberu, ale kurva, teď musíš hodně třást tou kamerou!"

 

Handy cam má za úkol diváka přivést přímo do akce, na scénu, shaky cam má navodit pocit handy camu. A to je kurva velkej rozdíl. 

Ale kdeže, novej Cap je výtečnej film. Ale prostě máme tu subjektivní hodnocení a tak nezbejvá než jen doufat, že se na postu nejlepší komiksovky 2016 ještě objeví vedle užvaněnýho žoldáka třeba i ta Suicide Squad. Deadpool schvaluje.

Srovnej si komentáře podle nejnovějších a koukej na tu hitparádu nízkého hodnocení u jinak dobře hodnoceného filmu. a hlavně na argumenty v jejich komentářích. Lidstvo do dvou set let vyhyne na blbost.

Nedávný zkouknutí Drive přineslo i zajímavej bonus. Nikdy jsem týhle hudbě neholdoval, ale soundtrack Drive mi otevřel dveře k novýmu hudebnímu světu, kterej pro mě byl až dosud utajovanej. Soundtrack Drive se dá koupit v podstatě za pár korun (do desíti euro považuju všechno za pár korun, sorry, studenti), takže bych ho vřele doporučil všem.

 

Jinak pro mě osobně se konec března nese v rychlém finišování potenciální e-knihy, na který makáme s kámošem už přes rok? Projíždím si tak Evropou a píšu a píšu a pokud to hezky vyjde a my samovydáme e-knihu, určitě se pochlubím. Lol.

Se asi tak nějak během zejtřka víc zamyslím, ale teď mě jen k mýmu komentáři napadá sem přidat, že i když jsem dal 4* a na film šel totálně bez očekávání, byl jsem vlastně zklamanej. Úvodní akt je skvělej a bavil mě hodně, druhej a třetí už jsem se začal vrtět... a over-nerd finále mě nechalo absolutně chladným s myšlenkama na to, že jsem si přeci jen neměl dávat tu zasyflenou coca-colu a že můj močovej měchýř už to nesnáší tak dobře, jako když mi bylo 18.

 

//

 

A ten komentář tam nakonec nechám, a tady se zamyslím spíš rychle.

Protože BvS beztak už všichni viděli, Superman umře. Jaká to škoda a jaké to koule tvůrci měli. Jenže Justice League bez Supse bejt nemůže, začnou tam levitovat kousky hlíny, nebo čeho. Film měl skončit bez naznačení, že Sups to rozdejchal. 

 

Frank Miller napsal poměrně dobře hodnocenej Návrat Temnýho rytíře, vyšlo to i česky a stojí to zhruba osm stovek, což už je pořádná darda, když to vezmu tak, že v USA The Dark Knight Returns vyšel ve čtyřech dílech za 3 babky kus. Takže dvanáct dolarů? A tady si to prosím dáme rovnou za třicet babek, nebo tak nějak. Myslím, že by si Návrat Temnýho rytíře měli lidi přečíst. 

Ještě vznikl i dvoudílnej animák, kterej jsem si rozhodl znovu pustit, když už jsem ho tu nehodnotil a nekomentoval. (Zakoupeno tehdy kdysi dávno v Kárfůru v Paříži za tuším pět euro. Není to blu-ray, ale to co už.)

 

BvS trpí na to, že nese dvě poloviny - jednu batmanovskou (která je výborná i přesto, že Bats neváhá vůbec přejíždět lidi a ignorovat tak svůj morální kodex, že nezabijí), a druhou Justice League (a ta už je špatná). Pokud by se Zack Snyder soustředil jen a jen na Batmana, udělal by výbornej film, ale Warneři prostě chtěli rychle nastartovat svůj DCEU, a nepovedlo se to na 100%. Man of Steel byl i přes rotten tomatoes poměrně dobrej film, a kdyby si Warneři dali čas a udělali k němu batmanovskej film a teprve poté oba hrdiny postavili proti sobě se závěrem, že udělaj týmovku Justice League, udělali by Warneři mnohem líp. 

Želbohu Warner Bros nechtějí prostě ztrácet čas, a tak se zhruba od třetiny filmu všechno sune k velkýmu finále.

A cestou k němu někdo zapomněl přečíst scénář, protože tolik dementních chybek jsem dlouho u blockbusterový komiksárny neviděl. 

Ale k tomu třeba jindy, až bude blu-ray s eRkovým ratingem.