Wysch

Nadvakrát. V době vysílání první řady jsem se nedostal přes druhou či třetí epizodu. Nešlo to. Tempo je neúměrně pomalé, postavy až na Peggy a Jarvise naprosto nevýrazné, ploché a ničím nevyčnívající z komiksovýho a televizního klišé. Ale v zásadě poslední třetina série dostane tak nějak podivně dobrý impuls v podání celé té jakoby zápletky s ruskou špionkou, německýho hypnotizéra a v podstatě všechny vedlejší charaktery mají najednou svou roli, byť v mnoha případech totálně over the top. Jo a holky v éře čtyřicítek byly podle tohohle seriálu tak nějak víc sexy - že Hayley je dračice, to víme od Kapitána, ale Lyndsy i chladná Bridget jsou fakticky perfektně vyšňořené, učesané a vůbec vystajlované. Žeru tu stylizaci jak holek a kluků, tak samotnýho seriálu skrze hudbu, barevný filtry, design interiérů a radio show Kapitána Ameriky. To se prostě povedlo na výbornou. A teď hurá na druhou řadu. V tuhle chvíli škoda, že i poslední.

Celkem by mě zajímalo, kdo vymyslel ten českej název. Jako ne, že by příběh byl nějak originální, už od první scény, kdy si Aaron navlíká košili, je jasný, že Eckhart nehraje žádnýho páprdu, co se šťourá v různých bezpečnostních zařízeních, ale kompletně zmršit název "agentem na útěku" je fakt střela mimo. Po příběhový stránce je to strašně chabý, výcuc Taken (fotřík - exagent, dcérka - celkem kus) a Bourneovy trilogie (CIA, nadnárodní konspirace, dvojička naháněná agenty, se kterými Eckhart hází sem a tam), prostě takovej jakože dnešní mainstream v žánru konspiračního thrilleru. Po řemeslný stránce taky žádný terno, ale kamera je aspoň v soubojích přehledná (byť těch soubojů moc není), hudba nevýrazná, Eckhart směšnej rozhodně není a jeho dcérka a bejvalka (v podání sexy vychrtlý Kurylenko) jsou zkousnutelný, a protože mám slabost pro Lianu Liberato, rozhodně přidávám hvězdu navíc. Slušela by tomu aspoň nějaká pointa a neodfláknutá poslední cca 40minutovka, ale takhlenc je to aspoň průměrnej film, kterej s klidem může člověk zapomenout, že ho kdy viděl, ale rozhodně jeho shlédnutí přežije bez újmy na psychickým zdraví.

Tohle je hodně komplikovanej film, u kterýho mě mrzí to, že jsem ho neviděl na plátně. Vypsat celou šíři jeho záběru by mi dalo zabrat asi hodně času, a tak jen řeknu, že tenhle snímek zcela povinně pusťte každému, kdo se vás bude snažit přesvědčit o jakýkoliv náboženský pravdě, a zcela povinně ho pusťte všem, který považujou naši civilizaci za vyspělou. Páč z tohohle popela ta civilizace vzešla a všechno - filozofie, politika, náboženství i víra - má kořeny přesně v týhle ideologii, jejíž poslání tak nějak Hypatie hledá. Výborné kulisy, výtečná Rachel Weisz a jako jedinou výtku snad jen to, že aby se ten film vůbec na plátno vešel, musel se zjednodušit až hanba. Přesto zůstává velice velice inteligentní s neskutečným vhledem a příjemně pravdivými historickými fakty. Mhm.

Až na to, že je to "mrtě adrenalinový" souhlasím s DaViDem. Osobně tam ten adrenalin postrádám, postrádám hlubší rozbor charakterů (což logicky na omezeném prostoru ve srovnání s mangou nejde), například taková Hikari Kuina by měla imho mít detailnější historii, než jí scénář poskytl, protože v současném světě milionu genderů je Hikari Kuina pořád vzácná kytka, ale v zásadě jsem Alici (Arisu) vydržel až do konce a druhé řadě s klidným svědomím taky nějaký čas obětuju. Byť samozřejmě jako čtenář předlohy asi nebudu moct být překvapen.

Ó, jak teď lituju toho, že jsem film neviděl (a nepodpořil) v kině. Jasně, má celou řadu nedostatků nebo naopak přebytků, ale tvůrcům se podařilo na základě klasických klišoidních postupů vytvořit postavu, který snad nelze nefandit. Zjednodušeně řečeno, Alita je klasická Disney princezna s velkejma očima. V Alitě je celá řada chytrých vypravěčských postupů, který měly bejt sázkou na jistotu, ale nějak se to nepodařilo, a to díky nechytrýmu scénáři zcela jasně mrkajícímu k pokračování, kterýho se nejspíš ani dočkat nemusíme. Přesto mám z Ality krásnej pocit sci-fi pohádky s princeznou, která má koule.

Předem omluva všem slovenským kolegům za moji hanebnou slovenčinu, ale já neviem, či sa mám smiať alebo plakať. Prečo sa to vôbec volá po anglicky? Ale tož ta dcérka, tu by som bral, nie že nie.

Nejlepší Forman... Právem tak vysoko v žebříčku. Nesmysl hodnotit historickou pravověrnost.

Přidávám se do skupiny lidí, kteří považují prvního (Raimiho) Spideyho za lepší snímek, a to nejen komiksovej. Rozhodně mi vadilo pár věcí, které ale do celkovýho hodnocení nezařazuju - ať už to byla prachsprostá kopie prvního dílu, co se seznamování Petera se svými schopnostmi týká; stejné šablony... a hlavně a úplně nejvíc zabitá postava strýčka Bena. Co si budeme povídat, snad se mnou bude někdo souhlasit, Cliff Robertson působil jako mentorský milující a milovaný strejda mnohem líp, což nesouvisí ani tak s Sheenovým výkonem, jako spíš celkově s dramaturgií. Pro připomenutí asi jen zmíním, že mentorská role mu mnohem víc sedla u postavy poctivýho policejního náčelníka v Departed. Ten charakter role je totiž úplně jiný a Robertson, budiž mu Země lehká, v tomhle ohledu měl jasně navrch. Protože jemu jsem tu jeho lásku a mentorství opravdu upřímně věřil. Těžko říct, jestli za nevyznění Sheenova výkonu nemůže scénář a celková doba, kterou Ben na plátně stráví, nemůžu se ale ubránit dojmu, že oba Benové měli stejně času na diváka zapůsobit, avšak u Sheena se to nepovedlo až tak. Další věcí, která mě tak trochu upřímně štvala, byla naprostá šablonovitost scénáře, což se u prvního Raimiho Spideyho s trochou dobré vůle říct nedalo - nevyskytovala se tam totiž žádná postava, která by měla od prvního okamžiku na scéně předem předpokládaný konec (pokud nepočítáme záporáky, že jo). Zde ale policejní kapitán zdechl už ve chvíli, kdy se objevil u rodinný večeře. Moje vedlesedící A. během filmu často poukázala na řadu nelogickejch věcí, které mě začaly štvát až u závěrečných titulků. Nadnesenost, patos a klišé, to budiž, ale co ty jeřáby? To je už víc než patos. Zatímco v Raimiho dvojce civilisté Spideyho nesli ve vlaku na ramenou, aniž by to působilo fakt pateticky, tady se najednou objeví kvadrilion jeřábů, které zaprvé nemají v těch místech co dělat (za celou dobu se ani jednou neobjevily na scéně, ani v pozadí) a zadruhé se zjevují náhle. No budiž. Abych nekřivdil, výborné jsou first person akce, proskoky a prolítávání všude možně, to každopádně. Garfield sice nepůsobí správně Parkerovsky, spíš je to polo-autista než tichý uzavřený génius, a jeho psychologický vývoj je bez nějakýho závažnějšího důvodu naprosto nepadnoucí (všechno se děje strašně rychle), ale ve výsledku je to sympatický výkon, v němž se dají hledat chyby, ale srovnávat s Tobeym asi nebude správný. Problém je v tom, že divák tak podvědomě asi konat bude, protože si prvního Spideyho vybavuje ještě celkem zřetelně. Vtip - dobrej. Opakovanej vtip - už ne tak dobrej. Když počtvrté vidím, jak něco Parker svojí silou omylem rozbije, už to není tak vtipný jako napoprvý. Takže ve výsledku jsem tak nějak rozpolcenej, po řemeslný stránce výborná podívaná, stopáž je podivná (všechno je hrr a přesto zadek bolí), herecký výkony budiž (Ifans!), Emma je kočka, ale tAS je kopií jedničky s novými technologickými fidlátky a tak, opakováním téhož a nabízí se otázka, jestli Webb nenatočil spíš průměrný remake než nadprůměrný reboot. Neubránil jsem se srovnání s Nolanovým Batmanem. [ČSFD projekce] se přesto i tak nějak podařila a hodnocení je spíš ryze subjektivní než pokus o nějakou objektivní snahu něco zhodnotit. [65%] P.S. Nic jsem od novýho Spideyho nečekal.

Bayovina, kterou jsem zapomněl hodnotit a komentovat, a hned si připomínám proč: Ve chvíli, kdy změním hodnocení, se mi tenhle editor zavře a já už jsem línej to psát znovu. Protože při psaní komentáře jsem si uvědomil, že jsem si tuhle Jakeovu sanitku na velkým plátně užil víc než Reynoldsův dream team, a to přes (anebo právě proto!) všechny ty typické patetické klišovité kýčovité Bayhem momenty. Mňam. Píčovinka, na kterou se dá snadno zapomenout. Na malý obrazovce mě už ta sanitka zas na čtyři * nebrala, no.

Naprostá klasa nejen stylizovaná do sedmdesátých let, orgasmus poctivé, byť rozvláčné filmařiny, ejakulace hereckého charismatu obou hlavních představitelů... a neskutečně poctivý Ridley Scott. Garantuju vám, že za celé ty dvě a půl a kus hodiny od filmu neodejdete, i když v něm akce neteče proudem a tempo je asi stejně strhující jako sprint osmdesátileté babičky o francouzských berlích.