Wysch

Iko Uwais má v prvý řadě na to, aby se stal mezinárodní hvězdou. (Moc času na to ale už nemá, pokud to nezvládne do pěti let, má útrum a může doufat jen v to, že z něj bude druhej Donnie Yen.) Protože herecky je překvapivě silnej, rozhodně silnější než třeba TonyJaaaaaaaaa. Choreograficky je to ale v porovnání s Raidem samozřejmě horší, i z toho důvodu, že scénář asi zakázal, aby byla hlavní postava skutečnej martial art(s) frajer, kterej by to pořádně rozjel. Bitek je míň, než jsem čekal, a jsou všechny v zásadě na jedno brdo - Iko do toho bezhlavě vlítne, dostane na zádel, pak se vzchopí a nějakým náhodným zásahem (zásah... get it?) svého soupeře porazí. Nepomáhá ani stopáž, která je neúměrně dlouhá, a nepomáhá ani gradace, kdy finále vlastně přijde na pláži, a nikoliv v bunkru. V bunkru už je divák vyčerpanej i příliš okatým gore a stejně ví, že Iko nejdřív dostane na pr.el, aby nakonec přeci jen vyhrál. Příběh je v podstatě klišé - nájemnej vrah bez paměti, okořeněnej ale hezky tématem dětských vojáků, za což dávám malý plus; a druhý malý plus, který vytahuje Headshot nad úroveň průměru je pro mě hereckej výkon Ika. Objektivně asi 60%.

Solidní B zábava, který do áčkovýho hodnocení chybí lepší tempo hlavně v druhém aktu. V každým případě ale ani s osmým dílem neztrácejí Zběsilí dech, což bych po smrti Paula Walkera, dej mu Pámbu věčnou slávu, opravdu netipoval. F. Gary Gray byla režijně překvapivě opravdu dobrá volba. Scénář nadupaný v hláškách, klišovitý v charakterizaci postav (i.e. Stathama, skrze to mrně); trikově pastva pro oči, a tak dvě věci, který zamrzí, jsou, že se tohohle (pravděpodobně druhého) restartu série nedožil Walker; a že Gal Gadot dělá Wonder Woman, protože mi chybí taky. Letos prozatím nejzábavnější (byť ne nejlepší) film do kina.

1) Nechápu, kde se bere hejt na Hailee Steinfeld. (Teda při prohlížení její filmografie možná i chápu.) Steinfelldka je v EdgeOf17 v doposud nejlepší herecký formě (včetně True Grit). Její výkon je pro mě o to uvěřitelnější, že nejsem holka. Kappa. 2) Skoro se mi chce říct, že je to geniálně napsaný. Zrežírovaný ani moc ne, protože v každém aktu má film ztrátu tempa a slušelo by mu podle mýho o deset minut kratší stopáž, která by vyškrtla zbytečně prvoplánový a klišoidní scény, jako třeba ta s Nickem. Bohužel v tom je i ten důvod, proč to geniálně napsaný není - scénář má několik klišoidních věcí navíc, které zbytečně devalvují jinak výtečně napsané dialogy. Přestřelky mezi Harrelsonovým učitelem a blbkou v podání Hailee maj nejen grády, ale hlavně tolik potřebnej vtip. 3) Po celou stopáž se film pohybuje na strašně tenký hraně mezi výtečností a trapností. Bohužel párkrát do tý trapnosti film zabředne, ale kudos za to, jak se režijní debut Kelly Fremon Craig povedl --- v zásadě klišé o dospívání a hledání sebe sama je nějak v podání scénáristky a režisérky v jedný osobě překvapivě vyspělý, hořký i sladký, až silně neamericky nezávislý a individuální. A společně s tím je až překvapivě silnej hereckej výkon Steinfeldky, která tu vymaštěnou krávu pohybující se na hraně mezi trapností a individuální výtečností zvládá s bravurou, s jakou do světa filmu před sedmi lety vstoupila. 4) Stejně jako Steinfeldka má EdgeOf17 příjemně obyčejnej look (sláva akné!) a stejně jako Hailee se film možná až moc snaží si ten obyčejnej look uchovávat, a přitom se možná mimo záběry kamer líčí a stylizuje do role superhvězdy, bůhví, ale výslednej produkt je prostě v podání EdgeOf17 příjemnej. Kudos ještě jednou za scénář, a respekt oběma hlavním hereckým hvězdám, že si tu chemii mezi sebou a svýma postavama fakt užily.

Dat soundtrack, yo! Samozřejmě standardně oproti předloze došlo k otupění základní myšlenky, ale (audio)vizuál je tak skvělej, že z toho ta manga přímo čiší. Vypnout mozek, oprostit se od toho, že Ghost in the Shell mělo bejt vícerovinatý postmoderní cyberpunk sci-fi, a člověk si tu příjemně sestříhanou stopáž - při pohledu na Scarlettiny křivky - užije. Solidní béčko, nic víc, ale pro budoucnost americkejch zpracování japonských mang možná skvělej start, na kterej budeme jednou vzpomínat. "This is the chance for Japanese property to be seen around the world." - a to samotný i vysvětlí, proč americká verze je v porovnání s mangou tak duchaprázdná a zbytečně se místy soustředí na tupější otázky. Ale ten soundtrack je naprosto úžasnej.

Příběhově vetřelčí sci-fi standard s nadstandardním řemeslem a zbytečně upozaděnými herci (hercem?). Audio a hlavně vizuálně pro mě lahůdka, scénáristicky průměr kopírující zcela zbytečně sci-fi mustr. Přesto v závanu komiksáren, generických komedií a romanťáren je každej sci-fi thriller s kapkou vody z Marsu v zásadě i příjemný osvěžení za sedmdesát procent.

Budiž otázka, jestli je to o stárnutí a vyrovnání se s ním (skrze nějakej rádoby vztah dementního starce s vnučkou), nebo přeci jen pocta dvacet let starým HK klasikám, který si ani nepamatuju. Pravdou je, že i kdyby tenhle film byl byť jen jedno z výše jmenovaných, nedokáže fungovat a bavit - je totiž přesně na půli cesty a k oběma bodům má stejně daleko. Není to ani Taken, ani Rocky Balboa (nevím proč, ale při sledování jsem prostě měl pořád nutkání tenhle snímek srovnávat právě s těmito dvěma). [Febiofest 2017]

Probably the most underrated movie this year... so far. Největší omyl bude považovat tenhle snímek za duchařskej / supernatural thriller. Film je absolutně o něčem jiným - o hledání sebe sama, smutku, osamocení nejen ve studený Pařiži, přežívání... a možná i nějakým tom duchovi. Filmová hádanka, Kristen Stewart v doposud herecky nejsilnější roli, skvěle nasnímané napětí, smysluplně odvyprávěné puzzle. Ironií osudu je, že teprve po zhlédnutí Personal Shopper mi dochází, jak moc jsem nedocenil Sils Maria, a jak silný filmař Assayas je. Bravo. [Febiofest 2017]

John Wick podruhé je v podstatě John Wick poprvé, jen s tím rozdílem, že v prvním Wickovi poměrně (směšný) finálový souboj byl završení třetího aktu, a v druhém Wickovi je celý třetí akt jedno velké finále. Což nakonec ve výsledku znamená, že opravdu skvělé akční scény se najednou začnou přejídat, a jejich kontaktní údery na diváka už nejsou tak silné. V každém případě znovu platí, že John Wick a Keanu Reeves jsou poctou akčnímu žánru, skvělé choreografii, vynikajícímu stuntworku a na současné poměry až staromódně vystavěnému příběhu (což je samo o sobě velké pozitivum). Avšak stejně jako v prvním Wickovi, něco tomu trošičku chybí, aby se John Wick mohl pasovat na moderního akčního hrdinu a film, který obstojí i mimo svůj žánr. V jedničce tomu chybělo finále, ve dvojce to finále přebývá (resp. finále přichází v katakombách a nikoliv v zrcadlovým bludišti). Znovu ale platí, že ten (úžasně vykreslený) svět podsvětí se svým antihrdinou Johnem Wickem neskutečně baví. A znovu platí, že John Wick může za několik let být opravdovým kultem (on už ten první film pravděpodobně i kultem je). P.S. Chybí mi Kaleida. upd: Druhý zhlédnutí baví stejně jako první, možná o trochu víc, kdy už člověk začne víc vnímat, jak je Wick efektivní stroj na zabíjení (v detailech). Ruby Rose vynikající, celkem by se mi líbil spin-off o jejím charakteru. Zase slaboučkej záporák se špatným castingem, vynikající hudba tho. upd2 po zhlédnutí Atomic Blonde: Chad Stahelski je pravděpodobně režijně silnější než David Leitch, a to jak v detailech tak v širokých záběrech. Každým dalším zhlédnutím JW2 nabírá víc bodů, jak mi dochází symbolika některých scén. World building se povedl.

[předlohu jsem nečetl] Ehm... z komentářů mi přijde, že jsem viděl nějaký přelomový sci-fi, chytrej film s postmoderními tématy, filozofickou hloubkou a emocemi, které mě měly vyždímat dosucha. Ne. Má to chytrej námět, ne že ne, idea toho, jak vnímat čas a jak jen samotná tvorba a stavba vět může vnímání času měnit, je zajímavá a chytlavá. Samozřejmě to pak vědomí o čase přináší hlavní hrdince nějaký psychologický otázky, jako třeba jestli je fér splodit dítě, o kterým ví, že tak jako tak "brzo" zkape na zákeřnou a nevyléčitelnou nemoc. Jenže to jsou jen otázky povrchní, protože nepřinášejí žádné odpovědi, které by divák nečekal. Divák už dávno ví, jak to dopadne, a hlavně i ví, jakým způsobem Villeneuve svého cíle dosáhne. Průměrně inteligentní opice jako já dokonce už v prvním aktu (výrazně zbytečně natahovaným dlouhými nicnepřinášejícími záběry - jak se oblékají do hazmat obleku, jak jedou plošinkou, jak jdou chodbou se stranovou gravitací, jak se svlékají z hazmatu...) ví, v čem je pointa heptapodího vnímání (ty kruhy jako symboly musí nevidět jen slepec) času. Stejně tak průměrně inteligentní orangutan jako já pochopil, že flashbacky jsou flashforwardy ve chvíli, kdy viděl prsten a žádnou fotku nikde u Amy v kanclu nebo doma, takže tím se pro průměrně inteligentního orangutana i ztratilo emoční vypětí z druhé linky vyprávění. A podle komentářů je to právě tahle linka o budoucnosti, která mě měla vyždímat, no nechala mě naprosto suchým, protože už první akt mi všechno vyzradil. Přišlo mi tedy, že cílem filmu je vysvětlit mi vnímání času skrze heptapodí řeč, jenže řeč nebyla absolutně vysvětlena, a jediné, čemu se film věnoval, bylo to psaní kruhů. (Jak by mluvené slovo dokázalo taky vystihnout heptapodí časovjem?) Jenže systém psané heptapodí řeči vysvětlen taky nebyl, namísto toho to odbyl Jeremy Renner jako vypravěč v jedné sekvenci. Skutečně zajímavý je tak pro mě nakonec jen ten třetí akt, který naopak většina ze zde komentujících odborníků shazuje - bavilo mě sledovat, jak Lujza zabrání válce proti ufounům, a bavilo mě sledovat ty problesky z budoucnosti, které - byť ex machina - mají aspoň šmrnc a i notnou dávku (chtěného?) vtipu. A proč plná darda? Protože hezčí film si na blu-rayi nedovedu představit. Nemrzí mě, že jsem film neviděl v kině, protože v leže se ta symfonie skvělého zvuku, dobré kamery a solidního výkonu Amy Adams dala sníst opravdu s chutí. Btw. fakt, že Arrival před Oscary je stále v kinech, o něčem svědčí. Ale jak říkám, byť je BR placka drahá, na velké obrazovce se film zhlédne opravdu skvěle a točit tu placku můžu i dvakrát za večer. Koupě roku, byť globálně mám dojem, že režie i film samotný jsou zoufale nadhodnoceny. Kvalitní flm? Stoprocentně? Kvalitní režie? Určitě. Přelomové dílo, budoucí velikán sci-fi? Nikoliv. Není to dostatečně chytré na to, aby z toho byl druhý Blade Runner; a není to dostatečně svižně odvyprávěné, aby se nedostatky v naraci i pointě daly přehlédnout.

Hodnocení jedním slovem: Průjem. Poznámka: Chloe, ty objekte mejch hormonálních zájmů, poslední dobou lezeš do samejch sraček. Přečti si ten scénář, než na něco kejvneš. Extra * za tebe žádnej film nevylepší.