Wysch

Po patnácti minutách přepnuto na Máchala s Jankem. Obávám se, že si programový ředitel České televize řekl, že stejně nemá cenu soupeřit o diváky s takovou klasikou, jakou jsou Bočanovi čerti, a tak se nasadil tenhle televizní průjem. Aspoň, že se ČT zasluhuje o rovnoprávnost menšin, teplým Jiříkem určitě nic zkazit nemohla, že ne?

Sorry, ale tohle napsal asi žák páté třídy základní školy, a nikoliv vystudovaný scénárista, který napsal něco tak relativně povedeného jako Labyrint. Pan Dolenský to zrežíroval čistě pod parou nebo pod vlivem marihuany, a aby se to nepletlo, pan Vaculík se k němu přidal a celou tu vánoční srajdu si užil aspoň tak (o Hanzlíkovi ani nemluvě). Mladá dvojice to brala na druhou stranu příliš vážně na to, aby se dala přihodit hvězda navíc aspoň za to, že si to ten ansámbl užil. Lucka Černá je ale překvapivě celkem pěkná holka, takže jedna hvězda na konto štědrovečerní pohádky 2016 přeci jen poputuje.

Já snad asi měknu a stárnu... Well, je to "muzikál", a dalo by se čekat, že to bude v zásadě sestavený jen z pěveckých vystoupení jednotlivých zvířat. Pravda je ale asi taková, že film není vyprávěnej jako klasickej animák pomocí klipovitých sekvencí, ale jako standardní film se standardním scénářem. (O to překvapivější je, že film je napsaný jako storyboard.) Naposledy jsem takovej pocit z animáku měl asi u How to Train Your Dragon (1). Tím nechci říct, že by to bylo líp napsaný než třeba letošní Zootopia, která pravděpodobně stejně zůstane nejlepším animákem 2016, ale po delším a delším zamyšlení si ze Zootopie pořád vybavuju jen jednotlivé scénky, ale už ne jejich propojení. Neboli, jak jsem někde četl či slyšel, zkrátka typické vyprávění animáku skrze storyboard. Je to možná způsobený tím, že od projekce (ve 2D v původním znění mimochodem) mi uplynulo sotva pár hodin, a tak film mám v palici čerstvě, ale fakt, že jsem nic jako dobře napsaný (byť slabší) příběh nečekal a přesto jsem to od muzikálovýho animáku dostal, mě zkrátka naplňuje tak nějak víc než třeba ta Zootopia. Dalším faktorem, kterej mě naprosto unesl, byly herecký výkony. Že Scarlett Jo má neuvěřitelně sexy hlas a tím pádem i prezenci na plátně i bez svých fyzických předností, to víme už od Her. Že Matthew McConaughey má taky sexy hlas, to jsem si tak nějak všimnul v Interstellar, ale že skutečně dokáže hrát animovanou postavičku, to jsem od něj ani nečekal (čekal jsem od něj tak nějak money grab přístup jako v Kubovi). Největším frajerem je ale podle mě Taron Egerton - ten by se zpěvem v klidu mohl živit. A to jsem od gymnasty taky nečekal. (Naopak někteří herci se neobešli bez autotune.) No a do třetice za mojí pětku asi může to, že film je skvěle zrežírovanej. Tempo tak akorát, aby ty dvě hodiny utekly příjemně, skvěle načasovaný pěvecký výstupy (byť v zásadě nejsou rozloženy po celou stopáž). Klišovitá sbírka postaviček (protože je to i pro děti, nějaká ta prdící se taky najde), to jo, ale co čekat od filmu, kterej by měl cílit na všechny vrsty diváctva. Konec sice taky nepřekvapil (vážně byl někdo překvapen?), ale celkově vzato se dá říct, že film mě příjemně naladil. Jestli bych měl rodičům před Vánoci a přes Vánoce doporučit nějakej film, na kterej můžou zajít s dětma, a nenudit se, je volba jasná. Nejlepší animák roku rozhodně ne, ale kolem a kolem příjemný (předvánoční) překvapení. Jo a Ms. Crawly je naprosto super.

Nadvakrát. V době vysílání první řady jsem se nedostal přes druhou či třetí epizodu. Nešlo to. Tempo je neúměrně pomalé, postavy až na Peggy a Jarvise naprosto nevýrazné, ploché a ničím nevyčnívající z komiksovýho a televizního klišé. Ale v zásadě poslední třetina série dostane tak nějak podivně dobrý impuls v podání celé té jakoby zápletky s ruskou špionkou, německýho hypnotizéra a v podstatě všechny vedlejší charaktery mají najednou svou roli, byť v mnoha případech totálně over the top. Jo a holky v éře čtyřicítek byly podle tohohle seriálu tak nějak víc sexy - že Hayley je dračice, to víme od Kapitána, ale Lyndsy i chladná Bridget jsou fakticky perfektně vyšňořené, učesané a vůbec vystajlované. Žeru tu stylizaci jak holek a kluků, tak samotnýho seriálu skrze hudbu, barevný filtry, design interiérů a radio show Kapitána Ameriky. To se prostě povedlo na výbornou. A teď hurá na druhou řadu. V tuhle chvíli škoda, že i poslední.

K zhlédnutí alespoň ZDE. Laciný look studentského filmu, bez hlubšího záměru a s pointou, která neosloví. Gunner Wright má ale sexy hlas.

Asi nejvíc žeru ty Ufajry a fakt, že voba maj fakticky svoje profily tady na ČSFD a zrzka je ještě ke všemu aktivní! (Sorry za stalking.) Bechdel test není Bechdelův. Hejtuju fetky, stíhačky a moralizující pozérky. O to kouzelnější je, že jsem úplně stejné prokrastinující pako jako Damián a radši se podívám na striptýz holky s umělejma prsama, než abych komunikoval se svojí zrzavou fiflenou, která chytá deprese z toho, že její máti má rakovinu, že její vymatlaná kámoška s mozkem z kokainu to dotáhla bez nějakýho vlastního zapříčinění do Paříže (není o co stát) a že její nejlepší kámoš, gay, má sex častějš než ona sama. Stejně tak kouzelná je forma vyprávění týhle vztahovky na dálku s postavama, který sice považuju za uvěřitelný, protože se minimálně v Damiánovi celej vidím, ale za zbytečně dohnaný do extrému, protože nevěřím tomu, že by žádná byť sebevymaštěnější pipka opustila svojí matku, která bojuje s rakem, jen proto, aby v Berlíně u svýho kluka dělala někde bůhvíco za job. Zajímalo by mě, jak hořká ta pilule s mailem z minulosti byla, když si ta nána zrzavá vybavila, kolik toho mohla v Praze prohulit a prošňupat ^_^ V každým případě po formální stránce zajímavej počin mladýho ansámblu, herecky (aspoň co se týče Amálie a Damiána) uvěřitelný, režijně v několika epizodách překvapivě silný, a to bez ohledu na to, jak lehký nebo těžký takovýhle dopisní zpracování přes skype mohlo nebo nemuselo být. Easter eggy beru. Digguju pohled na současný vzdělání, sám jsem si po pěti semestrech vejšky řek to samý a šel do toho Utrechtu. Respekt český (filmový / televizní) omladině, do budoucna přeju spoustu úspěchů. První a poslední epizoda nejslabší, byť poslední má vtipnej epilog po vypnutí počítače a přechodem formy, kterej mě ve výsledku pobavil. Samotná pointa je přesto nejslabším článkem samotnýho seriálu a potřebovala by buď prohloubit třeba úmrtím matky, nebo opuštěním Damiána; nebo třeba kompletním překopáním. Ale to už je na jinou diskuzi. Peace out, virtuální živote - jsem rád, že nepatřím k těmhle mileniálům, moje soušl sítě sice jsou, ale spíš jen tak k tomu, abych na Vánoce popřál happy holidays, takže spousta z toho života na fejsbuku a snapchatu a bůhvíkde mi trochu unikala :)

Považuju se za velkýho fandu původní Lethal Weapon. Bývávaly časy, kdy jsem všechny čtyři filmy dokázal odrecitovat nazpaměť - tolikrát se totiž VHSky se Smrtonosnou zbraní u nás protočily. Lethal Weapon sérii považuju za to nejlepší, co se v daným žánru urodilo. Proto jsem nebyl odvážnej pustit se do týhle televizní srandy, dopředu se dalo předpokládat, že na původní filmy to zdaleka mít nebude. Chybí toho opravdu moc, aby se to vyrovnalo LW sérii aspoň v jejím čtvrtým a posledním díle, ale když si člověk zvykne na to, že Riggs nemá charisma Mela Gibsona a Murtaugh nemá s Dannym Gloverem společného skoro nic, dá se na televizní Lethal Weapon celkem zvyknout. O to víc, že to trvá tak zhruba čtyři pět epizod, než si zvykne divák a než si zvykne samotnej seriál. Sympatický ale je, že se nikdo nesnaží původním filmům blížit, seriál si z nich v zásadě bere jen námět a jména hlavních postav a samozřejmě Los Angeles (a to včetně několika klasických LW lokací) a snaží se s tím vším pracovat moderně se svižným přístupem ve střižně. A tak v zásadě jen to jediné velké negativum (když už si člověk zvykne, že to není Lethal Weapon, jak si ji pamatuje z dětství) je fakt, že scénář postrádá Blackovské hlášky a vtipy. Hláškující Riggs a Murtaugh prostě musí být, a to mi prozatím chybí. Ale jinak po devíti epizodách zatím v zásadě 75%ní spokojenost. Žádný terno to není, ale dívat se na to s klidem dá.

Tam, kde sedm epizod Star Wars v mým případě selhalo, tam z obou stran uzavřený příběh Rogue One u mě bodoval. Je to první SW film, kterej mě upřímně a do poslední kapky bavil. Můžou za to podle mě dva důvody - konečně více než jedna zajímavá postava (i.e. Han Solo, případně Finn ze sedmičky), která má svou úlohu, svou motivaci, svou historii a hlavně si se mnou vytvořila pouto. Až doposud až na výjimky nejzajímavějšími postavami všech Star Wars byli vždycky záporáci - Darth Vader, Palpatine a loni Kylo Ren) a všechny ty hlavní kladné postavy byly až na jednu a půl výjimky zcela ploché (samozřejmě Han Solo a loni půl Finna). V Rogue One konečně dostávám postavy, se kterýma cítím, které mají hloubku a charakter a minimálně dvě postavy Star Wars univerzum v mém případě skvěle oživují - Donnie Yen a Alan Tudyk. Obzvláště Tudykův Kej Tů eS Ou je naprosto boží charakter, žeru ho do posledního šroubku. A druhým důvodem, proč mě Rogue One tak bavil, je SPOILER! fakt, že žádná z postav tenhle film nemusí přežít. Haha! Triky jsou vynikající, skvělé, výborné, aspirant na technickýho Oscara; výprava kulervoucí; na každém záběru je vidět, jak moc peněz to stálo, a přitom to nepůsobí nijak prvoplánově. Zkrátka tím chci říct, že Rogue One u mě boduje i proto, že je to film, který pomáhá budovat univerzum Star Wars. Nejsem žádnej Star Wars fanda, nic navíc jsem nečetl, nehrál, neviděl, jenom těch sedm epizod (a tu sedmou jsem doposud ani neohodnotil, hanba mi!), ale od pátý epizody jsem měl vždycky dojem, že to univerzum je ohromné a mělo by se na něm stavět, každej film z hlavní série by ten vesmír měl budovat, ale v zásadě to udělala jen ta trilogie, kterou všichni zatracují, a hlavně teda třetí epizoda. Stejně tak mám dojem, že to dopadne s Rogue One - skalní fanoušci budou brebtat, protože to nejsou Star Wars. Nejsou. Rogue One není plochá laciná pohádka jako New Hope, Rogue One je v zásadě válečný film ze Star Wars univerza, film, jehož celý závěrečný akt je jedna velká bitva, a jehož konec se tak skvěle napojuje na New Hope, až mi z toho bylo na konec přes celý ten závor smutku, i pěkně u srdce, jak hezky ten film skončil. Jasně, základní osnova příběhu je nudle z nosu, jenže základní osnova Epizody IV i Epizody VII jsou nudle z nosu, o to víc, že sedmička jen prachsprostě kopíruje čtyřku. Rogue One je napsaný tak, aby byl uzavřeným příběhem, na nějž naváže Čtverka, a jako takový je napsaný velmi obstojně. O to obstojnějš, že je to vskutku film, který celý ten svět Star Wars obohacuje, pomáhá budovat, a hlavně dělá uvěřitelnějším. Pro mě výborný film. Jeden ze tří, který mě letos v kině opravdu vyždímaly. P.S. Nesouhlasím, že digitální omlazení bylo až tak špatné. Naopak. P.P.S. V roce 2023 už to digitální omlazení je fakt špatný :)

O chlup lepší než první triptych. A to hlavně ve scénáristické oblasti, ačkoliv buďme upřímní, policajti, co si neověří výrobní číslo zbraně, si nezaslouží ani ten negativní komentář. Na druhou stranu se podařilo do scénáře napasovat lepší charakterizaci postav, a to díky tomu, že si s ústředním triem už může jak scénář, tak režisér dovolit víc. Patrný je to ve vztahu Geislerka / Dvořák, jejichž chemie není založená jen na tom, že se špičkují, ale hlavně i na tom, že se znají už z minula a dovolují si i intimnější věci bez toho, že by to smrdělo zbytečnou romantickou šaškárnou. Za to klobouk dolů, málokdy jsem v český produkci viděl vztah chlap / ženská, kterej je založenej na přátelství, a kterej zbytečně nesklouzával buď k flirtu, nebo k šovinista vs. feministka. Zároveň je líp napsaná a hlavně líp vedená pointa toho celýho mystéria, byť chybí opravdu katarze Trojanova charakteru. Taky trochu chybí vhled do Runovy postavy jako celek. Runa je úplně stejně šedej, jako je Langdon v tom druhým filmu s Hanksem, čiže v zásadě by tam místo něj mohl být bezejmennej Franta Kolohnátek, kterej se náhodou orientuje v zednářský tématice. I.e. zapojení Runy do ústředního kriminálního dua je spíš takový nemastný neslaný. Zatímco v prvním triptychu byl Runův charakter hybnou silou, a to i díky jeho osobnímu zapojení s ďáblicí v rudém, v druhém triptychu nemá ani tu dcérku, ani tu ďáblici, vlastně nemá ani důvod, proč by dvěma cajtům přes ulici pomáhal. (I.e. chybí vysvětlení jeho motivace.) Aspoň, že režisérsky se Strach ještě víc zvedl a je přesnější v "akčnějších" scénách, kamera znovu špičková: perfektní kompozice, pěkná práce s celkem a detailem; střih je příjemně stabilní, herecký výkony o to zajímavější, že v ani jedné scéně vlastně z obrazu nechybí nic a nic nepřebývá. Pro mě je hezký zapojení fildy, kde jsem v době natáčení musel studovat, ale absolutně si nevybavuju, že bych tam někdy viděl štáb (rozuměj - do školy jsem chodil na zkoušky a kolokvia a zápočty, lel), ale v historickým kabinetu jsem byl poměrně jako doma i z toho důvodu, že jsem tam chodil radějc než na přednášky do 201ky nebo 301ky, hehehe. Tedy závěrem, v zásadě mi přijde tenhle triptych lepší, a to ze dvou důvodů - 1) postavy jsou líp napsané a hlavně se zajímavějšími vztahy; 2) v podstatě je triptych líp napsaný, protože poslední díl není výsměch. Přesto mi tam zase ten konec tak trochu nešaltruje, takovej zase strašně narychlo s takovým jakože nemastným neslaným mystickým závěrem, respektive pointou. Mňoch. Ale jako jo, hezký, zase o kousek víc věřím, že se v ČT dá udělat poměrně hezkej seriál s víc než českým potenciálem.

No jo, on ten poslední záběr na odjíždějící pohřebák je přeci všeříkající. První díl mě mile překvapil svoji kamerou, kompozicí a klidným střihem a v zásadě i storytellingem a všechno to vypadalo na chutné menu, režijně silné, herecky perfektně zmáknuté ze strany Dvořáka a Trojana. Druhý byl spíš taková polévka před hlavním chodem, a třetí díl - hlavní chod - se zhruba v polovině převrátil do směšného dezertu, který si z diváka udělal dobrý den. Přesto mě nejvíc překvapily až závěrečné titulky, které jsem si musel pozastavit, protože z Michala Runy se stal Ivan Runa a já začal přemejšlet, jestli to nemá nějakou symboliku. Hehehe. V každým případě technický kvality si triptych udržel až do konce, hlavně kamerově a střihačsky, ačkoliv musím přiznat, že úvodní prolog s prostříháním Vagnerová > CGI had na šutru > Vagnerka > Oldřich Navrátil > had na šutru atd. byl zbytečně repetitivní. Naopak kamera byla skvělá, kompozice, barvy, nasvícení, a v zásadě si to udržela až do posledních chvil celého triptychu. Hudba hrozně zastaralá, tak nějak polovina osmdesátých let. Z vypravěčskýho hlediska mi chybí katarze Hádkova charakteru, kterýmu se zprvu dalo dost místa, jako kdyby měl nějaký hlubší význam. Jinak samozřejmě, že poslední zhruba půlhodina je výsměch, to se nesmí brát vážně. Triky slabé, je vidět levná produkce. Režijně ale velmi silné, začínám chápat, proč je (v době psaní tohoto komentáře) Strach všude, kam se podívám. Scénář měl prostě zůstat při zemi a ten mysticismus ztvárnit stejně cynicky, jak se k němu celou dobu stavěl.