Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (1 035)

plakát

Světlo a stíny (2021) (TV seriál) 

Asi bych to nazval celkem zajímavým fantasy dramatem s absolutně perfektním obsazením a zajímavými postavami, které jsou překvapivě lidské, chytré a zajímavé ve svých minulostech a ve svých vývojích. Výprava, kostýmy a vizuální efekty jsou imho velmi povedené. A tak jediné, co mně osobně trochu překáží, jsou berličky v expozici. Tempo pro některé diváky bude nudné, pomalé, scény a vyprávěcí oblouky budou pro někoho zbytečně rozházené nebo co já vím. Pak jsou určitě lidi, kteří nedokáží pochopit, že fantasy může být klidně i komedie, tragédie, drama, klidně může existovat i mišmaš fantasy s jinými žánry a subžánry. Ale ve svém jádru je Shadow and Bone absolutně perfektní ukázkou toho, co by fantasy mohlo být, čím je a čím by se mohlo stát. (A aspoň mi tenhle netflixácký počin vysvětlil, že Ben Barnes je Angličan. Doposud jsem ho měl za Američana. Jen je škoda, že touhle rolí zapadne podle mě už definitivně do škatulky záporáka s hezkým ksichtem. Záporáka, se kterým se divák dokáže aspoň na moment ztotožnit.)

plakát

Utajený pasažér (2021) 

Moje první filmový setkání s Mystery Guitar Man(em), kterej za časů mýho vysokoškolskýho flákání se byl mojí oblíbenou formou prokrastinace. Ale o tom tu psát nechci. Chci tu jen napsat jednu důležitou věc - pokud divák nepochopil, proč byl start lodi / filmu takový, jaký je, bude pravděpodobně v tom filmu hledat něco, co v něm vůbec nemá být a Penna imho nezamýšlel nic hlubokého, politicky aktuálního. Film je překvapivě více science než fiction, neřeší nedůležité otázky, nezaobírá se ničím jiným než prostou snahou přežít. A jako takovej je film imho úspěšnej. Z "down to Earth" vizuálu jsem si cvrnknul a downtempo mi vyhovovalo na krásnejch 70%. A Anna Kendrick absolutně zaválela. Penna má za mě palec hore za to, že se pokusil natočit sci-fi, který se netočí. A zároveň zdejší komentáře dokazujou, proč se takové filmy netočí.

plakát

The Falcon and the Winter Soldier (2021) (TV seriál) 

Tak při čtení komentářů mi došlo, že už jsem asi dávno opustil českej mindset a že už jsem asi podlehl emerický kultůře. Falcon a Zimní voják je pro mě totiž i přes všechny negativa (občas zmatečný střih, kamera, neustálý noční scény, okatý dvojníci aj.) absolutní prožitek s filozoficko-politickým přesahem, kterej neváhá zakomponovat lidskou psychiku: (skoro) všechny postavy mají nějakej škraloup na duši, se kterým se musí nejdřív poprat, než se z nich stanou hrdinové pro novej svět. Ke všemu pomalejší tempo vykecaný díry do hlavy mně osobně vyhovujou víc než nějaká zběsilá komiksová akce. A nakonec to celý vyšperkuje kýčovitým monologem Falcon ve svým novým obleku o tom, jak bychom se měli všichni chovat. A tím se pro mě definitivně z ukecanýho frajírka stal Kapitánem já uronil slzu, protože Steve si vybral zkrátka dobře. Za mě absolutorium. Nejlepší seriál ever určitě ne, ale jedna z nejlepších marvelovek pro mě osobně určitě ano.

plakát

Yes Day (2021) 

Cringefest jak Brno.

plakát

Pasažéři (2016) 

Když já nevím. No. Druhá projekce po zhruba milionu let. Ve filmu jsou určitý detaily, díky kterým váhám nad 4*, a pak jsou tam taky ptákoviny, který film zbytečně shazujou. Ten potenciál tam byl a je, Chris Pratt je naprosto úžasnej, Laurence taky, vlastně i ten Michael na tom omezeným prostoru. Je tam celá řada skvělých vizuálních aspektů, chytré fyziky (a stejně tak lapsů)... Ale prostě je to vlastně hloupoučký, průhledný a absolutně bez emocí. Pro mě teda. No.

plakát

Jak vycvičit draka 3 (2019) 

Protože jsem si i při druhé projekci rozbrečel jak malý dítě, přihodím extra hvězdu. Za to přátelství. Za tu animaci. Za ten smysl pro detail v každém záběru. Za to, že i když celá trilogie skončila kýčovitě hořkosladce, navždycky zůstane v mým listu nejlepších tří-dílů ever. Tečka.

plakát

Bumblebee (2018) 

Film pro děcka. Proto jsem rád, že i ve svým pokročilým věku jsem pořád dítětem, který si tuhle rutinní zábavu užije na 4/5.

plakát

Boss Level (2020) 

Neuspokojivě uspokojivý konec. Videohra ve filmové ich-formě. Blbina s překvapivě nepředvídatelným a přitom předvídatelným scénářem. Mít to dvacet třicet mega větší rozpočet, klidně to mohlo bejt evolucí v žánru, kultovka a milestone. Levnej vizuál a laciný efekty dojem kazí. Grillo perfektní, hlášky supr, nadhled skvělý. Pecka

plakát

Duše (2020) 

Animák pro dospělé dítě. Animák, kterej bohužel nepřekvapí. Kterej neoslní. Kterej naplní mustr úspěchu, přidá kousek jednadvacátýho století genderový a rasový rovnováhy a zahraje na jazzovou notu receptu na úspěch. A za rok si na něj dospělý dítě nevzpomene, protože ačkoliv je to animák o duši, sám duši tak zcela nemá. A přitom má tolik dobrého, že ty vysoký procenta v červeným si i zaslouží. Skvělá animace, hudba, design, kamera, hlasový osazenstvo... Jenom ta duše, no, ta tam prostě není.

plakát

Čističi vesmíru (2021) 

Tak dlouho jsem se mezi 3 a 4* asi ještě nerozhodoval. Sweepers nejsou špatnej film. Jsou vlastně i vcelku dobrým filmem s přesahem, ale v podstatě jsou napsaný a natočený jako sázka na jistotu. Postavy jsou správně klišoidní včetně záporáka, všechny prvky filmu jsou obšlehnutý odjinud, ale dohromady to sympaticky (i přes přestřelenou stopáž) odsejpá, vizuálně to vypadá dobře, nevyhejbá se to kýči, ale film se umí sám sebe za ten kýč ohodnotit. Osobně mám pocit, že kdyby se film udělal trošičku komornější (a tím nemyslím v počtu postav nebo tak, ale myslím tím zápletku v podobě záporákova supr plánu) a Sweepers se usadili bezpečně třeba jen na orbitě a nešlo by o osud celý planety, bylo by to možná o kousíček lepší. Na druhou stranu, jako moje první rande s korejským blockbusterem západního střihu se nemůžu ubránit malýmu úsměvu - mustr americkýho blockbusteru byl naplněnej, ale přidalo se tam trochu asijskýho (a korejskýho) koření a dohromady to podle mě funguje na hezkejch 70%. Jo btw. Richard Armitage si to svoje přehrávání neskutečně dává!

Reklama

Reklama