Wysch

S odstupem času zjišťuju, že co se filmu týče, v paměti mi utkvěl výtečný černobílý začátek, který kromě celé řady vizuálních nápadů přinesl i nejnapínavější pasáž celýho snímku. Franco se sice snaží, ale nemyslím si, že dramaturgicky jeho charisma do filmu pasuje. Spíš nepasuje. Stejně tak dvojička kouzelných holek Weisz + Kunis, které jsou sice na pár minut sexy, ale po chvíli se změní nejen jejich polarita, ale i jejich vizáž. Respektive u Mily se tak stane. Těšil jsem se i na Dannyho Elfmana, ale jak jsem postupem filmu zjistil, bylo to zbytečný těšení se. Jak říkám, to nejlepší přijde v prologu, všechno ostatní už je jaksi navíc a hlavně celý smysl filmu je jaksi mimo můj záběr. Trochu zklamání z trochu dost průměrnýho filmovýho zážitku, což jsem u režiséra takovýho jména, jakým je Sam Raimi, opravdu nečekal. Průměrných 55%

Prostě bezkonkurenční letní prdel. Chtěl jsem napsat víc, ale postupem času jsem zjistil, že ta první polověta vystihuje film ve všech ohledech.

Mno... [ČSFD projekce] potěšila alespoň tím, že byla na Andělu. Což je super. Film jako takovej ale? Zaprvý musím říct, že jsem neviděl ani jeden trailer, nečetl jsem o filmu ani čárku, jen jsem tak nějak věděl, že tam budou velký roboti a velký mufloni, teda ufoni. Záměrně jsem se informacím vyhejbal, protože jsem šel na del Tora. Jenže jaký bylo moje překvapení, když jsem v kině zjistil, že jsem nešel na pohádkovýho hračičku del Tora, ale na přemrštěnýho Travise Beachama, jehož remake Titánů jsem si tak užil, ale jehož slátaninu jménem Pacific Rim jsem místama hodně protrpěl. Páč tam, kde v Titánech je (sebe)ironie a nadhled, tam v Pacific Rim je jen hromada patosu a klišé a kýče. Tak moc, že i mně, jakožto velkýmu fanouškovi patosu a klišé, to přišlo až moc. Zadruhý musím říct, že jsem ještě s úvodní scénou pořád čekal, že uvidím chytrej blockbuster s del Torovým podpisem, ale jak čas ubíhal a můj zadek začal víc naříkat, došlo mi, že jsem viděl jen letní popkornáč bez špetky nápadu. Proto je pro mě tak přepvapivý, že kdybych nevěděl, že to jakože natočil del Toro, hned bych film s klidem nahodil do Emmerichovy stáje. Nebo bych to bral jako nepřímý pokračování Real Steel, kde se ti roboti fajtovali taky stejně dobře. Jenže problém je prostě v tom, a to už bylo vidět v Hellboyovi, že del Toro neumí tak skvěle nadávkovat akci. On je vlastně tak špatnej, že i jinak v akci špatnej Nolan je proti němu o tři třídy vejš. Akce je totiž v del Torově podání absolutně sterilní, chybí tam jakejkoliv náznak drajvu, napětí a přebývá v ní absolutní nadváha kýče a klišé. Ježišmarja, ještě teď se mi vybavujou scény, kdy se roboti připravujou do boje, jejich pózy, a ke všemu je to korunovaný naprostejma bejkárnama, který postavy vypouštěj z pusy. Další problém je v tom, že tak průhlednej scénář jsem naposledy viděl u Battle: Los Angeles, jenže u něj to ani tak nevadilo, protože Liebesman má alespoň vkus na akci a umí ji podávkovat, což bylo vidět i u dvojky Titánů, byť ne tak okatě, protože upřímně, bez tý akce by Wrath of the Titans byl totální sračka. Jenže del Toro je přeci režisér jinýho kalibru, i když jsem věděl, že to bude o robotech a monstrech, stejnak jsem tak nějak naivně doufal v jeho pohádkově hračičkářskej přístup a vizuální orgasmus. No vizuální orgasmus Pacific Rim má, a to v absolutně totální destrukci všeho, a to tak megalomanskej, že i totální destrukce Metropolis v Man of Steel je proti němu slabej odvar (a to už jsem u MoS mluvil o tom, že ta destrukce nemá v současným ani minulým filmu obdoby). Jenže, stejně jako v MoS, ta destrukce je absolutně prázdná, nevyvolává žádnou emoci v divákovi, protože za a) prostředí je sterilní, b) na postavách divákovi absolutně nezáleží. Možná už jsem rozmlsanej "chytrýma" blockbusterama, ale takhle si moderní letní film opravdu nepředstavuju. Bavit diváka totiž vyžaduje podle mýho i trochu něčeho víc než jen šplouchání se v Pacifiku a kočkování se s monstrama. Je proto vlastně smutný, že ten film mohl bejt kulervoucí, kdyby měl víc nálady, jaká byla v závěrečným pádu Mark. III do trhliny, kdy byl vidět ten nádhernej svět zvířátek, který byly tak velký, že i Godzilla je proti nim miniaturní. K tomu si připočti totální sračky, co vypouštějí postavy z úst, absolutně průhlednej scénář, kdy už hodinu před finále víš, že tu trhlinu zavře jaderná autodestrukce robota, a hlavně asi tak osmdesát tisíc nelogičností, který vyvolávaj salvu smíchu. Smutnej průměrnej film. [55%] Jo a ještě dvě[P.S.] GLaDOS je super. Pokud měl Pacific Rim jakože nějak ctít japonské kaiju eiga, tedy jakože monster movies, bohužel byl úspěšně překonán skromným Cloverfieldem. Před pěti lety.

Jako já chápu, že se asi dětem líbily ty žlutý vnitřky kindrvajec a že je to asi jakože vtipný, ale když jedinej vtip, kterej ve filmu vidím, je založenej na krkání, prdění a jménu (Velezadek)... a hlavně jsou tam ty kindrvejce. Jako moji synovci z toho byli trochu uvařený, a já to chápu, protože jejich máma (moje ségra) je chytře vychovává na starých českých pohádkách a seriálech typu Pat a Mat, což je super, vzhledem k tomu, že mají španělský příjmení, takže jako vlastně moderních animáků rádoby pohádek znají ještě míň než já; ale já jsem se fakticky nudil. El Macho byl dobrej, ale bylo ho málo, šablona příběhu se PŘÍLIŠ nezměnila a hlavně oproti jedničce je film víc o těch kindrvejcích než o tom zlým padouchovi, co se napravil. Jo a zlatý flashbacky z jedničky. Moc těsné tři.

Eh. Já vím, že je to asi pro děti. Ale i to dítě už přece musí bejt totálně zesyflený stejnýma šablonovitýma příběhama s trochu jinejma hrdinama. [oproti dvojce silné tři]

No dobře. Já vím, že to vykrádá od Smrtonosný pasti po Čtyřiadvacítku ve svojí sedmé řadě úplně všechno. Že postavy během filmu pronášej sračkovitý hlášky. Že Morgan Freeman nehraje a že Aaron Eckhart jako prezident je modelem skvělýho člověka, kterej je čestnej a plnej zásad. A že Gerard Butler je ten největší ohnout a řízek široko daleko, kterej jedním tahem posílá šikmovoký na druhou stranu tak snadno, až se chce z toho brečet. Co na tom, že film je sračka jak poleno a že nemá ani špetku nadhledu a je plnej patosu a klišé a kýče s prostřílenou americkou vlajkou, a že větší demenci než "I swear to the flag of the United States!" jsem možná ještě ve filmu neslyšel. Ale já se bavil tak dobře, až jsem si s láskou zavzpomínal na stejně sračkoidního snajpra Wahlberga a stejně vymatlanou osmdesátkovou éru, kdy geroj největšího kalibru zmasakruje bandu teroristů a ještě stihne přitom zachránit celej svět.

[ČSFD projekce] Rozmýšlel jsem svoje zhodnocení fakt dlouho, ale nakonec si dovolím dát velice těsných pět. A to z několika důvodů. Pro jistotu si jen dovolím upozornit náhodnýho čtenáře, že mi občas asi ujede SPOILER, ale budu se snažit nějak mlžit. Takže 1) Nejsem absolutně žádným fanouškem Supermana. Pokud si dobře pamatuju, jedinýho Supermana, kterýho jsem viděl, byla první řada Smallville, a několik dílů tý ptákoviny s Teri Hatcher, do který jsem byl ve svejch cca desíti letech úplně brutálně zamilovanej. Jo a viděl jsem Singerův Návrat a prej jsem tomu dal 4 hvězdy, ačkoliv si z toho filmu už absolutně nic nepamatuju. No však už je to šest let, co jsem na tom byl v kině, že jo. Čili to, že nejsem fanda Supermana, je podle mě vlastně plus, protože k filmu přistupuju jako naprosto nezaujatej divák a o Supermanovi vím jen to, že má červenou pláštěnku a dneska už nenosí červený slipy!. To, že o nějakým příběhovým pozadí Supermana nic nevím, je podle mě totiž silný plus, neboť úvodních cca 20 minut mě absolutně dostalo do kolen zkázkou Kryptonu. A flashbacky v průběhu filmu jsou absolutně kulervoucí, ale o tom víc níž. 2) Man of Steel je megalomanská ptákovina. A opravdu megalomanská. Tak mega, že Avendžři od Marvelů svojí destrukcí New Yorku hrají jen druhou ligu. O tom taky níž. 3) Soundtrack je moc dobrej. A to bez ohledu na to, že ho pouštěli před filmem a nějaká rychlá ruka vpředu za to získala tričko se Supermanem. Nebo co to bylo. Ale jako ne, že by se Zimmer extra vytáhl, není to žádnej ultraoriginální kousek, ale je to stejně naléhavý a stejně epický Inception a Dark Knight, což se počítá. Ke všemu, a to asi opakuju u každýho Zimmera, ten chlap má neskutečnej cit pro tempo, a jeho hudba hodně často udává tempo divákova tepu, často je Zimmer ten, kdo určuje, jestli scéna je epická nebo ne. 4) Osobně chápu Supermana jako divnýho týpka ve slipech a pláštěnce a rukama směšně nataženýma dopředu, když letí. Proto je pro mě tak strašně překvapivý, jak vícevrstevný vlastně ten film umí mít. Nemyslím si, že by Nolanův zásah byl niterný, mně osobně přijde, že Snyder dělal všechny akční scény a flashbacky byly natočený s Nolanovým dohledem, protože tyhle flashbacky jsou ty naléhavý a příběhově hodně temný (nebo barevný) podložky, který utvářej Supermanův charakter. A tady už přichází ten delší rozbor, proč je podle mě Superman nejen cool, ale ještě ke všemu i trochu chytrej film. Pro ušetření místa v komentáři prosím blikni na můj pseudoblog >) __________________________ Man of Steel považuju za dobrej film. Hybrid mezi BB a Marvelovkama, ale dobrej hybrid. Možná s opětovným shlédnutím moje dojmy klesnou, nebo naopak stoupnou, kdo ví. [85%]

Dobrý den, mozky ven. Nebo tak nějak. Nepřemejšlet, koukat. Nevnímat absolutně nesympatickýho Jacka a neexistující chemii mezi ústředním párem. Sorry, ale magistr McGregor to svým charizmatem celý nezachrání. Nepřemejšlet nad hovadským scénářem nebo faktem, že po hodině a půl film nekončí, ale začíná to slibovaný slayování obrů. Teda. Vlastně ne. Jack žádnýho obra neslayne. Jenom ho nakrmí.

Jako kdyby nebylo toho finále, neváhal bych dát čtyři ternoidní hvězdy, protože zážitek z filmu jsem měl příjemně čtyřhvězdičkovej, a to jak skrze výkony Halle a Abigail, tak skrze samotný budování napětí a tempo filmu. Jenže ten závěr je tak WTF, že silně přemejšlím o tom, že si ze mě scénárista udělal dobrej den.

Pro všechny, kteří trpí syndromem "mělo se to držet tématu prvních dvou částí": Už jsem to psal u prvního filmu, pro neznalce předlohy má tohle trojdílné anime velkou nevýhodu a velkou výhodu. Aby to bylo jasný, film začíná AŽ MOC POZDĚ. První části předlohy, mangy, se totiž jmenují "The Black Swordsman", čili dejme tomu Černý (Temný) šermíř. V nich čtenář sleduje nejprve nějakýho frajera, jak si to rozdává s pěknou ženskou, která se najednou promění v megahnusnýho démona, kterej chce frajera sežrat, ale frajer je jasnej týpek už od pohledu a napálí démonovi jednu kouli přímo do chřtánu. Abyste to pochopili, klikněte zde. To je úvodní stránka prvního čísla Berserka. V následujících částech potom čtenář sleduje tohohle frajera, jak putuje divným středověkým světem a z bůhvíjakýho důvodu zabíjí nějaký divný pány hradů, kteří se před jeho mečem mění na podobně divný démony, jakej je na obálce toho prvního čísla. Abych řekl pravdu, když jsem Berserka začal číst, říkal jsem si: "Ty vole, co to je za hnusárny?!" Protože ono to opravdu je hnusný, slizký démoni, usekaný ruce, nohy, rozpůlení koně a jiná japonská fantasmagorie. Jenže s postupem času, vlastně než čtenář dočte první tankobon, dostane se do světa Berserka a s Gutsem nejenže začne soucítit, ale začne se i ptát, co se v tom zkripleným světě stalo, že se všude povalujou takový sajrajty, jako můžete vidět na tý obálce toho prvního čísla. Jenže Miura je kromě skvělého kreslíře i skvělým vypravěčem, a tak hustí do čtenáře příběh dál, aniž by se vracel. A tak Guts zabijí a seká a teprve na konci "Black Swordsman Arc" se Miura dostává k tomu, co vidíme tady v těhle filmech. Protože na konci Černýho šermíře se Guts potkává díky náhodě znovu s Griffithem a Gutsův společník, elf jménem Puck, se začne ptát, co se mezi těma dvěma stalo, a kdo to vlastně Griffith, tedy teď už Femto, je. A tehdy přichází "Golden Age Arc", tedy to, co máme zfilmováno v těhle třech filmech. Výhoda pro neznalce předlohy spočívá v tom, že se začnou dívat na příběh, který je mezi fanoušky mangy možná nejoblíbenější, protože oni tehdy zjistili, kdo je to Guts, Griffith a co se mezi nimi stalo. Protože Miura to tak dobře nakreslil a napsal, že je to opravdu zajímalo. Nevýhoda pro vás je ale v tom, že konec tohohle filmu vás ponoří do pekla, z nějž povstane Černý šermíř, navlékne zbroj a chopí se meče, jak jsme mohli teď vidět ve scéně po titulkách. Čili proto filmový Descent vrhá na vaše obrazovky zplozence pekla, démony a různý sajrajty. Ten pravej příběh Berserka se totiž začal odehrávat předtím a hlavně potom, protože celé tři filmy, které jste právě sledovali, nejsou ničím jiným než enormním flashbackem. Puck už se ve filmu mihl, stejně tak další dvě důležité postavy (Farnese a Serpico), ačkoliv tam neměly co dělat, a se Skull Knightem už jste se taky seznámili. Čeká vás ještě příběh epických proporcí, v nichž Miura jako autor neřeší jen to, že něco je dobrý a něco zlý, ale řeší tam závažný psychologicko-filozofický aspekty celýho světa, metaforicky připodobňuje Gutse k lidstvu samotnýmu a staví ho do situací, z nichž se někomu obrací žaludek. Jinak možná to někomu z vás, neznalců předlohy, nedošlo, ale mohli jste se možná zeptat, proč se celý film (příběh) jmenuje Berserk, že? Možná proto, že na pravý berserker je Guts ještě pořád moc hodný. Co se filmu týče, mám spousty výhrad. Chybí spousty důležitých článků v příběhu, Gutsův pobyt "v jeskyni, kde cvičil s mečem", jak říká v předloze, jeho souboj s "cirkusovým klaunem" na nějakém turnaji (ten cirkusový klaun je ten týpek s kolečkama, jako měla Xena, a bičem, kterej šlehal jako... no prostě šlehal). Chybí celá Rickertova pasáž, kdy mu za zády během Zatmění pochcípe celá Banda Orla, útěk s Griffithem je celý špatně - chybí Bakiraka nájemní vrazi, a hlavně CHYBÍ WYALD!!!. Ale hlavní je že, tvůrci chtějí poctít předlohu, a ctí ji dobře. Film je agresivní, svižný a dobře zanimovaný. Nevím, jakou verzi jsem viděl, jestli 15+ nebo 18+, ale mám pocit, že 15+, protože si dovedu představit ještě tvrdší scény. Protože v manze to prostě je tak tvrdý, že už to tvrdší ani bejt nemůže. A za tu poctu a snahu zfilmovat Berserk jim prostě musím dát plnej počet.