freddy

Dvě dospívající sestry. Cesta za otcem, kterého dlouhé roky neviděly. Doba prázdnin, bezstarostné mládí, období poznávání nejen světa, ale především sebe sama. To vše ve Sluncem zalité Panamě, kde léto přímo volá po probuzení všech myslitelných částí lidských tužeb dospívajícího člověka. Film nenabízí žádný zásadní konflikt či příběh, prostě jen nechává plynout děj a zobrazuje (ne)obyčejný týden v životě dvou mladých dívek. Setkání s druhou manželkou jejich otce a její dcerou, první milostná vzplanutí a touha po sexu, snaha vidět svého otce, a možná i upevnit nebo aspoň udržet sesterské pouto. Byla to vlastně taková milá letní prosluněná jednohubka z krásného prostředí Střední Ameriky, která nepřináší nic objevného, ale velmi vhodně se hodila do venkovního amfiteátru s příjemným letním teplým vzduchem na večerní promítání. Za mě velmi milá záležitost. [29. Art Film Fest Košice]

Jedna škola kdesi v zapadlém městečku v Kazachstánu, skupinka teroristů, děti jako rukojmí, a banda neschopných místních nýmandů, kteří se rozhodnou vzít záchranu do vlastních rukou, neboť zásahová jednotka nedorazí dříve než za dva dny. V tomhle komediálním thrilleru nejen, že je všechno, co byste od takového filmu čekali, ale ono je tam i to, co byste rozhodně nečekali. Blbost zachránců je vtipná, jejich myšlenkové pochody jsou na hranici geniality, nácvik zneškodnění teroristů je lahůdka, a samotná akce připomíná nejvíce některé scénky z jihokorejského Parazita, aspoň jsem tedy při sledování filmu měl podobné pocity. Prostě terorismus ve škole jako komediální lahůdka, která pobaví. Akorát mám s filmem jistý problém v tom, že se občas v té komediálnosti až moc tlačí na pilu a v těch serióznějších částech to zase příliš nefunguje. Ale jinak rozhodně zajímavý zážitek. [29. Art Film Fest Košice]

Kdo by netoužil žít ve světě bez násilí, výčitek, vzteku a všech dalších lidských slabostí a zhýralostí? A může vůbec taková utopická společnost někde existovat? Film pracuje s myšlenkou, že kdesi za plotem a elektrickou bránou stojí bytový dům, který je oázou bezpečí, kde jsou noví obyvatelé vybírání obzvlášť pečlivě, kde se každé vybočení z klidu trestá vyhnáním na jednu noc ven před dům. Ano, může to možná i fungovat, ale i v takovém prostředí může vyvstat strach, že zlo se dostalo i sem. Film téma zpracovává poměrně věrohodně a charaktery a jednání postav působí i veskrze věrohodně, takže jsem se ani nenudil, což je rozhodně pozitivní. Ale přesto jsem měl celou dobu s filmem nějaký vnitřní problém. Možná mi jen vadilo, že vlastně divák neví, co se odehrává mimo tento bytový dům. Možná jsem jen nevěřil, že něco takového by reálně mohlo fungovat. Ale mám-li hodnotit film jako celek, tak ten u mě obstál a dokázal i podnítit k úvahám a myšlenkám. A to se rozhodně počítá. [29. Art Film Fest Košice]

Dva policisté - učitel a žák. Jeden z nich sešel z cesty a druhý mu pomohl do vězení. Dva nepřátelé. Dva osudy. Dva životy, které se po dlouhých letech hrozí protnout a nabídnout si vzájemné rozhřešení. Ale zda a než k tomu vůbec dojde, musí si divák spolu s nimi ujít tu tříhodinovou cestu, vyrovnat se s tempem příběhu, který nikam nechvátá, s dlouhými scénami, které sice nenudí, ale zkrácení by jim občas neškodilo, s dialogy přecházejícími mnohdy až ve filozofování, a s černobílou kamerou, která filmu dodává na syrovosti a lépe ukazuje zkaženost současných Filipín. Říkal jsem si, že musím být asi masochista, když jsem si dobrovolně z festivalového programu vybral tříhodinový filipínský černobílý film. Ale on to byl z mé strany sakra dobrý výběr, protože tohle mi neskutečně sedlo. Režisér ví, co chce sdělit, a dokáže se k tomu propracovat svým specifickým způsobem a tempem, které nemusí sednout každému, ale když už do toho divák pronikne, je z toho film, který nejenže nenudí, ale dokáže si diváka získat. A subjektivně jsem ani neměl dojem, že by bylo nějaké dlouhé. Za mě jeden z nejlepších a nezapomenutelných filmů letošního Art Film Festu! [29. Art Film Fest Košice]

Mladá dívka rozpolcená mezi matkou, s níž žije a otcem, jehož svobodomyslný život jí imponuje. Zatímco s matkou se dusí, s otcem jí pojí zvláštní až toxický vztah, kdy nemůžou být spolu ani bez sebe. A tak nezbývá než čekat, co přinese další den. Tenhle film byl z mého pohledu velmi zvláštní. Bylo velmi těžké vůbec se vcítit do konání jednotlivých postav a pochopit je, a vlastně mám pocit, že se mi to ani nepovedlo. Jejich svět je natolik odlišný od všeho, co znám či co si dovedu představit, že vlastně přemýšlím, co tím chtěli autoři sdělit. Jistě, zachycení každodenního se potýkání s vlastní existencí a sexuální probouzení v případě dívky a touha kompenzovat si ztracené mládí a užívat si života v případě otce je asi tím správným vodítkem, jak film vnímat. Ale celé je to takové divné, skoro až šílené. S tímhle filmem prostě mám problém. Hodně zvláštní zážitek. [29. Art Film Fest Košice]

Malý chlapec a  dospívající dívka. Dva černošští uprchlíci se snaží získat v Belgii azyl a žít svůj sen o lepším životě. Jenže úřady na to mají svůj názor, a zatímco chlapec azyl získává, dívce se vidina lepšího života vzdaluje. Ale pro svůj sen je v zoufalství připravena obětovat vše. Velmi silné realistické drama o obyčejné touze vymanit se z bídy a pokusit se žít lépe stojí a padá na silných hereckých výkonech ústřední dvojice, s níž jsem prožíval každý krok. Jejich vzájemná opora, jejich vnitřní síla to nevzdat, jejich touha po tom zažívat alespoň obyčejné věci, které jsou ve vyspělé Evropě samozřejmostí, to je hnacím motorem filmu a to vše zde bylo ztvárněno s velkým smyslem a pochopením pro jejich situaci. Prošel jsem si s nimi tu cestu od naděje po hořký a velmi syrový konec. A při naběhnutí závěrečných titulků jsem ještě nějakou dobu zůstal nehnutě zírat na plátno. Tohle mě dostalo. Tohle mě zasáhlo. A je lhostejno, jakou barvu kůže měli hlavní hrdinové. Film je silný ve své výpovědi a byl prvním filmem na letošním Art Film Festu, u něhož jsem neměl subjektivní dojem, že je delší než je uváděno v programu. Za mě zatím největší zážitek festivalu. [29. Art Film Fest Košice]

Vztah mezi rodiči a dětmi. Křehké, ale zároveň silné pouto. Bezpodmínečná láska za všech okolností. To je hlavní linie filmu, který ani vlastně neřeší žádný zásadní konflikt či nenabízí žádné jediné nosné téma. Prostě si plyne ve zobrazení života jedné rodiny, jejích vztahů a vývoje, a z maličkostí všedních dnů skládá příjemnou mozaiku životů, jež jsou nám předkládány. A stejně jako sám život, i film střídá příjemnější období v životě hlavních hrdinů s těmi méně příjemnými, aby ve výsledku divákovi nenabídl žádné rozhřešení, ale pouze naději, že život se dá zvládnout, a že ho lze žít za všech okolností. Herecky je film zvládnutý skvěle, a byť Penelope Cruz je ve své roli perfektní, zastiňuje jí v roli její dcery Luana Giuliani, která si to dala s přehledem a mnohé odehrála jen s všeříkajícími výrazy v obličeji. A odlehčené komediální scény především s dětskými hrdiny filmu dodávají na zajímavosti a autenticitě, protože přesně i o takových malých zlobivých dětech s nevšedními nápady je život. Za mě to bylo milé a příjemné filmové setkání. [29. Art Film Fest Košice]

Jedna muslimská rodina v Jemenu. Manželé, tři děti, nedostatek peněz a další hladový krk na cestě. Řešením se jeví potrat. Což je v rámci muslimské komunity velice problematické. Existuje východisko? Ani jsem nevěděl, na jaký film jdu, ale okamžitě mě dokázal vtáhnout a já se zájmem sledoval nejen vhled do muslimské komunity, ale především snahu žít a přežívat v chudé krajině v situaci, kdy otec od rodiny čeká už tři měsíce na výplatu, kdy je rodina nucena se stěhovat kvůli zvýšení nájmu, kdy dochází ve městě k pravidelnému vypínání elektřiny. Film si nevybral zrovna jednoduché téma, ale v tom, že řeší obyčejné problémy, které jsou nám ve vyspělé Evropě asi vcelku vzdálené, je jeho zajímavost a síla. Já osobně jsem při sledování filmu se zájmem čekal, co se bude dít dál a jak to dopadne. A nenudil jsem se. Za seznámení s Jemenem a jeho reáliemi jsem vděčný a film mi neskutečně sednul! [29. Art Film Fest Košice]

Co dělat se životem, když se v něm člověk necítí dobře, nedává mu smysl a jen se snaží fungovat ze dne na den? Skončit to se jeví jako vhodné řešení, jenže jak to udělat, když k sebevraždě člověk nemá odvahu? Třeba pomůže soused! Tato velmi černá komedie, či možná spíše drama s lehce komediálními prvky ubíhá velmi příjemným tempem a příjemně mě překvapilo, že divák si vlastně za celou dobu nedokáže k hlavnímu hrdinovi vybudovat přílišné sympatie, což je pro celkové vnímání děje asi hodně důležité. Jedná se o film, který ví, co chce říct, který nenudí, a který dokáže ve svém vývoji překvapovat. To, že jsem nedokázal dopředu odhadovat děj je totiž něco, co na filmech dokážu ocenit, a zde se to povedlo. Režijně skvělé, herecky bezchybné, za mě téměř dokonalé. Jen chvílemi trochu zdlouhavé, ale to je jen malá vada na kráse tohoto filmu. [29. Art Film Fest Košice]

Americký zapadákov. Náhlé úmrtí muže, který se živil všelijak, donutí jeho dceru vydat se s jeho rakví do jeho rodného města, kde si přál být pochován. Zde nachází spřízněnou duši. Ale bude to stačit na to, aby zvládla vzít svůj život a osud do vlastních rukou? Film vypráví docela zajímavý, byť vlastně velmi jednoduchý příběh. Velkým problémem je zde ale bohužel to, jak je divákovi servírován. Dlouhé tiché scény beze slov, snaha o umělecké vyjádření něčeho, co je velmi jednoduché, dělá z filmu docela velkou nudu, která nutí k zívání a přes svou relativně příznivou délku 76 minut i k spánku. Vlastně příliš nevíme, co se postavám honí hlavou, co chtějí či nechtějí, a otevřený konec tomu také příliš nepomáhá. Mohl to být fajn film, kdyby si nehrál na příliš velkou artovku. [29. Art Film Fest Košice]