Sayko

První zhlédnutí- Co jsem to kurva viděl. Druhé zhlédnutí- Tak tohle je bizarní podívaná, proč mě tak láká se na to kouknout znova? Třetí zhlédnutí- Viděl jsem v životě lepší art s lepším příběhem, smyslem a tou "message", kterou nám tento snímek dává?! Čtvrté zhlédnutí- Ten film je prostě nádhernej, kdykoli se naskytne šance, ukazuju kamarádům a probírám s nimi jejich pocity a názory z tohoto velmi nevšedního snímků. Tohle je film, na kterej jen tak nezapomenete. Hodně lidí Švýcarák odsuzuje a když o něm někde slyší, tak film označí jako nepříjemnej zážitek a hodně debilní podívanou (viz. komentáře k filmu na ČSFD). Tak proč vlastně nutím svoje kámoše, aby na to koukali znova? Protože je v tom filmu ukázána ta lidskost a věci, které ve filmech jen tak neuvidíte, například prdění. Nejde o to, abyste se z toho, že si tam někdo prdne rozesmáli, ale filmu jde o to, abyste si uvědomili, že je to vlastně naprosto normální věc, že prdí každý a film nám vlastně vysvětluje proč. Proč žijeme, proč chodíme do práce a proč děláme ty stereotypy co každý den. Mluví o pocitech a věcech, které děláme jen v soukromí. No prostě vám dokáže odpovědět na smysl života. A z hlediska filmu, nádherná, originální a nezapomenutelná hudba vytvořená herci, která ve vás dokáže vyvolat pocity jak smutku, tak nehorázné radosti. Dalším kladem je vymazlená kamera, se kterou si přijdete, jako byste byli v džungli s hlavními postavami a prožívali dobrodružství s nimi. No nemám jedinou výčitku k filmu, snad jen doporučení. Vypni mobil, zatáhni žaluzie, vem si svoje nejoblíbenější jídlo, pust si film a vychutnávej si každou sekundu, jako jsem hltal já. Dojemný, nádherný, úžasný.

Nikdy nestárnoucí Alenka. Je absolutně jedno, jestli mi je 10, 20 nebo 50, tohle bude vždy dokonalý únik do světa nadpřirozena, od mluvících zvířat, přes lektvary manipulující s velikostí až po boj s drakem na šachovnici. Surrealistický manifest? Tohle by mělo být jeho filmové zpracování. Mia Wasikowska jakožto úchvatná Alenka se vydává v pozadí s neskutečně hravou hudbou Dannyho Elfmana do říše divů, která diváka pohltí hned od králičí nory a nepustí až do závěrečných titulků. Skrze svou pouť potkává nereálně reálné postavy jako je Kloboučník, kočka Šklíba nebo Srdcová královna, všichni v přenádherných kostýmech, a s geniálními dialogy následně pouť i končí. Volně, surrealisticky. Tak, aby mohlo navázat stejně ulítlé pokračování.

Režijní prvotina skvělého herce Jonaha Hilla mě naprosto ohromila a má moje veliké uznání stejně, jako mají i herci tohoto snímku. Dialogy, ze kterých jsem se válel smíchy a zároveň výborně zapadaly do doby let 90, hudba, která mě vnesla do příběhu a utla se přesně v tu pravou chvíli, scénografie, která by jako z oka vypadla nějakýmu skejťáckýmu filmařovi, momenty, kdy mi přestávalo bušit srdce, nebo mě dokázali, jak už jsem psal, neskutečně rozesmát, to všechno do sebe zapadalo jako puzzle. Hltal jsem každičkou sekundu, pecka. Proč mu říkají Kurvadrát? Protože vždycky, když udělá někdo hustej trik, řekne: "Kurvadrát, to bylo hustý!" /MFFKV2019/

Tohle si prostě zaslouží plný počet. Jak herecky, scénářově, hudebně, tak i ta režie je výborná. No co dodat, snad jen, takto si představuji Wese Andersona, mistra hračičku.

Kdyby tam nedali ten posranej CGI konec, tak má ode mě tenhle extra divnej kousek plnej počet. Takhle bohužel ale i tak se Larsi von Trierovi klaním za vážně divnou podívanou, která ve mně vzbudila spoustu otázek. Tak kde začít? Rozeberme si například název filmu, Jack "staví dům", okey, zní to zajímavě, asi bude něco stavět. Ono to má kurevskej význam až na konci filmu, ale musím říct, že je to teda solidní mindfuck a takové vysvětlení s kouskem architektury jsem vážně nečekal. Vraždy nejsou sice nějak promyšlené, jako například v Saw, ale za to vysvětlení, proč to náš Jack dělá, taková ta vokecávačka stylem tohle je umění borci, žádný nemilosrdný vraždění, to vysvětlení je teda po každý vraždě pořádný a pořád se zlepšuje, stejně jako mé pochopení filmu. Herecké výkony jsou výborné tak, že bych si na pozici hlavních postav nedokázal představit nikoho jiného, než jsou právě "ti vybraní". Soundtrack chvílemi velice podivný, ale to už k artům a specielně k Trierovo artům patří. Někdo tenhle snímek bude brát jako nechutnost, podivnost, nelidskost nebo snad úžasnost, já však budu přemýšlet ještě dost dlouho, do jakého šuplíčku to zařadit. /viděno v kině/

Tak tohle byl jeden z nejlepších vyšetřovacích filmů, který jsem kdy viděl. Jo počkat, ono tam vlastně o žádný vyšetřování nešlo, i když si to snad každej z nás myslel. A i přes fakt, že si z nás rejža udělal prdel, mě to nehorázně dostalo. Jak scénáristicky, herecky, hudebně, lokačně, tak i dokonce humorně, což se mi moc nestává, že bych se v kině vážně od srdce zasmál. Dvě hodiny utečou jako jedna a film do vás buší myšlenkami a emocemi, takže se nenajde jediná chvíle, kdy bych pomyslel na čas nebo na nudu. Maximálně jsem si snímek užil a stává se jedním z mých oblíbených, dobrá práce McDonaghu!