Dikaiarchos

Mnozí ptačí jednotlivci tancují ze všech sil a stavějí skvostná loubí, a přece za celý život nezaujmou jedinou samičku. Ať je ovšem šňůra jejich neúspěchů jakkoli dlouhá, nikdy v tanci a budování neustanou. – Mistr imitátor lemčík oranžovochocholatý dokáže napodobit hodně zvuků. Psím štěkotem právě odehnal divočáka, a tím ochránil metrový mrakodrap, jejž vystavěl z větviček pro oči Té… – V pestrém dokumentu tancuje scéna za scénou - v prostoru bujivého pralesa, který je umožňuje a pojímá.

No řekněte, že filmy Ama a One Breath nepatří k sobě! Tvoří je stejné molekuly, dýchají stejným vědomím a uvědoměním. Divák si skrze ně může připomenout, kým doopravdy jsme. Kým doopravdy jsme, když opustíme velmoc konceptů a iluzí, které nás stlačují a redukují na narcisty zacyklené v obehraných fraškách a psychodramatech? – Oba filmy z nás to přischlé bahno smývají a zviditelňují molekuly skutečného čerstvého bytí. V těch očistných chvílích nemá nezměrný, ustavičně přítomný, kreativně činorodý vesmír nejmenší problém poznávat v nás sám sebe. A naopak. / Můj dík plave k JC a BM, kteří díla vyšnorchlovali z hlubin filmového oceánu.

Celý vesmír se (prý) vylíhnul z titěrného bodu o nekonečně velké hustotě. Podobně Zepo, tříminutová animovaná miniatura, pojímá obecný obsah (čili konflikty) z většiny Filmů a zrcadlí většinu lidských problémů. Vždy jde nakonec o totéž: přirozený stav mysli a skutečnosti, v Zepu představovaný dítětem a lesem, je napaden různě kalibrovaným haterovstvím; jiný řekne zlem, jiný nevědomostí. V Zepu zavládne temnota mrazivě kondenzovaná. - Přitom všechno uvnitř filmu se pohybuje na stejném skle, tvořeno stejným barevným pískem.