Arachneuss

„Jaká ztráta je pro člověka nejvíc nenahraditelná? Čas. Ze všech ztrát je nejvíce nenahraditelný, protože se nedá vykoupit.” Kateřina Aragonská & Anna Boleynová - 70%: Seriál má dvě přednosti, které z něj dělají tak silně nadprůměrné dílo. První je technická stránka, počínajíc omračující hudbou, obrazovými hrátky tvůrců s představivostí, jak asi neomezený vládce vnímá dění okolo sebe a pak je zde samozřejmě úchvatná garderóba stovek kostýmů (v 15. století se zkrátka uměli oháknout stylově). Druhým a největším pozitivem jsou pak samotní herci. Ať slavní (všemocný kardinál Sam Neill), debutující (Zlatý glóbus pro Natalii Dormer!) či žijící legendy (démonický Peter O'Toole jako Bohu oddaný papež Pavel III.). Každý z obsazení vykazuje maximální snahu o co nejlepší výkon a že je to poznat. Vždyť i té Anny Boleynové musí být člověku v den její popravy líto. Vrcholem je pak samozřejmě Jonathan Rhys Meyers, který nehraje krále... on králem je! Králem nepředvídatelným a náladovým. Králem mocným a krutým. Králem ochotným pro své blaho zruinovat i zemi, které vládne. Zkrátka králem z rodu Tudorovců... Jane Seymoureová - 100%: S velkou sledovaností přichází větší rozpočet a tvůrci mohou začít myslet i globálně. Dvorní intriky již nehrají prim, tentokrát přichází na řadu vztah krále se svými poddanými a návrat k prvotní otázce, zda-li je lepší, aby se lidé svého vládce obávali či jej milovali. Na post královny navíc nastupuje dobrota sama se srdcem a tváří anděla, jejíž pravou cenu si Jindřich uvědomí příliš pozdě. A je to právě ten moment, kdy absolutistický vladař poklekne u lóže své umírající manželky, který mě bez jakýchkoliv výhrad přesvědčil, že v první polovině třetí řady stanul seriál na svém vrcholu. Anna Clevesová - 80%: Temné a depresivní, v tomto duchu se nese zakončení třetí série. Z všemocného vladaře se opět stává egoistická svině, za jehož rozmary trpí jak jeho nejbližší, tak celý stát. Opět se uzavírají tajné dohody, opět se bodají dýky do zad. Nejkladnější postavou je tak paradoxně kancléř Cromwell, který (jak už to v historii u hodných hochů bývá) sám skončí s hlavou na špalku, zatímco se jeho svrchovaný pán úspěšně transformuje do bezcitné kreatury. Největší hvězdou je ale hudební skladatel Trevor Morris, který po dvou řadách příjemných melodií přeladil o 180 stupňů a do každé druhé scény láduje zběsilé smyčce čí šíleně drunící bubny. Atmosféricky je tak třetí část Tudorovců zatím nejpovedenější. Kateřina Howardová - 70%: Král je ve stavu zranitelnosti a tak mu jeho zkorumpovaná šlechta dostrčí mladou dračici, sexuálně atraktivní blbku bez charakteru, chcete-li Megan Fox své doby. Zatímco se tak panovník oddává vášni se svou novou královnou, která není zas tak panenská, jak se zdá, tak jeho poddaní skrze jeho zranitelnost uskutečňují své podlé plány a zbavují se svých nepřátel. Ze všech částí Tudorovců je zrovna tato nejslabší. Tvůrci a ani opět výtečný herecký ansábl za to nenesou vinu, chyba je už v historii samotné. Pátá panovnice zkrátka nemá sebemenší šanci na získání divákových sympatií, neboť vyjma vznešené krve ji od dobových bezcharakterních prostitutek nedělí vůbec nic. Kateřina Paarová - 100%: Druhá polovina závěrečné řady je už naprosto jiné kafe. Vladařova nová vyvolená je silná a sebejistá žena, kterou si divák oblíbí již během několika minut. Intriky na anglickém dvoře jsou už pouze zúženy na soupeření o malého prince Edwarda, u kterého je s každým dalším rokem jasné, že za chvíli usedne na otcův trůn. Díky vysokém rozpočtu si již tvůrci mohou dovolit i velmi působivé a napínavé dobývání francouzského města Bolougne. Největšími hvězdami je však nakonec opět trojice Jonathan Rhys-Meyers, Henry Cavill (Charles Brandon) a Sarah Bolger (princezna Mary), kterým jejich postavy věříte na 200% a tento rok minimálně pro Meyerse očekávám za ztvárnění Jindřicha VII ocenění Zlatým glóbem a nominaci Trevora Morrise za hudbu. Dokonalé! Zánik Monarchie - 100%: Žádné stařecké sípání na smrtelné posteli, ale důstojný a vskutku velkolepý odchod ze scény a jedno z nejpůsobivějších zakončení seriálu, co jsem kdy viděl. Grandiózní finále Tudorovců je už spíše takové nostalgicky surealistické ohlédnutí umírajícího muže na prahu smrti za svými činy, za svými ztracenými a nalezenými láskami, za svými prohrami a výhrami, za svými přátelstvími, za svým odkazem budoucímu světu, za svým ztraceným mládím... no zkrátka jsem se v posledních dvaceti minutách doslova topil v slzách, což se předtím povedlo pouze Buffy a Battlestar Galactica. Showtime to opět dokázal. All hail to the King!

Netuším, jestli je chyba už na straně Lehanea nebo až Briana Helgelanda, který není schopen napsat alespoň trošku smysluplný a působivý dialog či dějovou linku (jeho práce v posledních letech budiž důkazem), ale tak otřesnou parodii na o několik let starší Spáče jsem nečekal ani v těch nejčernějších snech. Konání postav odporuje logice, Eastwoodovi je snad úplně jedno, co se na place děje a po otřesném vyústění celého již tak hloupého příběhu by člověk nejraději začal mlátit hlavou o zeď s tím, že toto snad byly ty nejvíce promrhané dvě hodiny v životě. Tváří se to sice jako strašně chytré dílo o střední třídě, ale ve skutečnosti se pouze jedná o stokrát přežvýkané téma, z kterého pro tento film zbyl už jen flusanec na betonovém chodníku.

Jak udělat kvalitní politické drama o americkém kolonialismu v oblasti východní Asie? Vezměte jednoho Marlona Branda ve středním věku, vymyslete si vlastní zemi, oboum hlavním postavám napište jak kladné, tak i záporné stránky osobnosti, zamíchejte spolu s lehkou dávkou komunismu a vlastenectví a nechte péct dvě hodiny. Výsledný koncept pak aplikujte na většinu podobných konfliktů současnosti (Irák). Pochoutka by to ale byla znamenitá teprve po prodloužení o několik dalších desítek minut a vystřižení heroického proslovu na konci.

Trojka s ušima odřenými do krve. Není to sice takové zklamání jako Ctihodný občan, ale z tak dobrého tématu se dalo vytřískat mnohem víc. Vše nasvědčovalo tomu, že Repo Men bude frenetické akční potěšení, ne ukecané polemizování nad smyslem existence. Cikánská férovka s noži je sice povedená, zbytek pak pouze čistý průměr... hlavně je toho strašně málo. Sapochnik ždímá eRkový rating do každé kapky krve a vyhřezlé ledviny, Law je akčním hrdinou na částečný úvazek a pointa není ani tak šokující, jako spíš vtipná díky své nabubřelé vážnosti. Výběr songů je fajn, ale na nářezový gothic-rock muzikál to opravdu nemá.

Je to dravé. Je to sexy. Je to lehce perverzní, ale rockový hukot 70tých let bych hledal jinde.

Come back. Come back, with me. Rozporuplné. Dokonalé. Geniální? Inception je v prvé řadě zrcadlem mysli Nolana samotného. Mysli překypující obrovskou dávkou nápadů a odhodláním je přivést k životu. A možná i právě proto si může dovolit rozjet čtyři souběžně fungující dimenze snu, kde pád dodávky z mostu se rovná dekádě v rozvalinách ideálního, byť neuskutečnitelného života. A když dojde na deformaci okolí, tak je režisér ve svém živlu. I přesto nemohu dostat z hlavy pocit, že i přes tu chytrou hru s divákem a filmem jako takovým mi zde chybí scénáristická ruka Jonathana, která by přetavila celou stopáž v ryzí zlato, ne pouze její druhou polovinu. Posledních třicet minut je ale intelektuální a obrazový masakr stylový až na půdu.

Toby Gard kdysi prohlásil, že na svět přivedl Laru Croft, protože hráči by se po typicky mužných postavách (Duke Nuke, ...) určitě rádi koukali i na pěkně tvarovaný zadeček a tělo hezké baby. Na podobném konceptu fungovala i upírka Bloodrayne. Bujné poprsí, ladné křivky a charisma typické femme fatale. Tahle sexbomba sekala na kousky nácky každou chvíli a i když to zní stereotypně, tak to ve skutečnosti byla strašná zábava. Filmová Bloodrayne je naopak trošku při těle, sexy asi tolik jako mozek Jiřího Paroubka a tak není divu, že se od ní nechá sbalit tak akorát naivní lovec monster (zatímco počítačovou/konzolovou verzí by se nechal každý). Vojáky Třetí říše nahradili neznámí upíři (v čele s Ben "WTF?!" Kingsleym), bojovat s těma špičatejma kudlama se hrdinka naučí až ke konci a přitahovací hák zde raději vůbec neexistuje. Jedinými plusy je tak akorát soft-porno sex a uvědomění si, že díky novým zákonům v Německu už naštěstí něco tak hrozného si nemůže Uwe dovolit natočit.

Stylové bitky jsou fajn. Smyšlený příběh a do očí bijící rudý prapor už ne.

Jediný díl z nové trilogie, který má vše, co dělalo původní Star Wars geniálním dílem - emoce, atmosféru a hlavní postavu.

Uwe Boll se pochlapil a je to za silné tři. Při pralesních sekvencích sice často zarazí levné kulisy armádního tábora a také logika postavení uprostřed nepřáteli se hemžící džungle kemp, ale v kontrastu s hlavním motivem celého filmu - tunely, se to dá odpustit. Část, kdy se vojáci plazí v podzemním bludišti, nepostrádá depresivní survival atmosféru místy říznutou Apocalypsa Now. A funguje to znamenitě. Od vyššího hodnocení mne ale odrazuje pocit, že to celé působí spíše jako epizoda z drahé televizní minisérie, než samostatně fungující snímek. Absence příběhu se ještě dá pochopit, ale fakt, že po čase rozeznáváte americké vojáky maximálně díky barvě pleti a sestřihu vlasů, to už se odpustit nedá. Chybí mi tu někdo, komu bych od začátku do konce fandil. Takhle se jedná pouze o téměř dokumentaristické zobrazení Vietnamu, tak jak ho neznáte, které je po emocionální stránce studené jak psí čumák. Go, Uwe, go!