SteveCZE

(9/10) Tak Star Wars nám potemněli. Nebudu lhát když řeknu, že Impérium vrací úder je spolu s Pomstou Sithů můj nejoblíbenější Star Wars film. Dost možná ten nejlepší. Hvězda smrti byla zničena a Povstalci vyhráli. Přesněji řečeno vyhráli bitvu, nikoliv válku. Impérium tedy vládne ještě tvrdší rukou a Povstalci se před nimi skrývají. Dokud nejsou nalezeni, a tak jsou nuceni k útěku, zatímco Luke Skywalker se vydává dokončit svůj výcvik. A mezitím co Luke zápolí s temnotou uvnitř sebe, Han s Leiou kráčejí přímo do pasti. Lucas prostě vzal staromilské low-budget scífko a přetavil ho v temné vesmírné dobrodružství plné překvapení ("I am your father" je snad jeden z nejlepších dějových zvratů vůbec), kde své hrdiny posílá do míst které s nimi pořádně zamávají. Jedny z nejlepších částí jsou bitva o Hoth a finální duel s Vaderem.

(9/10) "I used to think that my life was a tragedy, but now I realize, it's a fucking comedy." Tak po tomhle jsou DiCapriovi šance na Oscara hodně nízko. Todd Phillips (nechápu jak tohle dokázal natočit někdo kdo točil Pařbu ve Vegas) nám naservíroval syrový a temný mistrovský kousek o jednom z nejikoničtějších komiksových záporáků, o samotném Jokerovi. Ústřední postavou je Arthur Fleck, mentálně chorý a neúspěšní komediant, který je jednou napaden, což rozběhne události jež vyústí v jeho přerod v Jokera. Joaquin Phoenix do této postavy opravdu dal všechno, Joker jako takový je postava které vás bude na jednu stranu líto, na druhou stranu vás bude děsit. Předchozí ztvárnění byli přece jenom záporáci kteří dokázali rozumně uvažovat. Kdežto zde je to psychicky narušené vraždící monstrum, které je schopné vás zastřelit uprostřed davu lidí už jen za to že se na něj křivě podíváte. Za zmínku stojí hodně velká podobnost s Taxikářem od Scorseseho. Akorát je zde pár rozdílů. Jak Travis tak Arthur chtěli být součástí společnosti. Travisovi ale ruplo v bedně jenom kvůli tomu že ho odmítla ženská, prostě si všechno spůsobil sám. U Arthura je to trochu jinak, chtěl pomáhat a bavit lidí, ale vždy to dopadlo tak že ho město a jeho obyvatelé nakopli do pr****. Když už jsme u toho, samotný ztvárnění Gothamu je dechberoucí. Je to přesně to místo hnusu a překypující kriminality jak je ukázáno v komiksech. Kapitola sama o sobě je soundtrack, díky kterému můžu říct jedno: Hildur Guđnadóttir je hudební Bohyně! Už její skoro až hororový hudební podkres k letošnímu Černobylu byl fenomenální kousek, díky kterému dokázala minisérie hodně napnout a trochu i poděsit. Ale poslouchat něco od ní v kině je teprve zážitek. Její dunivá hudba krásně podtrhuje Athurovu šílenost a hnusobu Gothamu, díky čemuž film získává atmosféru ze které vám půjde mráz po zádech. V rámci dramatu je to možná něco co neoriginálního, něco trochu předvídatelného. Navíc příběh o padouchovi jehož kouzlo spočívá právě v tom záhadnu které tu mizí. V rámci komiksovek je to ale určitě něco nového, no a když už tu tento film je, tak bychom za něj měli být rádi. Není to určitě film pro každého. Já jsem každopádně dostal film který mě bavil i děsil zároveň a který mě nenechal pořádně popadnout dech. A já mám po tomhle touhu zařvat: "Dejte někdo Phoenixovi toho zlatýho plešouna!"