Káronoš

Skvělé psychologické drama o lidech a o životě samotném (moje nejoblíbenější téma) líčící jedno moudro za druhým, ač se vše pevně schovává za geniálním scénářem tak, aby vám vše krásně do sebe zapadalo až při závěrečných titulkách, kdy si připustíte, že jste shlédli fantastické dílo a postava Willa vás bude myšlenkami ještě dlouho trápit svým razantním krokem do života (správnou nohou). Jak se podařilo dvoum "zelenáčům" stvořit tak složitě, dokonale propracovaný scénář, je mi pořád otázkou a o samotném zahrání svých rolí ani nemluvě, avšak místo údivu bych jim spíše zatleskal za mimořádný výkon (hlavně tedy Mattovi, který dostat více prostoru k předvedení svého talentu). Robin Williams dostal právem nejvišší ocenění za vedlejší roli, což mluví za vše a dosti příjemně Mattovi sekundoval. Za nejemotivnější okamžik filmu považuji scénu, kdy se Ben (bezeslovně) dozvídá o odjezdu Willa z města na skoro samotném konci snímku a splňí si tak své přání o "tichém" rozloučení. Hudba Dannyho Elfmana byla (jak vždy) výtečná a spolupráce Kevina Smitha jenom potěšila=) Hodnocení: 9/10.

Virgin Snow je překrásná teen romantika, která příjemně pohladí u srdce. Lee Jun-gi je velice komický a Aoi Miyazaki nevinná a krásná. Vzájemně se skvěle doplňují a není chvíle, kdyby jste jim štěstí v jejich vztahu nepřáli. Komediální vsuvky už od začátku zpříjemňují posmutnělou atmosféru, takže se vůbec nemusíte bát absence radostné zábavy. Každá citlivější duše bude určitě mnohokrát dojata až k slzám (jako já). Velmi prozíravý a jednoduchý příběh s očekávaným koncem stejně nenaruší vnitřní krásu snímku a vůbec neovlivňuje pocity, které budete postupně prožívat a to je na tom nejkrásnější=) Holt v jednoduchosti je prostě krása a já už z toho důvodu nemůžu nedat méně než plný počet hvězdiček. Hodnocení: 9/10. BTW: Vzájemné doplňování korejštiny a japonštiny bylo úžasné, dobrý to nápad;-)

Spring, Summer, Fall, Winter... and Spring je meditativní, alegorická, filmová báseň o lidském poznaní a nevyspitatelné lidské duši. „Každé porušení morálních zásad si žádá svoji daň v podobě trestu, ať už mentálního či fyzického", to se nám mistr Kim zdřejmě snažil říci a tím nám účelově připomenout všudečíhající hrozbu dobra a zla, kterou je občas těžké rozeznat. Většina lidí si celý život nese kámen v srdci v podobě těžce nemorálního skutku, ale pouze hrstka se svůj hanebný čin snaží očistit (popřípadě ho napravit). V tomto dramatu se z jedním takovým člověkem setkáme a budeme sledovat jeho rapidně menící se životní příběh v 5-ti ročních obdobích. Nejde však o ledajaký duševní blábol, naopak o další převratné dílo velemistra Ki-duk Kima, který nám vlastní cestou ukazuje krásu filmu z nepoznaného vnitřního rozměru. O nepojmenovatelných, krásných pocitech (poznaných již u snímku 3-iron), nemá cenu hovořit, protože se (podobně jako Kimovi filmy) nedají vyjádřit slovy. "Jaro" je prostě film, který musí každý, věrný filmový fanoušek vidět před smrtí, aby si připoměl tu krásu, pro kterou stojí za to film (obecně) sledovat. Hodnocení: 10/10.

Překrásný snímek, který poukazuje na nesmyslnost války a vyvolává pocit mírumilovnosti (což je u válečného filmu dost obdivuhodné, až přímo geniální). Ze snímku též vyzařuje pozitivní atmosféra a při i po sledování budete zasaženy příjemným duchem, který vám relativně výrazně zlepší náladu a vykouzlí úsměv na tváři. Dongmakgol je jakýsi nezasažený bod korejské války a nejpřívětivější vesnička celé kinematografie. Ve všech ohledech jsem byl příjemně naplněn a nasycen. I přes absenci citového vydírání, mě snímek nejednou rozplakal a rozesmutnil, čehož si dosti cením. Válečné téma mi není moc blízké, ale zde k válečným prvkům nemám žádné výhrady či připomínky. Konec byl sice malinko přetažený, přesto mě z úžasu nevyvedl ani mě nepřesvědčil o slabším hodnocením. Naopak scéna z létajícím popcornem (a nejenom ona) je prostě úžasná. Hodnocení: 9/10.

„Padá odpuštění." Sympathy for Lady Vengeance se mi jevilo jako mírně nadprůměrné mrazivé drama z překrásnou kompozicí barev a celkově bezchybnou vizuální stránkou, ale po první polovině (respektivě posledních 40 min) snímek nabral na procítěnosti, násilí, krutosti, falešného vysvobození a hloubka zasádní otázky pomsti (její smyslnost) stoupla na hranici geniálnosti, přičemž si každý díl z trilogie udržel určitý odstup a odvrácení od ostatních, spojkou se stal pouze nenaplňující chtíč po pomstě a její nesmyslnost schovaná za pocitem sebeukájení. Chan-wook Park nám ukázal, že pomsta není sladká a to hned ve třech názorných případech. Zda-li dílo vnímám jako ukončení trilogie či samostaný počin, nemá na mé hodnocení žádný vliv, tudíš nebudu "lady" srovnávat z ostatními díly. Jak jsem již naznačil, stylizace prostředí je Parkova silná zbraň ve které znovu nechyboval, ale těžko ztravitelný, (opět) uzlovaný příběh nedá divákovi širší rozhled nad odehrávajícím se dějem, což vede ke zmatenosti a špatné orientaci (hlavně ve častých flashbackách). Za vrchol filmu považuji "popravu" vraha a průběh, ve kterém se odehrávala (nasazovací sekera mě totálně rozbila). Lepší ukončení si Park snad ani nemohl přát a za pocit, který ve mně jeho pomstichtivá trilogie zanechala, mu mnohokrát děkuji. Hodnocení: 9/10.

Eraserhead je filmový surrealismus, jenž nemá (ne)logické vysvětlení. Depresivní, syrové, šokující až paralyzující propast mysli, která absolutně obrací všechny zákony filmografie. Toto neracionální pojetí frustrující depresivity hraničí jak z odpadem, tak s nejvyšším ohodnocením a není (pro nikoho) lehké stotožnit se s ním, po případě prožívat ty pocity, pro které bylo vůbec dílo natočeno, protože je opravdu těžce stravitelný. Strach, pocit odcizení, deprese, ztráta situační orientovanosti, nevolnost, deprimující úžas a výplach mozku, to vše ve klaustrofobickém filmovém peklu můžete prožít. Ať se nám mistr Lynch snažil říci cokoli, řekl to geniálně („mezi géniem a blaznem je jen malý rozdíl"). Hodnocení: 9/10.

„Ať hodíš zrnko písku nebo kus kamene, na dno řeky nakonec klesnou stejně." Pomsta není sladká, je příšerně hořká a slizká jako živá chobotnice na talíři. Chan-wook Park již podruhé a znovu jinak dokonale analyzovat pomstu a tou nejnásilnější formou ji až dechberoucně vykreslil do lidské paměti. Po vizuální stránce opět pastva pro oči, stylizace depresivního prostředí působila více než skvěle. Scénář byla spíše velká promyšlená skládačka z velmi chytrým a působivým rozuzlením. Otřesné zjištění (ti zasvěcení ví, oč kráčí) padlo v pravou chvíli a divák si připadal úžasně oklamán či minimálně dost překvapen, což si vysluhuje početný aplaus za dostatečně "propečený" scénář. (Možný výskyt spoileru) Otázkou však zůstává: „bylo horším trestem uvěznění Dae-sua v soukromé cele (po 15 let), nebo pošpinění rodinných zásad a mravních zákonů, kterých se on nevědomě dopustil na vlastní dceři?" (konec spoileru) Min-sik Choi bravúrně ztělesnil postaršího mstitele a bez jeho tváře plné bolesti, by snímek hodně stratil ve všech prosperujících kladech, které nabízí. Drobné uzle v příběhu (stejně jako u "pana pomsty") a nesrozumitelně hloupá konečná scéna malinko ubrala na mém spokojení, přesto z důvodu maximálního filmového nasycení musím OldBoye ohodnotit za výbornou. Hodnocení: 9/10.

Mrazivý politický sci-fi thriller, vedoucí ke spoustě otázek a nutící diváka zamýšlet se nad naplňující prázdnotou, která ho ponechává v šachu a v úžasu z mysteriózní záhady, skrytou v jedné usměvavé masce plné spravedlosti a tvůrčí revoluce za lepším zítřkem. Tajemný „V" není pouze otcem předpřipravené vzpoury, ale také vnitřním hlasem každého v nás, šeptající vzpouru proti stanovenému systému (režimu, řádu), který svým neúprosným totalitním přístupem vyžaduje změnu, ač někdy sebeobětavou. Pomocí filozofie, klasické hudby, "božího" deště a ohňostroje, následujícího bezprostředně po destruktivním výbuchu se podařilo ztvořit velice ojedinělý a výjmečný snímek. Hudba ladila z obrazem stejně skvěle jako stylizace a vsunutí postav do dokonalého scénáře. Shrnuto jako filmová harmonie a pastva pro náročné oči. Hodnocení: 9/10 BTW: Mám stálé nutkání přirovnávat toto dílo k vydařenému snímku Kurta Wimmera - Equilibrium, asi je to jenom podivný pocit pro politický směr obou zmiňovaných filmů.

Mě hodně blízké a atraktivní téma velkých a dokonalých mužů (nakopávačů prdelí), protože jsem vždy ty nespočetná kila svalového objemu chtěl a o vypracovaná figuře alá Rambo ani nemluvě (kdo by to taky sakra nechtěl, že?). Pár desítek hodin strávených v posilovně, snažíc se vyrýsovat co jenom jde, jsem si také protrpěl, takže o chtíči supermanových rozměrů vím své. Chris Bell tento stylový a veřejně jistě akceptovaný dokument podal tou nejzáživnější formou a skloubil poznání se zábavou více než uspokojivě. „Američané milují vítěze a nesnášejí poražené,“ dost troufalý, ale také výstižný argument, o který se celý snímek opírá a těží z něj. Realistické, pravdivé, šokující, varovné, emotivní a až ironické, vůči "supervíře" pravého američana. Termín zbytečný tu nehledejte, protože těchto dokumetů není nikdy dost. Hodnocení: 9/10. BTW: že samotný kongresman Henry Waxman nevěděl od kolika je v americe legálně dostupný alkohol (to ksakru vím i já), je dost zarážející a nepříčetné = dobrá vizitka ameriky, nemyslíte?

Po dlouhé době, mi trocha nevinných citů a nádherná korejská romance chyběla, tak sem se rozhodl přetrhnout šňůru neprobrečených nocí a nechal se čistě a nezávazně dojímat s mým oblíbencem Tae-hyeon Cha a nejroztomilejší korejskou herečkou Ye-jin Son. Protože jsem sázel na jistá a známá herecká esa, mé nároky ke spokojenosti byli dost vysoké a přísné. Samozřejmě jsem "hlad" po citovém vydírání dostatečně nasytil a k tomu se též velkolepě pobavil (no spíše poplakal=). Jako vždy bezchybné herecké výkony, překrásný příběh a výborná výprava "vystřelila" tento snímek do nejzářivějšího filmového nebe a já se znovu poučil, že o lásce umí nejlépe točit korejci a kouzlo, které ve filmech této země najdete, nehledejte v žádné jiné, protože s takovouto noblesou a nevinností jiný národ nikdy film nenatočí, jsem rád, že jsem si to připoměl. Hodnocení: 9/10. BTW: Scéna s hodinami je úžasná.