Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Animovaný
  • Komedie
  • Akční
  • Dobrodružný

Oblíbené filmy (10)

Sedm

Sedm (1995)

Bez jakýchkoliv výčitek označím tento film za nejlepší z nejlepších, žádný jiný film mne ještě nezasáhl tak hluboko, nechal mne prožívat všechny pocity od té kapky štěstí až po oceán strachu, smutku a depresí. Mohl bych se tu rozepsat o dokonale napsané psychologii postav, o paralelách s Božskou komedií, o všech těch myšlenkách, které jdou z filmu cítit, ale proč to. Toto si musí divák uvědomit během sledování filmu, ne z nějakého komentáře. A že ten film stojí za to vidět, to netřeba zmiňovat. Že je to počin, který se opakovat nebude, je jasné. Že to je konečně něco, co neukazuje nějaké zbytečné eufemismy a naopak popisuje svět jaký známe z té nejtemnější možné stránky. Že je to něco, kde se zároveň budeme bavit, budeme fascinování a do toho ještě zhnuseni. A mnohem víc. Je to něco, čemu je ostudou dát méně než pět hvězdiček a ruku na srdce, ještě další dvě by si to zasloužilo do krásné symbolické sedmičky.

V Bruggách

V Bruggách (2008)

Nikdo mi nevymluví, že Martin McDonagh je génius a je strašná škoda, že jeho nejlepší hra paradoxně nikdy nebyla zfilmována. Tento film však tento prohřešek dokonale nahrazuje a osobitý McDonaghův styl je zde využit do zdánlivě neškodné gangsterské komedie, která ale komedií rozhodně není a to i přesto, že jsem se smál jako už dlouho ne. Tedy částem, kterým se smát má, protože jestli něco mistr opravdu umí, tak zkombinovat až mrazivé drama s působivým černým humorem. Tak má vyšperkované opravdu všechno, od geniálních dialogů, po příběh, charaktery, vyznění filmu a samozřejmě také výborně zvolenou lokaci, protože jestli je něco v západní Evropě natolik působivého jako jižní Evropa, tak jsou to Bruggy. Jejich esence byla dokonale využita a ve mě Vánoční Bruggy dokázaly probudit nostalgii. Přestože tam bylo až nereálně málo turistů. Komu na tom ale sejde, jedna malá hrubka film nezkazí a ten nikdy nezakolísal, možná kapičku v samotném závěru, poslední scény to však zvládli napravit. Rozhodně chci film někdy znovu vidět a pokud ano, proč ne v Bruggách :)

Milionář z chatrče

Milionář z chatrče (2008)

Jedná z těch srdcovek, která ve mě již navždy zůstane. Naprosto geniální film, který by dnes již nikdo nenatočil. Čert vem, že milionáři totálně pozměnili pravidla, jde o čistou fikci a natolik skvěle provedenou že u filmu sedím s napětím třebaže jsem jej už viděl... kolikrát jsem jej už vlastně viděl? To není podstatné, vždy šlo o nezapomenutelný filmový zážitek. Ať už šlo o dětské nadšení ze scén jako pád pod latrínu, chilli pod kalhotami, nebo krádeže bot a vydávání se za průvodce v Tádž Mahalu, případně pak když jsme jako starší vnímali vynikající kvalitu režie, fázování příběhu a celkové emoční zpracování, zvlášť v první části snímku, která je naprosto dokonalá. To ale neznamená že druhá polovina je výrazně horší, je také skvělá a ohromující, jen jí chybí nápadité a výborně vypointované scény, jako když Salim vede svého bratra vstříc oslepení, zatímco mu Jamal vypráví o tom, jak jednou bude bohatý, nebo když turisté ukaží chlapcům kus pravé Ameriky. Na rozdíl od druhé však první části chybí jiné scény a mluvit můžeme například o "pádu" z rozestavěné budovy, rozmluva o tom jak se jejich rodné město změnilo a samozřejmě Salimova koupel - netřeba vysvětlovat. A také netřeba připomínat že daleko zajímavější a propracovanější postavou je právě Salim a ne ústřední dvojice Jamala a Latiky, přestože oboum fandím, nebudu popírat že ten soběstačný vychcánek, co vždy věděl co se životem byl zajímavější než láskou poblázněný a naivní Jamal - na rozdíl od něj byla i Latika na konci cynická (na chvíli v Javedově vile). I tak mám ale rád všechny tyto tři mušketýry, stejně tak celé prostředí filmu od špinavých slumů a skládek po vzkvétající město o němž Salim prohlásil že je středem světa a samozřejmě i tu konzumní soutěž která vše protla. Pro toto vše jsem schopen zapomenout i na tu závěrečnou Bollywoodskou prasárnu v titulcích.

Dueljant

Dueljant (2016)

Ruské kinematografii pochopitelně fandím a to ne jenom proto, že natočili lepší Avengers než Amíci. Hlavním důvodem je pochopitelně Dueljant, dokonale atmosféricky zvládnutý film s tajemným příběhem a každým soubojem natočeným tak zajímavě, že oči diváka ani nemusí být drženy u obrazovky ani skvostným vizuálem, ruským klonem Collina Farrella a už vůbec ne tou nádhernou kněžnou Tučkovou, která si upoutala moji pozornost nejen bez šatů. Navíc tu máme příběh o křivdě a pomstě, který není ohraný, kruté geroje carské dekadence popíjející vodku jako vodu, jednoho prohnaného grófa, nevinnou dívenku, která snad není až tak nevinná, pistole, opravdu spoustu pistolí a hlavně mrazivé střety, z nichž některé se obejdou i beze zbraní. Jelikož odpouštím i tu jednu či dvě scénáristické podivnosti, tak je jedinou skutečnou výtkou to namluvení kteréhokoliv cizího jazyka hned poté, co onen jazyk zazní, aby chudáci burlaci nemuseli číst titulky v azbuce.

Coco

Coco (2017)

Tuto pohádku jedině s dabingem a to španělským. Ne vážně, český byl skvělý, originál jsem neviděl, přesto mi však k všem těm muchachům a mamám nejvíc seděl jazyk země jejíž esence z filmu přímo vyzařuje. A nejde jen o krásně ztvárněnou mexickou kulturu a její atmosféru, to co drží tuto zdánlivou nevinnost nad valnou většinou současného filmového umění je zvláštní schopnost snímku vyvolat v divákovi emoce dosud nevídané. Ne vážně, pusťte si to, uvidíte. Já plakal. Jak v kině tak doma. A to se u filmů (zvlášť amerikánských) nestává moc často.

Život je krásný

Život je krásný (1997)

Vsaďte se s tímto filmem o to, zda je život krásný či není a on tu sázku vyhraje. Neskutečně živý film s tak osobitým humorným a lehkovážným provedením že si lze jen těžce představit že jej geniální Roberto Benigni zasadil do tak krutého období o kterém se točí jen vážné filmy s minimálním obsahem humoru a maximálním množstvím naturalistického provedení. Tímto jde La vita è bella zcela proti proudu. Guido je sympatická, bláznivý, energická a v tom všem naprosto kouzelná postava jíž nelze nemilovat a kdyby celý film pokračoval v těch svým taškařicích jako první polovinu snímku, vůbec bych se nezlobil, ale scénář zachází ještě dál a zasazuje jeho charakter do prostředí koncentračního tábora. Co dál říkat, stojí to za to. Najednou to již v diváku probouzí úplně jiné emoce když je svědkem toho jak se Guido snaží svého syna ochránit před všemi těmi hrůzami. To už pak není ta lehkomyslná komedie, jakkoliv stále srší vtipem. Po dlouhé době film který mě skutečně donutil mít (oprávněný) strach o postavy a který jsem si skutečně užil. Viděno v italském originále jakkoliv si myslím že by bylo naprosto okouzlující sledovat Guidovi slovní přestřelky v češtině (však v té době byl dabing ještě stále ok, ne?). Přidáno na oficiální (Schindlerův) seznam Must see, protože pokud si něco zaslouží být viděno, tak je to tato studie skutečně krásného života za každých okolností.

Velký Gatsby

Velký Gatsby (2013)

Stejně jako mnozí si i já neodpustím srovnání s Moulin Rouge, oproti názoru většiny si ale myslím že povedenějším mistrovým kouskem je The Great Gatsby než ten velmi oblíbený zářivý diamant, který přes pro velmi silnou pro Luhrmana tak typickou emoční stránku je stále divokou kankánovou fraškou s obrazem jako z pera malíře Henriho Toulouse-Lautreca. Režisérovo pozdější dílo, navíc na motivy jednoho z nejlepších amerických románů (a často je označován i za nejlepší) je mnohem vyspělejší, přestože v sobě i nadále skrývá onu podmanivost, šílenost a kýč, tak ji dokonale kombinuje s klasickými prvky romantického dramatu a tragédie a to vše tvoří jeden z nejpůsobivějších kdy natočených filmů. Tohoto by ale nedosáhl bez přispění Fitzgeraldovi předlohy, protože film naprosto dokonale promítá celkové vyznění knihy a myšlenky v ní obsažené. Příběh je sledován postavou z lidu - Nicka Carrawaye a jeho střetu se společností. Prožívá šíleně zrychlené období 20. let v New Yorku, dostává pozvánku na pompézní večírky pořádané záhadným panen Gatsbym a postupně odhaluje tajemství skrývající se za záhadnou a neuvěřitelnou postavou zahranou skvěle sedícím Leonardem diCapriem. Tajemná atmosféra okolo Gatsbyho osoby se stává jedním z nejlepších momentů filmu a jeho efektní entrée se už dávno stalo legendou, on samotný je pak dokonale účelově neuvěřitelným charakterem, který přes všechnu svoji kýčovitou dokonalost je stále jen člověkem, kterého pohltila dekadentní společnost amerických boháčů v prohibiční době před pádem burzy. Pod veškerou tou skořápkou znechucení ze společnosti se však skrývá silný romantický příběh naděje, prezentované zeleným světlem na druhé straně zálivu, jehož bezchybnost a budoucnost ukončí krutá neočekávaná náhoda, která pak dává vzniknout skvělému závěru, který až teprve podtrhne to znechucení z té dekadence a pokrytectví lepší a krásnější společnosti, jakožto i každého z lidí a zároveň v sobě ukrývá tak silné emoce, které člověk jen tak nezapomene. Jestliže byl tedy Moulin Rouge filmem o pravě kráse, svobodě a láskou nad všemi těmito věcmi, tak The Great Gatsby své vyznění směřuje příkrou čárou do těch nejtemnějších částí lidské morálky maskující se za krásné a zařivé vlastnosti.

Ovládací panel
7 bodů