sportovec

Důsledná a podle všeho faktograficky věrná rekonstrukce  konce italského fašistického diktátora a někdejšího podporovatele našich legií snese srovnání s Vávrovými DNY ZRADY i SOKOLOVEM a zjevně je převyšuje, protože nebyla nucena zápasit s cenzurou na rozhraní autoritativnosti a totality. Kvalitní režie, dobré a v hlavních rolích i velmi kvalitní herecké obsazení (Rod Steiger) ozvláštňují i podpisy Italského výboru pro osvobození, mezi nimiž nechybí ani spoluzakladatel Evropského hospodářského společenství Antonio de Gasperi, který kdysi býval Masarykovým kolegou v rakousko-uherské říšské radě.

Škála detektivních témat obou hlavních detektivů Agáty Christie získává další zajímavý akcent navíc.

V jemné psychlogické hře je Ivan Trojan jako poněkud roztržitý intelektuál velmi přesvědčivý, stejně jako Rambová v roli nedoceněné mladé ženy, která si tak trochu neví rady sama se sebou i seberealizací, a to všechno na rozmezí dívčího a mladoženského věku. Zajímavá je i studie počešťující se Rusky v ztvárnění Jelizavety Klimové. První díl rozehrává jak scénář Josefa Mareše, tak režie Jiřího Stracha.

Většině dokumentů tohoto druhu chybí pozitivní alternativa, v řeči dokumentu normativnost. Nejsou normativností i sama lidská práva, výchova, mravní pojetí? Závěr, že v řadě oblastí bylo komunistické Československo v padesátých - sedmdesátých letech minulého století před Západem, je poměrně překvapivý. Řada problémů, vztahovaných k ženám, je patrná i u mužů. A to, co lze považovat za přednost polistopadového vývoje, dělba domácenských prací uvnitř manželských nebo partnerských vztahů, jak to naznačuje kniha MLADÉ MANŽELSTVÍ autorů Šípové a Melana, v analýze Liškové chybí. Ale i tak je pořad mimořádně přínosný a záslužný svou věcností a syrovostí v přístupu k faktům této citlivé oblasti lidského života.

Bujará komedie-fraška dokazující mnohostrannost Delonova talentu, krásu jeho někdejší ženy a zajímavá úskalí katolické církve. Delon by se zřejmě neztratil ani v zlatém věku americké grotesky. Humor je to přes veškerou bujnost francouzský (biskup, který si vaří guláš, to je opravdu nevšední gag. Film i zážitek je to v každém případě opravdu nevšední.

V tomto seriálu se podařilo chytit České televizi býka za rohy počínaje kvalitním scénářem, šťastnou režií pokračuje a dobrým hereckým obsazením vrchole. Hlavními hrdiny jsou tzv. obyčejní lidé (žádný člověk není jen obyčejný) z postiženého havířského města; nesou celou řadu znaků blízkých někdejší tzv. severočeské literární škole (Jiří Švejda). Jsou zachyceni ve své každodennosti okořeněné o transsexuála, Cikány-Romy i možnost zvládat obtížné situace a občerstvovat pozitivní komunitní zvyklosti. Střípkem jejich kosmu je závěrečná scéna Čočkinova pohřbu počínaje krádeží jeho zpopelněných pozůstatků a konče bezradností při zvládání pohřebních procedur. Tato hrabalovská perlička na dně zrcadlí stále lidský obsah jejich bytí i rány a šrámy, které jim uštědřuje současný život. Nemytosti a neučesanosti není v takových případech nikdy dost. Podobných počinů bychom se měli dočkat častěji.

Lehounce nadýchaná televizní povídka své doby, brilantně napsaná, zrežírovaná i zahraná. Mužská samolibost je jen samolibost a ženy neradno podceňovat. Všichni jsme jen lidé.

Natočit seriál, který by věcně zobrazil skutečnou tvář základní vojenské služby v osmdesátých letech (dějová léta zachycující ročník 1984), bylo úkolem, se kterým film i televize zápasily se střídavým - někdy velmi - zdarem. Kdybych hledal srovnatelné zachycení této části mladého mužského, ale i ženského života, připomněl bych o generaci starší film BYLO NÁS DESET (1963), kde excelovali Krampol, Schoberová, Satoranský, Suchý, Šlitr, Doležal; i tehdy byly položeny otázky po předělu dívčího, jinošského i dospělého věku a smyslu vojenské služby vůbec. Nemusí to být jen ukrajinská válka či povodně 1997 nebo 2002, abychom docenili význam a smysl armády. Vidět jak vedle sebe sloužili Češi na Slovensku i v Česku je dnes už historická zkušenost. Oba Zounarové, Eva Vejmělková, symbol ženské krásy osmdesátých let, Javorský, Štěpnička, Dočolomanský i talentovaný Kreuzmann či Halbich, Dolinová, Hadrbolcová, Dvorská, Hardt, podávají přesvědčivé herecké výkony a na úrovni je i scénář (Bednář a Štorkán) a režie (Evžen Sokolovský starší). Strasti a slasti výcviku v komunistické armádě leží před námi jako plastická mapa se všemi složitostmi mladých manželství, jistot i tápání i touhy normálně, slušně lidsky žít i ve vojenské uniformě. Dva roky i déle. Podobně jako dnes v NATO.

Přes řadu dílčích nedotažení a některá faktografická nedopatření forma i obsah tohoto dokumentárního seriálu potěší a zaujme. Jan Jiráň je zdatným průvodcem a v propojení s Markétou Plánkovou, Miroslavem Kořínkem a Jiřím Lábusem vnáší do poetiky tohoto volného cyklu hravost, něhu, očividnou radost z tvorby a přičiněním autorského zázemí zejména v kinematografickém ohledu řadu objevných momentů. Myslím, že Česká televize s tímto seriálem může být jen spokojena.

Milan Vosmík je v tvorbě pro děti a mládež nadčasový pojem a tento film to jen potvrzuje. Všednodennost direktivního socialismu byla šedě korektní alespoň na první pohled. Věci fungovaly i když často všelijak. Mládežnická kriminalita mohla být vnímána a i byla jako jev spíše okrajový. Dobře je zachycen i rozdíl mezi místní a ústřední Veřejnou bezpečností. Pohled na děti účastné na vyšetřování je brilantní. Ota Hofman i Milan Vošmík jsou dodneška jen obtížně srovnatelní svou nápaditostí a věcnou (faktovou) přesností.