Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Dokumentární
  • Komedie
  • Krimi
  • Pohádka

Obsahy (14)

...a pozdravuji vlaštovky (1972)

V druhém odboji, v čase černobílých dějin, nebyl čas na rozlišování podle politické konfese. Rozhodovalo jedno: buď s národem, nebo s jeho vrahy, buď činně, nebo alespoň pasivně, buď pro demokracii, nebo s totalitou. Vlaštovky vedle Žertu přiřazují Jireše jednoznačně do filmové vlny šedesátých let. Je to i zdařilou volbou tématu. Marie - Maruška - Kudeříková je svým dosahem evropsky významnou postavou protinacistické rezistence. Literárně nadaná dívka, ušlechtilá komsomolka z odbojové křesťanské rodiny (její otec byl ve Vnorovech, odkud Maruška pocházela, předsedou MNV za lidovce až do své smrti r. 1947), se svým skrovným literárním odkazem víc než rovnocenně přiřazuje po bok Anne Frankové i Sophie Schollové a je jednou z legitimací hloubky, významu i legitimity světového rozměru našeho druhého odboje. Významu postavy odpovídá i režisérova metoda retrospektiv, která nejlépe zrcadlí dívčino rychlé vyspívání k plnohodnotnému ženství. Potěší střídmá a výstižná kresba jak gestapáků, tak prostředí vratislavské ženské věznice i dozorkyň a ostatních lidí německého personálu. Jireš se tu s úspěchem vyhnul levným ideologizacím a démonizacím a zjevně se snažil držet doložitelných písemných pramenů i vzpomínek. VLAŠTOVKY - spatřuji v tom jejich další velkou přednost - jsou také filmem česko-slovenské vzájemnosti. Magda Vášáryová tu samozřejmě přesvědčuje o vyzrálosti svého herectví (v době natáčení filmu jí bylo zhruba 22-23 let) , v ničem však v prostoru svých rolí za ní nezaostávají další slovenští velikáni Július Vašek a velká slovenská herečka Viera Strnisková. Svou poslední fimovou roli tu prožil otec pozdějšího českého premiéra Vladimíra Špidly Václav Špidla (1922-1979). Z českých herců asi nejvíce vyniknou představitelky ženských rolí; z nich zřejmě nejvýrazněji tu působí tehdy také mladá generační souvěkovkyně Vášáryové Hana Maciuchová. Jirešovi se tak podařilo pod nánosem komunistické režimní propagandy archeologií ducha doslova vydolovat démant skutečné nevšední osobnosti ženy práce, osudu, který za jiné reprezentuje zneužitou a o sny a ideály takřka oloupenou nadějnou mladou generaci. Generaci Pražského jara, Předvoje, ale také Rady tří a Rady svobodného Československa. Nepohodlný film, který vždy všem překážel svou poctivostí právě proto, že nechtěl být výrazem konkukturálního posluhování a poníženosti, by si zasloužil - podobně jako Kudeříková sama - svou plnou a samozřejmou rehabilitaci. Dlužíme ji sami sobě už až příliš dlouho.

V sobotu večer, v neděli ráno (1960)

V blíže nepopsaném průmyslovém anglickém městě žije mladík na prahu dospělosti. Jako všichni v jeho věku vyrůstá z iluzí mládí a děsí se fádnosti dospělosti. Hledá před nimi únik v obvyklých radostech života: po hospodách, při rybaření a také v milostném poměru s manželkou staršího kolegy ze stejné tovární dílny. Až do chvíle, kdy znenadání potká svou vysněnou dívku, se mu zdá, že má vše pod kontrolou. Paralelní milostné vztahy však nadlouho udržet nedokáže i proto, že se stává proti své vůli otcem. Nezkušenost, kterou projevuje, se mu vymstí a poprvé ve svém životě narazí. Uštědřený výprask ho posílá na dlouho do postele a nabízí mu čas k přemýšlení. Zjišťuje tak, že vše zlé je pro něco dobré. Dívka, kterou původně považoval za prchavou známost, ho upoutává nejen svým půvabem, ale i rázností a samostatností. Poprvé v životě poznává, že manželství nemusí být jen břímě, ale také způsob plně a šťastně žitého života. Vyzouvá se z opotřebovaných střevíců mládí, aby z vlastní vůle stanul na prahu zodpovědné dospělosti.

Princezna Pampeliška (1967) (TV film)

Krásná princezna Pampeliška se má proti své vůli vdát za španělského prince. Aby se vyhnula vnucovanému sňatku, utíká do světa. Zde se setkává s Honzou, kterého jeho matka poslala na cesty na zkušenou. Náhodné setkání, během nějž je Pampeliška napadena nepřátelskými pastevci a dostane se jí Honzovy pomoci, je oba sblíží. Oboustranná blízkost rychle dospívá k jejich vzájemnému zaslíbení. Jejich strázním však není konce: po příchodu do Kocourkova jsou jati a uvrženi do vězení. Španělský princ, který nechce od Pampelišky upustit, vyhrožuje v čele vojska městu vypálením, pokud mu Pampelišku nevydá.
Kocourkovští na vzniklou atmosféru reagují – po kocourkovsku. Nezdárný purkmistrův-starostův syn se násilně uvězněné Pampelišce vnucuje a je následně ztlučen Honzou. Pampeliška přiznává svou modrou krev a kocourkovští jsou připraveni princeznu vydat španělskému princi. Vše však hatí smyšlená zpráva o domnělém Pampeliščině zneuctění purkmistrovým synem. Španělský princ je odhodlán ke zničení města. Dříve však, než k tomu může dojít, přivádějí kocourkovští princeznu s Honzou ke španělskému vojsku. Po zjištění, že Pampeliška a Honza jsou partnery, princ princeznu jako rovnorodou propouští; Honza na poslední chvíli utíká před hrozící popravou a Kocourkov je vypálen do základů.
Elegická podzimní krajina je kulisou konce neblahého putování Pampeliščina i Honzova provázeného nouzí a žebrotou. Poslední princeznina naděje, otcovo odpuštění, je vyvrácena zprávou, že chřadnoucí král svou dceru proklel a nechce ji vidět. Omdlelou princeznu Honza odnáší do rodné vesnice, aby jí dopřál dobrodiní matčiny laskavé péče . Mezitím matčiny prosby u krále za Honzovo omilostnění nenaleznou sluchu. Přesto Honzova matka po počáteční nedůvěře přijímá slábnoucí princeznu za svou dceru. Pampeliška se ztrácí před očima; nemoc vůčihledě přechází do umírání. Honza vyráží za králem, aby ještě jednou mohl spatřit svou odcházející dceru. Dříve, než však otec dorazí, vybíhá zesláblá princezna na náves a umírá. Dívku, lehkou jako pampeliščí chmýří, totiž unáší do nenávratna podzimní vítr.

Podzemní pevnost (1973)

Příběh z konce druhé světové války zastihuje skupinu vězňů koncentračního tábora uprostřed leteckého bombardování při práci na Atlantickém valu bezprostředně před dnem D. Před výbuchy bomb se uchylují do podzemí, kde doufají nalézt klid a bezpečí. Náhlý sesuv půdy je však uvězní a znemožní jim cestu zpět. Před hladem a žízní je zachrání objevení německých armádních zásobních skladišť potravin a nápojů. Jsou dokonale izolováni. Svět na ně zapomněl. Zapomnění se vkrádá i do jejich řad. Postupně - jeden po druhém - podléhají a hynou. Několik let po válce narazí na neznámé zasuté prostory skupina dělníků. Při jejich prokopávání a zkoumání objeví poslední dva přeživší členy kdysi početné skupiny. Je jisté, že tu strávili neskutečně dlouhou dobu, aniž by spatřili denní světlo. Čeká je poměrně dlouhá a nesnadná adaptační kúra.

Nevěsta pro Paddyho (1999) (TV film)

V zapadlé irské vísce je hospoda provozovaná stárnoucí tetou a jejím synovcem, jehož zevnějšek i chování vyvolávají mezi lidmi v lepším případě posměch, v horším nezakryté pohrdání. Zdánlivě nehezký, navenek ničím nevynikající mladík však před světem schovává jedinečný démant - své ušlechtilé srdce a neuhasitelnou touhu po romantické šťastné lásce, kterou může rozdělit jen smrt. Nedosažitelné se náhle splní. Úcta, kterou po léta prokazuje dvěma domácím skřítkům, ho přivádí do jejich prostředí v den skřítčího svátku. Změněn kouzlem dočasně v jednoho z nich vylétá ve velikém roji, aby se seznámil s umírající dívkou, která okamžitě vstoupí do jeho srdce. Poháněn náhle vypučelou láskou, nabývá chytrosti i zběhlosti a zachraňuje dívku zprvu na rok a pak již natrvalo pro svět lidí. Autorita, které přitom nabývá, jistota, na kterou se může spolehnout, odvaha, kterou všem bere dech, mu získávají také srdce i náklonnost krásné dívky. Nakonec se se vším smíří i skřítci, jimž Paddy poněkud pošlapal záhonky jejich zvyklostí a rituálů. Pohádka končí tak, jak končit má. Vítězstvím dobra nad zlem, štěstí nad zkázou a nelahodným životem.

Ať žije republika (1965)

Poslední dny války na jihomoravské dědině zastihují jedenáctiletého Olina v nepříliš lichotivé pozici. "Pindi“ je otloukánkem pro všechny. Pro partu stejně starých, ale větších a silnějších klukovských vrstevníků, i pro otce - hamouna. Olin se snaží ránu vracet ranou, ale souboj je to za těchto okolností víc než nerovný. Konec války, přechod fronty, tváře německých i ruských (sovětských) vojáků vnímá přes svou velkou lásku - koně a svého jediného přítele, který končí, uštván davem náhle statečných, před jeho očima nedobrovolnou sebevraždou. Nelichotivé charakteristiky vesničanů uzavírá v závěru filmu Olinův pohled do dvora otcova statku. Několik "ukořistěných" koní mluví za vše. Julina, kobylka, vedle matky Olinův další záchytný bod v nesmlouvavém domově, válku nakonec také přežívá. Její konec ji zastihuje v Berlíně. Válečné hrůzy končí. A s nimi vítáním ruských osvoboditelských vojáků i důležitý kus života jednoho jihomoravského, často na smrt vyděšeného vesnického chlapce.

Noční motýl (1941)

Nemajetná vychovatelka je z malicherných důvodů vyhozena na dlažbu. V malém posádkovém městě se z bezradnosti oddává důstojnickému sukničkáři. Zděšena z následné deziluze a beznadějně zamilována do jeho druha s hodností se snaží živit poctivou prací, která ji však postupně strhává na dno společnosti. Ujímá se jí přítelkyně žijící z angažmá ve veřejném domě. Pěvecký talent a atraktivní zevnějšek zjednávají nešťastné dívce spolu s nezištnou lidskou přítelkyninou oporou fikci pomyslného úspěchu a výsledný mravně rozpolcený životní pocit. Láska nezkušeného studenta, která je jí zprvu milá svou jinošskou neohrabaností a odzbrojující naivitou, se velmi rychle mění v bezuzdnou mužskou despocii. Tragický mladík, opakovaně zklamaný ve svých neopětovaných nadějích, sahá ze zoufalství ke krajnímu činu. Dívku zabíjí. Shodou okolností se život tragické ženy uzavírá v okamžiku naděje, že doposud beznadějná láska k muži, který o její existenci neměl tušení, by mohla být opětována.

Pornografický vztah (1999)

To, co začalo jako nevinný flirt, postupně mezi oběma hlavními postavami, mužem a ženou, přerůstá do skutečného, fakticky však nikdy nenaplněného milostného vztahu. Hranici bouřlivých hodin, prožívaných v pokoji hodinového hotelu, která oběma zaručuje pomyslnou svobodu a nezávislost, není ani jeden s to prolomit. Je na divákovi, aby si na nevyřčenou otázku, proč se tak muselo stát, nalezl vlastní odpověď.

Impromptu (1991)

Příběh zrodu milostného vztahu mezi slavnou francouzskou spisovatelkou George Sand a největším polským hudebním skladatelem Fryderykem Chopinem je zasazen do přelomu první a druhé poloviny třicátých let předminulého století. Popisuje zřídka vídaný zrod vztahu: mužsky se šatící ženu-matku v již značně zralém věku, která dobývá mladého, těžce nemocného muže všemi zbraněmi, jimiž disponuje: na prvním místě jsou to intelekt a ráznost, teprve později i přirozená ženská slabost. Do děje vstupujeme na jednom z mnoha francouzských šlechtických paláců, kde se schází zajímavá a poměrně početná společnost, v níž nechybí další středoevropský velikán klasické hudby Ferencz Liszt se svou aristokratickou partnerkou i jeden z předcházejících milenců Sand spisovatel a dramatik Alfred de Musset. První pokus rázné Sand naráží na ženskou zákeřnou intriku a pomluvu a žárlivé záchvaty jejího právě odloženého italského milence; jeho výsledkem je nejen citové, ale i lidské a mravní vzdálení Sand i Chopinovo. Sand, usilující o Chopinovo srdce, se čas od času ze stoupající bezradnosti a zoufalství mění v baronesu Auroru de Dudevant (úřední jméno George Sand), jež svou křehkost zvýrazňuje ženským oděvem. Po mnoha periperiích se krok za krokem Chopin přesvědčuje o ryzosti Sandiných pohnutek. V poslední fázi vzájemné sblížení urychlí další ze žárlivých záchvatů Sandina italského milence. Ve vzájemném souboji mezi ním a Chopinem, který v rozhodujícím okamžiku souboje podléhá své fyzické křehkosti, zasáhne mužsky Sand a definitivně tak získá Chopinovo srdce. V červáncích této velké lásky, která svým trváním patřila v Sandině životě k nejdelším, milenci odjíždějí, doprovázeni Aurořinými dětmi, na španělskou Mallorcu, od níž si Sand slibuje výrazné zlepšení nedobrého Chopinova zdravotního stavu.

Hamlet (1986) (divadelní záznam)

Přímé i ze záznamu vysílané přenosy divadelních představení se staly vyhledávanou součástí dramatického vysílání předlistopadové Československé televize. Macháčkova inscenace slavné Shakespearovy komedie HAMLET patří k nejzdařilejším. Tragický osud dánského prince, jemuž duch zesnulého otce sděluje skutečnou pravdu o tom, jak a proč se stal jeho bratr nejen následníkem, ale i manželem Hamletovy matky, vede v Dánském království k hlubokému rozkolu. Boj obou stran, ač navenek veden v rukavičkách, nabývá na třeskutosti a vtahuje do svého víru jednu oběť za druhou. V závěru díla, v němž se jedná o Hamletův život, umírají a prohrávají všichni - i skeptický intelektuál a hořký glosátor dění princ Hamlet, úspěšně ztvárněný v režijní Macháčkově koncepci jako přímá a vědomá paralela rozjitřeného a současně i bezradného a vlastně bezmocného intelektuála v naší společnosti pozdních osmdesátých let minulého století.

Jízdní hlídka (1936)

Zfilmovaná divadelní hra pozdějšího generála zdravotní služby spisovatele a dramatika Františka Langra, významného příslušníka tzv. Hradu, oddaného prezidentům Masarykovi a Benešovi, patří do tzv. legionářské literatury prvorepublikového období. Obsahem filmu je střet obležené legionářské hlídky, vyjíždějící na dohled od sibiřské magistrály, s přesilou bolševických rudoarmějců. Konfrontace, bojová i ideová, obou vojenských oddílů vyúsťuje do závěru, dokládajícího převahu na straně československých legionářů. Film, vedle řady jiných, byl určen pro povzbuzování sebevědomí širokých vrstev obyvatelstva v dusné atmosféře druhé poloviny třicátých let při všestranných přípravách na obranu demokratické československé První republiky proti jejímu rychle se stupňujícímu životnímu ohrožení ze strany totalitního rasistického německého národně socialistického Hitlerova režimu.

Cromwell (1970)

Anglie první poloviny sedmnáctého století za vlády druhého panovníka stuartovské dynastie Karla I. (1625-1649) procházela těžkou krizí danou nezvladatelnou plýtvavou politikou králova dvora. Obtížně získaná rovnováha, ustálená za dlouhého panování Alžběty Veliké (1558-1603), Karlovy vzdálené tudorovské pratety, vyvolávala stupňovanou nespokojenost mezi prvními podnikateli a drobnými šlechtici. Tato rezistence si z části zachovávala náboženský ráz, v němž přežívaly zbytky katolictví oproti státní naglikánské církvi a sílícím odstínům různých forem puritánství. Neúnosné zvyšování a korupce králem protežovaných úředníků posléze vyvolaly ve čtyřicátých letech XVII. století občanskou válku, během které postavení koruny postupně sláblo v sérii velkých bitev sváděných na anglickém venkově. Po jedné z nich byl panovník zajat a v soudním procesu, který odmítal akceptovat s neobhajitelnou odvolávkou na svou bohem propůjčenou královskou moc odsouzen k trestu smrti a popraven. Cromwell, v té době pro svou stečnost a rozmysl již vůdčí osobnost anglické občanské revoluce, byl zvolen prvním úředníkem doposud jediné anglické republiky - lordem protektorem. V prvním období se soustředil na upevnění státní moci, omezení pustošivých radikálních hnutí (diggeři, levellerové) a postupné obnově anglické moci především v bouřícím se Irsku. Různě pojmenovávané parlamenty, svým způsobem první moderní parlamenty vůbec, se však postupně stávaly centrem rozkošnické korupce a rozvratu. Proto po r. 1653 Cromwell tuto korporaci vojensky rozehnal a stal se nezakrytě diktátorem, který byl milován i nenáviděn. To také vedlo po jeho smrti a nedlouhém nástupnictví Cromwellova syna k návratu třetího Stuartovce na anglickém trůnu, Karlova stejnojmenného syna Karla II (1660-1685). Akt pomsty, exhumace Cromwelových tělesných pozůstatků a jejich oběšení, nemohl nic změnit na věhlasu tohoto skvělého státníka, který zůstává stále živou součástí anglické politické tradice a kultury. Spor koruny a rodící se anglické občanské společnosti měl pokračovat i za vlády Karlova dědice bratra Jakuba (1685-1688) a vyústil do tzv. skvělé revoluce (1688), jež skončila Jakubovým odchodem do exilu a vytvořila počátek současné britské politické tradice, v jejíž základech stojí i Cromwellův odkaz.

Cesta k barikádám (1946)

Bouřlivé události pražského vyvrcholení Květnového povstání českého lidu r. 1945 jsou vedle exilového druhého odboje a Slovenského národního povstání nejvýraznějším vkladem malé země v srdci Evropy do celosvětového boje proti fašistickému hnědému a černému barbarství zemí totalitní Osy. Součástí povstání byly nejen barikády a krvavé boje, ale i dokumentace všech těchto událostí mnoha desítkami amatérských filmových nadšenců. Z ohromného množství dokumentárního materiálu, který takto vznikl, sestavil Otakar pozoruhodnou mozaiku s řadou záběrů zachycujících ty, kteří nejvíce riskovali. Předky dnešních Pražanů. Den po dni, někdy hodinu po hodině sledujeme obraz boje na život a na smrt, který vrcholí nejen příjezdem sovětských tanků Rudé armády do Prahy v jitřních hodinách 9. května 1945, ale ještě výrazněji projevem prezidenta dr. Edvarda Beneše na rozstříleném Staroměstské náměstí v den jeho návratu do Prahy o týden později.

Věrni zůstaneme (1945)

Proslulá závěrečná slova smutečního projevu Edvarda Beneše pronesená nad Masarykovou rakví 21. září 1937 se stala nejen symbolem demokratického protifašistického československého odboje, ale symbolicky i názvem filmu, který měl být jakousi zprávou exilové druhoodbojové londýnské vlády pro československou veřejnost. Krok za krokem sleduje tato obsáhlá bilance nesnadnou cestu československých antifašistů počínaje hořkým mnichovským prologem podzimu 1938 a ještě smutnějším 15. březnem 1939. Pokračuje líčením nesnadných let "zlaté éry" německé bleskově vedené války, během níž wehrmacht obsadila větší část Evropy. Nevyhýbá se kritickým chvílím domácího i zahraničního odboje a nezamlčuje nic podstatnějšího ani z mezních obecných okamžiků druhé světové války ať už jde o frontu východní, západní či severoafrickou. Triumf převážně demokratické koalice vítězných Spojených národů symbolizuje vyvrcholení filmu, jímž je shrnující a zobecňující projev prezidenta Edvarda Beneše, referující jak o činnosti zahraničního odboje londýnského i moskevského, tak o připravovaných prvních krocích v osvobozované vlasti, jež měly a mohly domácí vlády Čechů a Slováků konat během prvních týdnů a měsíců nedlouhé existence třetí Československé republiky. Je zbytečné dodávat, že se jednalo o záměry a úmysly, které se značně lišily od toho, co se v naší zemi opravdu od května 1945 začalo dít.

Reklama

Reklama

Reklama