Hellboy

Hellboy

Alex de Large

Česko
Činnost podvratná

152 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 13 25 36 48
    • 20.4.2020  10:45
    Lady Bird (2017)
    ***

    Greta Gerwig považovala za nutné seznámit nás se svým dospíváním, s obdobím po 9/11 a prostředím katolické střední školy kdesi v Sacramentu... ale proč?? Tento film v sobě nemá ani špetku originality, je to jen další nevýrazný coming-of-age film, a navíc se bere dost vážně, není to komedie, je to relativně vážně podané drama zejména o vztahu hlavní hrdinky s matkou... Kam se to hrabe na Booksmart. Příště si dám radši osvědčenou klasiku Ghost World nebo třeba Napoleona Dynamita, já nevim! Cokoliv, jen ne tuhle přehlídku průměrnosti.

    • 13.4.2020  22:39
    Le Mans '66 (2019)
    ***

    Džízis, to bylo tak nudné zrezirovany a nenapadite napsaný, to se prostě nemůže nelíbit, úplně stejně jako třeba Green Book. Ble

    • 21.1.2020  14:40

    Ghost World meets holčičí Superbad naruby. Funguje to skvěle!

    • 16.1.2020  17:10

    Zajímavé téma, zpracování moc zábavné není.

    • 5.1.2020  01:09
    To (2017)
    **

    Nevím, nezaujalo. Proč by se na tohle měl někdo koukat?

    • 26.11.2019  10:16

    Dokument o pohnuté novodobé historii Chile a o Andách, které tvoří asi 80% země, chrání ji a zároveň izolují... Bylo to ve Varech a tvůrcem je chilský exulant Patricio Guzmán, který zde opět reflektuje svůj vztah k zemi, kterou už asi před 36 lety opustil. Celý film doprovází svým jemným hlasem (já tenhle typ voice-overu upřímně moc nemusím) a zpovídá další chilské umělce - ať už taky zemi opustili (jako například nějaký sochař usídlený snad ve Španělsku) nebo zůstali - jako například dokumentarista Pablo Salas. Právě jemu je věnována většina stopáže - zatímco Guzmán po Pinochetově puči prchl, Salas zůstal a celou dobu natáčel Pinochetův teror, takže je ve filmu fůra dobrých dobových záběrů. Guzmán ale tvrdí, že i po Pinochetově pádu se v zemi nic moc nezměnilo, sice už lidé nemizí, ale pořád je kvůli čemu demonstrovat (a policie furt rozhání demonstrace vodními děly...). Současnosti a aktuálním problémům se ale film dotýká spíše výjimečně - například v otázce měděných dolů v Andách, které jsou nyní v rukou zahraničních společností a Chile z nich samo moc nezískává... Je vidět, že film točil zkušený tvůrce s jasnou vizí, ale mě jeho pomalý, uspávací přístup neohromil.

    • 22.11.2019  13:07

    Spoilery. Film o 4 muzikantech (3 muži a jedna žena) potomcích Afghánských přistěhovalců a žijících v Íránu, kteří mají rockovou (metalovou) kapelu Arikain (což zní jako Arakain muhehe). Všichni jsou zapálení hudebníci, ale kvůli jejich imigrantskému statusu jim opakovaně není umožněno v Íránu vystupovat. Na poslední chvíli je koncert vždy zrušen. Proto jsou nadšení nabídkou hrát na nějakém mini-festivalu v Afghánistánu - své domovině, kde nikdy nebyli. Filmaři mapují přípravy na tento koncert, natáčí jejich cestu přes území ovládané Talibanem a hodně přesvědčivě zachycují jejich ohromný strach z Talibanu, dobře jsou zachyceny jednotlivé postavy, vidíme jejich motivaci, lze se s nimi ztotožnit... pak dojde na koncert, Afghánci absolutně netuší, nic takového naživo nikdy neviděli, a návrat do Íránu, kde ale nadále nesmí vystupovat, což vnímají po své afghánské zkušenosti ještě bolestněji, takže kapela nakonec ukončí činnost. Závěr filmu vyznívá lehce do ztracena, ale jinak jde o dobře natočený film s jasným poselstvím. Texty kapely jsou angažované, velmi dobré, škoda že samotná hudba už takovej odvar není.

    • 22.11.2019  13:07

    Zajímavý skoro až experimentální film z prostředí Burkiny Faso, zachycuje rok 2015(?) a první svobodné volby po revoluci, jež svrhla dlouholetou diktaturu Blaise Compaorého. Film nemá žádné konkrétní protagonisty, ale zachycuje zkrátka anonymní občany, kteří jsou politicky aktivní, svolávají demonstrace, vylepují plakáty, aktivizují a zvou lidi k volbám, účastní se rozbrojů a střetů s armádou, přesvědčují se o (ne)vhodnosti různých kandidátů, volí, přepočítávají hlasy a v samotném závěru řeší výsledky voleb a přemítají, co bude dál, protože nejsou spokojeni s vítězem voleb. Je to taková zajímavá skrumáž, není tu hudba, není tu voiceover, nejsou tu vysvětlující titulky, film diváka vrhá doprostřed dění. Kupodivu to funguje velmi dobře (ačkoliv po čase se forma přece jen trochu omrzí - film by mohl být trochu kratší), ale film oceňuju proto, že se jedná o obecně platnou polemiku o tom, co je to demokracie a co jsou to volby, a jak vypadají vůbec první svobodné volby po skoro 3 desetiletích diktatury.

    • 22.11.2019  13:06
    Space Dogs (2019)
    **

    Film o dvou toulavých psech žijících v současné Moskvě, s několika prostřihy do minulosti - údajně dříve neviděné záběry z prostředí sovětského raketového programu divákům přibližují osud Lajky. Hlubší poselství v tom ale není, což je značné zklamání. Většina stopáže se odehrává v současnosti a je to dost velká nuda. Záběry z archivů jsou poutavé, ale zas tak moc jich není a srovnání-paralely se současností moc nefungují. V jednu chvíli je film brutální na hranici únosnosti - hned v první čtvrtině je jeden dlouhý, šestiminutový(!) záběr, v němž pes zardousí kočku. To jsem fakt odvracel zrak. Pak je tam pár lehce drastických záběrů zachycujících operace kosmických psů v minulosti. Ale povětšinou je to nuda, kterou jen občas protne voice-over s nějakou přemoudřelou poznámkou. Film začíná skvěle, myšlenka... zajímavá. Ale tohle fakt nemá hloubku, nemá to co divákovi dát.

    • 20.11.2019  10:31

    Film o tom, jak teroristi v různých blízkovýchodních zemích vymývají mozky dětem, aby z nich vychovali sebevražedné atentátníky. A s tím souvisí i téma občanů ze Západu, kteří se přidávají k džihádu a odjíždí bojovat např. do Sýrie. Dobré téma, důležité, film by asi mohl někdy běžet v televizi, ale pro trošku poučené divákymi to přijde svou formou naprosto nekoukatelné. Ve filmu je hodně skutečně zajímavého materiálu, záběry z tréninkových táborů, kde se děti učí střílet, záběry ze všech koutů světa, výpovědi matek zabitých kanadských džihádistů, ale ten vizuál, ten STŘIH! Film svou grafikou, střihem, voiceoverem, naléhavostí, působí jako nějaké konspirační youtube video ala Zeitgeist. Navíc jsem měl neodbytný pocit, že do mě tvůrci filmů něco chtěj násilím natlačit - opakovaně se zde sice tvrdí, že problémem není islám ale terorismus, přesto mám z filmu pocit anti-islámské propagandy.

    • 20.11.2019  10:28

    Snímek kombinující vyprávění norských důchodců vzpomínajících na nacistickou okupaci během druhé světové války a mladých imigrantů z Afriky, kteří našli v Norsku útočiště. Větší část (pocitově, neměřil jsem to) je věnována historii, jedná se bohužel o suchopárné mluvící hlavy respektive voice-over přes černobílé fotografie, jen málokdy jde o rozpohybované záběry. Do toho je čas od času prostřihnuto na děti (cca od 8 do 16 let), kteří zase mluví o tom, jak utíkaly ze svých domovů před bombardováním atd. Myšlenka.... hezká. Provedení nudné, nezajímavé, neobjevné, s malou vypovídací hodnotou.

    • 20.11.2019  10:26

    Gergard Gundermann, přáteli zvaný Gundi, byl východoněmecký folk-rockový zpěvák a kytarista, celoživotní bagrista v uhelném dole, což zajímavě kolidovalo s jeho zájmem o ekologii. Bezpochyby strašně zajímavý člověk, mj. o něm nedávno vznikl hraný celovečerák, který podezřívám, že by mohl být trochu zábavnější, než tento dokument. Film je natočený jako klasický životopisný portrét z cyklu předčasná úmrtí: Gundermann vyrůstal v malém hornickém městě jako zapálený socialista či komunista, byl to naprostý idealista, fakt tomu věřil, což zároveň nutně vedlo k mnohým konfliktům a byl i vyloučen ze strany (logicky). Do toho tvrdě maká v dole a ještě se snaží vést kapelu, v níž ale nejsou všichni tak šílení workoholici, jako on, což vede k hádkám. Cca v polovině filmu dojde ke stržení Berlínské zdi, což na jeho život nemá zas tak velký vliv - i po sjednocení Německa je zde spousta problémů, proti nimž se ve svých aktivistických písních musí vymezovat. Také vyjde najevo jeho historie se Stasi - Gundermann ji nepopírá, jen zkrátka řekne, že to co dělal ve 24 letech už by ve 40 letech nedělal. Pouhých cca 15 minut před koncem dojde na očekávané a slibované téma ekologie, kdy Gundermann tak nějak zpytuje svědomí, že celý život těžil uhlí, čímž přispíval ke znečištění ovzduší. Bohužel je toto poměrně zásadní téma opět rychle uzavřeno a následuje jeho předčasná smrt ve 43 letech. Film je slušně natočený, hodně dobových materiálů, ať už jde o záznamy jeho koncertních vystoupení, nějaké pohledy do zákulisí či černobílé pasáže o budování socialistického Německa, v současnosti se k němu vyjadřují spoluhráči z jeho kapely a další současníci... Ačkoliv byl Gundermann strašně zajímavý člověk, tak nemám pocit, že se tu probírá něco úplně aktuálního, nezpracovává se tu nové nějaké palčivé téma.

    • 20.11.2019  10:25
    Campo (2018)
    ***

    Poetický film odehrávající se na největší evropské vojenské střelnici/cvičišti a v jeho nejbližším okolí někde na předměstí Lisabonu. Tvůrci zaujali jistý "umělecký" přístup, kde např. záběry vojáků cvičících střelbu doprovází poklidným hlasem voiceover vysvětlující cosi o Prometheovi, bozích a pod. Do toho voiceoveru jsem se bohužel nedokázal ponořit, většinu času mi to připadalo jako pusté pseudofilozofování, a spíš jen výjimečně jsem měl pocit, že to filmu něco skutečně dává (hlavně asi lingvistická část vysvětlující původ titulního slova Campo - od zajmout, ale souvisí například i s Kampf). Kromě vojáků film zachycuje i následující osoby, kteří se pohybují v prostoru cvičiště a jeho okolí: ornitologa poslouchajícího zpěv ptáků, letecké modeláře, včelaře, ovčáka, kluka-pianistu-skadatele, ale nejvíce prostoru mají pochopitelně pěšáci, snipeři, parašutisti atd. Někoho by to mohlo zaujmout, ale mě to ve výsledku zas tak moc nedalo...

    • 20.11.2019  10:23
    Phalène (2019)
    **

    Pro mě zcela nepochopitelný film. Autor filmu natáčí každodenní dění ve své sibiřské vesničce s důrazem na řeku - sleduje pohyb lodí a lidí u mola, kam přijíždějí parníky a lidé zde od pouličních prodejců kupují brambory, pohyb ker a zvýšené hladiny vod, které smetou několik domů, ale také ulice, auta, psy, hrající si děti, průvody, lidi uklízející hrob, lidi diskutující i mlčící, a to vše tak nějak přiznaně, tzn. ve filmu jsou momenty, kdy se ho okolí ptá: "A proč si tohle natáčíš? K čemu ti to bude?" "A kam se to ukládá, když to nemá filmový pás" "A umí to dělat i fotky, ten tvůj přístroj" apod. Samotného autora přitom nikdy nevidíme, vždy je slyšet jen jeho hlas. Je v tom zřejmě nějaký hlubší umělecký záměr, který se možná týká zachycení té každodennosti v pustině, toho zmaru a nedostatku naděje do budoucna, ale to už hodně popouštím fantazii, film sám o sobě nic neříká a nic nevysvětluje. Mně ovšem tento projekt nic moc nedal...

    • 20.11.2019  10:22
    Contradict (2020)
    ***

    Film nás zavádí do města Accra v Ghaně, kde se místní muzikanti/umělci snaží vytvářet progresivní/vtipné umění, které se vysmívá a poukazuje na některé současné trendy světového dění. Například: dvojice rapperů/komiků jménem "FOKN bois" si utahuje z televangelistů, kteří tahají z důvěřivců peníze výměnou za požehnání (jsou to šejdíři ale hudebníci uznávaj jejich schopnost strhnout davy) nebo pořádá finanční sbírku pro chudé a hladovějící Američany:), pak je tu zpěvačka Adomaa, která si získala pozornost jediným virálním videoklipem a řeší co dál, a další a další. Film bohužel ohromně kolísá. Má některé skvělé momenty, ale také umí pěkně nudit - viz už samotný začátek: prvních pět minut je dost hrozných a dokonale mě odradily. Pak se to teda zlepší, je tam několik hodně zajímavých momentů, ale nikdy to nemá úplně jednoznačně skvělou úroveň. Afrika možná představuje budoucnost, a tenhle film docela zachycuje jejich dravost, ale mohlo by to být natočené ještě mnohem lépe.

    • 18.11.2019  13:50

    Rock a Heavy Metal byl na Kubě pochopitelně považován za symbol amerického imperialismu a úpadku dobrého vkusu a mravů, a jako takový byl potírán. Kapela Zeus ale pronásledování přežila a nyní "triumfálně" "slaví" 25 let existence. Dokument stručně zachycuje jejich minulost, tady bohužel není úplně jasné, jakým způsobem se proti rockerům zasahovalo, jak je možné, že vůbec nahrávali demáče? Co se týče jejich protirežimních postojů, tak bohužel nešlo ani tak o aktivistické texty, jako spíše o pouhé nošení dlouhých vlasů... (ono to asi stačilo). Každopádně kdybych neznal situaci v Československu, Plastiky apod., tak si to možná nebudu umět představit. Každopádně to je minulost a většina filmu se soustředí na současnost, kdy se situace trochu změnila, kapela, potažmo celý hard&heavy žánr je nyní pro představitele státu OK, takže kapela jede na "triumfální" výroční turné po celé... Kubě. Což působí fakt vtipně. Čekal jsem bůhvíjakou pompu, ale místo toho hrají na improvizovaných podiích pro 100 lidí, nikoho to až tak moc nezajímá, rock už sice není zakázaný, ale o to víc je passé, všude frčí reggaeton, takže kapela nakonec řeší i své stáří a nejistou budoucnost - budou tyhle dědkové ještě někdy někoho zajímat? Film je dobře natočený, diváka vtáhne, dotýká se klíčových bodů z historie Kuby včetně zlepšení situace za Obamy a následné ochlazení s příchodem Trumpa. Kapela má dobré songy, škoda jen, že oni sami nejsou aktivisté i ve svých textech, proti režimu vždy brojili jen samotným rockem.

    • 18.11.2019  13:49
    Système K (2019)
    ****

    Ze života streetartových umělců z Konga. Nicméně vzhledem k tomu, že své umění vytváří a předvádí většinou přímo na ulici, je to označení trochu zavádějící - jiné, než pouliční umění v Kinshase snad ani neexistuje:) Film představuje plejádu umělců, kteří tvoří z toho mála, co mají. Sochař svařuje sochy ze železného odpadu, ze zrezlých nábojnic či počítačových součástek, malířka tvoří pomocí sazí a kouře, performer se prochází městem ve zlatém skafandru kosmonauta a muzikanti tvoří nejrůznějších součástek ze smeťáku... to vše za konstantního doprovodu bubínků a dalších rytmických nástrojů. Kongo by mohl být bohatý stát vzhledem ke svému nerostnému bohatství, ale místo toho se topí v odpadcích, které tam sváží vyspělé západní státy. Je skvělé vidět umělce, jak na problém poukazují za pomoci toho, co mají po ruce. Jedinou nevýhodou filmu je jeho délka, ke konci mi to přišlo až moc dlouhé. Ale jinak hezká, pestrobarevná podívaná na lidi, kteří netvoří pro peníze, ale protože to tak cítí.

    • 13.11.2019  13:13
    Eat Up (2019)
    ****

    Spoilery. Dobře udělaný dokument o zoufalých stravovacích podmínkách v amerických veřejných školách. Film je konkrétně zacílen na Boston, kde se 8/10 žáků pohybuje pod či na hranici chudoby a všichni dostávají snídaně a obědy ve školách zdarma. Prodávat školám obědy je miliardový byznys a v současnosti to funguje tak, že školy nemají vlastní kuchyně, kde by se vařilo, pouze ohřívají zmražené polotovary, které se dováží bůhvíodkud. Výsledkem jsou nutričně chudá a nedobrá jídla. Film poukazuje na velkou fůru souvisejících problémů, odkrývá historii, proč se situace dostala až sem, a v průběhu 1 roku sleduje několik lidí, kteří se snaží s touto situací něco dělat. Podaří se jim dostat do 3 vybraných škol nějaké skutečné kuchyňské vybavení a rozjedou tam zkušební provoz s opravdovými kuchaři, během kterého připravují jídla komplet na místě, což má pozitivní ohlas, jak u žáků, kterým více chutná, tak i u vedení školy. Film končí hodně pozitivním výhledem do budoucna - starosta Bostonu souhlasí s instalováním kuchyní ve 30 školách během prvního roku a zřejmě 30 dalších napřesrok (z celkového počtu 85 škol - dobrý). Já teda stejně asi nikdy nepochopím, jak je možné, že v USA jedí takové blafy, ale to nevadí, na konci filmu jsou to alespoň zdravé blafy. Škoda, že se film ani jedinou zmínkou nevěnuje problémům jednorázových obalů a příborů, jimiž to tam úplně přetejká, ale nevadí, nemůžeme do jednoho filmu vecpat všechno.

    • 6.11.2019  15:56

    Spoilery. Takový feel-good dokument o jedné složité cestě. Postarší britský ladič pian před důchodem se rozhodl (zčásti ze své dobré vůle, ale z větší části asi spíše z hecu a bůhvíčeho dalšího) dopravit jedno pianino do odlehlé himalájské vesničky. Nejdříve ho rozdělá, přepraví letadlem, rozdělí jednotlivé kusy mezi nosiče a vypraví se na cestu. Po skutečně složité cestě ho konečně po hodině filmu dopraví na místo, složí dohromady a zahrají všem obyvatelům vesničky. Tadá. Následuje ještě dojemný epilog, co dnes dělají bílí protagonisté filmu (o obyvatelích vesničky se nedozvíme nic). Ladič pian ve filmu říká, že doufá, že udělali něco, co přetrvá, čemuž fandím, on sám ve stáří bilancoval nad svým životem, a svým činem (a tímto filmem) si zajistil "nesmrtelnost", ačkoliv loni zemřel a film je mu myslím věnovaný. Ale jakkoliv je film slušně natočený, vizuálně se na něj dobře dívá, tak je to fakt neskutečně rozvláčné, jeden z těch dokumentů, u kterých si říkám, že dnes lze natočit film skutečně o čemkoliv.

    • 29.10.2019  14:23

    Spíše televizně uchopený film, kterému chybí vize. Co chtěl vlastně Síbrt zachytit? O čem by měl jeho film vypovídat? Chybí tu nějaký příběh, směřování, myšlenka nebo aspoň zajímavý moment. Divák sice nakoukne do zákulisí souboru Tap-Tap a zjistí něco málo o tom, jak se jeho členové chovají v soukromí, co je v životě trápí, co je zajímá atd, a také, jak probíhá tvůrčí proces (jedna z mála začatých a ukončených dějových linek se věnuje nové písni o jednom členovi - Petru Tomkovi), ale to je přece strašně málo! Tím spíš mě mrzí, kolik věcí je nevysvětlených nebo jen naťuknutých, viz různé vztahové peripetie, svatba (s kým??), sochy (kdo je dělal, kontext), koncert v Glastonbury (uskutečnil se?) atd atd. Nemám rád, když film vše polopaticky vysvětluje, ale tohle pravý opak - Síbrt si asi řekl, že podobné informace nejsou důležité, a věnuje se tedy tomu, co za důležité považuje on - tzn. ukázat každodenní interakce členů souboru mezi sebou a s kapelníkem. A to je vše. Interakce s veřejností tu nejsou. A běžný život mimo orchestr také ne. Bída.

    • 22.10.2019  13:08

    Nothing Stays The Same: The Story of The Saxon Pub je oslava (reklama) jednoho hudebního podniku ve městě Austin v Texasu. Saxon Pub je hospoda s každodenní produkcí živé hudby (blues rock, country) pro cca 200 lidí, založená někdy začátkem 90. let. Díky obrovskému stavebnímu boomu, který Texas zažívá, byla chvíli ohrožena další existence tohoto legendárního podniku. Nakonec se ho ale podařilo zachránit, ačkoliv je teď ze všech stran obestavěn bytovkami. Toť vše. Byť se jedná o slušně natočený film, tak je to fakt jen reklama, pozvánka do Saxon Pubu potažmo celého Austinu. Ve filmu vystupují provozovatelé podniku, kteří se rozplývají nad tím, jak je Saxon Pub boží, a různé hudební "hvězdy", které potvrzují, že ano, že Saxon Pub je skutečně to pravé místo, pokud si chce člověk vychutnat v Austinu živou (country) hudbu. Občas se ve filmu objeví i starosta města, který mluví o tom, jak je Austin skvělé místo k životu a jak jsou hrdí na tamější hudební scénu... ech.

    • 16.10.2019  09:47
    Border South (2019)
    ***

    Na první pohled nadějně vypadající dokument o imigrantech překračujících hranici Mexiko-USA. Na jedné straně se filmaři věnují samotným uprchlíkům, kteří sdílejí své zážitky z pokusů o překročení hranic, na druhou stranu se věnuje americkému (?) antropologovi, který se věnuje zmizelým uprchlíkům - každoročně jich při pokusu o překonání hranic zmizí tisíce, takže se prohrabává odpadkama podél hranic a snaží se z polorozpadlých batohů nebo bot něco vykoumat. Relativně dobře natočený film, nic mě na něm vyloženě neštvalo, nicméně bohužel mě ani nechytl za srdíčko, nic moc jsem si z něj neodnesl. V celém filmu jsou podle mě pouze dva zajímavé momenty - hned na začátku se film věnuje jednomu uprchlíkovi původně z Nikaragui, jenž byl na hranici postřelen mexickou ochranou hranic, za což mu pak jakožto odškodnění byla udělena jakási speciální víza (k ničemu mu ale ve výsledku nejsou). Druhý zajímavý moment přichází zase až na samotném konci filmu, kdy se tým antropologa pokusí zjistit, jak je možné, že lidé na hranicích doslova mizí, a zůstávají po nich jen roztrhané zbytky oblečení, takže nacpe nějaké prase do lidského oblečení a nechá ho napospas přírodě. Jak přesně tento experiment dopadl, se už ale nedozvíme - na mršinu se sice okamžitě slétne hejno supů, ale jak to na místě vypadá třeba po týdnu, už nikdo nezkoumá. No, a mezitím....? Tak trochu nuda, šeď, tak trochu promarněná příležitost.

    • 16.10.2019  09:46

    Slušně zpracovaný dokument o nespravedlnosti, jimž čelí dělníci neamerického původu, kteří se podílejí na stavbě texaských mrakodrapů. Texas zažívá ohromný stavební boom, nicméně mnoho dělníků zde pracuje buď načerno nebo sice legálně, ale stejně ve špatných podmínkách. Filmaři se věnují několika jednotlivcům či párům, kteří čelí určité nespravedlnosti: manželský pár původně z Mexika nedostal zaplaceno od zadavatele stavby, rodina dělníka, jenž zemřel na stavbě kvůli mizerným bezpečnostním předpisům, bojuje za jeho čest a vše vrcholí soudní pří o zavedení desetiminutové (!) pracovní pauzy, jež by ze zákona měla přijít každé 4 hodiny - což se nakonec podaří. Film je dobře natočený, profesionálně, bez přešlapů, mluvící hlavy se v rozumné míře střídají se scénami z terénu, lidské příběhy s nimiž se lze ztotožnit...takže ve výsledku jedna z největších výtek směřuje k tomu, že je to celé takové až moc americké, patetické...

    • 16.10.2019  09:45
    Olliver Hawk (2019)
    ***

    Zajímavý, byť poněkud sporný film o finském hypnotizérovi a jeho propojení s politikou. Olliver Hawk (umělecké jméno) byl první hypnotizér ve Finsku, popularizátor této...disciplíny. Někdy v 80. letech byl za to odsouzen jakožto podvodník, média a soudy ho asi braly za něco jako léčitele. Ačkoliv on sám o sobě nikdy netvrdil, že léčí - nicméně to je právě na celém filmu to sporné. Ta jeho osobnost a co vlastně dělal. On sám zemřel už v roce 1988, takže nám nic nepoví. A autoři filmu ho poměrně jednoznačně glorifikují, brání proti tehdejším útokům. Ale dobrat se tu nějaké pravdy je takřka nemožné. Všechny monology či rozhovory, které Hawk před svou smrtí nahrál na kazety, slouží jako jeho promo materiál, a jasně že sám sebe líčí v nejlepších barvách. Na mě osobně působil jako klasický eskamotér, který sám sebe bere smrtelně vážně. Film každopádně razí myšlenku, že rozhodně nebyl podvodník, nicméně už není přesně specifikováno, co teda dělal! Neustále se mluví o širých, až nekonečných terapeutických možnostech hypnózy, ale JAK přesně jí teda Hawk ve svém sídle či při svých vystoupeních používal?? Jak komu pomohl? Dozvěděl jsem se pouze to, že hypnotizovanému jedinci dokázal vsugerovat, že je horko, a tento se potom začal svlékat, respektive že ho něco svědí, a on se začal drbat. To je vše..! Jedná se o určité dokumentární pátrání, až jsem si vzpomněl na snímek Cold Case Hammarskjöld, který se také hrabal v minulosti - JENŽE - Cold Case měl zajímavou strukturu a režiséra/průvodce, který film bezpečně ukotvoval v současnosti. Hypnotizér se jen babrá v archivních záběrech a místo zajímavého/excentrického vypravěče má nudný voice-over. Spoiler - zápletka: filmaři tvrdí, že Hawk byl souzen, protože se vzepřel tehdejšímu prezidentovi. Jediný důkaz je jakýsi dopis a pak už jen Hawkovy vzpomínky. Džízis.

    • 27.9.2019  13:24
    Alla Salute (2018)
    **

    Na světě jsou miliony lidí s rakovinou. Proč přesně se autorka filmu rozhodla natočil film o tomhle naprosto nezajímavým šéfkuchaři, který není ničím výjimečný, ale také nijak zvlášť typický. Neskutečně nudný, neinvenční film, kde se furt jen mluví o jídle, respektive se něco vaří a jí. Ech.

    • 16.9.2019  14:01

    Spoilery. V Australském Melbournu se už asi od roku 2015 koná týdenní hudební soustředění pro dívky nazvané Girls Rock! Během týdne tam asi 40 dívek od 11 do 16 let utvoří hudební skupinu - rozdělí si role, vymyslí název a logo, napíší a nacvičí jednu píseň, a tu nakonec zahrají před publikem. Film sleduje první ročník tohoto "kempu" den po dni a soustředí se na některé zajímavé dívky a jejich soukromý život. Jedna z nich například má psychické problémy, deprese, sebevražedné tendence atd - a účast v "kempu" pro ni představuje značnou mentální vzpruhu. Jiná dívka se identifikuje jako gender fluid, což její okolí úplně nepobírá, ale na soustředění jí všichni akceptují tak, jak chce. Některé pasáže jsou animované a některá složitější témata ilustrují - u první dívky její vidiny, šeptající hlasy a hororové představy, u druhé vysvětlují termín gender fluid. Hudební soustředění úspěšně dospěje do konce, dívky utvoří kapely, napíší texty o tématech, které je zajímají, a zahrají veřejně. Celé soustředění, které je asi z 99% organizováno ženami (a filmový štáb tvořily také z 99% ženy) působí na všechny jako terapie - probírají se feministická témata a člověk je tam absolutně svobodný. Po závěrečném koncertu film nekončí, ale shrnuje, co se stalo v následujících 18 měsících: první dívce se vrátily deprese a pokusila se o sebevraždu. Jiné dívky se občas vídají a založily holčičí fotbalový tým! Účastní se i dalšího ročníků soustředění... Film trochu připomíná snímek Duše severu od Seana McAllistera, který se ale soustředil na toho organizátora, zatímco tento film se naopak věnuje těm dětem - co jim ta společná setkání během kempu dávají.

    • 16.9.2019  13:59

    Film věnovaný původním obyvatelům Aljašky. Mezi severoamerickými Indiány dost bují závislost na drogách a alkoholu, hodně jich je bez domova. Protagonista filmu, Samuel Johns, se rozhodl s tím něco dělat, a založil na facebooku skupinu, která pomáhá native bezdomovcům a potřebným lidem nejprve z Anchorage, posléze z celé Aljašky. Stane se z něj relativně známý aktivista, který objíždí Aljašku, dělá přednášky po školách, v nichž se snaží propagovat domorodou kulturu a motivovat děti - kromě toho všeho je to také rapper, který se ve svých skladbách věnuje častým problémům domorodých obyvatel - alkoholismu, závislostem, domácímu násilí, zároveň propaguje domorodou kulturu, zpěv, bubínky. Samuel Johns je bezesporu sympaťák, mmj. letí podpořit protest Indiánů u Standing Rock (bohužel film počítá s tím, že divák ví přesně, oč se jedná, a události ohledně stavby Dakota Access Pipeline nijak nevysvětluje!!), čímž podporuje myšlenku, že každý se může zapojit. Bohužel jeho rapové písničky nemají moc prostoru, hudba hraje ve filmu druhé housle. Dobrej film, ale chybí mu jiskra, něco, díky čemu by se zapsal do povědomí.

    • 16.9.2019  13:54

    Film zachycuje nahrávání zatím posledního alba PJ Harvey a co mu předcházelo - PJ a filmař Seamus Murphy spolu navštívili 3 země (Kosovo, Afghanistan a Washington DC) a cestou sbírali materiál k písním. Po návratu do Británie se zavřeli do nahrávacího studia, které v rámci umělecké instalace vybavili polopropustným zrcadlem a nechali lidi zvenčí sledovat, jak natáčení desky probíhá. Film náhodně přeskakuje vpřed a vzad a kombinuje záběry z jejich cest i z nahrávací session. Záběry z cest po světě se střídají s nahrávací session ve studiu, výsledkem je několik skoro videoklipů. Vše mezitím komentářem doprovází samotná PJ Harvey - ale nejedná se o klasický nudný popisný voiceover, ale spíše o poetický proud slov - je to prostě umělkyně. Totéž platí o celém filmu: občas to působí až experimentálně, film se cíleně snaží působit jako umělecké dílo, a nějaké tradiční vyprávěcí postupy a obecná srozumitelnost jdou stranou. Napadá mě dost věcí, které by šlo filmu vytknout, z hlediska klasického dokumentu - snaží se máloco zodpovědět, spíše klade nové a nové otázky. Proč navštívili zrovna Kabul a Kosovo? Co přesně tam hledali a chtěli lidem ukázat? Film tedy ukazuje nějaké lidskoprávní problémy, ale nenabízí řešení, místo toho ukazuje, jak o tom PJ Harvey napsala písničku, protože ji to zasáhlo... Na to se hezky kouká, ale nejde to moc do hloubky, film nepředkládá naléhavou zprávu o stavu našeho světa. Nicméně film přesto působí soudržně, což je asi do určité míry dáno charismatičností PJ Harvey a dobrými písněmi.

    • 16.9.2019  13:52

    spoilery!!! Pátrání po osudech zapomenutého písničkáře - nelze nevzpomenout na podobně koncipované Pátrání po Sugar Manovi. Nicméně Ike White je úplně jiný případ. Černošský písničkář s vizáží Snoop Doga byl začátkem 70. let ve svých 19 letech zavřen do vězení za zabití. Po vydání prvního alba nahraného ve vězení, které zapadlo, zmizel z povrchu zemského. Ukáže se, že Ike White se celý život po propuštění z vězení snažil uniknout své minulosti. Nakonec to bohužel vůbec není o hudbě, ale o člověku, jenž nikdy nebyl schopný tak docela zapadnout. Ve vězení, kde měl čas a klid na hraní, působil jako geniální skladatel a multiinstrumentalista, po propuštění z vězení se nedokázal srovnat se svobodou a nakonec skončil jako pochybný estrádní "umělec"... Filmaři jakoby si s mnoha objevy nevěděli rady, prostě jen předkládají další a další objevy ze svého prapodivného pátrání, ale neumí z toho vyvodit žádné závěry.

    • 2.9.2019  09:59
    Když nás vidí (TV seriál) (2019)
    ****

    Přiznejme si to, že celá třetí epizoda tam vůbec nemusela být, a nikomu by nechyběla. Ke konci je seriál hodně natahovaný, hodně se opakuje a nepřináší už k tématu nic nového. Ale první dvě epizody vynikající.

<< předchozí 1 2 3 4 13 25 36 48