Hellboy

Na tomhle filmu jsem byl kdysi v roce 2001 v kině. Od té doby jsem ho neviděl. Pod dojmem z četby knihy Zera nad Pacifikem jsem zhlédl v jeden den jak Tora, Tora, Tora! tak i Pearl Harbor. Zatímco první film jsem poctivě zhlédl celý, u Pearl Harbor jsem naopak přeskakoval všechny romantické pasáže. A ukázalo se, že bez nich se jedná o relativně koukatelný film! Přesně v polovině obou filmů začíná samotný útok Japonců. A v obou filmech také generál Yamato pronese hlášku o tom, že vzbudili spícího obra, kterou nikdy neřekl. Ale jinak jsou oba filmy naprosto rozdílné. Tora Tora Tora má dokonale zvládnuté scény vyjednávání, je historicky velmi přesný a ukazuje všechny souvislosti velmi poctivě a vyváženě z pohledu obou stran, Pearl Harbor ukazuje Japonce jednostranně jako bastardy útočící na nemocnice a civilisty. Jeho bojové scény a zejména samotný útok už ale působí poněkud zastarale. V tomto ohledu Pearl Harbor vítězí na celé čáře a kvůli scénám jako je potopení Arizony má smysl se na film podívat. Jinak ale Bay zachází s historickými reáliemi velmi volně, a závěrečný Dolittlův nálet na Tokyo je vyloženě výsměch realitě. PS: Jako odplata za pomoc američanům, kteří přistáli v okupované Číně, bylo následně popraveno asi 250 000 číňanů. Srovnej s odplatami za zabití Heydricha.

Pro ujasnění: Tohle není film o neonacistovi. Tohle je portrét jednoho strašlivě zamindrákovaného xenofoba, chudáka, který nikdy nevytáhl paty z Prostějova a díky výchově a mnoha dalším důvodům (z nichž některé ve filmu nejsou a Klusák nám je objasnil až po projekci) se cíleně rozhodl stát se náckem. Ale stejně dobře si mohl vybrat něco jiného, co by ho vydělovalo z většinového stáda - třeba radikální komunismus. Co tím chci říct: film nijak nevypovídá o dnešní neonacistické scéně v ČR (ačkoliv třeba návštěva koncertu Ortelu je něco neskutečného!) - nicméně to ani nikdy nebylo záměrem filmařů. Vít Klusák chtěl natočit portrét jednoho podivína (a posléze i jeho ještě podivnějšího okolí - zejména "otčím Vladimír" je postava mnohonásobně strašidelnější než samotný Dalibor) - a to se mu podařilo skvěle. Spíše než o neonacistech je to tedy o tragikomických až mytických figurkách, o nichž tušíme, že musí existovat, ale v našem vlastním okolí se vlastně nevyskytují, všichni ti chudáci se základním vzděláním, kteří mají minimální rozhled, věčně koukají na televizi a přitom nadávají na televizi, a když někde na webu najdou stránky s "nekonvenčním" pohledem na svět, mají pocit výjimečnosti, protože odhalili tu pravou pravdu, kterou jim běžné sdělovací prostředky nikdy neukážou, a pak jdou a volí Zemana, Babiše, Okamuru nebo Kotlebu, pokud si tedy všimnou, že jsou zrovna volby... Podivínským charakterům a jejich neuvěřitelným životům se divák může celý film smát (jediná možná reakce, pokud nechce brečet), ostatně oni sami se prý u sledování "svého" filmu smáli, ale drsné vystřízlivění přichází v podobě epilogu-návštěvy Osvětimi. Tam už se člověk smát nemůže. Zatímco nadávání na cikány je v Daliborkově okolí běžné, až vyžadované chování, s popíráním holokaustu Daliborek konečně narazí. Celou dobu jsem si říkal, jak moc se asi Dalibor stylizuje a nakolik tomu všemu, co říká, fakt věří... Každopádně tvrdit do očí ženě, co přežila koncentrák, že to v Osvětimi asi nebylo tak strašné, když tam byl bazén, a ona sama to koneckonců přežila, ukazuje s děsivou naléhavostí, jak snadno může člověk nevalného intelektu uvěřit "alternativním faktům" z konspiračních webů, zprávám o tom, jak v roce 1933 mezinárodní židovstvo vyhlásilo Německu válku či Leuchterově zprávě... Nicméně se zdá, že právě dramatické finále během natáčení tohoto dokumentu by pro něj mohlo být tím "budíčkem", který by mu pomohl vymanit se ze škatulky ortodoxního nácka, do které se sám zařadil, a najít si v životě kus štěstí. Jediné, co na filmu trochu zamrzí, je občas příliš okatá "umělost" některých scén, které byly sehrány na kameru zpětně. Ale to je jen drobná výtka - i když je scéna sehraná, divák dokáže rozpoznat/ocenit její reálný základ, a vlastně to nijak zvlášť neruší. Co naopak velmi potěší, je skvělá hudba Vladimíra Godára. Tak good luck u výslechů, Daliborku, a uvidíme se ve Varech!

Tohle bylo místy až zoufalé. A ve srovnání s předchozími dvěma díly fakt nechápu, co to Quarrie vymýšlel.

Jako jízda na nějaké atrakci v Universal Studios. Kde to ovšem trvá jen pár minut. Což v tomto případě nevypovídá ve prospěch Jurského světa.

bože, jak jen je to neinvenční

Mnohem lepší, než bych čekal, ale tak nějak tomu schází... duše :)

11.12.2015 na Klinice, lehce patetický film (hlavně procítěný komentář), ale jinak nabízí dost komplexní pohled na problémy z celého světa, který mají stejný společný jmenovatel: nutnost neustálého ekonomického růstu. Kanadští Indiáni z Beaver Lake Cree Nation ftw.

Projekce filmu 09.12.2015 v Paralelní polis, po filmu skype rozhovor s Janezem Janšou.

Projekce filmu v rámci Dne lidských práv 10.12.2015.

This is your brain. This is your brain on drugs, mkay?