Hellboy

Post-neo-noir. Jestli něco takového existuje, tak je to Drive. Vypulírovanější než Single Man, fatalistický, nelogický a s ne příliš svůdnou femme fatale. Do určité míry je to příjemné překvapení, ale nic převratného, nic, co by tu nebylo už od 40. let mnohokrát...

Komiks Alana Moorea je stejně tak prvotřídní jako jeho ostatní díla. Prostě špičková záležitost, která potvrzuje jeho pozici na vrcholu pyramidy komiksových scenáristů. Film jeho dílo totálně poslal do hajzlu. Množství povětšinou nesmyslných změn způsobilo, že se z výborného komiksu stala třetiřadá nudná až tupá záležitost. Hlavním tématem je najednou hrozba první světové války (což samo o sobě není špatné, protože se to ostatně hodí do dobového kontextu, ačkoliv v roce 1890 ta hrozba války vážně nebyla příliš zjevná), ale už touto změnou se vytratil jeden z Mooreových trademarků - ohrožení zevnitř. Samozřejmě také film přestává být automaticky ryze britskou záležitostí, děj se okamžitě přesouvá z Londýna do celé Evropy atd... Kromě toho je úplně všechno, co bylo v komiksu hnané na hranici - tak jak to Moore dělává - naprosto otupěno, změkčeno, hrany obroušeny... Sex, násilí, zrady.. vše zmizelo. Vztah krásky a zvířete (Hyda) je přetransformován na mnohem konvenčnější vztah krásky a elegána (Doriana Graye), Mina má na krku ty dva elegantní vpichy, kterým se právě Moore tak vysmíval, jaká ironie! Pan Hyde se dobrovolně přetransformuje ve slabocha Jekylla, kterým pohrdá a jehož nesnáší! Naprosto mimořádně vypadající famózní rudý Nautilus od Moorea a O'Neilla je ve filmu pouhopouhou šedou šmouhou bez špetky elegance a originality, připomíná nejobyčejnější ponorky našeho světa. A podobně nesmyslně je pozměněna každá věc, každá postava - celý duch předlohy je zvráceně přetransformován. Například Allan Quatermain (NE Quartermain!!!) se na prvních stránkách komiksu ukázal jako zkrachovalá na opiu závislá troska umírající v nějakém doupěti. Ve filmu je Sean Connery elegán odolávající náporů svých fanoušků v nějakém luxusním domově důchodců... a já jen WTF?! A to jsme teprve na prvních 10 minutách! A co teprve další změny, které si scenáristé skromně "dovolili" do filmu vpasovat, aby tak příběh vylepšili, jako třeba kapitán Nemo - vynálezce automobilu, apod. Vypisovat, co všechno film oproti předloze postrádá, by nemělo smysl, protože je toho moc. Co tedy film zachovává? Snaží se přiblížit atmosféru, jakou komiks nastolil, ale nic zde nefunguje - jak co se týče práce s postavami (už jejich představení! Uvedení neviditelného muže, hláška Miny Harkerové - nejdu pozdě?, vynechání role Campiona Bonda, jehož pozici náhle musí zcela nesmyslně napůl zastávat Allan Quatermain a napůl M, vynechání Mycrofta Holmese, Moriartyho atd - to vše je asi na americké publikum příliš anglické a neznámé, a s tím samozřejmě souvisí přidání amerického prvku do děje - postava Toma Sawyera, asi aby se měli Američtí diváci s kým ztotožnit, a aby si dokázali, že také mají nějakou kulturní historii - obzvlášť komické, vzhledem k tomu, že Mark Twain je první skutečně americký spisovatel:)), tak akce (místo Nemovy ponorky zde hrají prim tanky, auta a podobně...) Ve filmu je jedná hláška, která se tam probojovala z komiksu - při prvním setkání se "samopaly" někdo prohlásí: Automatické pušky? Jak nesportovní! (Ačkoliv její vyznění se změnilo. V komiksu člověk skutečně cítí, jak ohavná a nelidská zbraň to je, ve filmu působí ale zcela přirozeně...) Dovolím si jí na závěr lehce poupravit: Mistrovské dílo v rukou řeznických scenáristů a režiséra rutinéra? Jak nesportovní.

Kdo je sakra Václav Šimek? Prapodivná exploatace jejíž pološílení scenáristé hledají hranici mezi černohumornou komedií a akčním filmem. Množství nelogických ("uměleckých") motivací skutečně dává filmu nádech artovosti. A Wrightova režie je na výborné úrovni. Ale k čemu to je, když je děj filmu absurdnější než automat na kondomy ve Vatikánu? Je mi jasné, co bylo záměrem tvůrců, a jejich záměr se jim povedl, ale já mám o "dobrém" filmu jinou představu. Ačkoliv několik momentů je vyloženě povedených, tak film se mi zapíše do paměti asi především epickou scénou ve které Eric Bana přeplave moře.

Zajímavá ukázka toho, jak improvizace dělá již tak divný seriál ještě podivnějším... ehm. Konečně jsme to zkoukli celý... stojí to za to! Plejáda výborných herců + Don Davis + David Duchovny ve své nejpodivnější roli:)

Film má zápletku jako vystřiženou z komiksů ze 60. a 70. let, což zaručuje výskyt takových naivních atributů, jako je šílený záporák a jeho plán na spuštění 3. světové války, přesto se dílo úspěšně snaží působit co možná nejvíce realisticky, samozřejmě v rámci daného kontextu, tedy komiksové adaptace. Na námětu z pera Sheldona Turnera a Bryana Singera je navíc vidět, že páni autoři mají načteno tak, že mohli operovat s ustálenými komiksovými „dogmaty“, ale zároveň neměli problém si je upravit dle vlastních nápadů. ____ Film se maximálně snaží přiblížit svému zdrojovému materiálu, což se týká jak celkového vyznění komiksů, ve kterých se zdůrazňuje paradox mutantů chránících lidi, kteří se jich ale bojí a nenávidí je, tak i různých drobností, jako například žlutočerných kostýmů, upraveného letadla Blackbird, hlášek typu: „jsme děti atomu“, srovnávání Homo Sapiens a Homo Superior s dvojicí neandrtálec-cromagnonec, a především pak postav. To vše už tu sice bylo, ale ve First Class je to promícháno tak, jak jsme to ještě nikdy neviděli, film je pojatý "dospěle" a vyváženě, působí celkově svěže, a jeho vztah k oněm komiksům ze 60. a 70. let se dá asi nejlépe vyjádřit srovnáním Abramsova filmu Star Trek a seriálu Star Trek: The original series:) ____ Děj se například odehrává na úplném počátku historie mutantů, takže se divák dozví, jaké to bylo předtím, než se Magneto rozhodl strávit zbytek života navlečený do klaunské helmy a stal se největším protivníkem X-Menů, než se Hank McCoy proměnil v modrou kouli chlupů známou jako Beast, než se z Charlese Xaviera stal pan profesor, než tento profesor usedl na kolečkové křeslo … _____ Je logické, že ve filmu jsou k vidění právě takovéto scény. V komiksech se to sice mnohem víc hemží epickými bitevními scénami, v těch ale nikdy nikdo nezemře (čest naprosto ojedinělým výjimkám, jako je smrt Gwen Stacey). (Opačný extrém zase představuje směšně nepovedený snímek X-Men: Poslední vzdor, kde umírají i ty nejdůležitější postavy, ale divákovi je to prostě jedno.) Čímž ale rozhodně nechci říct, že v První třídě nejsou k vidění epické bitevní scény. Jsou, a jsou prvotřídní. Každopádně: v komiksech prostě postavy nestárnou a často ani neumírají, jinak by zkrátka nebylo možné je už desítky let vydávat pravidelně každý měsíc znovu a znovu. Díky potřebě neustále tisknout nová čísla se nápady bezostyšně recyklují, týmy se přeskupují, z padouchů se stávají hrdinové, z hrdinů padouši a často trvá několik čísel, než se vlastně něco pořádného stane. Ve filmech na takového otálení není čas, proto zde uvidíte i několik skutečně radikálních zvratů, jako jsou ty popsané výše. ____ Příběh je celkově dost zručně vystavěný. X-Men se vždy více či méně dotýkali politiky a historických událostí. Například Profesor X je údajně inspirovaný Martinem Lutherem Kingem, a samozřejmě celou historií X-Menů se táhne paralela mezi nenávistí k mutantům a antisemitismem/rasismem. Proto se také v roce 1981 ukázalo, že Magneto je Žid, který přežil koncentrační tábor (čímž se mohla důkladně rozvinout jeho psychologie a odůvodnit nenávist k lidem). Do této koncepce naprosto perfektně zapadá nápad zasadit příběh do roku 1962 a vlastně celý děj nechat točit kolem takzvané Kubánské krize týkající se rozmístění amerických raket v Turecku a sovětských raket na Kubě. To zahrnuje také použití historických záběrů prezidenta Kennedyho a celkově pokus vtisknout filmu feeling 60. let. (Některé scény jednoznačně evokují tehdejší bondoky). V tomto směru lze jenom litovat, že tvůrci nešli ve svém úsilí ještě dál, měli klást mnohem větší důraz na dobovou módu a tehdejší technické vymoženosti (pohon jaderné ponorky tu vypadá, jako kdyby ho navrhoval Tony Stark). Každopádně z dnešního pohledu oplývají 60. léta určitým nádechem fantastiky, který se svým způsobem do komiksové adaptace perfektně hodí. Je to doba, kdy svět stál na pokraji zkázy, studená válka vrcholila, a strach z jaderného konfliktu byl naprosto hmatatelný. Tehdy se mohlo stát cokoliv, třeba i to, že do Kubánské krize vstoupí mutanti. _____ Ačkoliv film se na první pohled točí především kolem vzniku týmu mutantů známého coby X-Men, ve skutečném středu dění stojí Magneto, respektive Eric Lehnsherr, a jeho honba za pomstou. Magneto je v tomto filmu natolik dominantní postavou, že by se snímek rovnou mohl jmenovat X-Men Origins: Magneto. Ostatně Bryan Singer se nijak netají tím, že při vymýšlení První třídy použil hodně myšlenek z tohoto projektu, poté, co byl Magnetův samostatný film zrušen. Působivosti Magneta ještě přidává perfektně obsazený Michael Fassbender, stejně dobrý výkon předvádí jeho nemesis v podání Kevina Bacona. Sám Xavier hraje spíše až třetí housle, ale vadí to? Vůbec. _____ First Class je prostě povedený film, a vůbec nevadí, že se jedná o "obyčejný" letní popcorn.

Kanadská verze historických událostí staví do centra dění papeže v naprosto nevýrazném pojetí mdlého Jeremy Ironse, jehož postava, papež Rodrigo Borgia, vzbuzuje nějakou záhadou respekt, strach a celkově oplývá dojmem mocného člověka, ačkoliv sám o sobě se chová jako nejistý slaboch, který se na papežský stolec asi dostal omylem. Pozornost tak na sebe strhává především jeho syn Cesare, který vzbuzuje sympatie svým osudem papežova syna, díky čemuž nikdy v životě nepozná strádání, ale zároveň musí být duchoním. Další postavy, které jsou obdařeny alespoň nějakým náznakem psychologie, je nájemný vrah Micheletto; Lucrezia má hlavně ke konci seriálu docela dost prostoru, a samozřejmě francouzský král. Jenže jako celek zůstává seriál nemastný neslaný, příliš nevýrazný, a samozřejmě papež až přilíš nesympatický, než abych se s ním chtěl ztotožnit. Kromě toho považuji za určitý nedostatek, že události cca 3 let seriál prezentuje způsobem, jako že se vše odehrálo během dvou tří týdnů... _____ Věřím, že evropská verze, která se točila v Česku souběžně s touto, bude mít mnohem charismatičtějšího papeze (John Doman), a bohatší dějové linky.

Rango je příjemná jednohubka, která je vystavěna tak zručně, že nic nebude rušit váš divácký požitek, ale zároveň nemá skoro žádný triumf, který by mě přiměl si to v brzké době pustit znovu. Komentář píšu pár měsíců po zhlédnutí a na film už jsem skoro úplně zapomněl.

Tom Tykwer má za sebou žánrově pestrou řadu filmů, od podařeného akčního experimentu Lola běží o život a tradičnějších dramat Princezna a bojovník a Nebe, přes vybroušený historický Parfém: Příběh vraha a do současnosti zasazený thriller International. Přes různorodost svých děl se Tykwer rád opakovaně vrací k několika motivům, především pak k tématu osudové determinace, a nejinak je tomu i tady. Co se týče žánrového zařazení, Tykwer se tentokrát pustil na nevyzkoušené pole komediálního dramatu. _____ Co na snímku nepřekvapí je technická zručnost, povedená vizuální stránka a celkově zvládnuté formální postupy díla. Samozřejmostí jsou Tykwerovy působivé stylistické hrátky. Ale největší předností filmu je jeho vybroušený scénář. Nápady nabitý příběh nechci moc rozebírat, abych neprozradil příliš, stačí jen zmínit, že se jedná o originální studii milostného trojúhelníku, což má film ostatně již v názvu, ale toto poněkud otřepané téma je zde pojato nesmírně inovativně, samozřejmě s patřičným důrazem na ironii osudu. Kromě nejrůznějších možných vztahových spletenců se film dotýká velkého množství aktuálních otázek (nejen) evropské společnosti – ať už se jedná o integraci muslimů a nošení závojů na veřejnosti, výzkum kmenových buněk, výstavu plastinovaných těl Gunthera von Hagensa, kolektivní vinu Německého národa za druhou světovou válku nebo tradiční rozdělení lidstva na muže a ženy. _____ Film přesto nepůsobí tematicky roztříštěně, naopak všechny tyto myšlenky se více či méně dotýkají zápletky a tří protagonistů, a snímek je celkově natočený tak, že poměrně dobře vypovídá o současnosti roku 2011 - velmi vkusně, a zároveň s určitým nadhledem. Prostě tak, jak asi chtěly vypadat poslední dva Hřebejkovy filmy - Nevinnost o nařčení z pedofilie a Kawasakiho růže o spolupráci s STB. Při sledování Tykwerova filmu 3 jsem se nemohl ubránit právě myšlenkám na téměř zoufalý stav české kinematografie, která se pro patetické utápění v minulosti téměř ani nepokouší o reflexi současného dění. _____ Film až zázračně drží pohromadě, jak zásluhou například použité hudby (kde Space Oddity Davida Bowieho je jen třešničkou na dortu), tak především díky Tykwerově režijnímu umu. Není úplně běžné, aby všechny ty provokativní a občas vyloženě šokující scény sexu, úmrtí v rodině či operace varlat byly natočené na takové úrovni a vkusně, aby divák neměl chuť utéct z kina hanbou nebo znechucením. Tykwer to dokázal a předkládá dokonale moderní snímek, který stojí za zhlédnutí, jako už dlouho nic.

Zápletka filmu je důsledně koncipována podle více než 60 let starých a osvědčených norem klasického Hollywoodu, podle nichž snímek obsahuje dvě dějové linie – romantickou a pracovní, a v nichž musí mužský hlavní hrdina překonat určité překážky, které se před ním objeví, načež se film šťastně uzavře. Jack pozval ženu svých snů na lodičky, jenže vůbec neumí plavat. Naštěstí má půl roku času a vůli se změnit. Ale kromě toho, že se učí plavat, se také musí naučit vařit… Co se týče pracovní linie, tak Jacka jaksi mimochodem a poněkud zbytečně zajímá práce u dopravních podniků, protože spíše než rozvážet jednotlivě bohaté cizince by asi chtěl vozit tisíce stejně obyčejných lidí, jako je on sám. ____ Film je adaptací čtyři roky staré stejnojmenné divadelní hry. Phillip Seymour Hoffman, který se v ní zhostil hlavní role, si dílko asi hodně oblíbil, když se rozhodl ho převést na stříbrné plátno coby svůj filmový režijní debut. Jenže děj, který zřejmě stačil na zabavení divadelního publika, je pro film, byť pouze 90 minutový, poněkud řídký a nezajímavý. ____ Film vypovídá o newyorských příslušnících nižší střední třídy, kteří se tak trochu ztrácejí ve vlastních životech: Jack ve svém bytě ani nemá kuchyň, takže musí uvařit u svého kamaráda, Connie zase svého ideálního muže popisuje jako člověka, který má práci. V jejich postavení se člověk spokojí s málem… Snímek v zásadě funguje jako hořko-smutná výpověď o prostých problémech prostých lidí, jenže podobných, a i lepších filmů již bylo natočeno mnoho, a Jack se chystá vyplout zkrátka nemá moc čím zaujmout. Je těžké pochopit, proč měla divadelní hra takový úspěch; příběh je nenápaditý a postavy u mě nevzbudily ani odpor, ani sympatie. Což je samozřejmě ta nejhorší možnost. ______ Proč se vůbec ztotožňovat s jednoduchým pracujícím čtyřicátníkem, který nikdy nemusí řešit životní problémy, protože se jim vyhýbá příjímáním pozitivních vibrací reggae rytmů? Jack je až příliš nevýrazný charakter; je rád, že má práci, i když by radši pracoval v hromadné dopravě, a nic dalšího už se o něm nedovíme. Je záhadou, čím vyplňoval svůj případný volný čas předtím, než poznal Connii. Nyní ho tráví lekcemi plavání a kurzem vaření. Nikdy v životě neměl dlouhotrvající vztah, přičemž Connie je na tom podobně. Oba se vlastně nacházejí v situaci středoškoláků, kteří poprvé poznávají milostné vzplanutí. Film se tedy příliš neliší od středoškolských melodramat, až na to, že jeho protagonisté již překročili čtyřicítku. A v tom spočívá jeho jediné ozvláštnění. Budikžničemu Jack se sice rozhodl něco udělat se svým životem, což je sympatické a poučné, ale život obvykle vyžaduje větší oběti, než naučit se plavat a uvařit. Film proto zůstává svým vyzněním poněkud odtržený od reality.

Neskutečně přímočarý pokus o novodobý film noir, který ale disponuje fantastickou režií. Díky Verhoevenovým schopnostem ani nevadí, že je scénář tak... ehm.. přímočarý.