Hellboy

Lidské pochodně je film zasazený do doby antiky, kdy podle Mélièse zjevně nebylo ničím výjimečným, když si dal nějaký řecký patricij pro svou potěchu pod okny zapálit tři muže na křížích... :)

Poměrně nudný snímek točený údajně pro Američany (?). Jedná se o prostou moralitku o škodlivosti alkoholu, ve které se pijanovi zdají divné sny...

Menuet liliputů je nepříliš zajímavý Mélièsův snímek, ve kterém autor sice nepoužívá stop-trik, stejně je ale celé dílko postaveno na kamerovém triku. Tentokrát se jedná o takovou dvoj-expozici, že se normální herci zdají být malí jako liliputáni. Samotný trik není příliš dobře proveden a celkově zde není moc co hodnotit, Georges prostě zkoumal možnosti média...

Méliès se ve Žhářích vydal značně odlišným směrem, než v jakém ho má asi většina lidí zařazeného. Využívá zde několik nečekaných stylistických postupů, flashback, sen, záběr v exteriéru, kromě toho se zaobírá neobvykle vážným tématem, kdy je dopadený žhář odsouzen, ve vězení prožívá strach z popravy, a poté, co je gilotinován, mu hlava kupodivu nenaskočí zpátky na krk, jako tomu dříve bývalo.

Pád z pátého patra je údajně jedna z prvních filmových aktualit, má se jednat o jakýsi inscenovaný dokumentární snímek založený na příběhu z černé kroniky. Fotografovi vypadne z okna z ateliéru v pátém patře fotoaparát... dole na ulici ale Méliès rozjel svou klasickou taškařici, na jejíž závěr nesmí chybět taneček dvojice, která si to zřejmě rázuje někam na ministerstvo švihlé chůze. Objevuje se zde titulek vysvětlující na začátku místo děje - U fotografa.

Nebýt komického komentáře, který měl napodobit způsob, jakým byly němé filmy někdy doprovázeny, by mě tento na-svou-dobu-poměrně-dlouhý snímek ani z poloviny tak nebavil. Je to skvělý případ toho, jak se liší náš dnešní pohled na němé filmy, od toho, jak kdysi počátkem století projekce skutečně probíhaly. Kromě toho jsem viděl ručeně kolorovanou verzi, což ale zase musela být tehdy před sto lety spíše výjimka. Z Cesty do nemožna je také nejpatrnější, že z Mélièse vycházel Karel Zeman například při tvorbě Vynálezu zkázy, což byl výborný způsob jak uctít a navázat na dílo tohoto filmového kouzelníka.

Příšerná čínská dekorace, ve které Méliès předvádí klasická stop-triková kouzla, čímž o sto let předběhl vystoupení dnešních televizních mágů. Jinak se nejedná o nic pozoruhodného.

Jediná scéna - turecký venkov. Čtyři odsouzenci mají být popraveni strašlivým tureckým katem s opravdu masivní šavlí. Kat jim jediným rozmáchnutím usekne všechny čtyři hlavy najednou, ale tím to zdaleka nekončí... Méliès si vždycky potrpěl na pořádně brutální výjevy a Turecký kat není výjimkou.

Nepříliš zajímavý Mélièsův film o dvojici kumpánů, kteří si spolu rádi zatancují a utrhají si nějaké končetiny.

Klasický raný Méliès, to znamená šílené nadužívání stop-triku a tanečky v podivných kulisách znázorňujících jeskyně.. (Kdyby to nebylo jasné, tak tuto jeho fázi mám rád:)