Hellboy

Hezky natočenej film tematizující deprese, dospívání, single život, rodičovství v mladém věku a pár dalších věcí. To je všechno fajn, a velmi mě baví, jak autenticky a civilně to je natočený, ale není to trochu málo? Není to všechno až moc jednoduchý? Na debut dobrý, ale odvařenej z toho nejsem.

Zábavná crazy komedie v dobovém duchu, to jest prošpikovaná absurdním humorem a hodně ulítlými nápady všeho druhu (zmenšovací paprsek, tanková bitva, šílení vědci a ještě bláznivější následovníci kultu bohyně Kailí). Několik odkazů na bondovky, různé akčně špionážní díla, sellersovky, všechno dohromady.

Já tomu hrozně fandím, ta myšlenka je skvělá, ale ten film je zkrátka tak strašně upachtěný, ty vtipy moc nefungujou, není to moc dobře natočený. Škoda. V rukou zkušenějšího režiséra / kameramana a scenáristy by to mohlo být geniální, takhle je to slabý průměr, který jsem dokoukal jen se značným vypětím sil.

Tl;dr Nejezte ryby. Ani žádné jiné vodní živočichy. A vlastně žádná zvířata obecně. Je na tom něco nepochopitelného vy zmrdi?? ______ Ano, snímek trpí několika neduhy - autor začíná svou pouť za poznáním jako zvídavý Američan připravený spasit svět - a jasněže je leda tak mega otravný a člověk má chuť dát mu pěstí, za to, jak se pořád cpe do popředí. Kromě toho se v průběhu filmu hodně skáče od tématu k tématu, takže se zdánlivě nic nedořeší, protože se vše jen naťukne a už se spěchá k dalšímu tématu (zabíjení delfínů, velryb, žraloků, logo udržitelnosti, vodní zábavní parky, otroci, dotování, atd atd...) - jenže ve skutečnosti dokument má odpověď na všechny tyhle rozličné problémy. Všechny totiž mají jeden společný jmenovatel a to je nejezte kurva to maso! Kdyby neexistoval madrfakin průmyslový rybolov, od kterého se všechno odvíjí, tak všechny tyhle problémy prostě zmizí. Elementary, dear Watson. Jak řiká Darth Vader: "Search your feelings. You know it to be true." Tuto skutečnost můžete popírat až do své smrti (pravděpodobně předčasné vinou rakoviny nebo tak něco), ale vašim pokryteckým argumentům, které lze snadno vyvrátit, a kterým ani vy sami nevěříte, se můžu leda tak smát. Udělejte něco pro sebe (když už ne pro zvířata), a přestaňte je jíst.

Zabijácký robot, který vypadá jako člověk, označený třemi číslicemi, z jeho kovové lebky svítí pronikavé oči a který se nikdy nezastaví, dokud nezlikviduje svůj cíl. Ano, to je Terminátor T-800 od Jamese Camerona (1984), ale také jeho primární inspirační zdroj, o 10 let starší bezejmenný robot Pistolník / Gunslinger, model DELOS 406 z Crichtonova režijního debutu Westworld. Ve filmu mimo jiné zazní: "...model 406 má plnou senzorickou výbavu." "Jde po mně! Co s tím můžu udělat?" "Nemůžeš udělat nic. Dostane tě. Nemáš šanci. Je pár věcí co můžeš zkusit: Oslepit jeho zrakový systém, ohlušit poslechový... Ale stejně bude vždycky jeden krok za tebou! Nemáš šanci!" Vždycky jsem si myslel, bůhvíjak nebyl Cameron originální se svou postavou neúnavného zabijáckého robota, ale tady vidím, že skutečný vizionář byl Crichton. Zatímco Cameron pro svého robota vymyslel svět budoucí války a cestování v čase, Crichton zůstal u svého oblíbeného prostředí: zábavní park, který se zvrtne (čili Jurský park). Režijně to samozřejmě nedrží úplně pohromadě, ale rozhodně zaslouží kredit za svou představivost a nápaditost. (Jo a James Brolin vypadá totálně jako Christian Bale, OMG!)

Nejdříve jsem četl knížku Jamese Hiltona, vzápětí se podíval na krásně zrestaurovaný film. Nepřestává mě udivovat schopnost těch nejlepších hollywoodských filmařů jako byl právě Frank Capra vzít knižní námět a přetvořit ho tak, aby perfektně fungoval i v jiném médiu, tedy filmu. Kniha byla napsaná ve třicátých letech a slouží jako varování před válkou. Ve filmu jsem ale mnohem víc než v knize vnímal obyvatele Shangri-La jako určité eskapisty, kteří si žijí své skvělé životy uchráněny před hrozbami "civilizovaného" světa, ale zároveň dělají pramálo (nic?), aby nějaké dobro i aktivně šířili. A kromě toho jsou to takoví kolonialisté - běloši, kteří dají domorodým obyvatelům potrubí a kulturu... Dneska se tomu člověk musí smát, ale tenkrát na tom určitě nikdo neviděl nic špatného, to je mi jasné.

Netflixová jednohubka s příšernou hudbou a místy hodně nelogickým chováním postav, které by vám ani scenárista nedokázal nijak obhájit, samozřejmě kromě argumentu nejvyššího: jinak by se ten příběh vůbec nestal.

Tohle je lepší film, než Snyder's cut. Z hlediska střihu a režie je to nesrovnatelné. Na Snyderově verzi je vidět, že úplně volné pole působnosti mu nesvědčí. Mít vizi je fajn věc, ale ještě víc fajn je mít k sobě někoho střízlivého, kdo vám je schopný do očí říct, že vaše vize je sračka. Co se týče scénáře, tak jsou oba filmy průměrné, nezajímavé, nudné, berou se moc vážně, a netuším, čím chtějí oslovit diváky věkové kategorie 18+. Ale to možná nikdy nebylo cílem. Kdo ví. Každopádně mám pocit, že tenhle film funguje mnohem lépe. Možná ne jako celek (ale to ten Snyderův taky ne!), ale z hlediska vnitřní logiky jednotlivých scén, které mnohem lépe plynou. Dohromady, jako celek, jsou oba filmy zkrátka takový ten obyčejný superehrdinský balast, ze kterého jsem asi už dávno vyrostl :( Každopádně... tenhle film má své místo v dějinách filmu už jen proto, že je naprosto fascinující sledovat, kolik naprosto perfektně fungujících scén se Snyder rozhodl do své finální verze vystřihnout a nahradit je ...zpomalenými záběry epických nadlidí trousících one-liners hlášky.

Kdyby mi bylo 16, tak bych musel být naprosto nadšený. Je to skutečně rozpohybovaný komiks, kde i všudypřítomný digibordel má své opodstatnění. Ale z hlediska jakýchkoliv filmařských kvalit je to nudný, nenápaditý snímek. Je naprosto fascinující, co s tím materiálem Zack Snyder provedl, což je dobře vidět právě na detailním srovnání s předchozím filmem. Které části filmu vystřihl, kterým dal prostor. Takže - vystřihl hodně mluvení, díky nimž jednotlivé scény lépe plynou, přidal naopak zpomalené záběry plné epického pózování. Fakt mě dokonale irituje ta jeho režie v kombinaci se střihem, takže výsledkem je dílo, které nestaví na příběhu, ale na jednotlivých epických "scénách", vlastně ne scénách, ale jednotlivých záběrech. Ano, chápu, mnoho z těchto záběrů by se dokonale vyjímalo jako jednotlivá políčka v komiksu a zřejmě to byl záměr, natočit rozpohybovaný komiks, jen říkám, že je to otravné. Tohle není komiks, ale film! Jenže tak jako třeba Dan Brown končí každou dvoustránkovou kapitolu nějakým cliffhangerem či punchlinem, což strašně narušuje plynutí příběhu, tak i Zack Snyder má tendenci ukončovat každou scénu nějakou hláškou a ustavující záběr používá vždy až právě na konci scény, takže místo jednolitého děje je tu shluk kratičkých epizod, ve kterých herci nemají co hrát, protože než se nadějí, tak je konec scény, všichni musí hrdinsky zapózovat, a už jsme zase někde jinde. Ugh, to se fakt nedá. Přitom tímhle strašným neduhem "Whedonova" verze netrpí, jednotlivé scény vnitřně mnohem lépe plynou, nejsou tak prvoplánově stavěné na (vizuální) efekt), takže víme stoprocentně, že tohle je čistě Snyderova "zásluha". No tak gratuluju. _______ Přesto je tento film pozoruhodný, a to právě ve svém srovnání s "původní" Ligou spravedlnosti z roku 2017. Kdy jindy má divák možnost tak skvěle nahlédnout pod pokličku fungování hollywoodské mašinérie a zhlédnout dva docela fundamentálně odlišné filmy, které ovšem oba vznikly z jednoho zdrojového materiálu? Všechna čest střihačům, co dokážou za kouzla.

Film natočený kvůli jediné scéně, kvůli "šokující" pointě, která ovšem vůbec není šokující. Didaktická hříčka, kterou lze převyprávět dvěma větami. Jako výukový materiál pro děti je to asi vhodné. Z filmařského hlediska ale nic moc.