Recenze (1 428)
Substance (2024)
Obraz Doriana Graye + Dr. Jekyll a pan Hyde pro 21. století, bohužel v naprosto zoufale předvídatelném a pekelně dlouhém podání. Důležité téma - tlak společnosti na mládí a krásu, v důsledku čehož vzniká neschopnost stárnout a ochota zaplatit jakoukoliv cenu za uchování mladistvého vzhledu, je zde podané úplně polopaticky, bez větší hloubky, s neustálými vysvětlivkami, kdyby to náhodou někomu nebylo úplně jasné, takže film plyne líně, bez většího překvapení, divák jen celou dobu čeká na to, co se logicky musí stát. _____ Po dvou nekonečných hodinách precizně natočené nudy nicméně dojde ke zvratu, který jsem skutečně nečekal (za to body nahoru), kdy se celý snímek z realisticky pojatého dramatu promění ve splatter hororovou komedii, jak od studia TROMA. Po dvou hodinách nudného techno-thrilleru se změní nejen žánr, ale i styl - snímek najednou obsahuje na malé ploše hodně odkazů a aluzí, pozorný divák rozpozná doslovné citace z filmů Moucha (1986) nebo Věc (1982), ale tuším tam i pomrknutí na Toxického mstitele (1984). To vše zabalené do stopadesáti hektolitrů krve, asi největší krvavá lázeň, co jsem kdy viděl, od dob Braindead (1992). To vše, aby autorka Coralie Fargeat dotáhla pointu svého "vtipu" do konce. Čímž se celý film skutečně redukuje spíše na vtip, nutno říct, že zbytečně dlouhý, nudný a překvapivá závěrečná pointa stejně ponechává spíše hořkou pachuť.
První den mého života (2023)
Režijně uchopený hůř, než absolventský filmy z FAMU. Děs běs. Myslel jsem, že Paolo Genovese má nějaké kvality, ale jestli tohle dal dohromady on, tak kdo za něj natočil vynikající film Naprostí cizinci?!
Zóna zájmu (2023)
Před 20 lety jsem přečetl útlou novelu "Smrt je mým řemeslem" od Roberta Merle a ačkoliv jsem jí od té doby neměl v ruce, tak si tohle vyprávění Rudolfa Hösse budu pamatovat už asi navždy. Bohužel se nemůžu vyhnout srovnání, prostě to nejde. Film není špatný, Glazer umí, ale ten film mohl být o tolik lepší....! Ta základní myšlenka je jasná, dobře to šlape celou cca první polovinu (scénář se chytře soustředí zejména na Hössovu manželku Hedwigu), ale pak se ten koncept trochu vyčerpá, a celou tu dobu není vůbec jasné, co je vlastně Rudolf za člověka, nevidíme to, protože o tom všichni jen mluví. Údajně dříč, pod velkým tlakem, workoholik, ale ten film to neukazuje! Místo toho vidíme, že rybaří, pádluje, stará se o rodinu. Jediná, ale skutečně jediná scéna, která ho nějak lépe vykreslí, je telefonát manželce po recepci, kde jí vysvětluje, že přemýšlí o tom, jak zplynovat hodně lidí najednou. V tomto bodě se film přiblížil tomu, co je na Merleho knize tak dobré. Z románu je jasné, že to byl workoholik, pro kterého bylo vraždění lidí skutečně poslání, ale zároveň to byla jen práce, náročný logistický problém, se kterým je potřeba se nějak vypořádat. Film toto jen letmo naznačuje, vůbec se mu nedaří hlavního hrdinu tak plasticky vyobrazit, vůbec z toho není patrné, v čem teda spočívá jeho historická role. Přečtěte si tu knížku, není dlouhá, a pochopíte, v čem Glazer bohužel selhal, a selhal, protože tohle zjevně chtěl vyjádřit. Závěrečná pointa s flashforwardem působí lacině (stejně jako například černobíle invertované sceny, tím nemyslím jejich obsah ale to ztvárnění, že jen použil negativní barvy, to je zkrátka jen doslova laciný postup), respektive prvoplánově. Tohle může mít nějaký větší emocionální dopad jen na člověka, který nikdy žádný film o koncentračních táborech neviděl, ne? Takže pro zájemce o toto téma, doporučená literatura: Jonathan Littell: Laskavé bohyně. A film? Podívejte se na dokument Noc a mlha (1955), který natočil Alan Resnais.
Ohňostroje (2023)
Poněkud rozvleklé drama, kterému chybí jakýkoliv nápad. Divák celou dobu přesně ví, co se musí stát, ale pak na to ještě hodinu čeká. Z hlediska režie naprosto nezajímavé. Mizerný střih. Příště se radši znovu podívám na Call me by your name, které naopak srší nápady.
Aftersun (2022)
Hezky natočenej film tematizující deprese, dospívání, single život, rodičovství v mladém věku a pár dalších věcí. To je všechno fajn, a velmi mě baví, jak autenticky a civilně to je natočený, ale není to trochu málo? Není to všechno až moc jednoduchý? Na debut dobrý, ale odvařenej z toho nejsem.
Pomoc! (1965)
Zábavná crazy komedie v dobovém duchu, to jest prošpikovaná absurdním humorem a hodně ulítlými nápady všeho druhu (zmenšovací paprsek, tanková bitva, šílení vědci a ještě bláznivější následovníci kultu bohyně Kailí). Několik odkazů na bondovky, různé akčně špionážní díla, sellersovky, všechno dohromady.
Voda, krev, rakije a zombie epidemie (2019)
Já tomu hrozně fandím, ta myšlenka je skvělá, ale ten film je zkrátka tak strašně upachtěný, ty vtipy moc nefungujou, není to moc dobře natočený. Škoda. V rukou zkušenějšího režiséra / kameramana a scenáristy by to mohlo být geniální, takhle je to slabý průměr, který jsem dokoukal jen se značným vypětím sil.
Seaspiracy: Pravá tvář udržitelného rybolovu (2021)
Tl;dr Nejezte ryby. Ani žádné jiné vodní živočichy. A vlastně žádná zvířata obecně. Je na tom něco nepochopitelného vy zmrdi?? ______ Ano, snímek trpí několika neduhy - autor začíná svou pouť za poznáním jako zvídavý Američan připravený spasit svět - a jasněže je leda tak mega otravný a člověk má chuť dát mu pěstí, za to, jak se pořád cpe do popředí. Kromě toho se v průběhu filmu hodně skáče od tématu k tématu, takže se zdánlivě nic nedořeší, protože se vše jen naťukne a už se spěchá k dalšímu tématu (zabíjení delfínů, velryb, žraloků, logo udržitelnosti, vodní zábavní parky, otroci, dotování, atd atd...) - jenže ve skutečnosti dokument má odpověď na všechny tyhle rozličné problémy. Všechny totiž mají jeden společný jmenovatel a to je nejezte kurva to maso! Kdyby neexistoval madrfakin průmyslový rybolov, od kterého se všechno odvíjí, tak všechny tyhle problémy prostě zmizí. Elementary, dear Watson. Jak řiká Darth Vader: "Search your feelings. You know it to be true." Tuto skutečnost můžete popírat až do své smrti (pravděpodobně předčasné vinou rakoviny nebo tak něco), ale vašim pokryteckým argumentům, které lze snadno vyvrátit, a kterým ani vy sami nevěříte, se můžu leda tak smát. Udělejte něco pro sebe (když už ne pro zvířata), a přestaňte je jíst.
Westworld (1973)
Zabijácký robot, který vypadá jako člověk, označený třemi číslicemi, z jeho kovové lebky svítí pronikavé oči a který se nikdy nezastaví, dokud nezlikviduje svůj cíl. Ano, to je Terminátor T-800 od Jamese Camerona (1984), ale také jeho primární inspirační zdroj, o 10 let starší bezejmenný robot Pistolník / Gunslinger, model DELOS 406 z Crichtonova režijního debutu Westworld. Ve filmu mimo jiné zazní: "...model 406 má plnou senzorickou výbavu." "Jde po mně! Co s tím můžu udělat?" "Nemůžeš udělat nic. Dostane tě. Nemáš šanci. Je pár věcí co můžeš zkusit: Oslepit jeho zrakový systém, ohlušit poslechový... Ale stejně bude vždycky jeden krok za tebou! Nemáš šanci!" Vždycky jsem si myslel, bůhvíjak nebyl Cameron originální se svou postavou neúnavného zabijáckého robota, ale tady vidím, že skutečný vizionář byl Crichton. Zatímco Cameron pro svého robota vymyslel svět budoucí války a cestování v čase, Crichton zůstal u svého oblíbeného prostředí: zábavní park, který se zvrtne (čili Jurský park). Režijně to samozřejmě nedrží úplně pohromadě, ale rozhodně zaslouží kredit za svou představivost a nápaditost. (Jo a James Brolin vypadá totálně jako Christian Bale, OMG!)
Ztracený obzor (1937)
Nejdříve jsem četl knížku Jamese Hiltona, vzápětí se podíval na krásně zrestaurovaný film. Nepřestává mě udivovat schopnost těch nejlepších hollywoodských filmařů jako byl právě Frank Capra vzít knižní námět a přetvořit ho tak, aby perfektně fungoval i v jiném médiu, tedy filmu. Kniha byla napsaná ve třicátých letech a slouží jako varování před válkou. Ve filmu jsem ale mnohem víc než v knize vnímal obyvatele Shangri-La jako určité eskapisty, kteří si žijí své skvělé životy uchráněny před hrozbami "civilizovaného" světa, ale zároveň dělají pramálo (nic?), aby nějaké dobro i aktivně šířili. A kromě toho jsou to takoví kolonialisté - běloši, kteří dají domorodým obyvatelům potrubí a kulturu... Dneska se tomu člověk musí smát, ale tenkrát na tom určitě nikdo neviděl nic špatného, to je mi jasné.