Tonula

Filmaři natáčeli jednotlivé boje na základě dochovaných dokumentů. Tvůrci např. objevili původní německé statistiky o zničení 14 tanků s místem i časem zásahu. Film pak probíhal přesně podle tohoto záznamu.

Film byl natáčen v prostředí, kde se odehrávala skutečná bitva zejména v okolí města Medyň. Pro účely filmu byla částečně obnovena bývalá Varšavská dálnice, postavena maketa obce Ilinskij (25 domků), filmaři přivedli vodu do starého koryta řeky a byly vykopány a opraveny původní bunkry a střílny ještě z doby bojů.

Před začátkem natáčení prošli mladí herci výcvikem u vojenské jednotky. Měli uniformy, podřizovali se vojenské kázni, dodržovali režim, žili v kasárnách, věnovali se výcviku a střelbě. Cílem přípravy bylo naučit je, aby se ve filmu chovali jako skuteční vojáci.

Herec Sergej Bezrukov si zahrál kapitána průzkumníků Ivana Starčaka na vlastní žádost. „Požádal jsem o účast na projektu v jakékoliv roli. Jsem vděčný za pozvání k natáčení, protože moji dědečkové bojovali ve válce a jsem hrdý na velké vítězství.“

Celý děj se odehrává v okolí tzv. Varšavské dálnice, což byla spojnice mezi Moskvou a Varšavou ještě z dob carského Ruska. Původně nejdelší zpevněná silnice v Ruské říši byla dostavěna roku 1850. Před 2. světovou válkou byla částečně pokryta asfaltem a v průběhu bojů ji využívaly obě válčící strany.

Při psaní scénáře byly použity výpovědi účastníků událostí a odtajněné dokumenty Ústředního archivu Ministerstva obrany Ruské federace.

Herec Alexej Bardukov (poručík Aljoškin) řekl, že byl schopen dočíst scénář teprve napotřetí, protože dvakrát mu v tom zabránily slzy.

Práva na promítání v zahraničí byla prodána na termín předpokládaného uvedení filmu v Rusku, tj. 4. květen 2020. V zahraničí tak byl film promítán před ruskou premiérou (4. listopadu 2020), narušenou pandemií koronaviru.

Producent filmu Igor Ugolnikov po natočení filmu prohlásil, že díky práci na tomto díle našel místo, kde zemřel jeho dědeček, který byl od roku 1941 nezvěstný.

Do přípravných prací na filmu se široce zapojili místní obyvatelé. „Nikdy nezapomenu, jak komparzisté kopali zákopy v dešti v lehkých šatech, protože chápali, že vytvářejí pomník podolských kadetů,“ přiznává herec Igor Judin (Míťa Šemjakin).

Matku hlavního hrdiny hraje herečka Kveta Stražanová z Divadla Jonáša Záborského v Prešove. Kamila Mitrášová hovořila v jednom rozhovoru o tom, že při natáčení scény, kdy ji matka Milana vyhání z domu, z ní měla opravdový strach.

Hitler-Jugend (česky bez pomlčky Hitlerjugend či přeloženo jako Hitlerova mládež) byla polovojenská mládežnická organizace (1926-1945). Byla určena chlapcům ve věku 14-18 let (dívkám ve stejném věku byla určena organizace Bund Deutscher Mädel tedy Liga německých dívek). V průběhu 2. světové války byly do organizace začleněny děti už od 10 let. V posledních letech války pak byla z odchovanců organizace vytvořena 12. SS obrněná granátnická divize, která účinně zasáhla do bojů proti Spojencům v Normandii a Ardenách. Obecně byli členové HJ považováni za jedny z nejfanatičtějších bojovníků: poslední linie německé obrany v bitvě o Berlín byla prakticky tvořena především jimi.

Nůž, používaný ve filmu Hitlerovou mládeží, se v němčině nazýval Hitler-Jugend Fahrtenmesser (tedy výletní nůž). Byl zaveden do užívání r. 1933. Z jedné strany čepele byl vyleptaný nápis "Blut und Ehre" ("Krev a čest"), na straně druhé býval znak výrobce čepele.

Potkanů hrálo ve filmu víc, protože každý uměl něco jiného. Jeden šplhal nahoru, druhý dolů, další uměl zahrát mrtvého.

Když zpíval Richard (Jakub Prachař) pro Elišku (Ester Geislerová) „Lékořici“, měl ji zazpívat trochu falešně. Prachař však zpíval tak falešně, že rozesmával celý štáb i herce a ti scénu opakovaně pokazili.

Film napsala a natočila společnost Staviarsky production s.r.o., kterou vlastní rodina Staviarských. Rodinná společnost vydává knihy a natočila i film Loli Paradička.

Film měl předobraz ve scénáři pojmenovaném „Šlepa láska“ z 90. let 20. století, kdy ho měl točit režisér Martin Hollý. Bylo dohodnuté natáčení v českých studiích, V. Staviarsky třikrát přepracoval scénář a nakonec všechno padlo na penězích. Staviarský byl tak zklamaný, že na dlouhé roky odmítal psát jakýkoliv scénář a věnoval se jen literatuře.

V čase cca 1:31:00 přichází Eliška (Ester Geislerová) s přítelkyní na střechu k úlům, aby tam rozmístila květiny. V té chvíli je ještě celá stěna s rákosem bez jediné kytky. O několik vteřin později rovná právě přinesené kytky vedle úlů a stěna už je celá vyzdobená květinami i s rámečky.

Část filmu se odehrává v jednom z nejznámějších českých poutních míst – Bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Svaté Hoře u Příbrami.

Při scéně v baru se vedle Elišky (Ester Geislerová) líbá pár mladých lidí. Scénu museli několikrát opakovat. Oba mladí hráli tak náruživě, že měli velký problém odehrát svou scénu bez smíchu.