kinej

Filmem Kid překročil jeho tvůrce svůj stín. Oproti jiným filmům, které Chaplin v té době točil, je Kid méně veselý, na druhou stranu je ale napínavý, drsný, dramatický a dojemný tím správným způsobem, čímž nehrozí, že by se z něj mohl stát kýč. Film totiž popisuje nehostinné až kruté prostředí ve kterém žila chudina, ale také propastné rozdíly v životním stylu mezi chudými a bohatými. Z krále komiků se díky Kidovi stal Chaplin králem filmu. Zde totiž dokázal, že umí s přehledem ovládat celou paletu emotivních nástrojů, které filmařina nabízí a vytvořil šablonu, podle které se podobné dětské filmy točí dodnes. Obdivuhodné je že si nastavil laťku velice vysoko, ale stejně ji poté ještě mnohokrát přeskočil.

The Mighty River se s přehledem může měřit s geniálním The Man Who Planted Trees. Výtvarně se jedná o naprosto fascinující dílo, které ohromí nejen každým záběrem, ale snad téměř každým okénkem, protože každé okénko je svébytné umělecké dílo. Backova technika animace je totiž překrásná. Používá tužky, pastely ale i jiné barvy, přičemž jeho obrazy v tomto filmu nápadně připomínají Renoira a jiné impresionisty. A teď se představte, že Back to vše uvede po pohybu. Navíc se často nejedná o lineární švenky, kamera často okolo objektů jež zabírá krouží, čímž je docíleno zajímavého plastického efektu. Mighty River v sobě navíc nese silné ekologické poselství. Tento film je vlastně dokumentem o jedné severoamerické řece, která existovala v harmonii do doby, než přišly Evropani, kteří začali všechny její dary systematicky brát a vybíjet. Jeden z nejlepších animovaných filmů všech dob, který díky unikátní technice kresby a animace nikdy nezestárne.

Myslím, že Francouzská spojka patří mezi filmy, které nestárnou. Věk se projevuje pouze tím, že do dnešní doby vzniklo podobných filmů spousta a tak její "skandální" děj už dnes nikoho nezaskočí. Co však nezestárne nikdy je bravurní zpracování, která má i dnes daleko k tomu působit staře. Například to, jak vynikajícím způsobem dokázal režisér natočit pěší sledování záporáků nemá chybu a je zajímavé kolik dynamiky dokázal režisér dostat do scény s ne úplně velkým akčním potenciálem. A to se ani nezmiňuji o té hlavní akci s nadzemkou. Určitě se jedná o jednu z nejlepčích kriminálek ever.

Tady není s hodnocením nad čím přemýšlet. Příběh sám o sobě je krásný. Je napsán tak, že pohladí a nutí diváky přát si aby byl skutečný. Skutečný není, ale o to lépe vyzní toto vyprávění s geniální (a to nemyslím s nadsázkou) kresbou a animací. Nevím, čím přesně Frédéric Back kreslil, jestli to byla křída, či pastely, každopádně jeho tvroba je hodně originální a vlastně jedinečná. A když se jeho kresbám dodá pohyb, výseldný efekt je…dechberoucí. Zejména záběry, kde kamera nešvenkuje po liniích, ale například krouží kolem postav, působí fenomenálně. A k tomu vyzpěvuje zvučný hlas Philippa Noireta. Troufám si tvrdit, že tento animák je regulérní umělecké dílo.

Od skvělého The Proposition se John Hillcoat posunul ještě o kousek dál. The Road považuji za mistrovský počin. Jednak stojí, evidentně, na skvělé knižní předloze a jednak je jako film zvládnut naprosto fenomenálně. Asi nejvíce bych vyzdvihnul úžasnou kameru Javiera Aguirresarobeho, jenž svými záběry vytvořil drsný a nehostinný svět, jež mě syrovou atmosférou svých obrazů převálcoval. V apokalyptických filmech snad ještě nikdy nebyla budoucnost tak temná a bezútěšná jako zde. Režisér zase dokázal z jednotlivých situací vyždímat maximum, sentimentální scény jsou opravdu smutné, scény, kdy jsou otec a syn v ohrožení jsou zase děsivé a celý film vyvolvává v divákovi bezmoc a snad i údiv nad tím, že někdo má v takové době vůli žít a bojovat. Bylo by také nespravedlivé nezmínit herce, jež jsou všichni do posledního naprosto fenomenální. Kromě Mortnesena, který zde zahrál opravdu geniálně, jsou perfektní taky Robert Duvall, nebo i Michael Kenneth Williams, coby zloděj. Někomu by mohla chybět příčina stavu světa v tomto filmu, já to naopak považují z výhodu, díky které se film dostane pod kůži.

I tentokrát Buňuel dokázal, že je mistrem filmového vyprávění. Tentokrát vypráví příběh o šestici snobčeků, kteří ani na okamžik nepochybují o své nadřazenosti nad chudinou, což je ovšem ve velkém kontrastu s tím jak se chovají. Nevidíme zde kdovíjaké kázání, spíše ironické popichování do lidí, kteří nepochybují o svém výsadním postavení a možná i do potencionlích snobů v každém z nás. Jak už to tak u Buňuelových filmů bývá, příběh je ze začátku v relativně logickém sledu, aby se v průběhu roztekl do absurdních krajin. To z něj však činí skvělou zábavu.Koneckonců po všech těch opulentních večeřích které šlechta tohoto filmu neustále absolvuje, vypadá abusrdně i záběr kdy jdou pěšky po silnici.

Persepolis je skvělý film. Záživně vypráví dramtický příběh dospívající dívky, přičemž o Iránu vypovídá mnohem komplexněji, než leckteré televizní zpravodajství. Ukazuje, že i v zemi, kterou většina neinformovaných lidí považuje za zemi fanatiků, je většina lidí naprosto normálních. Navíc je vše vyprávěno prostřednictvím krásného vizuálního stylu a prošpikováno zajímavými nápady. Není co řešit, jasných 5. Tento film pomáhá iránskému lidu víc, než všichni jeho političtí představitelé dohromady.

Krása tohoto filmu spočívá v úžasném scénáři. Propojení osudů polovičního autisty Maxe a smolařky Mary je skvělý hlavní motiv, který je navíc obohacen o náčrty životů dalších vedlejších postaviček. Výsledkem je strhující a hlavně událostmi nabitý děj, jehož tempo nepolevuje. Vizuálně se mi film až zase tolik nelíbil, ale to je asi spíš věc názoru a vkusu, než nějaké objektvní hodnocení desginu postaviček a jejich světa. Na tom ale skutečně nesejde, protože propojením loutkového filmu s dojemným příběhem dvou outsiderů vzniklo úžasné dílo, které stojí za to vidět vícekrát.

Když jsem viděl Matrix znovu po dlouhé době, tak už ne mě nezapůsobil tak drtivým dojmem, jako když jsem ho viděl poprvé. Je mi jasné, že je to dáno záplavou filmů, které Matrix nějakým způsobem vykrádají a tím ho i trochu devalvují. Na rozdíl od jiných fanoušků mi nepřišla ani ona hlavní myšlenka matrixu nějak hluboce oduševnělá, vždy jsem tento film žral zejména kvůli jeho technickým kvalitám, než kvůli obsahu. Přesto přeze všechno a i přes to, že na film nahlížím optikou zvoraných pokračování, není zbytí, než dát plný počet. Matrix byl prostě první a nejlepší o to už mu zůstane, i když už je dnes překonaný.

Je naprosto úžasné být svědkem filmové všestranosti Stevena Spielberga. Tenhle člověk se pro film narodil. Dokáže točit drsná dramata, bombastické sci-fi nebo napínavé horory a v tomto případě vytvořil snad nejkrásnější dětský film všech dob. Síla E.T. spočívá v tom, že jde o silnou a náročnou emocionální nálož, která místy až hraničí s citovým vydíráním, ale díky naprosto profesionálnímu provedení, nikdy nespadne do bahna kýče. Musím říct, že tento film mě opravdu emocionálně vyčerpal a vidět ho jako dítě, snad by mě i poznamenal. Jsem spíš fanda do tvorby ala filmový klub, avšak musím uznat, že tento film je snad jeden z nejpůsobivějších, které jsem kdy viděl.