Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (1 874)

plakát

Signum laudis (1980) 

Kdykoliv se scénárista Jiří Křížan pustil do válečné tématiky dopadlo to velmi dobře. Signum Laudis je snad kromě Švejků jediný film v kulisách první světové války co si vybavím. Díky kvalitní produkci a hlavně režii Martina Hollého se scénář dočkal velice důstojného zpracování, díky němuž válečné prostředí působí opravdově a neošizeně. Film je také přehlídkou velmi dobrých hereckých výkonů představitelů výtečně napsaných postav. Samozřejmě nejvíce pozornosti strhnul Vlado Müller coby naivně úslužný kaprál Hoferik, ale ve vedlejších rolích vynikají i Josef Bláha nebo Ilja Prachař. Depresivní atmosféru zdatně dotváří i hudební motivy Zdeňka Lišky, pro mě největší osobnosti české filmové hudby. V rámci tuzemské tvorby odivuhodný počin.

plakát

Sloní muž (1980) 

Sloní muž je krásný citlivý film, jež Lynche vystřelil na filmové nebe. Zde poprvé v jeho tvorbě dochází k vedení herců podle daného převážně mluveného scénáře. Lynch dokázal natočit kvalitní umělecký a zároveň komerční film. Lynch sice točil cizí scénář, který mu však padnul jak ulitý, což je takový malý zázrak, protože do filmu dokázal zakomponovat i „ty svoje věcičky.“ Krásná černobílá kamera dodává viktoriánské Anglii jedinečný industriální nádech.

plakát

Star Wars: Epizoda V - Impérium vrací úder (1980) 

Nejlepší Star Wars. Filmu nesmírně prospělo, že se Lucas vzdal režie. A proč je nejlepší? Je temnější a podstatně svižnější než Epizoda IV. Objevila se zde úžasné postava mistra Yody, jehož učení o síle baštím i s navijákem. Navíc filozofie síly jako takové je zde ještě o něco více rozpracovaná a vizuálné efekty jsou zde naprosto bombasitcké a to nejen na dobu vzniku.

plakát

Superman II (1980) 

Lehce horší než první díl. Dost se mi líbily souboje Supermana a třech padouchů, ale na druhou stranu mě zklamal Lex Luthor, který se zde stal jen ubohou figurkou, ne hodnou osobnosti typu Gena Hackmana. Jinak je to solidní fantasy.

plakát

Tajemná záře nad Pacifikem (1980) 

Film je sice slušně koukatelný, ale když přijde na náměty, které by ho učinily opravdu zajímavým, tak zůstává jen na povrchu a hlouběji se nepouští. Témata jako časový paradox, vychýlení dějin apodobně jsou jen nastíněny, bohužel si s nimi scénáristé moc nepohráli. Film tak působí jako tuctová sci-fi povídka, kterou někdo roztáhnul do delšího scénáře. Jedna věc ale skutečně stojí za to a to letecké záběry stíhaček. Málokdy jsou k vidění tak dobré nedigitální letecké scény.

plakát

Trvalá dovolená (1980) 

Permanent Vacation je až pozoruhodně špatný film. Co se týče tvorby Jima Jarmusche, líbí se mi vše, až na tento nepodařený a nudný kousek. To co v jiných režisérových filmech skvěle funguje, zde selhává. Tak například už samotný prolog. Allie v něm vystvětluje, že bude vyprávět jak se dostal odtamtud sem. To je vlastně typické pro většinu jeho filmů, neurčitá cesta hlavní postavy a následně její vývoj, přerod, prozření. Jenomže zatímco v Mrtvém muži, či v Zlomených květinách nás osud poutníka zaujme, zde jej divák stěží chápe a přijme, což je dáno také tím, že Richard Boes nedisponuje takovou zásobou talentu a hereckého charisma, aby diváka oslovil. A z toho plyne další problém. Jarmuschův trademark, dlouhé záběry v nichž pozorujeme jeho postavy při rutinních záležitostech (např. jízda autem, chůze, holení), jsou v ostatních dílech J. Jarmusche jejich ozdobou. Zde ale překážejí, jednak kvůli slabému hereckému představiteli a také díky špatné hudební kulise, která je v jiných dílech jejich dominantním prvkem. Zkrátka od svého debutu urazil i sám režisér dlouho pouť, během které dokázal své ústřední motivy otesat a vybrousit do filmových klenotů, Permanent Vacation je nevydařeným počátkem této cesty.

plakát

Vrchní, prchni! (1980) 

Nemám výhrad. Všechno je dokonalé. Možná je to nejlepší česká komedie.

plakát

Vzpomínky na hvězdný prach (1980) 

Woody Allen znovu úplně jinak, tentokráte hodně experimantálně. Jeho film je očividně pocta Fellinimu a Bergmanovi s tím, že Allen zůstává svůj a ostudu si nedělá. Naopak dokáže skvěle rozebírat duševní krajinu úspěšného člověka, který neví kam dál a muže kterého přitahují zhoubné vztahy s nestabilními ženami. Hlavně ale Allen účtuje s kritiky a fanoušky, jež zde pojal vesměs jako stádo vlezlých nestvůr pronásledující jej na každém kroku. Pasáže kdy Sandy proplouvá davem rozmnanitě útočících obdivovatelů, snažíce se být za všech okolností vtipný a hlavně takový jakého ho oni ho chtějí vidět, patří k tomu nejlepšímu co kdy Allen natočil. Někteří jsou nepokrytě vlezlí, jiní se snaží působit nenuceně, ale všichni jsou stejně nechutní. I přesto že Allen popírá že by byl film autobiografický, někde tyhle motivy nabrat musel. Osobně mám raději právě vážnější Allenovo tvorbu, než jeho crazy komedie a tak mi Vzpomínky na hvězdný prach sedly, ale neřadím je mezi jeho nejlepší díla.

plakát

Zuřící býk (1980) 

Tak tenhle biografický film zvládnul Scorsese na jedničku. Z celéhu snímku je cítit atmosféra Bronxu a De Nirův La Motta působí opravdu autenticky. La Motta není žádný chytrák, ale je to chlapák, který má svou hlavu a řeší vše po svém. Divák si neví rady, zda La Mottu brát jako kladného, či spíše záporného hrdinu a tento rozpor činí tento film netradiční a unikátní.

plakát

Šógunovi nindžové (1980) 

Některé filmy s tím jak léta běží dostávají nový rozměr. Šógunovi nindžové možná mohla být totální akční pecka v odbě svého vzniku, ale dnes se jedná o regulérní komedii. Opravdu jsem se nasmál tak, jako ani u mnohých komedií. Celý ten tupý scénář, žalostné herecké výkony, velice komické akční scény a hlavně všudypřítomná osmdesátková hudba dávají dohromady vskutku podivnou podívanou. Zejména přijdou-li na scénu nidnžové. Ti lezou ze stromu hlavou dolů, houpají se různě po lanech, podhrabávají se pod zemí atd. a to vše při použitých speciálních efektech působí ryze komicky. Film je také dokladem toho jak moc jinak prožívají japonci emoce a jak moc jiný mají smysl pro humor. To jak skládají scény, nebo spíš události přijde Evropanovi leckdy proti logice. Na druhou stranu si respekt zaslouží zejména Hiroyuki Sanada, protože jeho místy až akrobatické bojové umění občas vyráží dech.

Reklama

Reklama