Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (1 874)

plakát

Pokání (2007) 

Režisér Joe Wright mě již podruhé přesvědčil, že je skutečným umělcem, tedy pokud dostane scénář který mu sedne. U Pokání bych vyzdvihnul to jak si poradil s dvojím subjektivním pohlledem na události (dětský /dospělý pohled), kdy všechny záběry, byť se zpočátku jeví jako bez účelu, v závěru dávají smysl a zapadnou do logiky filmu jako puzlík do skládačky. Pokání dále vyniká propojením krásného obrazu a mimořádné hudby a pak samozřejmě kamerou, zejména oním již doslova legendárním záběrem na pláži, ke kterému se zde asi musel vyjádřit každý.

plakát

Rozhovor (1974) 

Naprosto dokonalý thriller z něhož mohutně sálá paranoia až do všech stran. Kromě poutavého příběhu se na celkovém dojmu podílí po všech stránkách perfektní zpracování. Opravdu každý záběr lze považovat za absolutně vypiplaný. Vyniká zejména geniální koncepce záběrů, práce s kamerou, ale například i souhra vizuálna se zvukem a hudbou. No a samozřejmě opravdu mimořádné jsou i herecké výkony. Gene Hackman se obecně snažil vždy do filmu něco vnést, ale jeho Henry Caul je zřejmě jeho životní rolí. Je téměř neuvěřitelné, jak silné období Coppola v 70. letech měl. Jeho filmy Kmotr, Rozhovor, Kmotr II a Apokalypsa nejsou jen podařené snímky, ale geniální nesmrtelná díla.

plakát

Jindřich V. (1944) 

Od spojení Lawrence Oliviera a Williama Shakespeara bych čekal mnohem víc. Neznaje předlohu, musím říct, že mě trochu zklamala. Alespoň tedy v tomto provedení jsem nevypozoroval žádný dramatický oblouk. Příběh je vlastně popis jedné vyhrané bitvy s happy endem, nic víc. Nesednul mi ani herecký styl, který je pro filmový pás zbytečně teatrální a ukřičený. Zajímavější je řežisérská koncepce filmu, kdy se film vyvíjí od minimalistického úvodu v divadle Globe, až po epicky natočenou bitvu s francouzskou armádou. Režijně tedy film celkem povedený je. Po těchto velkých scénách, ale přijde dlouhý nezajímavý a nadybtečný závěr, který filmu ubírá na tempu a rozbíjí gradaci.Možná až příliš divadelní pro film.

plakát

Neil Young Journeys (2011) (koncert) 

Tento dokument/záznam Neila Younga koncertu je hudebně slabší. Le Noise je sice skvělé album, ale Neil je nejlepší buď s aktusitckou kytarou, nebo hlavně s doprovodnou kapelou, kdy může sólovat. Tehdy nejvíce vynikne jeho virtuozita. V Journeys hraje na elektriku jak nové kousky, tak i staré (Ohio) a dle mého názoru se nejdená o úplně vydařené verze. Navíc hudební vrchol filmu se odehraje hned v prvních minutách, při geniální minimalistické skladbě Peaceful Valley Boulevard. Dokumentární prostřihy nejsou nijak zvlášť zajímavé, takže ty bych klidně oželel. Jinak Neil má v tomto dokumentu naprosto skvělou image ala starý šedý vlk.

plakát

Zatoichi no uta ga kikoeru (1966) 

Standartně dobrý díl série, který má vše co má film o Zatoichim mít. Navíc pak poselství o tom, že zlu se ustopovat nemá. Skvělá je scéna z rozesknutým lampionem a samozřejmě pár hereckých momentů Shintaro Katsu.

plakát

Královna Alžběta: Zlatý věk (2007) 

Moc nerozumím o tolik slabšímu hodnocení druhého dílu. Stejně jako první film dobře a vizualně vytříbeně vypráví osudy zajímavé etapy anglických dějin. Sled událostí není o nic méně zajímavý než v předchozím filmu. Spíše naopak, protože zde je k vidění vláda Alžběty coby vyspělé panovnice. A neustálý vnitřní konflikt jejího soukromého života s veřejným napsal Michael Hirst také dobře. Jediné co bych režisérovi vytknul, je že mohl snad lépe natočit velkou námořní bitvu, jejíž potenciál i přes pár epických obrazů moc nevyužil. Třetí díl by této panovnici slušel.

plakát

Cesta do pravěku (1955) 

Tenhle film je jednoduše krásný. Je jedno, že se jedná o celkem naivní a v mnoha ohledech zastaralý počin. Nasazení a upřímnost s jakou byl natočen z něj zkrátka nevyprchává ani po letech a díky tomu také film působí vysloveně pozitivně. Příjemný filmový zážitek, který umí přenést do dětství i do takového jaké jste nemohli zažít, protože ho mohli zažít jen vaši děděčkové.

plakát

Zatoiči džigoku tabi (1965) 

Další podařený film o Zatoichim, který je skvělý pro změnu tím, jaký je této postavě dán osobnější rozměr. Tentokráte se totiž zaplete s potulnou ženou a její dcerkou jež si nechá připustit k tělu blíže než je mu po chuti. Po delší době tak zase o někoho cítí starost, či se nechává dojímat, což jej činí zranitelnějším. Shintaro Katsu opět přidává další uvěřitelné vrstvy své postavě a činí je opět o něco propracovanější. Film obsahuje několik skvělých scén, hra v kostky na lodi a následná bitka s poraženými, rivalské jiskření mezi ním a samurajským šachistou, či úzkostlivé hledání krabičky s léky jsou fenomenální.

plakát

Zatoichi sakate giri (1965) 

Další nářezový film o Zatoichim. Jako jeho největší klad hodnotím, že zde není věnováno tolik času vedlejším postavám, ale stopáži dominuje Shintaro Katsu, který to díky geniální herecké propracovanosi své role snese. Film se nese v mírně potemnělejším duchu než he zvykem, protože krome Ichiho se v jeho světě vyskytují téměř výhradně jen gauneři a podvodníčci. Jeden takový dokonce pošpiní Zatoichiho jméno tím, že se za něj vydává, jindy se nechá vlákat do pasti malým dítětem. Samotný Ichi je zde přemýšlivější, jako by toho věčného zabíjení a pomáhání těm, kteří si to snad ani nezaslouží už opravdu začínal mít dost. Hned v úvodu se dokonce rozhodne nepomoci potřebnému, později se pak zastaví na břehu moře a poslouchá zvuky jeho nekonečnosti, jako by snad přemýšlel o smyslu života.

plakát

Diktátor (2012) 

Cohenův humor balancuje na pomezí geniálně trefných fórů a úplné debility. Jeho Aladeen po většinu filmu skvěle paroduje všechny ty šmejdské vůdce, jimiž je tento svět zamořen. Pak ale hodí do placu vtip daleko za hranicí dobrého vkusu, jemuž se snad nemohou smát ani ti nejzastydlejší z puberťáků (malí chlapečci, porod atd.). Ve filmech o Boratovi a Ali-G byl tento poměr hodně vychýlen v prospěch těch lepších fórů, v Brünovi spíš naopak a Aladeen je tak někde mezi.

Reklama

Reklama