Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (1 874)

plakát

Čas probuzení (1990) 

Což o to, Čas probuzení má zajímavý příběh a určitě také kvalitní herecké výkony, ale film se vyznačuje přesně tím typem hollywoodské podbízivosti, která se mi ekluje. Obecně mám blok, když hollywoodské hvězdy hrají psychicky nebo nějak zvláštně fyzicky postižené, chodí je pozorovat, povídat si s nimi atp. Moc to zavání žadoněním o ceny. Mám raději klasické dramatické role. Scénář tohoto filmu se zase snaží být tak moc „hezký“, že si s realitou moc hlavu neláme. Zkrátka neumím uvěřit tomu, že by někdo do jednoho dne od probuzení ze 30-letého kómatu, začal plně fungovat. Pro jedno shlédnutí se ale určitě jedná o kvalitní zábavu, film ve kterém toho lze hodně ocenit. Už se na něj ale znovu určitě nikdy nepodívám.

plakát

Doctor Who: The Day of the Doctor (2013) (TV film) 

Steven Moffat je génius. Představte si, že máte napsat díl k 50. výročí kultovního seriálu. Musíte ho napsat tak, aby jste uspokojil milióny fanoušků a to jednak ty, jež tíhnou pouze k obnovené sérii, tak ty, kteří se upínají spíše ke klasickým řadám. Všichni očekávají trochu napětí, trochu dojetí a nějaký ten humor a hlavně děj který nenaruší pravidla mytologie seriálu utvářené po 50 let. Také musíte nějak navázat na naprosto výtečný závěrečný díl sedmé řady a přitom film napsat tak, aby bavil i širší publikum. Dále se od vás očekává, že, jak je u Moffata zvykem, budete o krok napřed před všemi rádoby spoleirovými spekulanty a vytasíte se z něčím, čím všechny rozsekáte. A v neposlední řadě se očekává, že když tu bude po hromadě víc dokotrů, že každý bude mít své zářivé momenty, ale také společné scény a tohle všechno musíte nacpat do 75 minut. Očekávání byla obrovská. No a Steven to dokázal, klobouk dolů.

plakát

Jedna mezi oči (2012) 

Nevím, co přesně způsobilo tu vlnu nostalgie po akčních béčkových filmech 80. let, každopádně jí vděčíme za spoustu podařených retro variací na tento žánr. Jedna mezi oči, ale není retro, je to prostě čistokrevné béčko (myšleno tak, že to není moc podařený film) až se divím, že ho nevydali na VHS. Příběh neřeším, ale akce je pomálu a ta co je za nic sestojí. Ústřední buddy duo také za moc nestojí. Tak nějak mi přijde, že Stallone se bere moc vážně, neumí si ze sebe vystřelit tak jako třeba Arnie a tak mi film nepřišel moc ani nijak vtipný.

plakát

Potápění u žraločí sopky (2004) 

V tomto dokumentu si potápěči u Kokosového ostrova, což je vlastně sopka, dali za cíl v 7 dnech, natočit 7 druhů žraloků. Při natáčení se jistě dobře bavili, ne tak divák při sledování. Film, byť má pár zajímavých záběrů, působí tak nějak amatérsky a velice mu škodí absence profesionálního průvodce. Mike De Gruy je určitě dobrý potápěč a kameraman, ale ne prezentátor. Když mluví z patra je nepřirozený a při čtení textu je jako když čte dítě ve škole svojí slohovku. Film je možná zážitkem pro velké nadšence potápění, ale pro běžného diváka nuda.

plakát

Hlubiny Amazonky (2005) (TV seriál) 

Viděl jsem zkrácený hodinový film, ve kterém je to nejlepší co seriál nabízí. Potápění v kalné Amazonce s nulovou viditelností do 20 a více metrových hloubek tak jak je to popsáno zde, se jeví jako šílený nápad. Jednak z hlediska toho jaké potvory se tam nacházejí a jednak s ohledem na to, že hrozí, že v záběrech pak nebude nic moc vidět. Což se bohužel tak trochu naplňuje. I tak, ale zajímavá podívaná, takový slabší průměr BBC.

plakát

Speciální jednotka (2011) 

Byť příběh o úniku přes střechu světa do Afghánistánu je celkem zajímavý a film chvílemi zaujme, je film Speciální jednotka typickým představitelem toho, co nemám rád na francouzské produkci. Politická zápletka na jejímž základě je příběh vystaven, je dost laciná a povrchní, obzvlášť scény z Elysejského paláce jsou jak z pera dítěte, no a pak je tu ten francouzský vlastenecký patos, který je ještě horší než ten americký (protože ti si příběhy kdy to někomu nandali nemusí vymýšlet) no a akční scény působí až křečovitě podle hollywoodské šablony. Chápu, že ve speciálních jednotkách jsou fakt machři, ale aby půltucet brusičů, vyřešil celou armádu Talibanu, to je prostě moc.

plakát

Všichni dobří rodáci (1968) 

Tak tohle je opravdový filmový skvost splňující v mých očích všechny atributy geniálního díla. Rodáci sice trvají jen necelé dvě hodiny, ale zachycené události a lidé jsou předvedeny tak životným způsobem, jako by se do filmu vešly celé životy všech hlavních postav, ale i hodně pravd o naší zemi a našem obyvatelstvu. Zkrátka sdělení filmu dalece přesahuje jeho stopáž. Nejspíše životní dílo Vojtěcha Jasného v tom pravém slova smyslu, si mě kromě konceptu vyprávění získalo krásnými poetickými záběry a podařenou kombinací herců s neherci, díky nimž z tohoto díla sálá opravdovost. Asi nejvíce se mi líbil Brzobohatý, jako by ani nehrál, ale skvělý byl i Matuška, ale i herci vedlejší rolí jako Hlinomaz, nebo Růžičková.

plakát

Podfukáři (2013) 

Podfukáři sice nenudí ani ničím neuráží, ale snaha tvůrců snažit se za každou cenu překvapit a nenechat nic jak se původně zdá filmu nakonec jen ubližuje a nezachrání ho ani hvězdné herecké obsazení s věčně stejnými Morganem Freemanem a Michaelem Cainem. Posledních 15 minut pak už vysloveně jen devalvuje jinak dobrý zábavný film. Prostředí takovýchto kouzelníků mě nikdy nelákalo a ani tento film to nezmění.

plakát

Osamělý jezdec (2013) 

Tak nějak mi přijde, že Gore Verbinsky vůbec není dobrý režisér. Anebo je prostě jeho režijní styl úplně nekompatibilní s mými myšlenkovými pochody. Jeho vtipy mi nepřijdou vtipné, vážné míněné scény mi přijdou pro změnu emocionálně sterilní, akce nudné a snaha sdělit něco co by mělo přesah (zlý bílý muž vs utiskovaní vznešení indiáni) se ztrácí v roztěkaném přepínání mezi humorem a vážností. Vlastně ani nechápu komu jsou Verbinskeho filmy určené, protože na pohled se jeví jako rodinný film, ale na to jsou v něm vyzněním celkem drastické scény, které jsou pro tento žánr úplně za čarou, jako by chtěl pohádku vyprávět s nulovým emočním kvocientem. Nebavili mě ani Piráti a Osamělý jezdec mi nepřijde ani horší ani lepší, jen stejně nevýrazný.

plakát

Hon (2012) 

Film Hon je o silném příběhu ve kterém se stane spousta zlého přestože se v něm téměř nevyskytují záporné postavy, je natočen velice sugestivně, až jsem se při sledování cítil vážně nepříjemně. Zároveň jsem se nedokázal ani ve v noci ve 02:00, kdy jsem už fakt potřeboval usnout, vůbec odtrhnout. Nepamatuji, kdy jsem naposledy přál hlavním hrdinům zasloužený happy end tak jako zde. Nespravedlnost vůči Lucasovi na mě padla jako tísnivá deka a jednoduchost toho jak se lze v podobné situaci ocitnout je děsivá. Výborně napsaný film a skvěle realisticky uměřená režie a samozřejmě herecké výkony.

Reklama

Reklama