kinej

Tato dokumentární série BBC je opět sérií úchvatných událostí, z nichž se mi nejvíce vryje do paměti neúprosný boj kosatek s mládětem keporkaka a pak fascinující záběry neokoukaných tvorů u hlubin oceánů. Také je zde k vidění několik příspěvků, které již byly k vidění i jinde, byť třeba i později. Osobně mi tam chyběl větší vklad Davida Attenborougha. Nejde ani tak o jeho fyzickou přítomnost ale přeci jen, je-li autorem scénáře (a na jen vypravěčem jako zde) jednotlivé příspěvky a epizody jsou lépe propojeny a logicky hladce navazují a hlavně je na jeho vlastních projektech cítit s jaký zápalem a láskou na nich pracoval. Z monumentální Modré planety toto nasazení necítím. Každopádně se i tak jedná o jednu nejlepších dokumentárních sérií všech dob.

Na druhé Gremlins měli tvůrci mnohem více peněz a mnohem méně nápadů. Obojí je poznat.

Je to sice zvláštní, ale ryzí psychologická dramata Woodyho Allena mě oslovují snad ještě více, než jeho komediálně laděnější příběhy. Dle mého názoru se zde plně ukazuje jeho virtuózní schopnost hloubkově prokreslit nitro svých postav a nechat je projít reálnými životními strastmi a přenést jejich prožitek plnohodnotně na diváky. Konkrétně film Jiná Žena stojí na výtečném nápadu (vyrovnanou ženu rozhodí naslouchání cizích psychoterapií a donutí jí bilancovat vlastní život) a má pár hodně vydařených scén, ať již dialogových (narušená svatební party, setkání a následný konflikt s dávnou přítelkyní) nebo z hlediska filmařiny (zfilmování a prolínání vzpomínek).

Druzí Critters mě bavili o něco více, než první. Zatímco první díl se neúspěšně snažil působit hororově, ve druhém díle už tyto ambice tvůrci opustili a je to ku prospěchu. Critters 2 už jsou jen komedií, ve stylu např. Evil Dead 2, samozřejmě na tak vtipnou, ale takvou, která občas podráždí koutek.

Kočka je bezchybně a velmi bolestně působící drama, které v každé scéně vysílá atmosféru zmaru a beznaděje. Francouzské filmy mi někdy přijdou tak nějak povrchní, ale tohle rozhodně není ten případ, tento film je platný univerzálně. Herecké výkony jsou skvělé, uvěřitelné a hlavně nijak přehnané, hodně projevu a emocí si herci nechávají uvnitř, což je vy výsledku ještě působivější. Skvělou práci odvedl i režisér, zejména způsob jakým vložil dávné zamlžené vzpomínky, na doby kdy vztah obou ještě vzkvétal, nebo za neustálou přítomnost bořících se, kdysi krásných domů. Úžasné.

Dle mého názoru je Melancholie povedenou a realistickou studií rozdílných charakterů v kulisách krizové situace. Žánr, v tomto případě sci-fi, je jak je u tohoto režiséra zvykem, jen prostředkem pro navození kýžených podmínek, v nichž pak nechá své postavy trpět. Justine je očividně reflexí samotného režiséra stíhaného silnými depresemi a v jejím popisu jde skutečně až na dřeň. Kirsten Dunst překvapila, od ní bych takový prožitý herecký výkon nečekal. Jediné co bych možná vytknul je neúměrně dlouhá úvodní svatební část, která mě sice díky skvělým hercům bavila, ale v porovnání s druhou polovinou zabírá až příliš prostoru. Von Trier mě opět nezklamal a těším se na jeho další počin.

Některé scénky (např. první 3) jsou vážně hodně slabé, snad i pod úrovní absolventských filmů. Z „méně“ známých režisérů překvapil Wlater Selles nabo Alexander Payne. Bratři Coenové, Cuarón nebo Tom Tykwer pro změnu dostáli svému renomé a dokázali, že nejsou uznávanějšími než ostatní režiséři náhodou, jejich příspěvky jsou nápaditější a prostě lepší než většina ostatních. Dle mého názoru se nepředvedli Gus Van Sant nebo Wes Craven. Jak píšou i ostatní celek je dost nevyrovnaný, na druhou stranu mě potěšilo sledovat, jaký příběh dokáže někdo vykouzlit na cca pěti minutách prostoru, kvůli tomu to určitě stojí za to.

Life of Birds je další dokonalou dokumentární sérií Davida Attenborougha. Pravda, technicky je již tato série opravdu zastaralá, obraz ve srovnání s úchvatnou řadou Earthflight je vysloveně slabý, ale i přes to má leccos, v němž je přeci jen stále ještě lepší než zmíněný takyklenot. A tím je obsah a komentář. Attenborough je za všech okolností skvělým průvodcem, ale je-li jako v tomto případě autorem konceptu a scénáře, stává se ze sledování pořadu slast pro každého milovníka nejen přírody, ale i anglického jazyka. Life of Brids je sled úchvatných událostí v životě velkého množství druhů ptáků, jehož zajímavost podtrhává komentář, udávající snad každou popisovanou vlastnost v nádherný logický a nezpochybnitelný soulad s evoluční teorií. Ta je ostatně středobodem snad všech Attenboroughových pořadů již od Life on Earth, a je jedním z faktorů, které dělají jeho díla zajímavější.

Další klasika 80. let, která už dnes nemá co nabídnout. Critters nefunguje jako horor, ani jako komedie a už vůbec ne coby triková podívaná. K tomu přizvukuje ta nejosmdesátkovější myslitelná hudba, co může být, což film také zrovna nepodrží. Některé filmy by se možná měly do deseti let od natočení tak nějak vypařit, zmizet, aby lidem zůstaly jen nostalgií prodchnuté vzpomínky.

Některé filmy prostě stárnou. Když jsem byl malý přišli mi Gremlins jako úžasná vizuální podívaná, s velkou dávkou napětí i humoru. Dnes je na filmu nejvíc zajímavé sledovat tehdejší metody tvorby speciálních efektů, faktor napětí a humoru = 0, navrch extrémně nesympatický hlavní hrdina a strašná dobová hudba. Jediné co zůstalo je roztomilost malých mogwaiů, i když tentokrát jsem tak nějak víc fandil jejich oslizlým mutacím.