kinej

Než jsem si „Penguins: The spy in the huddle“ pustil, měl jsem trochu obavy, že tři hodiny je na zabavení se tučňáky přespříliš. Ale recenze byly vesměs pozitivní a samozřejmě oprávněně. Stereotyp nehrozí, protože se střihem skáče mezi třemi druhy tučňáků, tučňákem císařským, dále Humboldtovým a tučňákem skalním, jejichž životy jsou značně odlišné. Všechny tři druhy mě uchvátily, jejich život a péče o potomky nedávají prostor k hluchým místům. Každá epizoda obsahuje dojemné okamžiky, ale obecně je tato série vtipná, už jen tím, že většina záběrů je nasnímaná očima plně funkčních robotických tučňáků, jejichž komické pohyby a interakce s těmi živými by byla na samostatný dokument. Pro ty, kdo se chtějí něco nadstandartního dozvědět o těchto mimořádných tvorech, je tato série určitě lepší variantou než francouzské patetické Putování tučňáků. Skvělý vypravěč David Tennant sice také vyprávění odlehčuje, ale rozhodně není infantilní jako zmíněny francouzský rodinný film a netrpí tím informační hodnota.

Film Báječní muži s klikou skutečně není až tak výborný jako Menzelova zkultovnělá díla, i tak ho ale považuji za podařený, vtipný, krásný a hlavně zajímavý film o průkopnících filmařiny u nás. Jediné co, dle mého názoru, filmu překáží k dosažení výšin svých sourozenců je povídkově banální příběh, s minimem postav a jednoduchým dějem. Zbytek je ale klasický Menzel v té nejlepší formě, krásná kamera, snová atmosféra a skvělé herecké výkony, u takového Menšíka vysloveně zabolí, že jeho postava nedostala o trochu více prostoru a významu.

V tomto dokumentu se setkali dva giganti svých oborů. Björk zbožňuju od jejího alba Homogenic, považuji ji za největší žijící ženskou hudební osobnost, no a sir David Attenborough, to je možná největší velikán dokumentární tvorby. V tomto dokumentu rozebírají geniální album Biophilia. Převedení logiky krystalů do rytmu písně, užití el. výbojů coby určujícího prvku sklady, vývoj nových hudebních nástrojů (využívajících k hraní sílu graitace) a kompliment ze strany D. Attenborougha na závěr, to je pro mě fanouška obou důvod k blaženosti. Ale dokument mi přišel moc krátký. Biophilia je natolik výjimečné album, že by každá skladba zasloužila podrobnější průzkum. Mimochodem, pokud se někdo podivuje, kde se vůbec vzal nápad přivést dohromady dvě oborem takto vzdálené osobnosti, tak klíč pravděpodobně vězí v jednom starším výroku Björk. V rozhovoru pro Rolling Stone o tomto pánovi prohlásila: „When I was a kid, my rock star was David Attenborough."

Mounatin Gorilla je třídílná série z produkce BBC, zabývající se nejen životem těchto savců, ale také lidí jejich posláním je tento ohrožený druh monitorovat a ochraňovat. Ze stáje BBC bych řadil tuto sérii k těm slabším, kromě trochu dramatičtějšího druhého dílu, kde je zachyceno svržení 35-letého vůdce smečky Tita jeho synem, jsem ani nenabyl dojmu, že sleduji něco mimořádného, většina záběrů jsou vesměs běžné denní události v životě goril, které jsou snad k vidění i v ZOO. Navíc je zde mnoho prostoru věnováno lidem, kteří na ně dohlíží, což je sice poměrně zajímavé, ale ne moc záživné.

Wallander je dalším detektivním klenotem BBC. Záleží, jak komu co sedne, ale mě osobně Wallander oslovuje o něco více než samozřejmě skvělí Sherlock a Luther ze stejné stáje. Fakt je ten, že pojetí tohoto seriálu se od zmíněných detektivů jejichž genialita hraničí s nadpřirozenem, tolik liší, že nemá smysl je srovnávat. Wallander je především o skoro uvěřitelných zápletkách a atmosféře. Ta je zde neustále tísnivá, ponurá, sychravá, bezvýchodná zkrátka takové severská, jednotlivé epizody jsou bravurně a umělecky zrežírovány a vždy se nesou o poklidném tempu, přičemž závěr vždy přinese gradaci, napětí a většinou další bezvýchodnost. Kennetha Branagha jsem předtím nemusel. Respektoval jsem jej jako kvalitního herce, ale byl mi nesympatický zdánlivě snobským přístupem ke svému řemeslu, hodně divadelně laděných projektů atp. Ale zde dokazuje, že je mistrem jakéhokoliv, i filmového herectví. Jeho minimalistické ztvárnění zdeptaného, životem ubíjeného detektiva, který si neumí zachovat odstup od své práce a krutého světa, přesahuje pouhé standartní odehrání seriálové role. Branagh zde opravdu předvádí něco co pro neznalost méně blbého termínu nemohu nazvat jinak, než hereckým koncertem. Existuje zažitý pojem „severská detektivka“, pro mě její nejlepším reprezentantem tedy rozhodně nebude trilogie Milénium, ale právě byť angličany natočený Wallander. Závidím občanům Spojeného království, když mohou vidět že jim veřejnoprávní televize za jejich peníze přináší nějakou protihodnotu, takový pocit asi nezažiju. I přes nepříliš povzbudivé vyznění seriálu je pro mě jeho sledování větším důvodem k optimismu, než shlédnutí pouhých pár mučivých scén z čétečkovské a čecháčkovsky provinční nové Sanitky, nebo Vyprávěj.

Film Dva muži ve městě je obzvlášť v závěru skutečně hodně působivým dílem, jehož poselství o krutosti výkonu nejvyššího trestu platí dodnes. Skvělé je charismatické a minimalistické herectví Jeana Gabina, který dokazuje že málo může být někdy hodně, ale výraznou postavu vytvořil i Michel Bouquet, jehož komisař je odpudivý skutečně kvalitně. Přesto mi však ve filmu vše úplně nesedlo. Podobně jako u jiných jinak dobrých francouzských filmů mi některé dialogové pasáže přijdou povrchní, nesouvislé a předvídatelné, přesto však se jedná o doporučeníhodný snímek.

Zde asi budu hodně subjektivní, ale pro mě je David Attenborough jedním z velikánů uplynulého půlstoletí a naprosto obdivuhodnou osobou, jejíž přínos světu dalece přesahuje rámec televizní tvorby. V této sérii postupně vysvětluje, jak se po dobu jeho aktivního života postupně vyvíjela technika pro natáčení přírodopisných dokumentů (z obyčejných ručních černobílých kamer po dnešní hi-tech), dále věda jako taková (za jeho studií nikdo nevěřil, že by se kontinenty mohly hýbat, nebo objev DNA) také pohled lidí na životní prostředí. Pro mě osobně je úchvatné sledovat archivní záběry z prvních Attenboroughových pořadů z 50. let a slyšet jej jak pokrok vědy i svůj osobní vývoj s nadhledem komentuje a prokládá zajímavými historkami. Doufejme, že odvypráví ještě hodně tak skvostných pořadů.

Dobře zpackaná adaptace, která se na mytologii popisované světa a na klíčové postavy dívá jen z okna rychlíku. Díky tomu se mi těžce orientovalo v jednotlivých národech a co hůř v jednotlivých postavách, protože ty jsou tak zestručněné, že nemají žádnou osobnost a nelze tak chápat kdo co proč dělá. Je to škoda, protože námět se jeví zajímavě a casting je sympatický. Jenomže filmu prostě chybí hodina popisu navíc a možná lepší scénárista a režisér.

Výživná dávka překrásných záběrů z mořské i pevninské části Velkého bariérového útesu, díky níž lze získat jakýsi pojem o masivním rozsahu tohoto nádherného parku. Zážitek je o to bohatší, že tato série vám ukáže to co jinde v rámci dokumentů BBC není k vidění. Na druhou stranu i přes všechnu tu nádheru mi nic neshodilo čelist ani nevyrazilo dech a Monty Halls, byť sympaťák prostě nemá takové charisma jako například kolegové průvodci Attenborough nebo Cox.

Úchvatný film o reportážních fotografech z doby, kdy ještě Oliver Stone neztratil soudnost. Stone zde kope na všechny stran, kritikou nešetří na americký režim ani komoušské revolucionáře. A hlavně film je názornou ukázkou toho, že Stone má své řemeslo v malíčku. Rozpočtové omezení na filmu nijak neuvidíte, naopak Salvador působí téměř reportážně a autenticky, se spoustou teoreticky nadbytečných propracovaných záběrů, které nemají žádný dějový význam, ale prohlubují realistické vykreslení světa revoluce v jihoamerické podání.