kinej

Nikdy bych neřekl, že z motivu soutěž Chcete být milionářem? lze vytřískat něco tak dramatického, zábavného a dojemného jako je tento film. Boyleovi se podařilo z námětu průměrné televizní soutěže vyždímat plnohodnotné kvalitní dílo, které nejen baví, ale také, jen tak mimochodem, poukazuje na to v jakých otřesných podmínkách ještě v dnešní době žijí miliony lidí. Boyle si zaslouží velké uznání, za odvahu do tak nehollywoodského projektu jít. Přeci jen obsadit do hlavních rolí samé indické herce je velké komerční riziko, které mohlo skončit totálním propadem. Dalším plusem je to, že přesto v jakých podmínkách byl film natáčen, není nijak technicky poznamenán. Například záběry ze slumů, které byly natáčeny na malé kamery, jsou naprosto úžasné a hlavně realistické. Kamera zde ve svižných záběrech zachycuje to, co se snaží zachytit reportážní fotografové celého světa a to se stejně velkým efektem. Svět slumu, děti hrající si na skládkách, to jsou záběry, které ve mně zůstanou zakořeněny snad navždy. Boyle možná natočil lepší filmy, ale za tento si opravdu zaslouží respekt.

Zde asi není moc co řešit. Inception je ryzí filmový zážitek. Diskuse jestli je lepší či horší než jiné filmy je bezpředmětná, protože tento film má všechno co má kvalitní a chytrý biják mít. Jen smekám před scénářem a před jeho převedením do filmové podoby, protože nakládat divákům takových informací, v takovém brutálním tempu a aby film zůstal vždy srozumitelný, je nelehký úkol. A Nolanovi se to povedlo na výbornou. Navíc ve velice nepodbízivé formě. Nolanův vizuální styl rozhodně nelze nazvat jako velkolepý. Místo okázalých záběrů vypráví vše pomocí minimalistických obrazů. Jeho filmové světy působí sterilně a anonymě. Výbornou práci zde odvedl také Hans Zimmer, který vytvořil působivou hudební kulisu bez okázalých gest a ozdob, něco co by se dalo nazvat hudební masou bez nadbytečných ozdobných melodií. Kvalitní mainstreamová zábava.

Serge byl určitě frajer. Pár jeho písniček mám opravdu rád (a Je t´aime nemyslím), ale myslím, že pro opravdové vychutnání jeho skladeb, je nutné umět francouzsky. Bohužel stejnojmený film mě spíš zklamal. Věřím, že Sergeův bouřlivý život byl určitě velice zajímavý, ale film o něm mě nijak nechytil. Možná by mi více vyhovovala tradičnější forma, bez neustále přítomného "ksichtu", který působil tak nějak rušivně a spíše mátl, než pomáhal. Navíc scénář toho sděluje mnoho na poměnrě malém prostoru, takže divák dostává naservírované kousky z různého období v rychlém sledu a než se chytí někde, už je zase jinde. Eric Elmosnino rozhodně odvedl maximum, to ale nemohu říci o režisérovi.

Nepatřím mezi nějaké skalní fandy Beatles, ale tento dokument je skvělý. Je to úžasné zachycení toho jakou cestou a totální přeměnou kapela prošla během pouhých deseti let. Beatles začali a prosadili se s celkem jednoduchými popovými písničkami, avšak postupně neuvěřitelně vyzráli ve velké hudební novátory a autory opravdu velkých skladeb. Vlastně od počátku jejich kariéry byl patrný trend vrzrůstající kvality, nemalý vliv měly také davové hysterie kolem nich, drogy, hippies, indická filosofie. To vše je ovlivnilo a fascinující je, že když kapelu někteří koncem šedesátých let odepisovali, oni měli ještě to nejlepší před sebou. Jedná se o velice vydařený dokumentární seriál, který je přeplněn skvělými dobovými a archivními záběry. Po skončení každého dílu jsem měl nutkání pustit si další a antologii bych doporučil každému, kdo trochu víc holduje dobré a kvalitní muzice, protože u Beatles to začalo, to oni prošli velký kus cesty pozdějším kapelám a mají velkou zsáluhu na tom, kde dnes anglická hudba oproti té americké, je.

Charlie Kaufman byl asi nejorginálnější scénárista dekády 2000 - 2010. Vymyslel příběhy o tunelu do hlavy J. Malokviche, o novodobém Tarzanovi, a pak také Věčný svit neposkvrněné mysli. Těžko říci, který z filmů je nejlepší. Mám rád všechny. A Kaufman má obrovské štěstí, že existují takoví režiséři jako je Spike Jonze nebo právě Michel Gondry. Ti dokážou jeho originalitu nejen uchopit, ale zároveň ji umocnit na třetí. O Gondryho uměleckém nadání není třeba pochybovat už od dob videoklipů, ale přeci jen na tomto scénáři by si mohl leckdo jiný vylámat zuby. Gondry naštěstí dokázal úplný opak, vytvořil geniální film o bolesti z rochodu, který je naprosto nezaměnitelný a krásný.

Dějově rozhodně není THX nic extra. Do povídky stavěný příběh by se hodil spíše na krátkometrážní film. V dlouhé stopáži mu místy dochází dech. Na druhou stanu je zde zcela evidentní, to co někdy hlavně v nových Star Wars vidět už tolik není a to, že George Lucas má opravdu talent. I s poměrně nevelkými finančními prostředky, dokázal vytvořit naprosto věrohodné prostředí, takové do kterého není problém se i přes naprostý minimalismus ponořit.

Oproti předchozímu dílu je tento Musaši Mijamoto o něco záživnější. Technické zpracování sice dnes působí stejně archaicky jako u prvního filmu, na druhou stranu druhá epizoda alespoň nabízí něco víc ze samurajské filosofie a i nějaké ty souboje. Jinak však nelze Musašiho srovnávat s obdobnými filmy s T. Mifunem od Kurosawy té doby. Ty totiž nestárnou a ve srovnání s tímto se jedná o velice oduševnělá díla. V Musaši Mijamoto filmařské umění nehledejte, obstojí jen jako solidní popis něčího životního příběhu, víc nic.

Čekal jsem průměrnou komedii, ale Kick Ass mě opravdu překvapil. Předlohu vůbec neznám, každopádně příběh a scénář mi přijde dost vydařený a originální. Sice obyčejní smrtelníci oblečení do převleků superhrdinů už tu byli, jenomže nikdy ne ve fungující komedii. Komediální rovina, ač důležitá, však nevytěsňuje komiksové motivy někam do oblasti parodie, ale místy ustupuje a nechvává prostor i temným dramtickým ultrakomiksovým scénám. Základem toho prč tohle všechno funguje a nepůsobí to jako slátania je zručnost režiséra. Ten umí točit efektní akční sekvence, ale také mu nečiní problém budovat dramatické pasáže, ve kterých diváka vystavuje solidní dávce napětí, nebo jej, je-li to třeba, dojímá. A přes všechny tyhlety žánrové skoky je film konzistentní, na čemž mají také nemalou zásluhu skvělí mladí herci. Zkrátka hodně milé překvapení, kterému ani nemám co vytknout.

Z téhle blbosti se, doufám, Bruckheimerovi trilogii vyždímat nepodaří. Jednu hvězdičku dávám za hezkou krajinu. Jinak nůůůdááá. Vím, že v každém blockbusteru pro masy msui být vždy nějaká ta komická figurka, aby tam bylo všechno, ale Alfred Molina byl opravdu slabý.

Takovéhle film už dnes nikdo nenatočí. Tempo je možná již dnes pomalejší, akce je pomálu, ale to rozhodně není výtka. Protože o to více stopáže je možné věnovat postavě, která si pozornost zaslouží - Šakalovi. Díky jeho činům a akcím v průběhu filmu divák může proniknout do jeho chladnokrevného mozku. Není zde kladen důraz na pátrací prostředky, jelikož většinu práce vyšetřovatelů stejně tvoří hrabání v papírech, ale na psychologii. Možná by se dalo řící, že Day of the Jackal je tím lepší, čím starší je. Dnešní přetechnizované thrillery totiž často neumožňují takovou úroveň napětí.