kinej

Bergman má absolutní cit pro kompozici a jeho intimní záběry, které pronikají do nejužšího soukromí hlavních postav, mají skoro až nadpřirozený účinek. Přesto, že se zpočátku filmu téměř nemluví, získá divák maximální přehled o psychologii obou žen o tom jaké uvnitř jsou. Intelektuálka a živočišná žena. To vše je zde řečeno v náznacích. Díky metodě špičky ledovce, kdy režisér jen nazančuje a neříká konkrétně vše co je pod povrchem, tak dostaneme velice komplexní a neohraničený obraz, do kterého pak volně vkládáme nové poznatky o obou ženách. Geniální. Tím, že film sděluje tak, málo se dozvídáme, mnohem více. Postava syna je kapitolou sama pro sebe. Jeho intimní vztah k tetě, vztah k matce, její spatření s milencem, chlapcova nevyspělost, to vše vytváří podhoubí, náznak něčeho, z čeho by mohla ale nemusela v budoucnu vyrůst nepřiměřená fixace na matku, až oidipovský komplex. Interpretací se nabízí nespočet. Podle mého Bergmanovi psychologický film sedí nejvíce.

Buňuel je skvělý. Od začátku nenechá pochybovat o svém mistrovstí. Například už jen záběr, kdy se dva hlavní protagonisté poprvé spatří, je ukázka filmového mistrovstí. Kamera, coby oči halvního hrdiny, sleduje v kostele nejdříve nohy mladíků při obřadu, poté jakoby mimoděk přejde na nohy nezúčastněných ve druhé řadě. Tam opět bezmyšlenkovitě přejíždí po nohách sedících, až jedny zaujmou, následuje pohled na "majitelku" a vzplanutí. Geniální. Navíc si zde tvůrce pohrál a znázornil psychologický profil Franciska, coby paranoidního a žárlivého cholerika (avšak jinak skvělého katolíka). Franciso například rovná partnerčiny boty, pořádek mají přeci cholerici rádi. Po nervovém zhroucení pak běží na schodiště a buší tyčí do zábradlí. K dokonalosti mi chyběl pouze temnější závěr, jež by lépe zvýraznil zoufalou sitaci.

Crank má poměrně originální a neotřepaný námět. Silnou stránkou také je, že po technické stránce je film prošpikován spoustou zajímavých fines. Dynamická kamera a akční střih navíc úspěšně navozují atmosféru permanetního spěchu. Jason Statham je také dobrá volba, charismatický akční hrdina nové doby a sázka na jistotu. Na druhou strnu od akčního filmu bych očekával více soubojů a akce a toho je zde proklatě málo. Hlavní postava tak spíše bojuje sama se sebou než s ostatními a to mění film na neustále očekávání něčeho většího, což však nepřijde.

Tak tohle je opravdu o ničem. Kamarád říká o průměrných filmech, že jsou odkoukatelné. Tento už je neodkoukatelný. Scénář je ubohý a předvídatelný, nechává své slabiny odhalené, protože není schopen je umně zakrýt. Například, jelikož Max Payne toho moc nenamluví, ostatní postavy kolem něj vyprávějí křečovitě jeho příběh za něj (viz. téměř karikaturní Beau Bridges). Vlastně jsem to ani nedokoukal, protože to prostě nešlo. Olga Kurylenko pak svým nepřehlédnutelně toporným herectvím do tohoto špatného filmu krásně zapadá.

Ben Stiller se umí trefit do správného místa. Po skvělém Zoolanderovi přišel s ještě lepším a trefnějším filmem. A je až s podivem do čeho všeho si dokáže během necelých 90 minut rejpnout, do věčných oscarových atakerů, do populistických adopcí, do zviditelňování se pomocí charit a mnohem více. Myslím, že takový Tom Hanks, nebo Eddie Murphy se ve filmu poznají. Jack Black mi poprvé dokázal, že umí hrát a Downey jr. zahrál svou nejlepší roli od Chaplina. Stiller je navíc geniální v rozdávání cameo rolí, které jsou pod jeho taktovkou vtipně vypointované. Podle mě se jedná o nejlepší komedii od dob Borata.

Z Hellboye 2 se na diváka sype tolik úžasných potvor a speciálních efektů, že ani nemá čas přemýšlet o ději, či logice. Některé sekvence jsou prostě tak úchvatné, že slast pro oči přebije rozum, který by možná nějaké výtky měl. Takové potvory by mohl závidět i George Lucas, možná snad i H.R, Giger nebo William Blake. Například souboj s "přerostlým kořenem" je tak brutální, že přehlédnu trapný fórek s vyhozeným miminem. Prostě vizuální orgie. Oproti jedničce, která byla také velice dobrá, je zde navíc akční přetlak a absence hluchých míst.

Film, který od úplné nudy zachraňuje pár spíše umně, než vtipně natočených akcí ala Tygr a drak. Jinak je to o ničem. Hlášky aby člověk pohledal a vizuálním ztvárněním se Panda nemůže svým pixarovským konkurentům rovnat. Veliká škoda je, že Jackie Chan dostal tak málo prostoru, tento velikán akčního filmu mohl svým hlasem film trochu zvednout, ale těch pár replik divák ani nepostřehne.

Na televizní film to není špatné, ale nelíbilo se mi až příliš okaté a nezdařené vykrádání JFK Olivera Stonea. Herecky velmi rozporupné, zatímco Postránecký zazářil, představitelé hlavní role jakoby neusnesli břímě povalené na ústřední hrdiny. Střídání dokuemtárních a hranných záběrů není příliš šťastnou volbou a také některé záběry jsou zbytečně předramatozované. Ale jinak dobré.

Tohle je pro mě bezkonkurenčně nejlepší česká pohádka. Čpí z ní stará dobrá filmařina, řemslo. Úžasná je především kamera. Jako jeden z mála tradičních vánočních filmů má Pyšná princzena určitou filmovou hodnotu.B. Zeman je určitě král české pohádkové tvorby.

Spousta lidí má, nevím proč, tendenci přirovnávat tuto trilogii k Homolkům. Asi kvůli Heleně Růžičkové. Každopádně ke geniálnímu Ecce Homo Homolka si Troškovy produkty nemůžou ani čichnout. Zatímco zejména první díl Homolků, je poměrně hlubokou a částečně vážnou sondou do rodinného života měšťáků za totáče, Slunce seno je jen povrchní a bezduchá crazy komedie. Její úspěch až kultovnost absolutně nechápu. Vtipy mi připadají předvídatelné a děj nezajímavý. Přesto se asi jedná o nejlepší Troškův film.