rublik05

Už dlouho jsem neviděl nic tak nudného a divného. První díl Adikts mi i přes svou délku přišel jako nekonečný, po celou dobu jsem se absolutně nechytal, vůbec se mi nelíbilo zpracování ani vizuál, nesympatické postavy mně po celou dobu extrémně lezly na nervy, jako celek mi to přišlo strašně hloupé a nelogické. Možná se to chtělo na takovou zvláštnost lépe naladit, nevím. Každopádně já u této epizody se seriálem končím. Pár hlodů se sice povedlo, jinak ale těžká bída. 1/10.

Matně si vzpomínám, že předchozí Poslední aristokratka z roku 2019 byla sice solidní peklo, ale že herci byli docela fajn a na české poměry to bylo vcelku pěkně natočené. To stejné by se dalo říct i o letošním pokračování s názvem Aristokratka ve varu, s tím rozdílem, že mi film přišel ještě o trochu trapnější a hloupější. Jinak vše zůstalo při starým. Humoru je zoufale málo, většina situací je spíše trapná než vtipná, dialogy místy strašně tahají za uši, samozřejmostí je spousta hluchých a nudných míst. Z herců mě nejvíce bavila ústřední dvojice Hynek Čermák a Tatiana Dyková, Simona Lewandowska mi svým projevem občas dost lezla na nervy, ostatní herci tak nějak ani nemají čím zaujmout. S finálním hodnocením dost váhám, jedna hvězda mi přijde málo, dvě zase moc... Tak či tak to bylo jen další utrpení, další prázdná rádoby komedie, kterou zachraňuje jen to, že má dobré hlavní herce, občas příjemnou atmosféru, slušnou hudbu a snesitelný vizuál. 3/10.

Filmová událost roku. Nic lepšího už letos nepřijde. Audiovizuální orgie. Jedno z nejlepších sci-fi. Star Wars této doby. Komplexní dílo epických rozměrů... Tato spojení patří k nejčastějším, jaké jsem v souvislosti s novou Dunou četl nebo slyšel. Nechal jsem si proto raději menší odstup a do kina vyrazil až téměř měsíc po premiéře. Nadšené pozitivní reakce však neubývaly, ba naopak jich čím dál tím více přibývalo, takže bylo tak nějak jasné, že se s největší pravděpodobností bude jednat o minimálně stejnou, ne-li ještě lepší podívanou, než jakou byla předchozí část. Jelikož se na Duně: Části druhé podílelo víceméně stejné osazenstvo jako minule, leccos tedy zůstalo na stejné kvalitativní úrovni, ať už je to například výborná kamera, pěkný vizuál, nádherné kostýmy či efektní hudba legendárního Hanse Zimmera. Herecké výkony všech zúčastněných jsou opět bezchybné, Timothée Chalamet projde zajímavým vývojem, chemie mezi ním a Zendayou funguje na výbornou, z nových postav mě nejvíce oslovil tajemný Austin Butler, který ale bohužel nedostal mnoho prostoru. Příběh má zejména v první polovině pomalejší tempo, soustředí se na národ Fremenů a na jejich zvyky, prim hrají dobře napsané dialogy, postupně budovaná atmosféra je místy až mrazivá, snímek je také celkově mnohem akčnější, takže hluchých míst je absolutní minimum. V druhé polovině se tempo z ničeho nic znatelně zrychlí, scéna střídá scénu, dochází tak ke zbytečné zkratkovitosti a některé věci nedávají úplně smysl, takže přestože je film poměrně dlouhý, působí trochu nedodělaně a k dovysvětlení některých situací by mu ještě nějaký ten čas navíc prospěl. Když bych měl své dojmy nějak shrnout, tak Duna: Část druhá je po všech stránkách výjimečná podívaná, která i přes určité nedostatky dokáže diváka strhnout svou pompézností a opulentností, skvostným vizuálem a působivým audiem, což z filmu v tomto ohledu prozatím činí jeden z top filmových momentů tohoto roku, který asi jen těžko něco trumfne. Údajně by mělo být již potvrzené třetí pokračování, jež bude nepochybně opět velkolepou podívanou, takže to vypadá na zrod nové sci-fi ságy, což by vzhledem ke tristní kondici jiných slavných sci-fi značek bylo vítaným a velmi očekávaným projektem. Už teď se těším. Viděno v kině 24.3.2024. 8/10.

V podstatě takové nenáročné a velice letmé nahlédnutí do života Alberta Einsteina, zaměřené především na meziválečné období, kombinují se zde dobové pasáže s těmi hranými, dokument cílí primárně na laickou veřejnost, takže se divák dozví v drtivé většině případů již známá fakta, žádné novinky opravdu nečekejte. Film je vzhledem k délce stopáže obsahově dosti povrchní, na druhou stranu ale nenudí, zajímavé byly části ohledně teorie relativity, líbil se mi i závěr s určitým poselstvím, takže celkově je to u mě takový neurážející průměr. Zpracování je docela fajn, Aidan McArdle je v roli Einsteina výborný, obsah je ale už trochu diskutabilní. 5/10.

Strašně jsem se modlil, aby to nebylo primárně jen artové drama. Zbytečně, bambuch mě asi nemá rád. Kosmonaut z Čech, ačkoli jeho námět nezní vyloženě hloupě, je extrémně nudné a nezáživné existenciální drámo, jeho pocitově nekonečné dialogy jsou místy až ubíjející, veškeré dění je hrozně monotónní, herecky film stojí a padá na Adamu Sandlerovi, kterému jsem ale tuto vážnou roli moc nevěřil. Z toho mála kladů lze zmínit například vcelku obstojný vizuál, líbil se mi pavouk s hlasem Paula Dana, ten si s dabováním opravdu vyhrál. Snímek je také vcelku solidně natočený, hudba taktéž není úplně špatná. To vše ale totálně zabíjí již zmíněný artový žánr, který mi absolutně nesedl. 3/10.

Na dokumentu je kromě kvalitního zpracování pozoruhodné především to, že se ho účastní část hlavních aktérů kauzy, které se dokument věnuje. Díky tomu má divák k dispozici velkou spoustu zajímavého materiálu, díky střídmé stopáži je zde minimum výplně či hluchých míst, tempo příjemně plyne, vše je podáno atraktivně a poutavě. Malinko jsem se jen občas ztrácel v časové lince, některé postavy mi místy trochu splývaly, některé věci mohly být také lépe vysvětleny. Celkově se ale jedná o dobře odvedenou práci, téma je samo o sobě nesmírně silné a zajímavé, pojmout a zpracovat se ho tvůrcům víceméně povedlo, rozhodně se jedná o nadprůměrný true crime z dílny Netflixu. 7/10.

V poslední době začíná být na Netflixu dost těžké v té záplavě všemožných true crime dokumentů najít takový, jenž by byl zajímavý, poutavý, kvalitně zpracovaný a nebyl by uměle natahovaný a nudný. Dokument Láska, stalking, vražda tyhle parametry do puntíku splňuje, neboť se v daném žánru jedná o nadstandardní počin, a to nejen díky svému námětu, ale i díky povedenému zpracování. Od začátku má snímek svižné tempo a příjemnou atmosféru, příběh je plný nečekaných zvratů a zajímavých událostí, stopáž je tak akorát dlouhá, ani na chvíli jsem se nenudil. K obsahu bych měl jen jednu výtku, a sice že místo občasného (a trochu zbytečného) ždímání emocí zde mohlo být o něco více detailů na důkazy či na samotné vyšetřování, jinak ale naprostá spokojenost. Režisér Sam Hobkinson mě už poněkolikáté přesvědčil, že co se týká true crime dokumentů, tak jednoznačně patří k těm lepším tvůrcům, jaké Netflix v současné době má, takže se na jeho další počiny moc těším. 8/10.

Další letošní snaha o vytěžení Jugošky, tentokrát se ovšem nepodíváme k moři do nádherných přímořských letovisek, ale do nějakého hotelu ležícím kdovíkde, jemuž šéfují Češi a je obývaný jakože typickými Čechy na dovolené, což by na první pohled nemusela být úplná katastrofa. To by to ale celé nesmělo působit neuvěřitelně amatérsky, nudně a nevtipně. Dialogy jsou místy přímo utrpení, většina dění postrádá jakoukoli logiku, vizuál je televizní až běda. Mladých herců mi bylo až líto, v jaké zbytečnosti se musejí pitvořit, ale za ten pobyt u moře to nejspíš stálo. Dalších dílů seriálu Lež na pláži se vyhnu opravdu velkým obloukem, TV Prima letos fakt jede bomby... 2/10.

Mladá dáma je žánrově poměrně zvláštní počin, je to taková drsnější, temnější a brutálnější dobrodružná pohádka s jednoduchým příběhem připomínajícím ve své podstatě takový dračí survival, jehož středobodem je vycházející hvězda Millie Bobby Brown, které role drsné princezny překvapivě vcelku sedla. Vizuálně je snímek docela v pohodě, natočený taktéž není úplně nejhůř. Stopáž mohla být určitě kratší, film má hned několik hluchých míst, moc tomu nepomáhá ani častá absence logiky, jakož i nepříliš povedený závěr. Mladá dáma je celkově spíše jednorázovou záležitostí, nepředpokládám, že bych se ke snímku ještě někdy vrátil, byť přiznávám, že jsem při sledování nijak zvlášť netrpěl. 4/10.

Dvoudílná minisérie, která by se svým obsahem klidně vlezla do jedné čtyřicetiminutové epizody a i to by bylo až až. Můžu ti říct tajemství? se snaží tvářit jako šokující true crime dokument o nechutném stalkerovi, bohužel ale díky svému nezáživnému zpracování a úmornému tempu prakticky nemá jak a čím diváka zaujmout, byť je daný námět nepochybně silný a asi i zajímavý. Zasloužil by si každopádně mnohem lepší zpracování, takhle je to standardní televizní true crime, který v tom množství často i kvalitnějších dokumentů velice snadno zapadne. Na druhou stranu, abych jen nekritizoval, mi ale určité pasáže přišly zajímavé, takže není to tak, že by film stál úplně za prd. Jen ho asi neměla točit Liza Williams. 3/10.