HoneyBunny

Americký indie film ve ačkovém balení. A dokonce bych řekla s drobnou inspirací evropských art filmů, kde na začátku filmu začnete sledovat příběh hrdiny v určitém bodě jeho života a za dvě hodiny ho opustíte. Tři billboardy nemají silnou katarzi, ale o to jsou reálnější a silnější. Hlavní hrdinka na začátku filmu bojuje s rodinnou tragédií a na konci je jen o trochu více smířená se životem. Frances McDormand, Sam Rockwell a Woody Harrelson tu podávají naprosto parádní výkony. Jejich postavy mají zásadní charakterové vady, ale přesto v divákovi dokáží vyvolat silné emoce. McDonagh exceluje v dramatu a drobných nuancích ve vztazích hrdinů - a to je radost sledovat. Třeba scénu, kdy se McDormandová a Harrelson hádají a (!spoiler!) šerif najednou dostane krvavý záchvat kašle. Dejte jim všechny herecké ceny, které jsou na trhu.

Rok 2017 přinesl zajímavě propojenou trojici filmů: Dunkirk, Nejtemnější hodina a Churchill. Tři filmy spojené tématem druhé světové války a jedné z jejich největších osobností. První dva jmenované dokonce mohou fungovat jako doplňkové filmy. Nolanův Dunkirk vypráví o klíčové operaci války z pohledu vojáků uvězněných na pláži v Dunkirku, kteří si zoufají, proč pro ně z domova nepošlou pomoc. A Wrightova Nejtemnější hodina osvětluje politické pozadí. Trochu ironicky ale Dunkirk Wrightovu filmu škodí, protože Nolan nám ukázal utrpení vojáků, kdežto ve Wrightově filmu vidíme hlavně politikaření. To je sice zajímavé, ale působí cynicky. Budiž Darkest Hour připočteno k dobru, že krátce uvidíme obětované britské vojáky v Calais, což je jedna z nejsilnějších scén filmu. Je mi proto i trochu líto, že Wright neukázal hrůzy války. Winstonovo drama by pak mělo ještě větší sílu, protože základní téma filmu je opravdu dobré. Budete vyjednávat s tygrem, když máte hlavu v jeho tlamě? Nebo budete bojovat? Wright kolem toho postavil fenomenální a elegantně natočené drama (nepleťte si ho ale s biografickým filmem). Obrovsky pomáhají herci - Gary Oldman jako Churchill je zkrátka výjimečný (nejlepší herecký výkon, co jsem viděla za poslední dobu), jeho hlas, gesta, řeč těla i mimika jsou k nepoznání. Ben Mendelsohn jako koktavý král má unikátní charisma a přála jsem si ho vidět víc. Na jeho scény s Oldmanem jsou radost pohledět - stejně jako Oldmanovy scény s úžasnou Kristin Scott Thomas. Nebudu se dále rozplývat nad herci, všichni jsou skvělí, tohle je prostě něco, co si Wright umí pohlídat. Spolu vytvořili dobře napsaný, silný a sofistikovaný snímek - sice ne jeden z nej Wrightových filmů, ale něco, za co se rozhodně stydět nemusí.

Film jako by vypadl z jiné doby. V základě chce nabídnout příběh snílka, který si jde za svým snem, na své cestě zakopne, ale poučí se. Až tak jednoduché to je. Ale tvůrci sem chtěli nacpat ještě něco málo levičácké agitky, takže se Hugh Jackman na jevišti natřásá spolu s hrstkou podivínů - vousatou ženou, vysokánem, potentovanými týpky nebo s asiaty a černochy, protože rasismus. Smyslem má být, že jsme si všichni rovni. Jenže tu samozřejmě máme hrozně hloupé zlouny, kteří prostě nemohou přijmout, že je někdo jiný! A pak jsou tu boháči, kteří mezi sebe nepřijmou lidi z jiné vrstvy! A jsou hrozně omezení a zlí! A všichni ti Jackmanovi divnolidi jsou samozřejmě hodní, aby divák snad nezapochyboval, co si má myslet... Škoda, že ale film zapomněl někomu z těch freaků dát zajímavou osobnost nebo příběh... nene, radši se budeme soustředit na Jackmana a jeho sen. Mno... Muzikálová čísla nejsou moc zajímavě zpracovaná - dobře se poslouchají, ale zapamatovala jsem si jenom dvě písně: power baladu "Never enough", ze které místy až mrazí, a "Rewrite our stars", která je doprovázená zajímavým artistickým doprovodem. Na to, že Jackman chtěl tenhle film natočit už sedm let, tedy žádná sláva.

Nejvíc emo film, co jsem viděla! Postavy jsou vnitřně rozervané, trpí, snaží se dát svůj život dohromady, vnitřně trpí ještě víc... V jádru je to ale vztahové drama muže, který kdysi šikanoval a zaplatil za to, a ženy, kterou šikanoval, a která si z toho odnesla trauma. To trauma mají vlastně oba. Snaží se k sobě přiblížit, ale staré křivdy a rány, které utržili, stále stojí mezi nimi. Pokud se těšíte na roztomilé, fantaskní anime, tak tohle není film pro vás. Tichý hlas (používám překlad anglického Silent Voice) je prostě psychologické drama, které jen coby formu vyprávění používá anime. Nabízí silný zážitek, ale osobně bych vyhodila některé příběhové linie, protože celkovému příběhu příliš nepřidávají, a film zbytečně prodlužují. 70 %

Průměrná kriminálka zabalená do zajímavého prostředí. Odhalení vraha není nijak šokující, ale i tak funguje velice dobře. Oceňuju brutalitu a určitou syrovost filmu, ať už se jedná o minulost postav, nebo o jejich činy. Díky charismatu herců a vizuálům zasněžených plání indiánské rezervace film skvěle utíká. Připadá mi ale, že zůstal viset někde mezi drsným indie filmem a áčkovým dramatem s hollywoodskými hvězdami. Za sebe bych více ocenila to první.

Přiznávám, z kina jsem odcházela se smíšenými pocity, ale rozhodně ne nespokojená. Napodruhé už se The Last Jedi usadil v seznamu mých pětihvězdičkových filmů. Star Wars - navzdory křiku fanbójů - se potřebují vyvíjet a přicházet z něčím novým. A přesně to Rian Johnson dělá. Last Jedi sleduje několik dějových linií, z nichž některé se trochu vlečou (Finn a Rose), a některé jsou vynikající (spojení mezi Rey a Kylem, které nepřekvapí nikoho, kdo řádně sledoval v TFA scénu výslechu mezi těmito dvěma postavami). Právě tihle dva jsou pro novou trilogii klíčoví, a líbí se mi, kam zatím jejich postavy směřují (a jejich párování je zatraceně sexy). A líbilo by se mi, kdyby třetí díl skončil jinak než ohraným "rebelové porazí padouchy", protože je to nejen klišé, ale máme tu velice zajímavého padoucha, kterého by byla škoda jenom tak na konci odpravit. Tenhle film nesedne každému a určitě se o něm bude hodně mluvit. Pro mě je to nejvíc provokativní, nejlíp zrežírovaný, nejpromyšlenější a nejvíc meta Star Wars film vůbec. Pokud takhle bude vypadat budoucnost série, tak se nebudu zlobit.

Novozélanský humor pro mě není úplná španělská vesnice - zaučil mě Braindead Petera Jacksona a nějaké ty filmy od Taika Watitiho. Je docela přímočarý, drsný a občas svou absurdností až za čarou. Domácí vězení má tyhle symptomy taky. Je tak na divákovi, aby si rozhodl, jestli mu zrovna tohle sedne. Ze začátku jsem měla problém s hodně nesympatickou hrdinkou, ale v druhé polovině filmu holka ukáže, že není z cukru. Záhada okolo strašidelného domu je zajímavě vyřešená - trochu dokonce připomíná detektivku, která se na konci zvrtne ve slash film. Na páteční hororově laděný večer fajn.

Justice League se podobá takovým těm novodobým DC animákům - pobaví, možná i zaujme, ale k opravdové velikosti pořád něco chybí. Ruku na srdce - od popkornového filmu, kde se střílejí lasery s očí a používá laso pravdy, by ale ale divák neměl čekat mnoho. Je to zábavné, je to barevné, jsou tam hezcí lidé, kteří do sebe občas efektivně mlátí. Stačí to. Zajímavější, než film jako takový, je ale příběh jeho vniku - konkrétně Joss Whedon, který film dofinišoval za odstupivšího Zacka Snydera. Každý má úplně jiný styl a občas to vidět je, například na vtipné scéně, kdy si Aquaman vylívá srdéčka. Snyder zase umí lépe akci a sekvence Steppenwolf vs Amazonky je skvělá. Nejvíc mě ale zaujala (...spoiler...) scéna, ve které oživlý Superman bojuje proti Justice League. Cavillovi tahle poloha sedne a nepamatuju si, že by hraný Superman byl někdy až takhle badass. Pro příště by to ale už opravdu chtělo film, který má srdce, ne jen svaly.

Jedna lokace víceméně odříznutá od světa. Dva vynikající herci. Tajemno a perfektně zvládnuté drama. Tohle je malý nezávislý horror, který více než ne lekačky na na zneklidňující atmosféru a fakt, že vám na hrdinech záleží. Rose Leslie je skvělá jako zpočátku zamilovaná Bea, které se cosi přihodí a vy netušíte, proč se chová tak divně a jestli je to stále ještě ona. Stejně tak nezklamal Harry Treadaway (který mě zaujal už v Penny Dreadful) - jeho Paul snažící se vyřešit, co se stalo jeho novomanželce, je středobodem filmu. Leigh Janiak odvedla skvělou práci s poctivým budováním napjaté, tajemné atmosféry, která divákovi brnká na nervy. A na konci se to vyplatí. Doporučuji jako hororovou fajnovku.

Parádní mysteriózní úvod, kdy si marně lámete hlavu, jak to naše hrdinka Liz má s tajemným, děsivým reverendem. Nelineární vyprávění, které vás drží v napětí (doporučuju jít do tohohle filmu s čistou hlavou a nedívat se ani na trailery). Drsný obraz divokého západu, který je zbaven jakékoli romantické iluze, kterou mu rády přisuzují americké filmy - Brimstone nabízí hodně špinavý, brutální svět, kde jsou pistolníci jednodušší a špinaví, nevinnost dlouho nepřežije a ženy to mají extra těžké (neříkám, že muži neměli, ale právě na ženy se ve westernech často zapomíná a jsou zobrazené jako věrné manželky, mladé dcery nebo prostitutky). Dakota Fanning nám sakra vyrostla z roztomilé blonďaté herečky (ona i Emilia Jones, která hraje její mladší verz,i jsou pravým srdcem filmu). Ale nejvíc tu září Guy Pearce, který krásně úchylačí s tmavými kontaktními čočkami, efektními jizvami a divným (aka holandským) přízvukem. Tahle řecká tragédie ve westernových kulisách mě mile překvapila nekompromisností a chytře vystavěným příběhem. Film ovšem na konci ztrácí na síle - padouch je až moc silný a působí to, jako kdyby snad měl až nadpřirozené schopnosti - což víme, že nemá. Je to zkrátka už moc přepálené - to tajemno, které reverenda obklopovalo na začátku, mělo mnohem větší sílu. 80 % PS: Jestli se těšíte na Kita Harringtona, zklamu vás. Má vlastně jen trochu rozšířené cameo.