HoneyBunny

I don´t want to go. Poslední díl z éry Davida Tennanta a show runnera Russella T. Daviese, který... popravdě mohl být lepší. Dvojdíl Konec času má vlastně jen několik opravdu skvělých a zapamatovatelných scén. Přítomnost ex-Bonda Timothyho Daltona coby reprezentanta Pánů času tu potěší - o téhle rase jsme toho tolik slyšeli, že když je po letech konečně vidíme, očekáváme někoho speciálního, což Dalton nepochybně je. Ale ty nejlepší scény jsou ty krátké momenty, kdy si dva staří muži - desátý Doktor a starouš Wilf - jen tak povídají. David Tennant a Bernard Cribbins (Wilfred Mott) jsou oba skvělí herci a ony srdceryvné scény jim věříte bez váhání. Když už mluvíme o lámání srdcí... loučení desátého Doktora bylo možná trochu moc dlouhé, ale pro někoho, kdo má Doctora Who opravdu rád, taky neskutečně emotivní. 70 %

Doktor se právě musel srdceryvně rozloučit s někým speciálním, když se na palubě jeho Tardis zjevila hubatá Donna ve svatebních šatech, která se dožadovala, aby ji ten zvrhlý únosce okamžitě vrátil na její svatbu. Desítka a Donna (která se o sérii později stane Doktorovou oficiální společnicí) mají unikátní chemii, která je tak vzácná mezi filmovými a seriálovými páry. Nemluvím tu o sexuální/romantické chemii, ale o opravdu přátelském poutu mezi dvěma postavami opačného pohlaví. V době, kdy se ON a ONA na plátně dříve nebo později spárují, jsou tihle dva opravdu osvěžující. Desítka je citově zraněný a trochu zahořklý kvůli právě proděláné ztrátě a překvapivě je to právě drsná Donna, která ho dokáže vrátit zpátky na tu správnou kolej. Zápletka s povoučicí Racnoss funguje celkem dobře díky několika fajn zvratům, ale je to právě ústřední dvojka, která tenhle díl táhne nad průměr. 80 %

První vánoční speciál Doctora Who, ve kterém je Londýn v ohrožení mimozemšťany (po několika podobných speciálech si i v seriálu dělali srandu, co hrozného Brity čeká letošní Vánoce). První plnohodnotný díl s kouzelným Davidem Tennantem coby desátým Doktorem. Většinu dílu sice prospí a děj tak stojí na Rose a její rodině, ale když se Desítka konečně probudí, aby zachránil den, stojí to za to. Plný energie, poskakující všude kolem, vtipný, optimistický a flirtující (!). Není divu, že Tennant si získal srdce diváků. Je neuvěřitelné, jak ho dobrodružství z pera Russella T. Daviese a spol. dokázala za několik let změnit na někoho zasmušilého, přemýšlivého, melodramatického, ale přesto někoho, kdo ještě nechce odejít. 75 %

Nevybavuju si, že bych někdy v horroru viděla jako záporáka vodu - a jakkolik to na první pohled působí hloupě, ve Waters of Mars tenhle netradiční záporák funguje skvěle. Vedle strašící linky tu máme i klasickou doktorovskou timey wimey linii, ve které se řeší, že Doktor ví, že expedice je odsouzená k záhubě, ale nesmí jí nijak pomoct. Fanoušky seriálu určitě potěší, že tu v praxi uvidíme, co s Doktorem dělá absence společníka, který by ho držel při zemi. Ano, změní se v hajzlíka s božským komplexem. Škoda, že jsme takhle Tennanta neviděli častěji. 70 %

Příjemná futuristická kriminálka, která si půjčuje (neřekla bych že vykrádá) ze spousty úspěšných sci-fi - náhodně třeba Já, robot - ale dohromady to dobře funguje. Karl Urban se na role drsňáckých poldů s dobrým srdcem skvěle hodí a jeho robotický parťák Michael Ealy do své role taky dobře zapadá (i když si umím představit na tuhle roli i zajímavější herce). Dohromady tvoří tihle dva zajímavou dvojici s unikátní buddy chemií a já jsem opravdu zvědavá, kam se tihle dva během první řady budou ubírat. Na co je hezké pokoukání, tak to jsou povedené CGI efekty, které skvěle dolaďují seriálový svět budoucnosti. Nejlepší seriálová novinka tohoto podzimu.

Poctivě natočený thriller, kde hrdinovi od začátku fandíte, i když on je snad jediný, kdo o (ne)vině své ženy ani na chvíli nezapochybuje. Russell v jedné ze svých umírněných podob be problémů přetáhne diváky na svojí stranu, pár dějových zvratů při té dvouhodinové stopáži vždycky potěší, stejně jako osvěžující výběr hudby. Film je poměrně realistický, takže mi ke konci nesedla ta skoro až terminátorská umanutost policistů. Celkově hodně pozitivní dojem z filmu to ale nezkazí. 80 %

Chytrý, vedený seběvedomou režisérskou rukou a luxusně zahraný. Kapitán Phillips je díky Greengrassovi a Hanksovi jedním z nejlepších dramat roku. Trochu jsem čekala klasický americký film o zlých únoscích a heroickém kapitánovi, ale Greengrass na to šel jinak. Ukáže nám, proč somálští piráti dělají to, co dělají. Posádka (včetně kapitána) je spíš taková banka strejců s bříškem, které byste čekali na nákladové lodi. Ale celé to funguje na jedničku a hraje si to s vašimi nervy jako kočka s myší. Emocionálním centrem filmu je ale Hanksům výkon a wow, minimálně za tu jednu neskutečně silnou scénu si zaslouží nominaci na zlatého plešouna. 90 %

Láska nebeská a Deník Bridget Jones patří do mého Top 10 romantických filmů. Richarda Curtise coby scénáristy si vážím - umí psát sympatické postavy, neskutečně vtipné dialogy a - ano, velice rád manipuluje s city diváků a nutí je k slzám. Lásky čas má jeho unikátní rukopis, ale je jen stínem toho kdysi skvělého scénáristy. Vypadá to, jako by Curtis přišel s dobrým námětem ("Co kdybych dal looserovi schopnost vracet se v čase a napravovat trapné okamžiky?"), ale někde v půli cesty mu došel elán a originalita. Sám porušuje pravidla cestování v časem, která si sám stanovil. Z řady na začátku sympatických postav (hrdinova milovaná Mary kupříkladu) se stanou jen chodicí klišé (v tomto případě dokonalé manželky). A na konci naservíruje velké ohrané životní moudro. Sympatický, ale zapomenutelný film, který se do zlatého fondu rozhodně nezařadí.

Prvních 40 minut jsem si myslela, že Patrick vědomě využívá a tak trochu paroduje zavedená hororová klišé - opuštěné staré panství stále obklopené nízko ležícími tmavými mračny, lekačky vyvolané jen hlasitým zvukem, tyranský vědec/doktor, milá zdravotní sestřička atd. Závěrečná třetina filmu mě ale přesvědčila, že Patrick ony postupy neparoduje, tenhle film je prostě jen sprostě využívá a nemá vyšších ambicí. Ke konci jsem se nebála, ale smála. Na Halloween to vůbec nevadí - tam jsou dokonce levné a uhozené filmy vítané - ale nečekejte od tohoto australského exportu cokoli víc.

Cuarónova režie s přibývajícími léty krásně uzravá a stává se sofistikovanější a sebevědomější. To, jakým způsobem prodává poměrně průměrný scénář Gravitace, je obdivuhodné. Ne že by se mi ten scénář nelíbil, ale přiznejme si, pracuje s příliš mnoha ohranými klišé. Cuarón ale dokáže i ze stokrát viděných scén udělat něco strhujícího. A to nemluvím o vizuální stránce filmu. Naše planeta už dlouho nebyla na filmovém platně tak nádhérná, netradiční filmařské postupy skvěle prohlubují zážitek a těch devadesát minut neskutečně rychle uteče. Sandře Bullock se tímto omlouvám, že jsem pochybovala o jejích hereckých schopnostech - za umanutou, reálnou sympaťandu z Gravitace si zaslouží přinejmenším nominaci na některou s filmových cen. A George Clooney... neříkejte, že byste nesvěřili svůj život do jeho mužných a schopných rukou, když se na oběžné dráze všechno podělá a z vesmírných raketoplánů a stanic se stane cedník. *spoiler* Nedivím se, že se ho tvůrci museli rychle zbavit. Kdykoli je jeho autoritativní a schopný vesmírný veterán Kowalski na scéně, je jasné, že o Sandru se nemusíme bát. *konec spoileru*