Bubulatko

Bolda Polívků je ve filmech většinou takový šášula. O to větší překvapení bylo, že svou roli zahrál tak, jak bych to do něj nikdy neřekla. Smutný příběh o smutné minulosti a Hřebejkovi se podařilo osolit jej špetkou půvabného humoru aniž by zdegradoval vážnost dané tématiky. Klobouk dolů. Nejlepší český film za poslední 20ku let. Ano, jak již bylo zmíněno, Oskara by si zasloužil. Doteď totiž nechápu Oskarové ocenění filmu Život je krásný od krypla Benigni. Ubohost první kategorie žumpního přeboru.

Krásná, krásná, krásná animovaná romantická pohádka pro dospělé. Miluju hudbu. Hudba je moje droga, moje vše, ale můj šálek kávy není country ani jazz a ani "latinoamericano". Jenže co má člověk dělat, když se pustí do kubánského filmu. Hold musí zatnout zuby. Ale tady to nebylo třeba. Caliente tóny jazzu kudrlinkovaly od začátku až do koce jako tančící vlnky na moři. Pohlazení po duši, vzpomínky na vlastní životní lásku naběhnou snad každému divákovi a pár slziček závěrem. Co by se mohlo dopilovat, byl určitě konec filmu. 10 minutek navíc bych i uvítala. Například vysvětlení jak dožil kamarádíček Ramon a odhalení intrik zazobanečka Američánka z New Yorku. Ale i tak, nemůžu sklouznout s hodnocením dolů ke 4 hvězdičkám, bezpochybně 5*****.

Oskaři byli uděleni a já se zpožděním zkoukávám ty filmové zázraky. Fantastická žena je čtvrtý v pořadí a já musím smutně říct, že zatím nejhorší ročník oskarových cen. Bída, bída, bída. Tak jako kostelní myšáci mažou lidem mozek z hlavy a snaží se je politicky striktně uvést na onu správnou cestu, ve filmech nás zase vychovávají k obrazu naší společnosti, kde tabu už vlastně ani neexistuje a vše je normální. Jen my normální normálními nejsme, jelikož nemáme žádnou úchylku. Ok. Jsem celkem tolerantní, ráda se seznámím se vším neznámým byť v některých případech neskáču radostí zrovna vysoko. Fantastická žena možná hrála přesvědčivě, ale bez emocí. Nevím jaké je poslání tohoto filmu, co nám tím pán velmistr chtěl říci, ale řekl toho opravdu málo a z psychologického hlediska mi fantastickou ženu představil něco jako sociopatku. Škoda. Hudba se mi líbila, kamera taktéž, jenže vše, co jsem viděla a slyšela, ve mě nezanechalo ani stopku, stopičku, ani malou slzičku.