Adiemus

Tak trochu pohádka o tom, že dobro nakonec zvítězí. Jinak se stoprocentně ztotožňuji s rt12.

Zase jsem si potvrdila a)že na Zorku Janů je příjemnější pohled než na její slavnější sestru b) zvláště ve starých filmech zní při zpěvu mnohem lépe mužské hlasy než ženské (dabing Mandlové versus Kocourkovští učitelé v Bajkajlaj) c) nejen v případě předčasného skonu Zorky Janů, ale i Anny Letenské utrpěl český film ztrátu. Jindřich Plachta rulez! Ovšem proč se film jmenuje tak, jak se jmenuje, to dost dobře nechápu. Nějak mi v názvu schází nádraží, vlak, zastávka apod. O ty přece šlo především, nebo ne?

Jako remake to zas tak špatné nebylo, ale co tam k čertu dělal ten motiv prakticky obšlehnutý z posléze zfilmované Steinbeckovy knihy O myších a lidech?

Nechápu, že hodnocení je na ČSFD o dost nižší než na podobných serverech. Oč je tato "agitka" horší než dejme tomu Dovolená s Andělem? Přistupovala jsem k filmu a priori skepticky, ale hlavně zpočátku jsem byla příjemně překvapená. Konec pravda sklouzl do klasické agitky, ale přesto má nesporné klady, ať už herecké (O. Nový, H. Čočková) hudební (píseň Páni rodičové posléze nazpívala profesionální zpěvačka Jana Petrů, i když poněkud unyleji než Helga Čočková. Známá byla i píseň Kdybych potkal Ginu Lollobrigidu, ale srovnávat Milana Chladila s Janem Třískou nelze. Tříska se kupodivu příliš nevytáhl ani po herecké stránce, jeho projev byl toporný a nepřesvědčivý. Kopecký svým psychiatrem mi připomínal Rupperta von Kratzmara z Adély, která ještě nevečeřela. Dalším plusem jsou samozřejmě pražské reálie, ale i nejednoznačný název, pravděpodobně módní dobová záležitost (viz např. Zámek pro Barborku).

Nic moc jsem od filmu nečekala. A ejhle, královsky jsem se bavila.

Překvapivé. Humor, který mi konvenuje. Dojemné.

Po doplňování znalostí o žánru (leckdy nepřesně) označovanému western a po hlubokém zklamání ze zpackaných Hustonových Stopařů jsem si Velkou přestřelku užívala. Pravda, musela jsem překousnout, že Cuchillio Sanchez v podání Tomáse Miliana značně připomíná poněkud přitroublého vesničana z Passoliniho filmů, ale nešť. Chuchillio se na jednu stranu chová jako dement, ale vzápětí projevuje značnou dávku prozíravosti, zkrátka žádné ořezávátko. Baron von Schulenberg (Gerard Herter) se chová zrovnat tak odporně, jak vypadá. Výkon Leeho Van Cleefa nemůžu objektivně hodnotit; jeho charismatickému pohledu jednoduše nelze odolat. Pokud jde o hudbu, nadchl mě motiv Pro Elišku jako doprovod při baronově přestřelce s Jonathanem Corbettem. A proč přesto dávám pouhé čtyři hvězdičky? Inu proto, že se mi nepovedlo zhlédnout nezkrácenou verzi, která si je podle všeho zaslouží. Snad se v ní objasňuje, jak to, že postřelený Corbett je vzápětí jako rybička a může odrajtovat na koni za dalším úlovkem.

Přiznávám, spletl mě název totožný s Eastwoodovým filmem. Drahnou chvíli jsem se podivovala, jak se tenhle paskvil mohl dostat do top westernových filmů, ale odhodlaně jsem vydržela do konce, jestli přece jen nedojde k vylepšení. Inu, nedošlo. Námět nebyl špatný, jenže to zpracování... TOHLE že natočil John Huston? Jako by šlo o divadlo přenesené na plátno - toporné dialogy, přehrávání herců - Lillian Gishová mě iritovala pokaždé, aniž otevřela ústa, až jsem měla díky jejímu pomatenému pohledu dojem, že užívá nějakou přírodní drogu. Kupodivu si s ní si s ní příliš nezadala ani Audrey Hepburnová, ačkoliv u ní šlo spíš o předimenzovaná gesta; čekala jsem, kdy začne teatrálně lomit rukama. Ani zbývající sourozenci a sousedé z tohoto rámce nevybočili. Jakž takž jsem snesla Burta Landcastera - ale byl to vážně tentýž herec, co natočil Rodinný portrét? K tomu předvídatelný vývoj vztahu hlavní dvojice... Jediné, co mi nevadilo, byla hudba.

Zas jeden z filmů, které jsem stopla po čtvrthodinové nudě. Ani můj oblíbenec Ewan McGregor tomu nezabránil, ani Meryl Streep, jejíž kvality uznávám. Další užvaněný a rádoby dojemný příběh.

Nějak se s Tarantinem rozcházíme. Zatímco na Kill Bill se můžu poiksté podívat, Djanga jsem dokoukala jen silou vůle a Osm hrozných... No, přiznávám, vydržela jsem celou čtvrthodinu a pak to zabalila. P.S. Po třech letech opětovný pokus. Dokoukala jsem, ale nic mi to nedalo.