Adiemus

Půvabné. Až na ten konec.

Poněkud přepjaté vztahy bych vzhledem k dobovému zařazení příběhu skousla, ale konec mi připadal exaltovaný až příliš. A pokud srovnám s jinou adaptací Daphe du Maurier, konkrétně s filmem Mrtvá a živá, nelze jít nad průměr. Pravda, Koster není Hitchcock.

Těšila jsem se na na Matthewa Goodeho, a on se objeví v jediné scéně znetvořený k nepoznání.

K takovéhle hromadné dovolené by mě nikdo nepřemluvil. Nejpozději druhý den/večer by mi skoro všichni lezli na nervy. A společné "akce"? Ani náhodou. Tahle skoro tříhodinová nuda mě v mém přesvědčení jen utvrdila.

Zápletka nic moc, ani postava mazaného uklízeče není zas tak originální (viz např. Sabrina), napětí prakticky nulové a k tomu uspávací dabing. Nebýt několika retropřístrojů a natupírované Demi Moore, šedesátá léta to nepřipomíná aní trochu. Zkrátka má filmotéka se o tento kousek nerozroste. A to mám prosím Cainea vážně ráda!

Nechápu český název s přídomkem "od Stephena Kinga". Myslitel, který tento paskvil zplodil, zjevně neviděl Kubrickův Shining ani nečetl Kingovy předlohy. Správněji by bylo "podle Stephena Kinga a Stanleyho Kubricka", když už. Doktor Spánek se sice zpočátku drží knižní předlohy, ale v určitém momentu, konkrétně od Billyho smrti, se ubírá jiným směrem. Vrcholem je návrat do Overlooku, který v knize v této podobě už nefiguruje. Jenže aby byl zřejmý vývoj obou hlavních postav, jejich motivace apod., bylo by nutné natočit aspoň čtyřdílný seriál nezatížený fascinací Kubrickem. Film je sice úhledný, ale když jsem se krátce po jeho zhlédnutí seznámila s předlohou, přišlo mi, že čtu neznámý příběh. A kdybyste nevěděly, milé děti, jak si Američané v současnosti představuje Zlatovlásku, tady je zářný příklad.

Vidět Kouzelnou zahradu dřív, určitě bych hodnotila lépe. Bohužel zahrada ani dům na nadprůměr nestačí. A s výjimkou Jamese Wilbyho a nevelké role Joan Plowrightové mě ostatní o svých hereckých kvalitách nepřesvědčili.

Prostě se mi tyhlety intelektuálsko-kriminální příběhy líbí, tak jako se mi při krátké návštěvě v devadesátých letech líbil Oxford.

Mám ráda Audrey Hepburn. Mám ráda Alberta Finneye. Ale po přetrpěných dvaceti minutách jsem se rozhodla s nimi rozloučit.

Do poloviny filmu nepřesvědčivá konverzační nuda, kterou nespasí ani pár silnějších scén ke konci filmu. Konflikt je z dnešního hlediska passé, i když spousta tehdejších filmů má tentýž problém. Leč toto mě vážně nezaujalo. Příliš patetické. Ani Kirk Douglas to nezachrání, ale nešť, jednu hvězdu navíc si zaslouží.