StarsFan

StarsFan

Kristýna K.

Velká Británie
the lucky one

homepage

168 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 11 22 32 42
    • 1.5.2017  00:12

    Je možné, že Zahradnictví: Rodinný přítel by nemělo být hodnoceno samostatně, ale pouze po zhlédnutí celé trilogie. Jelikož si nicméně na pokračování ještě několik měsíců počkáme, musím pouze poznamenat, že první díl je tak zapomenutelný a nevýrazný, že za měsíc budu mít problém vyjmenovat jedinou scénu, která mi utkvěla v paměti. Je to zkrátka jen takový dlouhý prolog k něčemu dalšímu, jehož nevýjimečnost podtrhávají i zbytečné natahované scény (Vánoce) a vyumělkované, nepřirozeně působící dialogy a monology (nevěra).

    • 1.5.2017  00:10

    The Lost City of Z je složité k něčemu přirovnat. Občas jsem si vzpomněla na knihy Josepha Conrada, kde je důraz kladen na mysterii a ničivou sílu přírody; občas se mi vybavilo There Will Be Blood, které se také zaměřuje na lidskou posedlost; občas jsem si říkala, jak nezvyklé je vidět v kině film, kde vykreslení místa a času je důležitější než vykreslení člověka, který se jím pohybuje. The Lost City of Z nikam nepospíchá, a jak kamerou, tak i vypravěčským stylem místy působí dojmem, že ho natočil někdo v sedmdesátých letech a pak ho omylem zapomněl v archivu. A snad i proto mě tolik chytlo za srdce.

    • 1.5.2017  00:06
    Masaryk (2016)
    ***

    Jednalo-li by se o “skutečné události,” šla bych s hodnocením o hvězdičku výše; vzhledem k tomu, že však neexistují žádné záznamy o Masarykové léčení ve Spojených státech, je scénáristovo rozhodnutí věnovat této zápletce polovinu příběhu poměrně nepochopitelné. Obzvláště, vezmeme-li v úvahu, že oněch historicky podložených a zároveň zajímavých aspektů, na které se mohl Masaryk zaměřit, je více než dost.

    • 1.5.2017  00:06
    Mimi šéf (2017)
    **

    Některé animáky si mohou užít i dospělí. Tento mezi ně nepatří.

    • 1.5.2017  00:05

    V rámci žánru si nedovedu představit, že by šlo Krásku a zvíře natočit lépe. Kostýmy jsou krásné, výprava velkolepá, nápady neotřelé (vystřelující klávesy!), obsazení skvělé, animace nábytku nádherná. A jelikož se považuji za emancipovanou ženu, musím uznat, že pohádky, kde hlavní hrdinka nečeká pasivně na záchranu a kde je naopak ztvárněna jako sebejistá, sečtělá, přemýšlivá dívka/žena, jsou mi více než sympatické.

    • 1.5.2017  00:03
    Život (2017)
    ***

    Velká inspirace Vetřelcem a jedna nepříjemná situace na Mezinárodní vesmírné stanici, ke které by nemuselo dojít, kdyby astronauti dodržovali základní bezpečnostní protokoly nebo alespoň logiku. Závěr předvídatelný, pro mě osobně nicméně potěšující.

    • 1.5.2017  00:00
    Shoda (2014)
    ****

    Came for Patrick Stewart, stayed for Carla Gugino. Nezávislá divadelní dramata mám ráda, a byť se toto řadí mezi ty předvídatelnější (hlavní zvrat odhadnete již v prvních minutách nebo po přečtení synopse), jeho poklidnější druhá polovina, která je prakticky jen jedním dlouhým dialogem mezi Lisou a Tobim, mě velmi bavila. A až za několik let zapomenu, o čem měl Match vlastně být, ráda se na něj podívám znovu.

    • 30.4.2017  23:59
    Greater (2016)
    *

    Hlavní hrdina vstupuje do příběhu jako poctivý, nevýrazný, ostýchavý kluk a odchází z něj jako poctivý, nevýrazný, ostýchavý kluk. Nulový vývoj osobnosti, který mě následně vedl k nulovému zájmu o jeho osobu. Což je u sportovního filmu, jehož hlavní podstatou je snaha přesvědčit diváky, aby protagonistovi fandili, docela výrazný problém.

    • 2.4.2017  00:04
    Magnolia (1999)
    **

    Přiznávám to narovinu: Tomu, proč je Magnolie tak opěvovaná, nerozumím. V úvodních třech povídkách je divákovi předloženo, že bude sledovat film plný náhod, které protknou životy jednotlivých postav a navždy změní jejich trajektorii, jenže ony osudové momenty jsou prakticky bezvýznamné (bavič lže moderátorce o své rodině v momentu, kdy se s ním člen rodiny chce spojit) a jediným vyvrcholením je biblická pohroma, která v rámci děje působí jako deus ex machina. Andersonovy filmy jsou pro mě "hit or miss" – Až na krev zbožňuji, Mistr mě minul. Magnolie se bohužel řadí do druhé kategorie. Svou stopáží, množstvím postav, prostřihy mezi příběhy a narážkami na knihu Exodus jako by se divákovi snažila vnutit, že je mistrovským dílem nezměrné intelektuální kvality, jenže když osekáte pozlátko, zjistíte, že jednotlivé postavy nejsou zdaleka tak komplikované, jak se nám PTA snaží vnutit, dialogy jsou průměrné a příběhová linka není ničím výjimečná. Kdybych neměla pocit, že je Magnolie tak sebestředná, falešně okázalá a domýšlivá, dala bych jí asi průměrné hodnocení, svou neoprávněnou onanií nad vlastní genialitou mě ale vytáčí tak, že navzdory hereckým výkonům a slušnému zpracování nad dvě hvězdy nejdu.

    • 2.4.2017  00:02

    7 věcí, které mě naučil Kong: Skull Island: 1) Titulní role znamená, že ve filmu nemáte žádnou úlohu, ale scénáristé potřebovali někoho, do koho by se hlavní hrdinka mohla zamilovat. 2) Při focení polární záře několika vteřinovou expozicí byste měli používat blesk. 3) Pokud nemáte blesk, můžete ho nahradit zapalovačem. 4) Vojáci netrefí nic. Fotograf, který nikdy nedržel zbraň v ruce, trefí všechno, i když se cíl pohybuje rychlostí stovek kilometrů za hodinu. 5) Plynová pistole je mnohem účinnější než kulomet. 6) Samurajský meč je mnohem účinnější než automatické zbraně. 7) Jste-li nejdražším stopařem na světě a je-li vaším jediným úkolem dovést civilisty přes nebezpečný ostrov k řece, stačí, když po pěti minutách cesty ukážete dopředu a řeknete: "Jděte tudy." || Jinak nicméně relativně vtipné a zábavné. Je příjemné vidět pro změnu zase jeden akční film, který si svou absurditu dobře uvědomuje, a umí z ní těžit.

    • 25.2.2017  22:05
    Moonlight (2016)
    ****

    Past na Oscary? Asi ano. Jenže taky precizně natočené drama s chytře vystavěným příběhem, který se odehrává ve třech časových osách a řadu významných momentů úmyslně nezobrazuje. Trojice Alex Hibbert, Ashton Sanders a Trevante Rhodes dokázala nesmělost, nejistotu a nemluvnost vystihnout tak přesvědčivě, že jsem v nich Chirona viděla bez ohledu na měnící se podíl svalové hmoty, a James Laxton by si za kameru a umění najít krásné modro-fialové tóny na černošské kůži nějakou tu cenu jistojistě zasloužil. Můj jediný problém s Moonlight tedy nakonec spočívá v posledním aktu, od kterého jsem po zvratu ze středoškolské fáze přece jen čekala něco víc. Snad jasnější odpovědi na otázky z předchozích částí, snad větší náhled do Chironova života, snad výraznější katarzi.

    • 25.2.2017  22:04

    Skotský přízvuk, edinburghské ulice, moje univerzita zaskakující za soukromou prestižní školu. Dvojí nostalgie – všeobecná po prvním dílu a osobní po Skotsku jako takovém. Jako naprostá většina pokračování ani tohle kultovnosti prvního dílu nedosáhne, odmyslím-li však, že jsem T2 čekala o něco syrovější, musím říct, že mě tenhle nostalgický návrat do Edinburghu bavil.

    • 25.2.2017  22:03

    Tři paralelní osy: přítomnost, minulost, fikce. Ve všech vystupují stejní hrdinové, což hrdinku vede k úvahám, nakolik má smyšlený příběh odrážet její vlastní život. Úvodní psychologická část z texaského middle of nowhere byla úchvatná, vezmu-li nicméně v úvahu, že se po příchodu Michaela Shannona na scénu celá knižní osa přeměnila na předvídatelné klišé, zatímco reálná osa začala pro změnu stagnovat a vlastně k žádnému rozuzlení nedospěla, na víc než tři hvězdy to v tomto případě fakt nevidím.

    • 25.2.2017  22:00
    Creed (2015)
    **

    Objektivně za tři hvězdy, subjektivně za dvě. Při úvodní scéně z nápravného zařízení se na chvíli zdá, že se tohle pokračování Rockyho vydá vlastní cestou, už po patnácti minutách je z něj nicméně stejná šablona, jakou tvůrci omílají ve všech dílech. Žádná překvapení, žádné neočekávané zvraty, žádné nové nápady. A jako bonus je to strašně nevýrazně natočené a herecké výkony jsou průměrné. Stallone nejen že si toho Oscara nezasloužil – on si ani nezasloužil být na něj nominovaný.

    • 12.2.2017  14:01
    French Film (2008)
    ****

    Jed a Cheryl spolu chodí deset let, když jejich vztah utrpí první vážnou ránu: Jed požádá Cheryl o ruku, a ona ho odmítne. Jed ve stejné době sleduje romantické filmy francouzského režiséra, se kterým má jako novinář vést za několik dní rozhovor, a začíná si uvědomovat, jeho vlastní vztah s Cheryl nikdy nezačal osudovým, nezapomenutelným setkáním, jaká mu jsou skrz kinematografii předkládána. French Film začíná tam, kam většina romantických filmů nikdy nedospěje, čímž ve své první polovině získává sympatický element nepředvídatelnosti, a skrze hrdiny, kteří si uvědomují, že nejsou stoprocentně spokojení, nutí diváka k reflexi o tom, co má vlastně smysl očekávat od dlouhodobého vztahu. Některé nápady (close-ups, sépie) jsou na můj vkus přehnané a ději spíše škodí, jako celek je to však jeden z nejvyspělejších romantických filmů, jaké jsem v poslední době viděla, čemuž notně napomáhá i rozhodnutí neuzpůsobovat celý film tak, aby v anglicky mluvících zemích dostal přístupnost od dvanácti let. Hugh Bonneville je tu tak kouzelný, že mě mrzí, že role vtipných, praktických, lehce nemotorných a nade vše vysoce uvěřitelných hrdinů nedostával častěji (scény, kde sám sobě nadává, jsou kouzelné) a já už teď tuším, že tenhle komorní, skvěle napsaný film balancující na hraně citlivého dramatu a sarkastické komedie bude jednou z klasik, ke které se v budoucnu budu vracet stejně, jako se někteří vrací k Notting Hill, Samotáři v Seattlu nebo Deseti důvodům, proč tě nenávidím.

    • 12.2.2017  13:58
    Elle (2016)
    ****

    Elle se rozjíždí přesně tak, jak jsem doufala. Nepoddává se divákovi, který by vyžadoval sympatické postavy; nutné informace dávkuje postupně, takže význam některých momentů obecenstvu dojde až zpětně. Násilné scény jsou rychlé, nečekané, brutální. Po významnovém zvratu, ke kterému dochází kdesi v polovině, však začal příběh lehce stagnovat – vedlejší dějové linky se násilně uzavřely, zatímco hlavní hrdinka byla ve svých individuálních projevech tak rozproruplná, že ani o několik dnů pozdějí nedokážu dát dohromady její motivaci nebo vysvětlit, čeho vlastně chtěla dosáhnout. I tak ale syrovou Elle z hlavy jen tak nedostanu.

    • 12.2.2017  13:57

    Rutinní, předvídatelné, zapomenutelné.

    • 10.1.2017  18:48

    Narozdíl od Valmonta, který je adaptací knihy Les Liaisons dangereuses, je Dangerous Liaisons adaptací divadelní hry, která vychází z původní knihy, a přesto má, možná lehce paradoxně, k dílu Choderlose de Laclos mnohem blíže než dříve zmíněný Valmont v režii Miloše Formana. Děj je snad s výjimkou závěrečného duelu zachován tak věrně, jak to vzhledem k dopisové podobě předlohy jen lze, dialogy, včetně mého oblíbeného “Alright – war,” jsou skvostné a narozdíl od Valmonta tu nedochází k zbytečnému osekání zákulisních machinací nebo zjednodušení psychologického vývoje jednotlivých postav, za což si scénáristy Christophera Hamptona nesmírně cením. Mou jedinou, vysoce subjektivní výtkou je, že mi navzdory precizním výkonům všech zúčastněných úplně nesedlo obsazení – do role patnáctileté Cécile by se podle mě hodil někdo mladší a naivněji působící než Uma Thurman, Peter Capaldi má tak silný skotský přízvuk, že do této americké partičky oproštěné od výrazných regionálních akcentů vůbec nezapadá, a byť John Malkovich skvěle balancuje na hraně charismatu a zlověstnosti, člověk si může jen představit, jak by tato postava sedla Alanu Rickmanovi, který hrál Valmonta dva roky v původní divadelní hře a kterého prý producenti odmítli, protože nechtěli někoho, kdo je spojen s akčním filmem.

    • 10.1.2017  18:45
    Valmont (1989)
    ***

    Kritizovat film za to, že se odchyluje od své knižní předlohy, asi není správné, jenže hlavní kvalita Les Liaisons dangereuses, pomineme-li skvostný jazyk knihy, spočívá v schopnosti dvou hlavních hrdinů manipulovat s ostatními a ničit bez jakýchkoliv zábran jejich životy. Vicomte de Valmont a marquise de Merteuil jsou inteligentní, osvojili si umění přetvářky a jednají se zbylými postavami, jako by byly jen šachové figurky v jejich soukromé hře. A když pro účel filmu podstatně zjednodušíte jejich machinace, takže takové svedení madame de Tourvel probíhá velmi snadno, nebo když většině hrdinů přepíšete osud tak, aby je namísto opovržení nebo smrti čekal spokojený život ve společnosti, vytvoříte z (na svou dobu) nesmírně odvážného díla o složitosti lidské povahy, prolhanosti a bezcitnosti jen docela obyčejné kostýmní drama.

    • 4.1.2017  22:35
    Černé zrcadlo (TV seriál) (2011)
    ****

    Black Mirror je sci-fi v podobě, v jaké ho mám nejradši: skrz zobrazení nepříliš vzdálené budoucnosti ukazuje problémy, které jsou vysoce aktuální. Stejně jako každý díl zobrazuje jiný příběh a jiné postavy, tak i sociální kritika má v každé epizodě jiný rozměr: někdy se autor zaměřuje na pomstychtivost, jindy jde o nespokojenost společnosti se současnými politickými elitami, která může vést k sympatizaci s kýmkoliv, kdo není politicky koretní, a která nabízí srovnání s nedávným zvolením Donalda Trumpa. Vzhledem k tomu, že jednotlivé díly nejsou provázany společnou příběhovou kostrou, si také u Black Mirror každý najde jinou epizodu, která ho zaujme. A tak zatímco internet oslavuje především Fifteen Million Merits, The Entire History of You a White Christmas, mě mnohem více dostaly The National Anthem, White Bear a hlavně Shut Up and Dance.

    • 4.1.2017  22:34
    Jsou z nás (1994)
    *****

    Většina současných filmů, kde je hlavní hrdina gay, ze sexuální orientace protagonisty činí hlavní téma příběhu, a proto je až neuvěřitelné, že před více než dvaceti lety dokázala parta Australanů natočit rom-com z homosexuálního prostředí, kde hrají respekt, láska a rodina mnohem důležitější roli než fakt, že Jeffovi se líbí Greg, a ne Emma nebo Eva. Nestereotypní, vyspělé, vtipné, dojemné, optimistické – asi tak bych The Sum of Us v pěti slovech popsala.

    • 4.1.2017  22:33

    Jedno z nejsympatičtějších vojenských dramat, které za poslední roky vzniklo, mezi jehož obrovské přednosti se řadí zobrazení reálných moderních technologií, nečernobílé vidění konfliktu, kdy žádné rozhodnutí není stoprocentně správné, a zaměření se na jediný, mnohdy opomíjený aspekt vedení války – takzvaný “chain of command”, kdy konečné rozhodnutí záleží na tom nejvýše postaveném navzdory tomu, že ti pod ním mají o dané situaci často větší přehled. A jako bonus tu máte krásnou poslední filmovou větu Alana Rickmana: "Never tell a soldier that he does not know the cost of war.”

    • 4.1.2017  22:33

    Rozumím výtkám, které vůči Andělu Páně 2 mohou být racionálně vzneseny. Cameo roličky českých známých osobností jsou naprosto zbytečné, protože příběh nikam neposouvají. Green screen se u nebeských scén nezapře. Vysoké procento vtipů mě nerozesmálo zdaleka tolik jako rodinu sedící po mé straně. Jenže nic z toho, bez ohledu na mé osobní nesympatie k několika představitelům epizodních postav, mi v konečném důsledku nevadilo, protože jako celek mě tahle pohádka se svými biblickými narážkami, hezkými exteriéry a nesmírně charismatickým Jiřím Dvořákem bavila.

    • 4.1.2017  22:32
    Příchozí (2016)
    ***

    Ve filosofii jazyka existuje teorie, že řeč ovlivňuje naše přemýšlení a že dva lidé, kteří mluví rozdílnými jazyky, budou také jinak vnímat svět. Právě tato teze se stala základem Arrival, kde díky zapojení mimozemských bytostí přesáhla hranice běžných odlišností mezi dvěma pozemskými národy. První polovina se snahou najít systém, jak neznámé návštěvníky pochopit, mě nesmírně bavila, druhá polovina mě svou předvídatelností a vyústěním, která je buď paradoxem, nebo popírá možnost svobodné vůle, docela zklamala. Za nápad čtyři až pět hvězd, za provedení za mě pouze tři.

    • 4.1.2017  22:31

    Neúspěšná snaha o ždímání emocí a velmi nesympatická hlavní hrdinka, která svou zatvrzelostí a iracionalitou připomíná hlavního záporáka – to jsou dva hlavní důvody, proč na Denial navzdory slušnému obsazení raději zase rychle zapomenu. Jeden z námětů, kterému by pravděpodobně mnohem více slušelo komornější, dokumentárnější pojetí.

    • 26.12.2016  22:00
    Teorie tygra (2016)
    ****

    Bez ohledu na vlastní sympatie nebo nesympatie k jednání jednotlivých postav a způsobu, jakým se s životními změnami jiné postavy vypořádaly, ráda vidím český film, kde vás dialogy nervou za uši, postavy nejsou úplné karikatury a vizuální stránka nepůsobí stylem, že režisér někomu náhodně vrazil kameru do ruky. Je Teorie tygra nezapomenutelná nebo jedinečná? Ne. Sledovala se mi ale dobře od začátku do konce a pocit promarněného odpoledne jsem z ní neměla.

    • 26.12.2016  21:58
    Matroš (2015)
    ***

    Běloši ze střední Evropy nejsou cílovka tohoto filmu a závěrečný pokus o poselství mě lehce minul (ano, zeptali by se tě, protože tu otázku kladou všem), nic to ale nemění na tom, že hlavní herecká trojice je skvělá a několik songů už jsem si přidala do playlistu, i když mě jinak hip-hop míjí velkým obloukem.

    • 26.12.2016  21:57
    Blunt Talk - Plané řeči (TV seriál) (2015)
    **

    Představuju si, že se při psaní Blunt Talk scénáristé předháněli v tom, jakou "netradiční" scénu pro Patricka Stewarta dokážou vymyslet. Šnupání kokainu? Check. Rande s transexuální prostitutkou? Check. Malování aktu, pro který mu stál modelem velmi vyvinutý chlap středního věku? Check, check, check. A což o to, sama patřím k těm, na které model "necháme uznávaného Shakespearovského herce hrát scény, které působí dojmem, že je psal někdo se dvěma promile v krvi,” docela zabírá. Jenže Blunt Talk jde po startu série strmě dolů ve všech ohledech. Příběh se nikam nevyvíjí. Všichni přehrávají. Vtipy se nedaří. Prostor dostávají nezajímavé vedlejší postavičky. A Walter Blunt v podání Patricka Stewarta nemá ve scénáři jediný zapamatovatelný moment, kterým by tuhle mizérii zachránil.

    • 26.12.2016  21:55

    Takové lehce horší No Country For Old Men. Máte-li rádi velmi silné texaské přízvuky a nevadí-li vám, že až do závěrečného střetu šerifova dějová linka nijak neovlivní vývoj příběhu hlavních dvou zlodějíčků, klidně si ještě jednu hvězdičku přihoďte.

    • 18.11.2016  23:06

    Příjemně minimalistický film zaměřený na postupné budování netradičního vztahu mezi dvěma postavami, univerzitním profesorem v důchodu a jeho pokojskou, kteří spolu jednou týdně hrají šachy. On je sečtělý samotář, který se společnosti od smrti své ženy straní a má nálepku podivína; ona pochází z nejnižší sociální třídy a postupně si uvědomuje, že chce od života víc. Caroline Bottaro měla obrovské štěstí, že hlavní role svěřila Sandrine Bonnaire a Kevinu Klinovi, jejichž civilní herectví je stoprocentně uvěřitelné a chemie ve společných scénách tak hmatatelná, že pouhými pohledy nad šachovnicí dokážou utáhnout celý film. Zvlášť jejich poslední partie, která se odehrává pouze skrz vyřčené tahy, je znamenitá.

<< předchozí 1 2 3 4 11 22 32 42
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace