StarsFan

David Lambert natočil zatím jen dva filmy. Oba se promítaly na MFF Karlovy Vary, oba ve své podstatě vyprávějí o milostném trojúhelníku, oba jsou nesmírně povedené. Tentokrát je Lambert o něco explicitnější než poprvé, takže nemáte-li žaludek na poměrně odvážné homosexuální scény mezi dvěma muži, bude možná lepší, když se Jsme tvůj vyhnete. Nebo na něj zkuste zajít i tak. Na své premiéře si film vysloužil standing ovation a odvažuji se tvrdit, že jméno Davida Lamberta by jednou mohlo být na evropské scéně docela známé.

Experiment českého filmu, ve kterém se zajímavá místa mísí s těmi hluchými. Bohužel těch druhých je mnohem více než těch prvních.

Krásné prostředí Belfastu 70. let a nesmírně slibná zápletka točící se kolem jednoho nezkušeného vojáka, který je do tohoto prostředí náhle vržen. Skličující, trýznivé a po řemeslné stránce nesmírně povedené. Má-li však 71 působit tak syrově a realisticky, jak tvůrci nejspíše zamýšleli, nebylo by na škodu vypustit pár desítek vystřelených nábojů a nedávat s přibývajícími minutami tak okatě najevo, jak celý film dopadne.

Na tradiční půlnoční film, na kteří diváci přicházejí s půllitrem piva, je v tom málo lidí požírajících chobotnic nebo ufounů s vybuchujícími hlavami. Na western, ve kterém hlavní hrdina prohodí průměrně jedno slovo za pět minut, tomu zas chybí dostatečně charismatická hlavní postava. Někdo, kdo by vás doslova připoutal k obrazovce, jak se to povedlo Eastwoodovi v Pro hrst dolarů.

Nepochopená mě v některých svých scénách překvapila svou krutostí, jako celek mě však toto věčné putování malé hrdinky mezi matkou a otcem téměř nepoznamenalo.

Ruční kamera dává notně znát, že se jedná o nezávislý film, a vysoce tradiční forma vyprávění se bohužel nevyhne několika klišé. Nicméně co naplat, mě tento osmdesát minut dlouhý náhled do života kluka zmítaného svou minulostí i okolními událostmi i přes své znatelné chyby zaujal a jeho atmosféru jsem si pamatovala i po odchodu z kina.

Frank se našel kdesi na pomezí mezi absurdní skandinávskou komedií a britským sarkasmem a ta pozice mu nesmírně svědčí. Je totiž originální, bizardní, dojemný, zajímavý a především skutečně vtipný. Jeden z mála filmů v poslední době, u kterého jsem si po odchodu z kina řekla, že ho ráda uvidím znovu.

Je-li Starred Up nejlepším britským filmem tohoto roku, jak někteří recenzenti tady na ostrovech tvrdili, pak je to docela smutné. Potenciál stát se jednou z nejzajímavějších výpovědí o životě ve vězení rozhodně má a proti úvodním scénám nelze mít námitek. Očekávání, která do něj člověk v úvodních minutách vloží, však po dějové stránce nenaplňuje.

Stylem vyprávění i příběhem se Devil's Knot lehce podobá Prisoners: zmizelé děti, zoufalí rodiče, ponurá atmosféra, paranoia. Devil's Knot je nicméně natočen podle skutečného příběhu, tudíž se divákovi zvyklému na jasné a kupředu se posouvající konstrukce běžných detektivních případů může zdát, že tady se toho zas tolik neděje. Soukromý vyšetřovatel neobjevuje důkazy, které by všem ostatním unikaly, a počet podezřelých s přibývajícími minutami stoupá, spíše než aby se zužoval. Je jen na vás, zda to budete považovat za klad, nebo zápor.

Pokud by se the Old Vic někdy rozhodlo vydat divadelní záznam Richarda III. na DVD, mohlo by být Now docela sympatickým pohledem do zákulisí, takovým filmem o filmu. Takhle samostatně ale asi pro většinu diváků velký smysl mít nebude. Já jsem v tomto případě tak trochu výjimka: Richarda III. v režii Sama Mendese jsem před třemi roky v Londýně viděla, takže poslouchat vyprávění herců bylo jako oživit si důvody, proč mě ta produkce kdysi tak strhla. Pro kohokoliv jiného bude ale asi Now pouze obyčejným road tripem několika herců, ze kterého sice zjistí, jaké je to být členem divadelní společnosti a jaké je to hrát pro jiné typy publika po celém světě, o Richardu III. jakožto Shakespearově hře se toho ale moc nedozví. | Většinou na sebe neodkazuju, ale máte-li chuť přečist si o mých dojmech z Richarda III. s Kevinem Spaceym v hlavní roli, můžete tak učinit tady.