Elio

Možná, že jsem zaujatá, v objektivním měřítku jde dost určitě o průměrnou či lehce nadprůměrnou podívanou, ale já se moc ráda vracím do podobně dobře vystavěných fantasy světů, které v sobě mají, oproti takovým dílkům jako je House of the Dragon, určitou "umírněnost" co se týká naturalistického znázornění, no, vlastně čehokoliv. Zde je násilí také, samozřejmě, a v druhé sérii o dost větší (jsem trochu slaboch, takže nehodlám zapírat, že jsem pohled od obrazovky občas odvracela), ale pořád je to skousnutelné. Co se týká samotné zápletky, lépe řečeno hlavních dvou příběhových linek, které zůstaly podobně laděné jako v první sérii, zcela upřímně jsem vyhlížela pouze a jen své oblíbené crows (přeci jen, jsou to nejsilnější tahouni seriálu), i když ve druhé sérii ne tak "zoufale" jako v první. Kvalitativní rozdíl mezi linkami Ketterdamských zločinců a Aliny se totiž v mnoha ohledech vyrovnal a já si užívala oba příběhy, i když pořád přeci jen s větší náklonností ke svým oblíbencům. Celkově hodnotím první polovinu seriálu jako zdařilejší, samotná gradace je zde dobře znatelná, ale ke konci Shadow and Bone přeci jen dochází dech. I přesto je za mě závěrečný díl dostatečně dobrým zakončením s pomrknutím na diváky a hlavně fanoušky Six of Crows, z čehož, jak upřímně doufám, můžeme usoudit, že se možná do budoucna setkáme s našimi oblíbenci z Ketterdamu v jejich vlastní sólo jízdě. A že by to byla pořádná příležitost.

Bohužel neznám celý grishaverse, ale jakožto fanda knižního Ketterdamského podsvětí opravdu jásám nad všemi paralelami s Šesti vranami, které jsou v upravené verzi použité zde v seriálu. Mimo to ostatní příběhové zápletky udrží pozornost, chemie mezi postavami zdá se funguje a Kirigan jako hlavní záporák si u mě začíná získávat na oblibě čím dál více. Jsem zvědavá, co přinese druhá polovina seriálu. Prozatím je příběh pěkně hutný a ani na chvíli se člověk nenudí.

Sice se u linky s Alinou dostáváme do typické young-adult zápletky, ale druhá příběhová linka mých oblíbených crows je o poznání temnější. Tak jak jsem to koneckonců už od přečtení Šesti vran čekala. A asi není třeba podotýkat nic víc, než jen: Kaz Brekker, ladies and gentlemen. Už se nám tu začíná pěkně vybarvovat.