Bohulib

Píšu názor na celou sérii. Děj a chování postav místy trochu postrádá logiku, ale některé nápady jsou velmi dobré a technicky je to zvládnuto bravurně.

Původní verze z roku 1999 se mi líbila víc, hlavně konec.

Dost dobrý drsňácký film. Porter měl notnou dávku štěstí, víc by se mi líbilo, kdyby měl dobrý plán s nějakou pointou na závěr. V česky dabované verzi je chyba v tom, že nezazní jméno Bronsonova syna, ale na boxu mu na tabuli přeji k narozeninám jménem (Johnny) a Rosie ho tak taky osloví.

Mel Gibson je skvělý. Našlo by s pár logických nesrovnalostí (např. proč by měl Jerry umřít jakoby na infarkt, když Jonas potřeboval zjistit, co všechno a komu prozradil), ale jinak perfektní.

Moc se mi to líbilo. Je nad čím přemýšlet.

Italský originál Naprostí cizinci (2016) se mi líbil víc, i jeho konec, který není tak jasný a je je víc k zamyšlení. Chyběl mi taky závěrečný vtípek se zastavením auta. Překvapilo mne, že i Němci točí remaky poměrně nových filmů, ale asi němečtí diváci půjdou radši na německé herce. Dávno pryč jsou doby, kdy se chodilo na italské filmy.

Ačkoliv jsem křesťan, takto podaná radostná zvěst mě neoslovuje. Navíc byl film hodně schematický, prvoplánový a naprosto předvídatelný.

Nolen se po hrátkách s gravitací pouští do hrátek s časem, přičemž se snaží o konzistenci v obou časových směrech. Na první pohled se to daří, ale občas jsem se v tom ztrácel, musel jsem si některé scény vracet a přemýšlet nad tím, co se vlastně děje. Klíčovou scénu s loupením schránky z jedoucího auta a s následnou předávkou jsem si musel pustit několikrát, abych si všiml, kam se schránka vlastně poděla, dá se to přehlédnout velmi snadno. Kdybych film viděl v kině, asi bych odcházel úplně zmatený. Navíc, čím víc nad tím přemýšlím, tak mi dochází, že udržet logiku v obou časových směrech není možné. Ale pokud bylo záměrem autora také to, aby se divák trochu zamyslel, tak v tom u mě zabodoval. Původně jsem dal tři hvězdičky, ale po několikerém shlédnutí vybraných scén jsem to nakonec zvedl na 4. Přece jen, technicky je to paráda a vymyslet, které auto jede kterým směrem a jak je otočené, a dokázat to všechno ohlídat, klobouk dolů. Problém nastává, když domýšlíte, co se s tím autem stalo potom (nebo předtím?).

Tak trochu křesťanská modlitební agitka. Celkem by mě zajímalo, co si o tomto filmu myslí nekřesťan. Ale i pro mne jako křesťana byla myšlenka filmu velmi prvoplánová a zjednodušující, moc se tlačilo na pilu a úplně nejhorší byla závěrečná modlitba Clary. Ale přiznávám, že filmařská práce byla odvedena poctivě, místy to bylo hodně působivé. A jestli mne po shlédnutí napadlo, že bych se mohl zkusit modlit trochu víc a líp, tak asi splnil svůj účel.

Díry v logice děje i v časovém zasazení do celkové ságy by se našly, ale celkem jsem se bavil. Dost dobrá scéna s umíráním robotky.