Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Poslední recenze (938)

plakát

Hustle a Flow (2005) 

Tenhle film není o rapu, ale o tom, že mít sen, je smyslem našeho života, jinak jsme jen bárka na moři, která nemá cíl.

plakát

Uprchlíci (1986) 

Moje nejoblíbenější Richardovka! ;)

Poslední hodnocení (2 961)

Hobit: Šmakova dračí poušť (2013)

odpad! 28.12.2013

Pieta (2012)

01.02.2013

Moon (2009)

01.02.2013

Konečná (2013)

29.01.2013

Jeff Dunham: Minding the Monsters (2012) (TV pořad)

29.01.2013

30 dní paranormální aktivity s ďáblem v těle ženy, která nenávidí muže (2013)

27.01.2013

Znovu 17 (2009)

24.01.2013

Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec (1989)

24.01.2013

Bídníci (2012)

23.01.2013

Reklama

Poslední deníček (3)

Jste na životě závislí?

Někdy máme černé myšlenky, někdy zase normální, někdy si vytváříme peklo a nebe sami, aniž by jsme to tak zrovna chtěli. Vícekrát musíme čelit tomu jaké rány od života dostanem, ačkoliv to kolikrát nechceme, a pak se dozvíme že nám to je k něčemu dobré. Názor na dnešní život je většinou negativní. I když se najdou takoví, kterým dnešní doba vyhovuje. Co kromě rodiny,svých bližních a svoji drahé polovičky by jste na světě dělali? Je to pro vás přijatelná představa? Nebo by pro vás život neznamenal nic, to na čem vám nejvíc záleželo, už tu není. Život jde dál, ale špatným nebo dobrým směrem? A někdy si říkám co tu pro lidi zbyde jiného než poslouchat názory druhých.

 

Život je krásný. Můžeme ochutnat, cítit, něco si ošahat, vidět, slyšet. Můžeme druhého objímat, líbat ho, zamilovaně se na něho dívat a co se týče sexu, tak to už je jen totální vyvrcholení lásky. Takže teď přichází otázka, když je všechno tohle tak krásné, tak proč jsme po vetšinu času smutní, naštvaní, zklamaní, když všechno tohle je tak nádherné!? Proč pořád se musíme přemlouvat, že život je jen hra, abychom ho nebrali tak vážně? Proč se pořád musíme k něčemu motivovat, když chceme něco dokázat? Máme v tomto životě tolik možností, tolik toho na výběr, že to většinou používáme proti sobě, ať už chtěně nebo nechtěně. Co je to vlastně ŽIVOT? Vesmír se rozpíná, ale to mu nestačí, on se chce také poznat, vědět kdo je, poznat sám sebe, své možnosti, své hranice. Proto jsme tady, v tomhle "pekle". Je to jen hra, jen zkouška! Tak neberte život vážně! On Vám nepatří. Nedali jste si ho. A kdykoliv také o něho můžete přijít! A bude záležet jen na Vás, jak Vás to bude bolet, až budete odcházet z tohohle světa. Proto se hlavně nestňte na životě závislí a žijte tak, jako by byl Váš poslední, usmívejte se, milujte se a hlavně ........ ŽIJTE!

 

Mám rád život, jasně! Ale to, že se mi na světě tak líbí, dělají právě ti mí nejbližší: rodina, kamarádi... Nejsem zrovna společenský typ, ale žít až do smrti jen sám se sebou..to bych taky nedokázal. A nechtěl. 
Vlastní život pro mě JE důležitý, ale nenadřazuju ho nad životy druhých. Kdyby mě Ďábel postavil před dilema: "Ty nebo tvůj kamarád: jeden z vás musí umřít. Vyber, kdo to bude." Já nebudu váhat a vyberu sebe. Vždycky jsem si myslel, že to tak má nastavený každý, ale poznal jsem i pár lidí, co by pro záchranu vlastní kůže byli schopni doslova čehokoliv. 
Mám moc rád život, ale říkám narovinu, že v momentě, kdy bych přišel o posledního člověka, který pro mě něco znamená, nějaká další existence pro mě asi začíná ztrácet smysl. Když pominu fakt, že by se mi po nich všech stýskalo, najednou bych si asi nevěděl rady sám se sebou. Nedokázal bych v sobě najít dost síly na překonávání každodenních překážek, všechno by se mi jevilo jako neřešitellný problém... Jsou to právě ti moji nejbližší, kdo mě vždycky podrží a dodávají kuráž a sílu a ukazují mi správný směr... Bez nich nebudu nic. 

No a k té dnešní době - mě osobně teda moc nevyhovuje. Na můj vkus je moc dravá, moc rychlá - a nepřeje dobrým mezilidským vztahům. Každý si hrabe na svým vlastním písečku, o druhý se nezajímá (nebo naopak zajímá až moc).. a místo z nějakých "vyšších" hodnot si dělá kult z materiálních věcí. To je špatně, ale každý na to musí přijít sám. Vždycky se tak zasním, že kdybych mohl cestovat časem, asi bych si rád zkusil nějakou dobu žít v době kolem začátku 20. století - to ženy tehdy ještě bývaly dámy, muži gentlemeni :) Lidi tak nějak celkově víc drželi pospolu. Dovedli jeden pro druhýho riskovat život, slova "slušnost" a "čest" něco znamenala. Dneska je to...no, nebudu říkat, že "bída"...ale je to horší :)) 
Ale tak co - dokud tu mám všechny ty svoje miláčky, dá se život snést... Vlastně: je krásnej!!! :))) 

Uvědomte si, že ani jedna jediná vteřinka vašeho života se nikdy nebude opakovat!!! Každá chvilka je jedinečná a jen blbec si nechá takový vzácný poklad bez užitku protéct mezi prsty. 
Řeším jen to, co mohu změnit - co změnit nemůžu, hážu za hlavu. To je základ spokojenýho života. Funguje to! :)

Reklama

Reklama