Emafera

Z důvodu rozporuplného hodnocení na tento film jsem se rozhodla si ho pustit. Pro svojí bizarnost opravdu není snadné ho zhodnotit, přesto se o to pokusím. Na 1. pohled by se mohlo zdát, že jde o něco šíleného, barevného a nesmyslného. Objektivně vzato, když nahlédneme pod povrch věcí, vidíme jak v růžovém oparu opojení život proklouzává mezi prsty do nicoty. Navoněné nic plné hádek, usmiřování, aférek, alkoholu, muchomůrek...opravdového nezbývá nic, snad jen dvě děti a pes, kteří to pozorují ze své perspektivy a mají střízlivý pohled. Atmosféra je záměrně nadsazená, není to žádný naturalismus. Zkaženost, vše sladké, ale bez obsahu a zábava, která nekončí a skutečný život čeká, aby nikdy nezačal.

Pro mě zatím nejlepší dokument, co jsem kdy viděla. Je to skoro 10 let a od té doby ho bohužel nemůžu nikde sehnat. Pokud se to někomu podaří, nechť mi dá prosím vědět a určitě se na něj podívá, stojí to za to.

Mám ráda filmy, ve kterých je málo postav (a pro mě neznámí herci) a prostředí se také moc nemění. O to víc se divák může soustředit na psychologii příběhu. Co ale u filmů ráda nemám je konec bez vysvětlení. Např. kdo a proč něco takového vytvořil? Podle čeho vybral uvězněné lidi? Za mě solidní 3*, chtělo by to víc logiky. Napětí a atmosféra by se dala krájet podobně jako v jedné z místností.