KatRi

Kdyby takto vypadaly všechny romantické filmy, to by bylo mužům doprovázející své polovičky na oddychový film hej...

Jak si zošklivit George Clooneyho? Sledovat ho 115 minut co chvíli v jiné strakaté havajské košili. Naštěstí to však neubírá na jeho schopnosti býti Pan herec, ať má na sobě cokoli. Děti moje jsou tak trochu psychologickou sondou do vztahu zaneprázdněný otec versus dcery a ještě trochu víc city ždímajícím pokusem ukázat, co je v životě "správné". Vždyť vyrovnat se se smrtí blízkého člověka, ale především s pravdou, kterou vám mrtvý už neřekne, je celkem fuška. Fuška, kterou zvládli George Clooney a Shailene Woodley se ctí (na rozdíl od scénáristů).

Pro mě teprve druhé setkání s tímto filmovým mistrem. Taxikář a teď Hugo. Hugo, ten kouzelný a okouzlující dojemný příběh, který v sobě skrývá spoustu vynikajících příběhů vyprávěných tím nejlidštějším způsobem a tak, že si najde své máma, táta, synek, dcerka i babička. Je plný sofistikovaných odkazů pro filmové fajnšmekry, ale především plný "pravdy a lásky". A velmi příjemné zjištění je, že Sasha Baron Coen už dokáže nebýt Borat. Alespoň pro mě.

Sázka na to, že Libuše Šafránková na Štědrý den funguje v jakémkoli podání, je prostě chyba. Prolínáním pohádkového a skutečného světa člověku vytane na mysli oblíbený dětský seriál Arabela. Ale to ještě neznamená úspěch. Linka z Prahy příběhu sluší, ale nezachrání nevydařenou zápletku kolem draka a chvástalského "bonvivána" Vojty Dyka. Kdyby Micimutr na rozdíl od efektů s drakem dostala více prostoru, možná by se v této pohádce i něco dělo a byla tak zapamatovatelná.

Jakkoli předvídatelný děj, je to sakra koukatelné.

A co sloni? Mají si kde hrát? Nejen příběhy malých sloníků sirotků, ale i o zachráněných mladých orangutáncích vypráví dokument Návrat do divočiny. Po jeho zhlédnutí je člověk obohacen o pár praktických informací ze života těchto zvířat a může si oddychnout, že existují lidé, kterým není jedno, co všechno člověk v přírodě činí a z tepla domova je obdivovat.

Vezmi Keiru, přihoď kontroverzní postavu z doby, kdy bylo probírat sex jaksi tabu (takže Freud) - a ono nějak bude. Hlavně ať je to divácky lákavé. Vlastně dobře, že ten Freud, který by mohl být velmi zajímavým tématem, tam byl jen okrajově jako lákadlo (Junga masa přece nezná). Možná by v podání těchto scenáristů vznikl ještě větší paskvil. Keiru jsem v horším filmu snad ještě neviděla, její výkon je však asi to nejlepší, co na tomto filmu lze vidět.

Jako první je nutné říci, že toto není film pro každého a ani to nemá být film pro každého - proto možná i tak nízká hodnocení. Vlastně film...ono je z toho tak vidět to divadlo, že člověk, který jde "jen na film" může být zaskočen a věřím, že i znechucen. Mnohé scény, které na divadle vyznívají vážně, pak tady působí tak absurdně, že ani v absurdním dramatu na divadle by se to nepodařilo lépe (myslím ty, kdy do kamery strnule hledí několik za sebou stojících herců)...Je tam parodie, je tam cynismus, je tam ironie, a především HUMOR, který je Havlovi odjakživa vlastní. Směje se sobě samému (graffiti Dost bylo Havla), směje se mocichtivým politikům, novinářům i světu plnému frází....A bez jakékoli hlubší znalosti jeho knih, rozhovorů i dokumentů o něm, se u Odcházení nemůžete bavit. Hudba 5/5, herecké obsazení 5/5

Potěší určitě duši každého malého i velkého kluka. Tintin je zkrátka sympaťák, se kterým těch 107 minut strávíte všema deseti.

A tohle je Spielberg? A tohle vážně potřebuje 146 minut?