Amonasr

Ještě větší ptákovina, než jsme čekali.

Jako pocta Vladimíru Boudníkovi dobré i přínosné, vizuálně povedené. Jen škoda toho přehrávání Arnošta Goldflama a částečně i Jiřího Menzela, které poněkud ubírají na hrabalovské poetice, která tak působí nedotaženě.

Poněkud naivní špionážní thriller. Už jen úvodní likvidace Kima Philbyho naznačila, o jak za vlasy přitaženou pohádku z období první studené války půjde. Ale pro úsměvnou relaxaci dobré. Ovšem na tom, že tajné služby hrají všelijaké špinavé hry i v kooperaci se svými ideologickými protějšky, něco je.

Krásu doprovází bolest  ve zrodu i v odcházení. Poetické ztvárnění jednoho z uměleckých osudů, který zazářil ve své době, aby připravil cestu dalším.

Tato hra překypuje inteligentní parodií nejen na české vlastenčení, ale i na operní hudební postupy, aniž by sklouzávala až k podbízivé trapnosti. Proto možná není úplně pro každého, což kamera krásně zachytila i v občasných záběrech na ne úplně chápavé výrazy některých diváků. O to je mi ale sympatičtější.

Absurdní podobenství o vyprázdněnosti světa mocných. Stačí jen "moudře" pokyvovat a opakovat jednoduché životní pravdy, do kterých si okolí projektuje své vlastní představy. Stejně jako mnozí do tohoto filmu. Sellersovo herectví je ovšem naprosto excelentní.

Filmová adaptace vynikající Ibsenovy hry, která je spíš převedením divadla na plátno než svébytným filmovým uměním. Vše se odehrává v jednom interiéru a účinek je založen především na dialozích a přesvědčivých hereckých výkonech. Skvělý víc divadelní než v pravém slova smyslu filmový zážitek.

Zpočátku velká nuda ve stylu TV sitcomu. Postupně se to sice rozjede a dostane to jistý šmrnc, ovšem vše je jen barvotiskově nakašírované a víceméně o ničem.

Solidní detektivní inscenace podle západní předlohy, která připomíná detektivky, jež i dříve patřily k tomu lepšímu v čs. televizi. Čili navazuje ještě na jakousi tradici, která už bohužel prakticky vymizela. Nápodoba amerického způsobu života místy sice působí úsměvné naivně, ale i to má své "retro" kouzlo.

Působivé zpracování známé předlohy, které Daniela Špinar přidala i homosexuální podtón, ovšem vkusně a uměřeně. Původní divadelní inscenaci jsem neviděl, ovšem její filmová verze svědčí o tom, že Špinar zvládá skvěle i filmovou režii. Snad jen těch 16 let lze Janě Pidrmanové jen stěží uvěřit  - co unesou divadelní prkna už může být pro filmové plátno až příliš.