Recenze (1 427)
Lásky jedné plavovlásky (1965)
Typická formanovská poetika, která je naprosto nezaměnitelná a působí neskutečně autenticky. Skvělého účinku Forman dociluje mj. mistrovským vedením neherců, kteří se uplatnili nejen v jeho, ale i v některých Papouškových filmech, jenž je ostatně i spoluscénáristou tohoto snímku.
Divotvůrkyně (1962)
Není úplně snadné sledovat tento film, tak jako nebylo snadné z nevychovaného spratka, byť osudem těžce postiženého, vypiplat nadlidským úsilím člověka. Snímek je dramaticky dobře vystavěný, i když se nevyhnul ani jistému americkému romantickému patosu a také určité schematičnosti.
Funny Girl (1968)
Klasický muzikál se vším všudy jak má být ze zlatého věku muzikálu.
Všemocný (2011)
Nápad, který mi nepřijde příliš originální ani nějak příliš sofistikovaně rozvinutý. Každopádně jde ale o kvalitně odvedené filmové řemeslo, když už ne o umění.
Dobrodružství Poseidonu (1972)
Dobře vystavěný příběh i napínavě natočený, byť řada momentů vyznívá poněkud lacině podbízivě.
Sugarlandský expres (1974)
Bláznivě americký příběh, při jehož filmovém převyprávění už na počátku své kariéry osvědčil Spielberg své režijní mistrovství.
Předčítač (2008)
Dobře vystavěný příběh, který propojuje obecné vnímání viny přisluhovačů nacistických zvěrstev s osobní rovinou vnímání jejich blízkých. Nejsou to snadné otázky a film se na ně naštěstí ani nesnaží odpovědět. Bohatě stačí, že je klade. Výtečný počin, který nasvěcuje problematiku z originálního úhlu pohledu.
Porota (2003)
Zpočátku to vypadalo jako zajímavý vhled do amerického soudního systému, o kterém si sice žádné iluze nedělám, ale to, v jakou nevěrohodnou kovbojku se to nakonec vše zvrhlo, mě spíš nemile překvapilo. Nesmyslné a hlavně zbytečné akční scény a závěrečný kýčovitý happyend to bohužel poslaly ještě o dvě patra níž.
Jediná láska Richarda Wagnera (2021)
Zajímavá epizoda ze života Richarda Wagnera, která i přes snahu zobrazit jeho osobnost dramaticky vyzněla poněkud mdle.
Sova (2022) (divadelní záznam)
Podobných konverzaček byly napsány mraky a mraky se jich taky hrají na našich jevištích. Tuhle napsala Natálie Kocábová docela zručně, evidentně ví, v jakém poměru se mají střídat humorné momenty s těmi smutnými či dojemnými, aby tomu divák sedl na lep. Hloubka myšlenek je však jen předstíraná a řada momentů tak vyznívá až kýčovitě a klišovitě, což nemohly příliš ovlivnit ani solidní výkony obou hereček. Zvlášť Božidaru Turzonovovou jsem si ale užil opravdu s chutí.