Amonasr

Film ze sociálně slabého prostředí se odvíjí pomalu a nenápadně, ovšem dost zlověstně, což se bohužel nakonec i potvrdí, takže žádná úleva se nekoná. Natočené je to dobře, ale na náladě to člověku nepřidá. Přesto je asi dobře, že se podobné filmy točí, abychom nezavírali  oči před tím, co je někdy kolem nás a možná blíž, než si myslíme.

Film je natočený líbivě, aby oslovil co nejširší publikum - má to ale jeden háček: je to na úkor jeho uměleckých kvalit. Na druhou stranu to může přitáhnout ke klasické hudbě i ty diváky, které by to jinak vůbec nenapadlo. A nádherná houslová sóla, včetně doprovodných filmových obrazů, jsou také tím nejlepším na celém filmu. Jinak jde spíš o jakýsi současný melodram nabitý nejrůznějšími vějičkami na nenáročného diváka, aby se měl na co dívat a mělo to patřičný švih.

Poněkud bezútěšný film o lidech ze sociálně slabého prostředí s hořko-úsměvným nádechem. Natočeno i zahráno je to výborně, jen člověk nemá potřebu se k tomu někdy vracet, pokud tedy není zrovna duševní masochista nebo si nepotřebuje dokazovat, že na tom můžou být jiní i hůř.

Spojení Svoboda - Körner zaručuje vždy kvalitní podívanou, zpravidla na pomezí kultur a jistého mysticismu. Tentokrát to zřejmě i kvůli omezenému televiznímu rozpočtu bylo místy šité poněkud horkou jehlou a snaze o diváckou atraktivnost padla za oběť i větší vyváženost a věrohodnost podání, nikoliv však v míře, která by se nedala tolerovat. Snad až na ten prvoplánově didaktický závěr o nepoučitelnosti lidstva, pokud jde o válečné konflikty a zabíjení, i když jinak nic proti němu nemám, neb je to skutečně tak. Jen by si na to divák měl přijít raději sám.

Kvalitní sociální drama, jaké se u nás už vůbec netočí. Rozhodně bych ho ale nenazval komedií, to snad jen distributor chtěl přilákat víc diváků, či co. Každopádně bylo dobře vystavěné i natočené, s patřičným napětím, i když se obešlo bez zbytečného násilí, což vnímám ale jako další klad. Na druhou stranu k ještě vyššímu hodnocení z mé strany tomu chybělo něco navíc k oné solidní civilnosti a opravdovosti. Za shlédnutí nicméně každopádně stojí, včetně zamyšlení, jak daleko je to nejen od Reykjavíku, ale i od toho, co hýbe naší občanskou společností.

Výborná kamera a výtvarná stránka filmu vůbec, slabší příběh a jeho poměrně povrchní uchopení. Ve filmu zazní spousta krásné hudby, o něco méně zajímavých myšlenek, ovšem jen knižně podaných, o to více však předvádí banalit převlečených za něco zvláštního. Věrohodnost postav a jejich jednání jen stěží uvěřitelná, čemuž odpovídá i ne zrovna přesvědčivý český dabing. Postava Anny Holtzové vyznívá často jako její karikatura a stejně tak na mě působil Karl Beethoven. Další z jen průměrných filmů z mně neznámých důvodů slavné polské režisérky. Nejspíš asi ovládá to, co tak skvěle uměla Věra Chytilová - vířit kolem sebe vzduch, za nímž se toho nic moc neskrývá.

Výborná výpravná filmová adaptace klasického střihu s dobrým spádem a rytmem. Pět hvězdiček si u Cyrana ale i tentokrát nechám až na záznam divadelního přenosu z Anglie, kdy Cyrana nepřekonatelně ztvárnil Derek Jacobi a kongeniálně ho nadaboval Miroslav Moravec. Viděl jsem to někdy koncem 80. let a od té doby marně čekám, zda to Česká televize ze svého archivu někdy opráší. Pokud mě paměť nezklame, byl to skvost, jaký se povede jen zcela výjimečně a jehož laťku ani tato verze nedokázala překonat.

Opět poměrně lehká, odpočinková a svižná komedie se sice poněkud choulostivou tematikou, s níž se ale vyrovnala s nadhledem a bez zbytečných vulgarit či naopak bez protivnė hyperkorektnosti. Homofobního na ní nebylo vůbec nic a pokud to tam někdo viděl, tak snad z nepochopení nebo zbytečné úzkostlivosti. Věrohodnost příběhu je sice nízká až mizivá, ale u komedie to snad ničemu nevadí. Pouze ten happyend byl až zbytečně kýčovitý, jako by autorům naráz došel nadhled a zabloudili do červené knihovny. Celkově ale docela fajn oddechová věcička.

První dvě třetiny filmu se odvíjely zajímavě a věrohodně, ovšem následný zlom působil hodně vyumělkovaně. Autoři ve snaze podbídnout se divákovi něčím nečekaně šokujícím vlastně celý předchozí děj jakoby vynulovali a film tak do značné míry rozbili a znehodnotili.

Docela případně podané lidské charaktery skrze několik dvojic dlouholetých přátel, které se mezi sebou pokrytecký předvádějí a přitom si nedůvěřují a doma ty druhé pomlouvají. Nejhůř to samozřejmě schytá ten jediný, který se nepředvádí a je upřímný. Protože něco takového je těm ostatním krajně podezřelé. Vzpomněl jsem si, jak jsem kdysi dávno začátkem 90. let odešel z jednoho večírku, protože jsem se úplně fyzicky začal dusit, jak se před sebou ti mi ještě nedávno docela normální  kamarádi začali předvádět, kdo se čeho už domohl. A to byl také začátek konce našeho kamarádství, k takovým maloměšťáckým lidem jsem už bytostně nechtěl patřit.