makakus

Napřed jsem užasl a trvalo to asi do poloviny dílu. Viděl jsem toho už hodně, ale něco takového určitě ne. Zábavnou, originální a dramatickou směsici reality, absurdity, politické parodie, satiry, psychologie, hororu a akčnáku, kdy se styly neustále přelévají jeden do druhého a kupodivu to drží skvěle pohromadě. Parádní jízda! Až jsem si začal říkat - takové tempo plné zvratů a nápadů přece nemůže vydržet dlouho. A taky že jo. BUM - zčistajasna se nám to změnilo v béčkový přiblblý horor, ve kterém nechybí ani variace na Odulu z Pána prstenů, dokonce včetně sítí, kterými obalovala lidi. WTF? Vidět to zmiňovaný Jidáš, oběsí se znovu. A spousta žánrových klišé jako mrtvoly, co se posadí v sanitce, zrůdní kojenci, vraždící stařenky atd. Bohužel navíc bez špetky humoru a nadhledu - jako by v půlce převzala práci na dílku úplně jiná parta filmařů. Obávám se, že zpátky už cesta nevede a je to obrovská škoda. Ale kdoví, naděje umírá poslední...

Celý seriál je víceméně zdlouhavá kecárna s jediným dramatickým prvkem, který je v zájmu divácké atraktivity v prostřizích ukazován ve stále naturálnějších detailech snad v každém díle. Ještě trapnější podbízivost je dávat do posledních záběrů v každém dílu rádoby "přelomový" dějový zvrat, který však nikdy nikam nevede, prostě jen hloupá účelovka. On celý ten seriál vlastně ani žádný skutečný zvrat nemá. Ani žánr. Není to detektivka, protože detektivové jsou jen agresivní blbci, než zmizí z děje úplně. Není to drama, pokud za něj nepovažujeme věčně vykulené či slzící oči Nicole, což je jeden z mála výrazů, které umí fakt dobře. Není to psychologická sonda, protože všichni vedou pořád dokola jen povrchní a klišovité řeči s dramatickým výrazem. Žádná pitva vztahů ani charakterů, jen figurky. Někdy je to až nechtěná komedie - syn má rád tátu, proto vypere skvěle ukryté kladivo dvakrát v myčce a schová si ho do futrálu na housle. Asi největší díl viny na té dramaticky se tvářící psychoslátanině nese režie a scénář. Postavy nemají jasný charakter a režie to ještě více zatemní, protože prostě neví, kam herce vést. Bezcitný sociopat opravdu nemůže být zároveň vykreslován jako vášnivá citlivka, je to pak binec. Navíc - některé motivy, například vztah Grace a Elen, jsou jen opuštěnými slepými uličkami nahozenými do děje halabala. Jedinou jistotou zůstává snad jen fakt, že originální název The Undoing (Zkáza) opravdu nemá vůbec nic společného s českým Mělas to vědět, u kterého snad ani překladatel neví, co tím chtěl říct, ale měl by.

Vypadá to, že si v Netflixu důkladně našprtali nejnovější Pravidla pokrokově-angažovaného díla (nazvěme si to jakkoliv, ale určitě neplatí jen pro Oscary) a vyrobili podle nich příběh přesně na míru. Takže emancipovaná, geniální kráska hravě vítězí (až na pár nutných výjimek) v namyšleném světě mužů, oběma jejím matkám zničí jiní bezcharakterní a zbabělí muži život, všemi zavržená černoška z děcáku s dokonalým charakterem (až na úvodní vypočítavě zlidšťující nadávky) navzdory všem vystuduje politologii, aby ji zúročila v "radikálním boji", v souladu s levicovými tendencemi se tradičně s lehkým odporem otřeme o zpátečnické křesťany a nixonovskou CIA, SSSR ukážeme jako zemi vřelého prostého lidu a agenty KGB odsuneme do nečitelného pozadí, přidáme opravdu roztomilý páreček fandících homosexuálů... Nicméně to nakonec není vůbec tak hrozné. Kostra příběhu je sice do očí bijící účelovka, ale dialogy jsou skvělé, velmi živé a procítěné, stejně jako řada okrajových scének. Režie výborně pracuje s emotivním vyzněním, od soucitu až po napínavé drama, což významně podporují i tóny obrazu a záběrová skladba. Velmi dobré i herecky, když přimhouříme oči nad zjevnou sázkou na krasavici pro hlavní roli. Pouze finální díl se zvrhne do přehlídky klišé a sentimentálního patosu na hranici kýče. Shrnuto - jde o příběh zjevně inspirovaný Juditou Polgárovou (sic Maďarkou, Američanky si v šachu nikdy ani neškrtly) obohacený o popelkovskou pohádkovost, sociální dramatičnost a tendenční aktivismus. Nicméně parádní řemeslo - 70 %.

Pokud distributoři tvrdí, že jde o "drama, dobrodružný film, komedii", tak je to v lepším případě jen trojnásobně toužebné přání, v horším spíš nepovedený vtip. Drama totiž potřebuje dramatické, mezní situace a zvraty, komedie zase humornou nadsázku, hereckou stylizaci a rozvernost, což Sofia jednoduše neumí. Výsledkem je pokus o psychologický vztahový trojúhelník: matka malých dětí - její věčně "busy" manžel - její starostlivý a mocný otec. A hlavní slabinou pak to, že jejich charaktery a osudy jsou nahlédnuty nezajímavě, povrchně a emotivně slabě. Příběh ani postavy vás prostě nevtáhnou do sebe. Kromě žánrové nevyhraněnosti vadí i slabší scénář (bez jediné opravdu silné scény) a formální pojetí - pryč je dokumentární skvělá stylizace ze Ztraceno v překladu, obraz je bůhvíproč kompozičně a barevně vyumělkovaný, neosobní. Pokud jde o postavu Billa Murray, to je samozřejmě Pan herec, který zahraje skvěle a důstojně i roli vajíčka natvrdo, ale scénář ho až křečovitě tlačí do pozice originalního, záhadného světáka a všemocného podivína s geniální pamětí, nicméně samoúčelně, bez vysvětlení, snad jen aby nabídly BM v roli něco "zajímavého". Takže kdo chce na podobné téma skutečné drama, ať dá přednost Marriage Story, kdo chce skutečnou komedii, tak téměř totožný, ale místy opravdu zábavný je Fotr je lotr. Jemnou a hlubokou psychologii velmi podobného trojúhelníku pak naleznete v jediném výborném filmu od Sofie Coppola, který netřeba znovu jmenovat. Dvakrát nevstoupíš do jedné řeky.

Je zajímavé, že tak hrozný režisér se nakonec stal tak skvělým režisérem. Jak jinak ohodnotit neschopnost, kvůli které se záměr natočit parodii na bondovky zvrtnul ve velmi nepovedenou bondovku? Eastwood se vždy bral hodně vážně, ale vykřesat slušné akční drama z materiálu, který je svojí nelogičností a zmateností k smíchu, to prostě nejde. Ale satirická komedie to mohla být skvělá, kdyby jí rejža uměl udělat.

"Islámský terorismus je největším nebezpečím pro Švědsko", prohlásil před rokem šéf švédské tajné policie, a tento seriál jakoby přímo plnil společenskou objednávku "něco s tím udělejme", bijme na poplach. Zdá se tedy, že hlavní cílovou skupinou diváků je skandinávská muslimská mládež, které je určeno sdělení "milé děti, nenechte se napálit islámskými fanatiky, jsou to podvodnící a dopadnete špatně, pokud přímo nezemřete." Ok, nic proti tomu, verbování do řad extremistů a život manželek členů IS v Sýrii je zajímavé a atraktivní téma. Problém je v tom, že diváci z řad arabské mládeže mají podle většiny průzkumů průměrné IQ asi 80, což znamená "velmi hloupí", jen o deset bodů níže už je hranice slabomyslnosti. Aby seriál pochopili, musí se v něm tedy téměř každá věta říct pro jistotu tříkrát po sobě a každá vývojové téma se několikrát zopakuje. To vše v téměř zpomaleném tempu, aby každému docvaklo, co vlastně vidí a slyší. Žádné náročnější myšlenky, zvraty, střihy, vše pěkně polopatě. Takže pro mne forma k uzoufání nudná, předvídatelná, povrchní. Ošklivá kamera bez jakýchkoliv barevných korekcí, beztvará muzika, zdlouhavé tlachání v interiérech. Zachraňuje to jen poslední díl, zajímavá postava hloupoučkého, slabošského, ale v jádru dobromyslného Husama a solidní herecké výkony. Nicméně dávám přednost inteligentnějšímu ztvárnění podobné problematiky třeba v seriálu Fauda a hlavně v nedoceněné tragikomedii Čtyři lvi..

Mory Vratislavi jsou nejlepším příkladem toho, že světový thriller se dá natočit i mimo Hollywood, dokonce v Polsku. Inspirace klasikou Seven je nepochybná, ale vývoj a vyznění zcela originální. Líbí se mi zjevné Vegovy sympatie pro anarchii - hranice mezi dobrem a zlem se tady pozvolna otáčí a vývoj má skvělé, nečekané, a přitom logické vyvrcholení. Slovo "originalita" je vůbec pro tento film klíčové. Například dvojice hlavních anti-hrdinek - tlustá, nehezká ženská v ošuntělých teplácích a zdeprimovaná, cynická post-punkačka, obě dvě přitom chytré jako Holmes, to byla nádhera sledovat. Dialogy oživené černým humorem a odpozorovanými pouličními detaily, které asi plně docení jen Středoevropané (televizní kameraman vypíná kameru poté, co hrdinka zkrotila splašeného koně a reportérka ho nabádá: "Toč dál, kurva, třeba jí ještě kopne". Nebo patoložka při pitvě policistce "Na oběd s tebou dnes nepůjdu Helenko, musím tady ještě rozebrat ty prstíčky"). Od plného hodnocení dělí film jen pár zbytečných blbostí. Například postava prokurátora je mimo, hodila by se možná do žánru politické satiry, pokud by byla lépe zahraná a méně prvoplánově napsaná. Scéna s matkou podezřelé je překotně vysvětlující, opět mizerně zahraná i zrežírovaná (opravdu žádný šok z toho, co se matka dozvídá a vidí?). A ta již zmíněná inspirace Seven je nakonec vlastně zbytečná, jako by se tvůrci báli, že jinak by byl film komerčně moc nenápadný. Jinak bravurní řemeslo, zábavné reálie, hezky nechutný naturalismus, parádní drama plné zvratů - za mě čistých 80 %. A jako bonus mě pobavilo, že mobil se polsky řekne "telefon komůrkový".

Zlatým hřebem této výborné střílečky je skvělá akční scéna - třináctiminutová jednozáběrovka lovu na prchající dvojici, kterou vrcholí první třetina filmu. Samozřejmě jsou v tomto jediném záběru neviditelné střihy, ale stejně nechápu, jak se něco takového vůbec dá zrealizovat - úžasná, až nepochopitelná kamera (se všemi skoky, pády, obraty, průlezy...) a originální, plynulá forma v kontrastu k akčním scénám s třeba šedesáti střihy na minutu (např. marocká honička v Bourne Ultimatum). Výborná je i kombinace akčních scén se silným sociálním příběhem a téměř dokumentárním pojetím nuzného prostředí v bangladéšské Dhace. A odvážně nehollywoodské zakončení. Snad jen sentimentální a zdlouhavá konverzačka o ztraceném štěstí v polovině filmu brání dát víc- takto tedy 75 %.

Tato adaptace závěrečné části knižní trilogie Thomase Harrise by mohla být přímo učebnicovým příkladem toho, jak se dá zprznit velmi kvalitní předloha. Začneme tím, že nepochopíme nebo záměrně odstavíme původní smysl, podstatu, vyznění. Lecter je geniální psychiatr (ve filmu až na okraj vytlačený motiv) a celý závěr knihy je o tom, jak pomocí Clarise a psychoanalýzy "vyléčí" sebe ("najde" tragicky a hrůzně ztracenou sestru) a také Starlingovou (ta zase najde tragicky a bolestivě ztraceného otce). Toto sbližování skrze pochopení a hlavně následené finále je na knize nejsilnější. Film vyznění naprosto obrátil, zbaběle a odporně hollywoodsky. Další slabinou kromě mizerného scénáře je překvapivě nedotažená režie (slabé emoční vyznění, nezvládnuté finále), střih (mizerný rytmus a návaznost), bezradná Julianne Moore i odfláknutá hudební vata od Zimmera. Když už se rozhodli Demme, Foster i scénárista, že se na tom nechtějí podílet poté, co producent de Laurentis "zabil" hlavní myšlenku, osud filmu byl v podstatě zpečetěn.

Už před shlédnutím, když jsem si všiml, že Verbal tady dává dvě, bylo mi zřejmé, že asi půjde o mimořádný zážitek, který bude všechno možné, jen ne další z řady povrchních filmových komiksů, které mě moc nebaví. Tím nemyslím Nolanovu batmanovskou trilogii, ale i ta byla proti tomuto hlubokému, a přitom tak lidskému děsu, občas celkem dost zábavná a místy efektně povrchní,. Tak bezvýchodná a hluboce procítěná ponurost, která má na batmanovky jen nezbytně minimální vazby, připomene i díla Kubrickova. Scorseseho a Coppolova, především Mechanický pomeranč, Taxikáře a Apokalypsu, které také ukazují kořeny anarchistického násilí. Tady je však celé dílo bez sebemenších odboček věnováno pouze vývoji nitra jediné postavy a právě tato precizní zacílenost na hlubokou empatii s budoucím ďáblem citlivějšího diváka docela vykolejí. Protože je pravdivá, psychologicky přesná, zcela pochopitelná. Až si člověk řekne - prožít to samé, mohl bych to snad být já. Což je možná jeden z důvodů, proč většina diváků seděla v temnotě sálu i během titulků, prostě tu krajně nepříjemnou pravdu potřebovala vstřebat. Zlo vzniká z lidské potřeby být milován, když zůstane nenaplněna. Je to východisko z bezvýchodnosti. Zoufalý smích z přetvářky společnosti, která lidskost jen předstírá. Nejtemnější filmová psychologická sonda. Nasadit masku klauna jako by bylo jediným řešením. Že může zpracování komiksu získat Zlatého lva v Benátkách je malý zázrak, ale teď už ten osmiminutový potlesk vestoje (nějaký šikovný novinář to asi stopoval) chápu. Byla to prostě téměř geniální a drtivě působivá analýza nepříjemné pravdy.