Vicco

Dementní propaganda česko-čínského "přátelství" s vizuálním zpracováním špatných 90s pc her. Fuj.

Viděl jsem dva díly. Od té doby ležím s prázným pohledem pod postelí a usedavě pláču.

Asi spoiler: Saruman se pokouší přečurat Saurona v honbě za prstenem moci..teda kamenem nekonečna, který jej má učinit mnohem mocnějším, aby tak mohl zničit nebohou správňáckou planetku Naboo. V tom mu má zabránit protřelý zlodějíček Han Solo s Hodorem a zbytkem random party. Jako bych to už někde viděl, ale ono to funguje, jako to fungovalo i vždycky předtím. Jen aby se toho nepřejedlo.

Tohle bylo myšleno vážně, nebo je v tom nějaký skrytý vtip, který jsem nepochopil? Všechno špatně: hloupé a nudné dialogy ve stylu východoněmecké produkce pro dospělé, promyšlené detaily jako stojící stromy v pozadí "jedoucího" auta, nadpřirozený padouch, nadpřirozeně blbí "hrdinové". Už po pár minutách to pro mě byl jasný odpad, avšak když v jednu chvíli hlavní hrdinka rozsvítila světlo a za ní stojící vrah na ní udělal BLÉÉÉÉ, nedalo mi to neocenit tento skvostný moment kinematografie krásnou hvězdičkou.Za spoiler se neomlovám, tohle fakt vidět nechcete.

Škoda, že tvůrci nevyužili plný komediální potenciál, který tento retardovaný námět nabízel a to nejlepší nacpali až do poslední půlhodiny. Takhle diváka napadají hrůzné myšlenky, třeba že to fakt mysleli vážně.

Natočit nejodpornější a současně nejnudnější film, na to už člověk zřejemě musí být svým způsobem umělec. Ohledně nudnosti, příběh je tak nudný a stupidní a postavy tak těžce nesympatické a otravné, že po chvíli jsem si opravdu upřímně přál, aby padouši pokud možno co nejrychleji zmasakrovali hlavní hrdiny a byl konec. Ohledně odpornosti, pokud jste příznivcem zvracení krve z úst do úst, blahopřeji, tenhle film budete milovat. Pokud ale zrovna náhodou nejste úchylné hovado, jediné, co ve vás tento film zanechá, je chuť se vyzvracet. Ale abyste nemysleli, že jde jen o zvracení krve, zvolna odkapávající mrtvý plod z těla mladé slečny nebo dolování hnisu z různých částí těla jsou dalšími zastávkami na cestě ulevit žaludku na nejbližší toaletě. Aby z filmu ale bylo doslova mistrovské dílo, stupidita a nechutnost se v některých scénách dokonce kombinují. Příklad za všechny je, když se průměrný středoškolský student rozhodne amputovat si ruku, načež si jí za pomoci své kamarádky uřízne na cirkulárce a pahýl si následně, samozřejmě, vypálí letlampou, aby nevykrvácel, přece. Profesionální voják nejostřejší jednotky v nejtvrdší armádě by při takové srandě bolestí omdlel. Průměrný středoškolský student si chlapsky zařve, vypálený pahýl omotá izolepou a jede dál. Chápu, když se nějaký film snaží zaujmout především tím, do jaké míry je kontroverzní, nutno připomenout takový Srbský film, který se co do odpornosti rozhodně nedrží pozadu. Ale Cabin Fever 2 prostě není kontroverzní, je hloupý, odporný a nezajímavý. Kéž by šlo tento film odvidět, ten ztracený čas by bylo mnohem příjemnější strávit například sledováním stavění šibenice pro Medvídka Pů. Nebo příběhu o dvou dívkách a jednom poháru. Dost bylo napsáno, tohle prostě ne.

Tak nějak cítím potřebu zdůvodnit, jak jsem si mohl dovolit dát filmu s lehce podprůměrným hodnocením od ostatních diváků tolik hvězdiček, a co si o sobě vlastně myslím. Ale protože můj poslední komentář prej haha nebyl vůbec vtipnej, vezmu to vážně. Všichni milují Mandy Lane předně postrádá tu nejzákladnější esenci naprosté většiny teen vyvražďovaček (a že jich mám nakoukáno). Nekonečnou tupost hlavních aktérů, která v divákovi vyvolá náhlé pochopení, proč musejí zemřít. Brutálně. A samozřejmě nezamýšleně, to by bylo úchylný. Postrádal jsem tupé uječené nány, suverénně se řítící do očividné záhuby, stejně tak frajírky, jdouc pro děvčat velké oči, vraha za frňák vytahat. Opravdu, nezaznamenal jsem žádnou vyloženou demenci, což bylo překvapení číslo jedna. Dalším překvapením byl vcelku zajímavý příběh, kterému předcházel i prolog, který dal postupně pochopit událostem následujícím. Žádný šílený, stovky let na nebohou opilou mládež číhající, zabiják, s nadpřirozenými schopnostmi, nejlépe ještě nesmrtelný, jak jsme zvyklí z velké části filmů tohoto typu. Tato superbytost, když už do příběhu průměrné vyvražďovačky nevpadne z čistého nebe, bývá zpravidla uvedena maximálně největším frajerem v partě, který o ní vypráví příběh, jímž chce vystrašit nebohá děvčata. To je dost chudá berlička a po tuposti aktérů druhá nejotravnější věc ve vyvražďovačkách. A současně druhá věc, kterou jsem ke svému nadšení v tomto filmu postrádal. To jsou dva hlavní důvody, proč jsem se Mandy Lane rozhodl zařadit nad průměr. Potěší také drobnosti, jako například fakt, že oběti tu nejsou tak úplně bezbranné jako na jatkách. Mají nejen zbraně, ale i válečného veterána na své straně. Ten rým nebyl úmyslným, nesnažím se bejt vtipnej. Abych se moc nerozkecával a lidi se to neštítili číst, na závěr zmíním ještě jeden můj skromný postřeh, a sice, že některé scény byly natočené ve stylu mých oblíbenců Quentina Tarantina a Edgara Wrighta, kteří ve svých filmech taktéž nějakým tím masakrem nešetří. Možná tam těch referencí bylo víc, ale já filmům moc nerozumím. A možná se mi to jen zdálo a nic takového tam nebylo, nicméně jestli tím chtěl autor kolegům vzdát poctu, velmi mě potěšil. Teď už jen fakt ve zkratce pochválím kameru a hudbu (závěrečné Tarantino-style titulky jsou fakt badass) a neprozradím, jestli tam bude i nějakej ten šokující zvrat. Protože to není vtipný.

Jeden z filmů, na které jsem se letos nejvíc těšil. Po Méďovi další hraný snímek od tvůrce perfektního Family Guye? To musí klapnout. Po prvních recenzích, které film řadily do průměru, ale můj zájem tak trochu ochabl, upřímně, po shlédnutí trailerů jsem čekal davové šílenství. Setha MacFarlaneho mám rád, tak proč si kazit představu o tom, jak skvěle si s ním ohledně humoru padnu do noty? Když tu náhle (po čtvrt roce), myšlenka. Lidi jsou blbí. Máš divnej smysl pro humor. Lidi ti se Sethem nerozumí. Přesvědčil jsem se do toho jít s tím, že v nejhorším budu ochotným naslouchání nakecávat, jak to nepochopili a předstírat opojení vlastní výjimečností. Ne že bych to někdy předtím dělal. Ale - ničeho takového naštěstí nebylo třeba. Snímek jede v zajetých kolejích nejlepšího MacFarlaneho humoru, jestli tedy po pár seriálech a dvou filmech o něčem takovém lze hovořit. Drobné vtípky v detailech se zbytečně nenatahovanou pointou, stavění známých filmových klišé do kontrastu se všední logikou, a to celé ve všudypřítomném hávu absurdna, pro MacFarlaneho tak typického. K tomu pro mně osobně velmi sympatické herecké obsazení (Liam Neeson, Giovanni Ribisi, Sarah Silverman, Neil Patrick Harris). Nepříznivci (jestli někdy použiju slovo hejtr, střelte mě do hlavy) si asi budou ťukat na čelo, ale čert to vem, mně se vcelku líbil i příběh. Rozumím, že někomu to nemusí stačit, ale nám, kdo jsme se na film těšili od chvíle, kdy MacFarlane oznámil, že něco natočí, to k požitku stačí. Ale abych nezněl příliš nadšeně, zde je výtka. K dokonalosti mi chybělo především to, že některá klišé filmem proběhla bez povšimnutí, aniž by do nich autor nějak rýpl. Měl jsem z toho chvílemi pocit, že se MacFarlane snaží o vážný snímek, a vůbec se mi to nelíbilo. Ne, jeho doménou je humor, a čistě na něj by se měl zaměřit. Jakékoliv vážno, pokud do něj následně okamžitě nepíchne, je naprostá ztráta divákova času. Kromě osobnitého smyslu pro humor MacFarlane nic neotřelého ani zajímavého nepřináší. Jakkoliv to může od jeho fanouška znít krutě, právě a jedině humor je důvod, proč MacFarlaneho tvorbu s nadšením sleduji. A ten důvod stojí za to do takové míry, že všechny ostatní aspekty klidně mohou stát za prd. Humor na ně na všechny vrhá dlouhý stín. A tak se konečně opět můžu opájet vlastním pocitem výjimečnosti, a ani si kvůli tomu nemusím vymýšlet.

Nejlepší nekomediální seriál, co jsem dosud viděl. Fakt. Co je na něm tak úžasného? Nebudu říkat, že všechno, i když bych nelhal, ale vypíchnu hlavně tři věci. 1. Vývoj postavy Waltera Whitea. Z tak trochu ušlápnutého ale dobráckého táty od rodiny se víceméně sběhem řady okolností stane děsivé monstrum a my máme možnost tu proměnu kousek po kousku sledovat - především to, jak je každá sebemenší změna jeho charakteru uvěřitelná a s ohledem na okolnosti pochopitelná. 2. Napětí. Obvykle se mi nestává, že bych si u filmu nebo seriálu najednou uvědomil, že samým napětím jsem zapomněl dýchat přesto, že mám ústa otevřena dokořán. Atmosféra diváka naprosto vtáhne a i po skončení mi chvíli trvalo, než jsem su uvědomil, že sedím v obýváku a to všechno jsem zrovna neprožil, ale jenom viděl v televizi. Obzvlášť při mistrovské scéně s vlakem si nešlo pomoct než dýchat za postavy. 3. A nakonec to úplně nejlepší. Absolutní nepředvídatelnost děje. Klišé se tomuhle seriálu nejen vyhlo, ono vůbec neexistuje ve stejné dimenzi. Už po pár scénách jsem rezignoval na předvídání děje. V některých filmech děj ke konci spěje do určitého očekávaného zakončení, ale najednou se stane nečekaný zvrat a vše dopadne jinak, proti všem diváckým očekáváním. Seriál Breaking Bad je těmito momenty nabitý. Snad nikdy jsem si neříkal: "Cože? To vole!!", jako při sledování Waltových dobrodružství. A právě tohle diváka usadí k obrazovce a nepustí. Tohle především. Ale abych jen nechválil, dovolím si jednou malou výtku. Seriál se rozjíždí trochu pomaleji, a tak je první série ještě takovým brouzdáním v bazénku. Ale za to, jak se vše v následujícíh sériích neskutečně rozjede, to moc rád odpouštím a chci dát šest hvězdiček, ale ono to prej nejde. Tak dávám těch nejpětkovatějších pět.

Neskutečná jízda, která se naplno rozjede už od prvních minut a nepoleví po celé 3 hodiny. Živelná ilustrace života na vrcholu kapitalistického řetězce, který člověka nabere, provede ho růžovou zahradou po zlatých schodech až do oblak, aby ho následně zmačkal jako starý papír a vyplivl na smetiště. Je to jako smlouva s ďáblem. Ohromné množství peněz, jaké člověk ani nemůže utratit, luxusní sídla, jachty, auta, prostitutky, drogy - ale to všechno jednou musí skončit a být zůčtováno. Jako si nakonec ďábel přijde pro duši, jež mu byla za pozlátko přislíbena, tak stát a jeho zákony nakonec doženou ty, kteří v honbě za majetkem ztratili veškerou soudnost a srazí je hluboko. Vlk z Wall Street je snímkem, který tímto jepičím životem na vrcholu diváka komplexně provede od vzestupu až k pádu. A činí tak s pořádnou dávkou dramatičnosti, slušným přídělem humoru, perfektním soundtrackem a hlavně vynikajícím hereckým obsazením. Proboha, dejte už tomu muži jeho Oscara!