#47

Pěkně koukatelné historické road-movie, příběh je sice poměrně banální, ale má to atmosféru, spád, dramatické momenty a opravdu libové dva hlavní hrdiny.

No je mi trošku smutno z místních hodnocení. Jsem už trochu odrostlejší (na gympl jsem nastoupil v roce 1999), a proto si velmi dobře pamatuji americké BH90210, na jednu stranu to byly pohádky z úplně jiného světa (high society v USA), na druhou stranu tam valná většina osazenstva byla naprosto neuvěřitelná (když to někdo jednou přežene s chlastem, je hned uveden mezi anonymní alkoholiky, sex je pro většinu úkon srovnatelný se "startem raketoplánu" atd.), mám pocit, že v případě 4TEENS se tvůrci opravdu snažili přiblížit dnešním teenagerům a nevymýšlejí si nesmyslné vzdušné zámky (no dobře ta holka s přilepeným knírem byla trošku přes čáru :-)). Pravda, ne každá škola má vlastní kapelu, časopis a fotbalový tým, asi žádná reálná třída nemůže nabídnout tak pestrou škálu charakterů (černoch, skinhead, nerd, anorektička, skejťačka, EMO kytaristka atd.) a trošku tam chybí určité prvky z Vorlova gymplu, ale nemůžeme mít všechno a pro atraktivnost děje je složení takto až klišovitě vyhraněných hlavních postav určitou nezbytností. Přeji tvůrcům, ať si nenechají hodnoceními zkazit elán do dalších sérií, jejichž realizace bude jistě záviset spíše na sledovanosti, které ale asi příliš nepomůže nasazení seriálu na páteční večer, kdy cílová skupina těžko bude sedět u televize.

Milý romantický film se sympatickými hrdiny a zajímavou zápletkou. Koho by občas nenapadlo "Kde jsem dneska mohl být, kdybych to či ono udělal jinak". Jacku Campbellovi se tento "letmý pohled" splnil ač o něj ani nestál. Není to ale jen hloupý slaďáček o přerodu jednoho sobce, je to o životních hodnotách o nákladech obětovaných příležitosti, o tom, že některé věci prostě nelze vyčíslit penězi a že i když je člověk přehazuje vidlemi, nemusí být šťastný.

Poměrně drsný film na odvážně zvolené téma ukazující především jistou bezmocnost slušných lidí potažmo státu vůči nezletilým agresorům. Člověk si při sledování pokládá otázku, jestli vůbec má smysl pro podobné grázly ponechávat povinnou školní docházku, trefně to vystihla hned na začátku jedna z učitelek: "Na této škole se neučí nic, tady jenom hlídáte, děti nenosí ani pomůcku, budete rád když vůbec přijdou". Takzvaní humanisté by určitě namítali, že by společnost byla "méně vzdělaná" a že není dobré děti segregovat, nicméně podobní nepřizpůsobiví idioti pouze táhnou dolu ostatní a ve své omezenosti si neuvědomují, že svým ignorantstvím sami sobě předurčují životní dráhu trvale nezaměstnaného, který bude pak na televizní kameru říkat jak strašně chce práci, ale že ho nikde nevezmou a cosi o rasismu...přirozeně už pomlčí o tom, že je sotva gramotný a má pár zářezů v trestním rejstříku...vše nakonec skončí nataženou rukou na sociálce popř. opětovnou trestnou činností. Nicméně tento problém se netýká pouze romů, stejně jako je tomu v tomto filmu. Pokud podobné filmy alespoň trochu pomůžou vyburcovat veřejnost a politickou reprezentaci k žádoucím změnám vůči mladým kriminálníkům např. v podobně radikálního snížení, nejlépe pak úplného zrušení hranice trestní odpovědnosti, pak jedině dobře, že vzniknou viz také např. Svědomí Denisy Klánové".

Bohužel je to podobně plytké jako kniha a zatím asi nejslabší co jsem od Viewegha viděl zfilmováno (s Klárou jsem zatím tu čest neměl). Nicméně přiznávám, že z předlohy toho více vyždímat opravdu nešlo. Nejhorší na tom je, že na komedii je to zoufale nevtipné a na nějaké vážnější drama zase, jak jinak to nazvat, příliš "blbé". Viewegh je už možná po 20 letech obsahově vyčerpaný.

Slovy Homera Simpsona: "Nuuuuudááááá".

Life on Mars v americkém hávu není ani horší ani lepší než jeho britský bratříček, je prostě jiný, což je u remaku základním předpokladem pro jeho sledování. Nedokážu ani pořádně vysvětlit proč mě život Sama Tylera v New Yorku 70. let natolik pohltil, asi je to vhodnou kombinací herců, prostředí, příběhů a také perfektního soundtracku (David Bowie, Hollies, Beach Boys, Ringo Starr, Marmelade atd.). Snad jedinou výtku bych měl k podivnému zakončení, takže pro potenciální diváky bych měl jeden tip...ve chvíli kdy v posledním díle Sam obejme Gena (cca 6 minut před koncem) to prostě radši vypněte :-)

Drsný film o dvou komunistech, kteří jsou v 50. letech vybráni k likvidaci, tj. psychicky a fyzicky mučeni, nuceni k přiznání nesmyslných obvinění a bezmocně směřují k šibenici či dlouholetému žaláři zatímco jejich majetky jsou rozebrány stranickými funkcionáři a jejich rodiny odsouzeny k životu v bídě. Jeden z těch filmů, po kterém si člověk řekne co asi za lidi může ještě spoustu let po revoluci, kdy už jsou všechna tahle zvěrstva dávno známá, volit komunisty. Nicméně, díky za tento depresivní film, jednu z prvních záporných rolí Karla Rodena i výborného Hanzlíka.

Je to podobně veselá taškařice jako poslední díl Gottwalda, ve skutečnosti ale ještě méně záživná, leč srovnatelně uvědomělá. Prostě typická normalizační interpretace dějin, tendenční, politicky korektní, účelově zkreslená. Když člověk vidí ty rozčílené dělníky, co by to nejradši vzali hákem se zbraněmi v ruce, projev Světly Amortové pro kterou je těžké hledat slušné označení a vůbec celý ten marast, který nás uvedl do 40 let plíživě ekonomické i morální devastace, má z toho značně frustrující pocit. Jeden z filmů, které už nikdy znovu vidět nechci.

Tentokrát se potvrdilo, že osvědčená sestava zafungovala na 100%, výsledkem je hořkosladká retrokomedie, která funguje přesně tak, jak má. Věřím, že sedmdesátá léta takhle nějak vypadala...reformy Pražského Jara byly definitivně zatraceny a jejich zastánci odklizeni, KSČ už dávno není ani spolkem nadšených dělníků, ani lidí, kteří by chtěli změny k lepšímu, zůstali převážně lidí, které zajímal vlastní prospěch či pitomci, kteří tomu nesmyslu opravdu věřili. Řada lidí z mladé generace netoužila po oficiálně schválené hudbě, účesech, práci v mládežnických organizacích a životu s ohnutým hřbetem...prostě z nich ta zkurvená doba musela zákonitě udělat v menší či větší míře rebely...a o tom je tento film.