ConyM

Dlouho jsem neviděl tak hloupý film přitom s tak ucházejícím obsazením. Jedna hvězdička za pobavení absurdními a hloupými scénami, druhá za Samuel. L. Jacksona jakožto největší kořist, které hrozilo vycpání.

První díl jsem shlédl při jeho premiéře na HBO. Pilotní díl mě bohužel nezaujal natolik, abych v sérii pokračoval – až do letošního roku. Na doporučení jsem dal seriálu druhou šanci a nelituji toho. Obě aktuální série jsem shlédl za velmi krátkou dobu a bavil jsem se až až. Není to typický sitcom, přestože by se to mohlo na první pohled tak zdát. Spíše mi seriál připadá jako uvěřitelně neuvěřitelný příběh, který působí jako fiktivní biografie. Dokážu si představit, že se s podobnými problémy můžou startupy v Silicon Valley setkat, i když místy jsem si říkal, že už to ani není možný, aby sympatický tým ajťáků z Pied Piper měli takovou smůlu. Přestože mě místy vytáčela jejich naivita, především jejich (ex-)CEO, tak jim všem fandím a těším se na dubnovou premiéru třetí série – These guys f*ck!

Na Hateful Eight jsem díky ohlasům z mého okolí šel s nízkým očekáváním, měl jsem však tušení, že mě nakonec Pan Tarantino nezklame a film se mi líbit bude – a taky to tak nakonec dopadlo. Bál jsem se, že tři hodiny budou dlouhá doba, byl jsem upozorněn, že film je utahaný a dlouhý. Ale po náročném týdnu jsem si pomalé tempo filmu vychutnal a nevadilo mi. Ano, párkrát jsem si říkal: “sakra ta scéna je ale dlouhá, mohlo by se přidat na tempu”, ale ve výsledku jsem si uvědomil, že nemám kam spěchat. Je přece pátek, čeká mě víkend a chci si ten film užít. A taky jsem si ho náležitě užil. Nemám nakoukané staré klasiky, ale i přesto mi film přišel jako pocta staré dobré kinematografii a pořádným režisérům. A Pan Tarantino je jednoznačně Panem Režisérem. Každý jeho film je unikát, každý něčím jiným a ani tento není výjimka. Tarantino vždy vynikal v dialozích a slovních přestřelkách a v Hateful Eight tohle umění dotáhl téměř k dokonalosti. První dvě třetiny filmu, od jízdy v dostavníku, po galanterii slečny Minnie byly pro mě fascinující. V dnešní uspěchané době dokázal Tarantino vystavět film jen a pouze na dialogu a pomocí něj gradovat celý příběh. Velmi příjemná změna v době velkých blockbusterů plných akce a drahých efektů. Tento film není o efektech a ani o akci, tento film je o vyprávění, vykreslování postav a skládání celkové mozaiky příběhu. Nejvíc mě fascinovala právě část v galanterii slečny Minnie, kdy mi způsob vyprávění připomínal spíše divadelní insenaci než film. Vždy se záběr zaměřil na dvě tři postavy a jejich slovní výměnu a posun v ději a hned se zase přesunul dál. A i u herců bylo znát, jaký je důraz právě na výprávění, od jasné artikulace a práci s důrazem a intonací hlasu až po skvostnou angličtinu, u které netuším, jestli byla autenticky dobová, ale byla úžasná – "I'll be double dogged damned”. Poslední třetina filmu, závěr je již tradiční Tarantino, jak ho všichni známe a máme rádi, proudy krve, stříkajícího mozku a morbidity (*SPOILER START* vrchol morbidity pro mě byla vysící Daisy s useknutou rukou Johna Rutha *SPOILER END*). Film nemusí lidem sednout z mnoha důvodů – od dlouhé stopáže po zaměření se pouze na dialogy. Ale mě Pan Tarantino nakonec opět nezklamal, naopak příjemně potěšil a pánové Kurt Russel se Samuel L. Jacksonem předvedli, že i na stará kolena jsou to Páni Herci, kteří jsou s věkem čím dál lepší. Především Maestro Samuel L. Jackson s každým novým filmem mě dokáže mile překvapit a sehrát ještě lepší roli. A šílená Jennifer Jason “Daisy Domergue“ Leigh byla už jen třešničkou na pomyslném dortu filmového zážitku.

V záplavě velkého množství seriálů mě pilot nepřesvědčil, abych se díval na další díly. Komiksy mám rád, ale nejsem skalní fanoušek, takže nevím, na kolik seriál odráží dané DC univerzum a jestli mají postavy a děj předlohu. Na můj vkus namícháno až příliš mnoho prvků dohromady, Rip Hunterem vypadajícím jako parodie na Dr. Who počínaje po ufňukaného Raye Palmera, jenž pro změnu působí jako nepovedený mix Tony Starka, Iron Mana a Scotta Langa, Ant-Mana. Zpestření přináší maximálně bráchové z Prison Breaku. Kolem a kolem, po prvním díle působí zatím jako komiksová mišmaš parodující Marvelovské superhrdiny a snažící se to zachránit lacinými hláškami.

Pán Shyamalan se po dlouhé době opět předvedl v plné síle. Není to typický horror, lekaček pomálu a pár dalších nedostatků by se našlo. Ale vše to vyvažuje hutná atmosféra, kdy člověk nemá páru, co se sakra děje. Možná zpětně či při druhém shlédnutí už to takové nebude, nebo když si člověk nenavodí správné prostředí pro shlednutí. Ale pro mě psycho film jak vyšitý, dlouho jsem nebyl po nějakým filmu zralý na panáka. Doplněno: Po druhém shlednutí pro mě stále skvělý film, sice již méně strašidelný, ale za to stále s stíživou a stísňující atmosférou.

Konečně jsem se dostal k shlédnutí Crimson Peak, na který jsem se minulý rok původně velmi těšil. Děj filmu je lehce předvídatelný, především jeho druhý polovina. Ale celkově je film moc hezky zpracován, co se týče vizuální stránky. Tom Hiddleston a Jessica Chastain zahráli skvěle švihlé sourozence, kterým jsem to vážně věřil, především výkon Jessicy na mě zapůsobil. Mám del Tora a jeho fantasy filmy rád, sice Pan's Labyrinth je ještě o dvě úrovně výš, ale i s Crimson Peakem se dá strávit příjemný večer, nejlépe s vínem v ruce.

Tak jsme byli s přítelkyní na posledním díle Hunger Games. Přítelkyni se závěrečný díl líbil, po dlouhé době prý film, který si užila. Já jsem spíše zklamán. Myslím si, že tomu uškodilo komerční rozdělení na dva díly – třetí díl byl zbytečně víc ukecaný a ve čtvrtém díle bylo zase příliš akce. *SPOLER START* Nicméně po ten výbuch v kapotilu se bylo na co dívat, děj našlapený až k prasknutí. Trochu mi nepasovalo okamžité vpasování presidentky Almy Coin ihned do role nového diktátora a její úmysl uspořádat vlastní Hry. Nejvíc mě ale asi naštvalo, jak hrozným způsobem odbyli to, k čemu spěly všechny čtyři díly – Katniss si bude muset vybrat mezi Peetou a Galem. Smést její rozhodnutí za pomoci smrti Prim mi přišlo jen jako spisovatelská berlička, kdy si autorka nebyla jistá, jak tohle dilema vyřešit, aniž by naštvala jednu nebo druhou skupinu fanoušků. Lépe by udělala, kdyby radši některého z nich nechala zemřít místo Prim. Následné zakončení romantické linky bylo už přespříliš, až z toho bolely zuby a i tak tomu člověk moc nevěřil. Osobně bych bral jako působivější zakončení filmu, kdyby film skončil vystřelením šípu na nově zvolenou guvernantku *SPOILER END*. Když se ohlednu zpět za všemi čtyřmi díly, stále u mě vede díl druhý – nejlepší herecké výkony, příběhově nejcelistvější a nejkomplexnější, co se týče projevených emocí postav.

Po mistrovském díle Skyfall je pro mě Spectre velkým zklamáním. Film celkově utahaný a předvídatelný, Craig vypadá, jako by byl svou rolí již unaven. Nejvíc mě ale vadilo samotné ztvárnění Bonda – James Bond by z mého pohledu měl vždy působit jako tichý assassin, který má vždy vše předem promyšleno a ví, proč jedná jak jedná a především se snaží neohrozit nevinné. Ve Spectre na mě Bond působil jako bezmyšlenkovitý psychokiller, kterému bylo jedno, kolik nevinných přijde o život. A ani Christopher Waltz, jehož považuju po Inglourious Basterds a Django Unchained za pána Herce to bohužel nyní nezachránil.