Brejlil

Chybí ten moment překvapení. Přesto jsou zde stále okamžiky výbuchů smíchu. Vaughn si občas hraje s poťouchlým překrucováním scén z jedničky. A některá akce je stále ještě nápaditá. Skvělá je Moore jako neuznaná drogová superdealerka. Překvapivý Elton John. Statesmani si solidně utahují z amerických stereotypů. Solidní, občas nadprůměrné, stále zábavné.

Není to taková jízda, jako Vlk z Wall Street. Barry Seal není hýbatel děje, nežene se dopředu s nekompromisní silou parního válce. On jen využívá, co přijde. CIA? V pohodě, už lítám. Contras? Ale jo, to taky zvládám. Medellinský kartel? Nádhera, ale to už potřebuju nějaké lidi. DEA? Ale jo, dejte mi letadlo. A mezitím se mu hromadí přebytečné nelegalizovatelné zelené papírky, jednou přistane do města, párkrát po něm střílejí, užije si dost srandy a nakonec s ním vláda vyjebá. Cruise je naprosto v pohodě, jen by to místo rutinéra Limana chtělo nějakého dravějšího režiséra.

Můžu to zkusit nějak rozebírat, například takto: pochopil Oldman v jakém filmu hraje nebo producenti změnili žánr během natáčení? Proč je tam tak málo Hayekové, zatímco de Almeida spíše přebývá? No, ale nemá cenu to řešit. Slabinou je kolísání mezi přepálenou nadsázkou a celkem vážně míněnými scénami, naštěstí přepálené nadsázky je mnohem více. Vévodí jí Reynolds s Jacksonem a zdatně sekunduje Hayeková. Akce je hodně, je krvavá a v případě Amstru i docela pěkná. I když to asi hlavně proto, že kanály zase tak moc okoukané nejsou. Takže Praha je sice "fucking", ale film se v pohodě dá a u několika scén se zasmějete i nahlas. To zaručuju.

Já jsem se bavil. Sice mi špionážní linka zas tak dobrá nepřišla, respektive je dost průhledná a ani závěrečný "twist" nepůsobí tak překvapivě, ale zbytek je solidní pokoukání s jednou (no ano, schody) famózní scénou. Atmosféra Berlína je vykreslená pěkně, ten pocit konce jedné éry, kdy byl Západní Berlín semeniště agentů, je taky solidně podaný. Souboje fajn, kamera s několika pěknými nápady a herci na svých místech. A všechno si to ošéfovává sama producentka. Její Lorraine je chladná, výkonná a solidně brutální.

Svět DC je pro mě ještě větší neznámá než Marvel. Snad jen Nolanovu trilogii mám "nakoukanou". Takže jsem se nemusel bát a ani jsem si nemusel říkat, jestli tam něco chybí, přebývá, případně co proboha bude dál. Takhle mi to stačilo a WW funguje. Kupodivu mi nejlepší nakonec připadá pasáž v Londýně, plná mile směšných nedopatření a pomalého zbližování. Za to určitě může Gal, protože její Diana je zvláštní kombinace neutuchající, roztomilé naivity a tvrdé zásadovosti. Úvod na ostrově Amazonek je pastva pro oči, Londýn je vtipný, no a Belgie má své silné (přechod fronty), ale i slabší (digitální "bordel" na konci) okamžiky. Chris zdatně sekunduje a ani ostatní nejsou do počtu. Jen nemá cenu se ptát, kam zmizel onen křižník, který ostřeloval pláž na ostrově Amazonek a jehož posádka byla přímým svědkem brutálního masakru německých námořníků.

Těžké psychodrama. S vynikající Cigánkovou, ale nepříliš přesvědčivým Lamačem. Děsivých scén je ovšem hodně a jsou opravdu působivé. Tragický příběh Jana, který přežije pogrom, vidí svou matku na kříži a najde svého otce mrtvého mezi vojáky by si ovšem zasloužil lepší herce. A možná také lepší režii, vždyť náhod je zde až neskutečně. Scéna pogromu, samotné ukřižování, sundavání s kříže nebo bloudění šílené Ruth jsou v kontextu československé tvorby vynikající. I scény z Karlova mostu jsou působivé, přestože samotný rok 1848 je podán spíše zmateně.

Ano, ano. Tohle mohla být cesta československého němého filmu. Ale nepovedlo se a cesta se ukázala slepou. Ale proč vlastně? Filmu nelze vytknout skoro nic. Vladimírov jako vnitřně rozervaný muž je působivý, Marwille je fatální vamp, dokonale střídající dívčí koketnost s ledově chladným odmítáním. Kamera je jedním slovem vynikající. Přesto se nakonec československý film touto cestou tvůrčím způsobem uchopené zahraniční inspirace nevydal.

V mnoha směrech velkolepá adaptace Verneova dobrodružného románu. Mohutné davové scény, solidní výprava, rozmanitá prostředí a ta nejvelkolepější scéna tatarského tábora dokonce v barvě. Příběh je také docela svižný, byť občas dost spoléhá na náhodu. Naprostou hvězdou je Mozžuchin a jeho elektrizující pohled. Natalja Kovanko také nebyla k zahození, byť herecky na Mozžuchina rozhodně nemá. Režii lze vytknout snad jen jistou statičnost, která je ovšem vynalézavě potlačována střihem. Zvláště scéna s povozem, splašeným v bouři, v tomto směru překvapila. Také nečekaně surrealistické Strogovovy horečnaté halucinace zaujmou.

Našlápnutá hudba. Solidní výprava. Humor, zvláště z počátku. Sympatický Artuš se solidní podporou rytířů Kulatého stolu. Vynikající Vortigern. A spousta tu lepších, tu horších, ale rozhodně nenudících Ritchieho vychytávek.

Igor, ten se nezastaví. Na jedné ruce si zaznamenává odpaněné, na druhé odpravené. A teď si ho najali dva řemeslníci z Nibe, díry kdesi v Dánsku. Cíl? Jejich dvě ženy, co pořád jen brblají, ale nechat se pořádně (nebo alespoň někdy) ošukat, to ne. Ale Igor je taky opilecká mluvka a tak jejich ženušky kontrují bábinkou ze staré dobré Anglie. Zabijáci z maloměsta jsou příjemnou černočernou komedií. Zvláště Igor a jeho jízda taxikem je náporem na bránice, ale ani ostatní se nedají zahanbit a své vtipné okamžiky mají. Vše je samozřejmě podloženo solidním herectvím všech zúčastněných a pevnou Bornedalovou režií.